21 C 162/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce, advokátem se sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 31 585,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 046,97 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 14 046,97 Kč od 13. 6. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 17 538,69 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 694,26 Kč, s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 29 999,66 Kč od 26. 5. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 800,61 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 31 585,66 Kč od 26. 5. 2026 do 12. 6. 2026 a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 17 538,69 Kč od 13. 6. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 5. 2026, doplněnou podáním ze dne 23. 6. 2026, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 31 585,66 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 14. 9. 2023 uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu celkem načerpal 77 620,70 Kč a vrátil žalobkyni celkem 63 573,73 Kč; zbytek řádně a včas nevrátil. Žalobkyně má právo požadovat po žalovaném vedle jistiny i úhradu úroků, poplatků ve výši 156 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. I přes výzvu žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalovaný byl usnesením ze dne 10. 6. 2026 č. j. 21 C 162/2026-12 vyzván, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy vyjádřil k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedl, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a aby označil důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byl žalovaný usnesením vyzván, aby se vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil ani k žalobě, ani k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto jeho souhlas předpokládal. Žalobkyně rovněž s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila ve svém podání ze dne 23. 6. 2026.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání.

5. Soud učinil tato skutková zjištění:

6. Ze Smlouvy č. hodnota ze dne 14. 9. 2023 plyne, že se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 26,28 % ročně. Žalovaný se měl zavázat úvěr vrátit včetně sjednaného úroku, a to formou měsíčních splátek. V části označené jako Informace o klientovi plyne, že žalovaný měl být svobodný, měl mít základní vzdělání, neměl žádné vyživované dítě a měl bydlet u rodičů. Od srpna 2023 měl být zaměstnán u společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem 20 000 Kč čistého. Příjem ostatních členů domácnosti měl činit 70 000 Kč. Výdaje na bydlení měly činit 4 000 Kč. Úvěrová smlouva je opatřena podpisem žalovaného.

7. Z Úvěrových podmínek plyne úprava práv a povinností při poskytování úvěrů. Listina není opatřena podpisem žalovaného.

8. Z Karty klienta ze dne 25. 5. 2026 plyne, že žalobkyně deklarovala, že jí žalovaný sdělil, že je svobodný, nemá dítě, je zaměstnán s výdělkem 20 000 Kč čistého, příjem ostatních členů domácnosti činí 70 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti činí 5 500 Kč. Měl bydlet u rodičů. Lustrace v Anonymizováno půjčka, SOLUS, NRKI a CEE měly být OK. Lustrace v MVCR byla ověřena. V systému ISIR nebyl klient v externím systému nalezen.

9. Z Ověření bonity Anonymizováno plyne výpočet jméno FO pro předmětnou smlouvu.

10. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že žalovaný v období od 14. 9. 2023 do 16. 9. 2025 celkem načerpal finanční prostředky ve výši 77 620,70 Kč, přičemž žalobkyni na úhradu svého závazku vrátil celkem částku 63 573,73 Kč 11. Z Výzvy ze dne 19. 2. 2026 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva byla předaná k poštovní přepravě dne 20. 2. 2026, jak plyne z Podacího archu.

12. Z Předžalobní výzvy ze dne 11. 3. 2026 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 12. 3. 2026, jak plyne z Poštovního podacího archu.

13. Skutkový závěr: Dne 14. 9. 2023 uzavřela žalobkyně se žalovaným písemnou smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč. Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný v období od 14. 9. 2023 do 16. 9. 2025 od žalobkyně celkem načerpal finanční prostředky ve výši 77 620,70 Kč. Na úhradu svých závazků žalovaný žalobkyni vrátil celkem 63 573,73 Kč. Následně byl žalovaný žalobkyní výzvou ze dne 19. 2. 2026, předanou k poštovní přepravě dne 20. 2. 2026, a poté právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 11. 3. 2026, předanou k poštovní přepravě dne 12. 3. 2026, vyzván k úhradě dlužné částky.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

21. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 14. 9. 2023 podepsána písemná úvěrová smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit včetně sjednaného úroku, a to formou měsíčních splátek. Úvěrová smlouva je opatřena podpisem žalovaného.

22. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.

23. V té souvislosti má soud za prokázané, že žalobkyně zjistila od žalovaného, že měl být v době uzavření smlouvy svobodný, měl bydlet u rodičů, neměl mít žádnou vyživovanou osobu a měl mít základní vzdělání. Od srpna 2023 měl pracovat u společnosti právnická osoba s příjmem 20 000 Kč měsíčně čistého. Příjem ostatních členů domácnosti měl činit 70 000 Kč. Výdaje na bydlení měly činit 4 000 Kč a ostatní výdaje 1 500 Kč.

24. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami (k ověření délky trvání jeho pracovní poměru, zaměstnavatele a výši mzdy), dále nájemní smlouvou či čestným prohlášením rodičů (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení (výše nájemného, energií), smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě však žalobkyně neoznačila žádný důkaz, že by před uzavřením smlouvy ověřila výši dosahovaného příjmu žalovaného (20 000 Kč), jeho zaměstnavatele, délku pracovního poměru, rovněž nedoložila ověření příjmu ostatních členů domácnosti (ve výši 70 000 Kč). Zároveň nepředložila žádný důkaz, že by ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby (u rodičů) a výdajové poměry žalovaného, tj. náklady na bydlení (4 000 Kč). Navíc nahlížení do různých interních či externích databází (SOLUS, NRKI, CEE,…), je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše, když samotné nahlížení do databází v době před uzavřením smlouvy žalobkyně ani nedoložila. Povinností žalobkyně jako poskytovatele úvěru bylo, aby řádně zjistila konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, a zároveň tato svá zjištění také řádně ověřila. Pokud totiž žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o příjmech a výdajích žalovaného, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování jeho poměrů, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.

25. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C-679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

26. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.

27. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 77 620,70 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Výpis čerpání, splátek a úhrad, z něhož má soud za prokázané, že žalovanému byly poskytnuty žalobkyní peněžní prostředky v celkové výši 77 620,70 Kč. Žalovaný žalobkyni vrátil celkem částku 63 573,73 Kč, zbytek dosud nevrátil, čímž porušil svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Proto mu soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 14 046,97 Kč (rozdíl mezi vyplacenými a vrácenými peněžními prostředky). Co do částky 17 538,69 Kč s úrokem pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

28. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 11. 3. 2026, předanou k poštovní přepravě následujícího dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 11. 6. 2026. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 12. 6. 2026. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 13. 6. 2026, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,50 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení z vyšší částky a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 11,50 % ročně z částky 14 046,97 Kč od 13. 6. 2026 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

29. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

30. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 14 046,97 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. výroku tohoto rozsudku, žalovaný byl úspěšný co do částky 17 538,69 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve II. výroku rozsudku. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný byl ve věci více úspěšný a měl by tak právo na poměrnou část nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by mu vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve III. výroku tohoto rozsudku.

31. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. povolení plnění ve splátkách. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.