21 C 161/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně , proti žalovaným: 1) celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalovaného , 2) celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalovaného , o zaplacení 12 698 Kč, Žalovaný [číslo] žalovaný [číslo] jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 12 698 Kč a na nákladech řízení nahradit žalobkyni částku 1 600 Kč, to vše do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17.6.2022, doplněnou podáním ze dne 19.9.2022 a dne 23.11.2022, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovaným povinnost zaplatit jí společně a nerozdílně částku 12 698 Kč s odůvodněním, že dne 12.10.2011 uzavřel [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], zemřelý dne 19.9.2019, se žalobkyní smlouvu o úvěru k povolenému přečerpání - kontokorentu k běžnému účtu č. [bankovní účet], který zněl na jméno zůstavitele. K úvěru byl otevřen tzv. úvěrový účet č. [bankovní účet]. Zůstaviteli byl poskytnut úvěrový limit 20 000 Kč, který byl čerpán k datu 14.10.2011, jak plyne z historie účtu č. [bankovní účet]. Vyčerpaný a nesplacený úvěr nebo jeho část byla úročena pevnou úrokovou sazbou 16,90 % ročně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. V okamžiku úmrtí činil vyčerpaný a nesplacený úvěr celkem 19 698 Kč. Zůstavitel zemřel dne 19.9.2019. Žalobkyně ke dni úmrtí vyčíslila pohledávku na úvěrovém účtu na 19 698 Kč. K datu 16.6.2022 činí pohledávka částku 12 698 Kč (pouze dlužná jistina). Pohledávka byla věřitelem řádně přihlášena do dědického řízení. Dědici po zůstaviteli se stali pozůstalý žalovaný č. 1 a žalovaný č. 2, a to dle sdělení notáře v Chomutově ze dne 28.1.2020 č.j. [číslo jednací]. Žalobkyně vyzývala žalované k úhradě dluhu dopisem ze dne 3.7.2020. Následně bylo uhrazeno 7 000 Kč (platba k datu 24.8.2020 – 18.3.2021). Dále již nebylo uhrazeno ničeho. I přes předžalobní upomínku žalovaní ničeho neuhradili a dluží částku 12 698 Kč.

2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila, žalovaný č. 2 se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému č. 2 doručeno dne 12.12.2022 fikcí). Soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaný č. 1 u jednání soudu dne 12.1.2023 uvedl, že neví nic o tom, zda banka před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost jejich otce úvěr splácet. Je pravdou, že s bratrem (žalovaným č. 2) zdědili předmětný dluh, který činil 19 698 Kč. Zároveň s bratrem uhradili na tento dluh 7 000 Kč. Zbytek neuhradili, a to z finančních důvodů, do nichž se dostali v době covidové. Žalovaný č. 1 ke svým osobním poměrům, po poučení podle § 131 o.s.ř., uvedl, že jeho pracuje, jeho výdělek mu není znám. Začal pracovat v zahraničí, není to ještě ani měsíc. Žalovaný č. 1 veden u ÚP, nepobírá žádnou podporu ani hmotné zabezpečení. Brigádničí u kamaráda v lese s příjmem 20 000 Kč čistého. Tuto brigádu má přes zimu. Od ÚP si koncem ledna nebo začátkem února 2023 bude dělat rekvalifikační kurz na bagr s tím, že má přislíbenou práci u firmy [příjmení] [jméno] s výdělkem 36 000 Kč čistého. Jeho manželka je zaměstnána s příjmem 30 000 Kč měsíčně hrubého. Žijí v RD, jehož polovinu vlastní syn a druhou polovinu vlastní bratr [jméno] [celé jméno žalovaného]. Jejich měsíční výdaje za energie činí asi 3 000 Kč – 4 000 Kč měsíčně, výdaje za telefon činí asi 2 000 Kč měsíčně. Exekutorovi splácí 1 500 Kč měsíčně za svůj dluh u banky. Vzal si úvěr, zbývá mu splatit asi 60 000 Kč. Jeho manželka rovněž dluží za dluh po své matce v celkové výši asi 200 000 Kč. Tento dluh je jí exekučně splácen. jeho zdravotní stav je takový, že má vyšší cholesterol a od covidu se necítí dobře. Má vyživovací povinnost ke svému osmiletému synovi, který se ním žije ve společné domácnosti. Žalovaný č. 1 požádal o možnost dluh žalobkyni uhradit v delší lhůtě (3 měsíců), neboť nemá peníze najednou. V této době obstará peníze a dluh žalobkyni zaplatí.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:

5. Z Dodatku ke smlouvě o účtu – kontokorent ze dne 12.10.2011 plyne, že žalobkyně a [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], uzavřeli smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout klientovi možnost přečerpání – kontokorent k běžnému č. [bankovní účet]. Schválená výše úvěrového limitu činila 20 000 Kč. Dodatek je opatřen vlastnoručním podpisem [anonymizováno] [celé jméno žalovaného].

6. Z Oznámení ze dne 12.10.2011 plyne, že žalobkyně oznámila [anonymizována dvě slova], že mu poskytuje k účtu č. [bankovní účet] kontokorent ve výši úvěrového limitu 20 000 Kč, s úrokovou sazbou 16,90 % ročně.

7. Z výpisu z účtu klienta ([jméno] [celé jméno žalovaného]) plyne, že nesplacený zůstatek na jistině činí 12 698 Kč.

8. Ze Sdělení ze dne 28.1.2020 č. [číslo jednací] plyne, že notář [anonymizováno] [jméno] [jméno] oznámil žalobkyni, že předmětnou pohledávku z titulu nesplaceného úvěru dle smlouvy [číslo], č. úvěrového účtu [číslo], ve výši 19 698 Kč, převzal žalovaný č. 1 a žalovaný č. 2.

9. Z výzev ze dne 3.7.2020 plyne, že žalobkyně vyzvala oba žalované k úhradě pohledávky. Z výzvy ze dne 30.7.2020 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného č. 1 k úhradě dluhu.

10. Z předžalobních upomínek ze dne 29.4.2022 plyne, že žalobkyně vyzvala oba žalované k úhradě dluhu ve výši 12 698 Kč. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě žalovanému č. 1 a zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 2.5.2022, jak plyne z doručenky. U žalovaného č. 2 byla výzva předána k poštovní přepravě a byla dne 18.5.2022 vrácena zpět žalobkyni, jak plyne z doručenky.

11. Z historie kontokorentu ze dne 16.6.2022 plyne, že dluh činí částku 12 698 Kč.

12. Z Informací z [anonymizována dvě slova] bez datace plyne, že [jméno] [celé jméno žalovaného] měl 2 existující kontrakty.

13. Z historie účtu [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] plyne, že tento pobíral starobní a vdovský důchod, a to v 9/ 2011 ve výši 11 217 Kč, v 8/ 2011 ve výši 12 884 Kč, v 7/ 2011 ve výši 24 150 Kč.

14. Z usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 28.1.2020 č.j. [číslo jednací] plyne, že pohledávka po zemřelém [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] ve výši 19 698 Kč nabyli pozůstalí synové, a to oba žalovaní na základě dědické dohody.

15. Skutkový závěr: na základě písemné smlouvy ze dne 12.10.2011 poskytla žalobkyně [jméno] [celé jméno žalovaného] peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Dne 19.9.2019 [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] zemřel a dlužnou pohledávku ve výši 19 698 Kč nabyli pozůstalí synové (oba žalovaní). Následně byla provedena úhrada částky 7 000 Kč, zbytek ve výši 12 698 Kč žalovaní dosud neuhradili, a to i přes výzvu ze dne 29.4.2022, jež byla žalovaným odeslána prostřednictvím České pošty.

16. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva byla uzavřena v roce 2011, aplikoval soud na daný případ příslušná ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31.12.2013 (dále jen„ obch. zák.“) a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“).

17. Podle ustanovení § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle ustanovení § 502 obch. zák. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

19. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl. Jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

20. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem..

21. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

22. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

23. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi žalobkyní a [jméno] [celé jméno žalovaného] byla dne 12.10.2011 podepsána úvěrová smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout [anonymizována dvě slova] možnost přečerpání (kontokorent) k běžnému účtu č. [bankovní účet], a to do úvěrového limitu 20 000 Kč [anonymizováno]. [celé jméno žalovaného] se zavázal vyčerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 16,90 % ročně. Úvěrová smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem [anonymizováno]. [celé jméno žalovaného].

24. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] ve smyslu ustanovení § 9 spotřebitelského zákona.

25. V té souvislosti má soud za prokázané, že [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] byl poživatelem starobního a vdovského důchodu ve výši okolo 11 162 Kč. Tento příjem [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] byl žalobkyní ověřován Historickým účtem [anonymizováno] [celé jméno žalovaného]. Dále dle tvrzení žalobkyně jeho výdaje činily částku 7 500 Kč měsíčně a žalobkyně měla [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] prověřovat v BRKI (zadluženost).

26. Odborná péče však předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením o příjmu (v daném případě splněno doloženou výší důchodu), dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami o jiných závazcích a dluzích [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], atd. V daném případě sice žalobkyně ověřila příjem [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], avšak jeho výdajové poměry vyjádřila pouze souhrnnou částkou 7 500 Kč, aniž by řádně zjistila, jaké zcela konkrétní výdaje tato částka v sobě zahrnuje, a aniž by řádně doložila, že výdaje žalovaného ověřovala. Navíc nahlížení do různých databází (BRKI), je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně nahlížení do databází před uzavřením smlouvy ani nepředložila. Dle názoru soudu bylo povinností poskytovatele úvěru, aby řádně nejenom zjistila výdaje [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], ale tyto také řádně ověřila. Pokud totiž žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o výdajích žalovaného, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování jeho výdajové stránky, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] s odbornou péčí.

27. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla [anonymizována dvě slova] úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto [anonymizována dvě slova] úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C -679/18 [anonymizována dvě slova]) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu dlužníka.

28. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.

29. Dále se soud zabýval tím, zda na straně [anonymizováno]. [celé jméno žalovaného] došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila výpis z historického účtu kontokorentu, z nějž má soud za prokázané, že [anonymizována dvě slova] byla poskytnuta částka 20 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se [anonymizováno]. [celé jméno žalovaného] bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 451 obč. zák.) a žalobkyně vzniklo právo na vydání toho, co plnila (§ 458 odst. 1 obč. zák.). Pohledávka za [anonymizováno]. [příjmení] činila částku 19 698 Kč.

30. Dále má soud za prokázané, že [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] dne 19.9.2019 zemřel a předmětnou pohledávku v rámci dědického řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] nabyli oba žalovaní. Vzhledem k tomu, že dědici uhradili pouze částku 7 000 Kč, uložil jim soud zaplatit žalobkyni zbytek ve výši 12 698 Kč.

31. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

32. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého přiznal žalobkyni právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 1 600 Kč, jež jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a paušální náhradou hotových výdajů ve výši 600 Kč za dva úkony (zaslání předžalobní výzvy a podání žaloby) po 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. (§ 151 odst. 3 o.s.ř.).

33. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 23.11.2022, neboť nejde o účelně vynaložený náklad řízení, když skutečnosti v něm uvedené mohly nebo měly být uvedeny již v samotné žalobě.

34. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Z citovaného ustanovení vyplývá, že základním pravidlem je plnění rozhodnutím uložené povinnosti do tří dnů, a každé prodloužení obecné lhůty je tak výjimkou z uvedeného pravidla. Při úvaze o určení lhůty ke splnění povinnosti dle § 160 odst. 1 o.s.ř. je nutno vycházet nejen z konkrétních okolností případu a osobních a majetkových poměrů účastníků, ale soud by měl rovněž přihlédnout k projevené snaze o splnění závazku či jeho části a posoudit, zda stanovení delší než zákonné lhůty k plnění nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky, délku prodlení dlužníka s placením a dobu, za kterou by tímto způsobem došlo k zaplacení dlužné částky, neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. V souzené věci dluží žalovaní žalobkyni částku 12 698 Kč. Žalovaný č. 1 při jednání soudu uvedl, že není schopen dluh uhradit ihned, a to s ohledem na jeho výše tohoto odůvodnění rozsudku popsané poměry, ale je schopen peníze obstarat. Soud tak s ohledem na postoj žalovaného č. 1 a při zohlednění výše dluhu, určil žalovaným delší lhůtu pro splnění uložené povinnosti, a to lhůtu tří měsíců, během níž bude na žalovaných, aby si opatřili potřebné finanční prostředky a uhradili celý dluh najednou. Stanovení této delší lhůty k plnění rozsudkem uložené povinnosti nebude přestavovat neúměrné zvýhodnění žalovaných (dlužníků) na úkor žalobkyně (věřitele) a výrazně žalobkyni nezatíží.