21 C 167/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 , zastoupené Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , advokátem Adresa zainteresované osoby 0/0 , proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 , o zaplacení 80 329 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 51 219 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 51 219 Kč od 29. 7. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 29 110 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 745,17 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 80 329 Kč od 2. 2. 2024 do 28. 7. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 %ročně z částky 29 110 Kč od 29. 7. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 51 219 Kč od 29. 7. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 18,49 % ročně z částky 73 676,40 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,49 % ročně z částky 3 820,60 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 926 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 29.5.2024, doplněnou podáním ze dne 16.7.2024, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 80 329 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 25.5.2022 uzavřena smlouva o úvěru, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr 80 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit formou pravidelných měsíčních splátek. Úvěr byl úročen sazbou 18,49 % ročně. Žalovaná celkem načerpala úvěr ve výši 80 000 Kč a vrátila předchůdkyni žalobkyně pouze částku 28 781 Kč. Zbytek nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23.1.2024 předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. I přes výzvu žalovaná ničeho žalobkyni neuhradila.

2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila, žalovaná se bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 6.8.2024). Proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 25.5.2022 plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, ale byla podepsána elektronicky. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 80 000 Kč, vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Sjednaná úroková sazba činila 18,49 % ročně. Žalovaná se měla zavázat úvěr vrátit ve splátkách.

6. Ze Všeobecných obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně plyne úprava podmínek pro poskytování služeb a úvěrů. Tyto listina není opatřena podpisem žalované.

7. Z výzvy ze dne 29.8.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu 8 727 Kč.

8. Z Rozhodnutí ze dne 1.10.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru ke dni 30.9.2023 a vyzvala ji k úhradě celé částky 76 509 Kč.

9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.1.2024 včetně příloh plyne, že předmětná pohledávka za žalovanou byla předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni.

10. Z Oznámení ze dne 16.2.2024 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 16.2.2024, jak plyne z Podacího lístku.

11. Z Posouzení úvěruschopnosti klienta předchůdkyní žalobkyně plyne, že žalovaná požádala o úvěr dne 24.5.2022. Žalovaná uvedla příjem 15 184 Kč, což bylo zkontrolováno z účtu žalované. Banka prověřila žalovanou v rámci insolvenčního rejstříku, databáze CBCB a v interní evidenci klientů. Žalovaná uvedla výdaje 0 Kč a banka vyšla ze statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení (tj. z ekonomického modelu) v celkové výši 7 292 Kč. Žalovaná uvedla splátky ve výši 0 Kč. Banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti tři existující závazky, které splácela celkovou měsíční splátkou 2 527 Kč.

12. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, plyne, že majitelem tohoto účtu je žalovaná. Za období 1.1.202219.4.2022 činil počáteční zůstatek na účtu zápornou částku -29,77 Kč, konečný zůstatek částku -64,66 Kč. Dne 12.1.2022 byl na účet připsán od úřadu práce PnM (příspěvek na mobilitu) za 12/21 ve výši 550 Kč. Dne 13.1.2022 pak od úřadu práce PnP (příspěvek na péči) ve výši 6 600 Kč. Dne 13.1.2022 od , podezřelý výraz, , adresa, částka 13 845 Kč. Dne 11.2.2022 od , právnická osoba, mzda ve výši 15 299 Kč. Dne 11.2.2022 od , podezřelý výraz, , adresa, částka 13 951 Kč. Dne 11.3.2022 od , Anonymizováno, , Anonymizováno, částka 12 167 Kč. Dne 11.3.2022 od , podezřelý výraz, , adresa, částka 15 114 Kč. Dne 15.3.2022 od úřadu práce PnP ve výši 3 300 Kč a 6 600 Kč. Dne 13.4.2022 od , Anonymizováno, , Anonymizováno, částka 15 579 Kč.

13. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, plyne, že za období 1.4.2022-30.4.2022 činil počáteční zůstatek na účtu částku 54,34 Kč, konečný zůstatek částku 35,28 Kč. Dne 13.4.2022 byla na účet připsaná od , právnická osoba, mzda ve výši 15 579 Kč. Dne 11.5.2022 od , právnická osoba, mzda ve výši 15 919 Kč, Anonymizováno14. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, plyne, že tento účet byl veden pro žalovanou. Dne 25.5.2022 byla na účet připsaná částka 80 000 Kč.

15. Z Ceníku pro soukromou klientelu účinného od 22.1.2022 a ze dne 1.2.2023 plyne úprava výše cen poskytovaných služeb.

16. Z Výzvy ze dne 29.4.2024 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu 77 497 Kč. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 29.4.2024, jak plyne z Podacího lístku.

17. Skutkový závěr: Žalovaná obdržela od předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč, a to dne 25.5.2022. Vráceno bylo celkem 28 780,20 Kč. Výzvou ze dne 29.4.2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení dluhu.

18. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

20. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

21. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

22. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

25. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

26. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovanou byla dne 25.5.2022 uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit předchůdkyni žalobkyni formou splátek včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru ze dne 25.5.2022 není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, je opatřena slovním údajem o elektronickém podpisu smlouvy. I další žalobcem předložené listinné důkazy (Všeobecné obchodní podmínky a Ceníky) nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ním „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované „pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.

27. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jejího vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající s předchůdkyní žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy, ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

28. V případě smlouvy o úvěru uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (smluvní úroky, poplatky,..) tak nelze považovat za důvodné.

29. Nadto soud dodává, že v daném případě předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované.

30. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

31. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

32. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

33. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

34. Žalobkyně tvrdila, že v daném případě bylo při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet vycházeno ze zjištění, že žalovaná pracovala s příjmem 15 184 Kč, neměla dle sdělení samotné žalované žádné výdaje a splátky jiných závazků. Předchůdkyně žalobkyně následně zjistila, že má 3 existující závazky, které by měla splácet celkovou měsíční splátkou 2 527 Kč.

35. Odborná péče však předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisy z účtu, dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami k odběru energií, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalované, atd. V daném případě sice žalobkyně doložila výpisy z účtu žalované, z nich bylo prokázáno, že jí její zaměstnavatel vyplácel mzdu v deklarované výši, avšak již nebyla doložena délka trvání pracovního poměru. Navíc žalobkyně netvrdila, jak žalovaná uspokojuje svou bytovou potřebu, netvrdila ani zcela konkrétní výdaje žalované spojené s bydlením. Skutečnost, že žalobkyně vycházela z ekonomického modelu nemůže obstát. Pokud žalovaná své výdaje a splátky jiných závazků označila číslicí „0“, pak to mělo předchůdkyni žalobkyně vést k důslednému prověřování jejích výdajů, tím spíše, když sama následně zjistila, že by žalovaná měla splácet další tři existující závazky a bylo tak zřejmé, že v Žádosti o úvěr neuvedla pravdivé údaje. Nahlížení do různých databází, je sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně tvrzená nahlížení do insolvenčního rejstříku, CBCB a interní evidence klientů ani nepředložila. Opomenout nelze ani skutečnost, že výpis z účtu žalované za období měsíce leden 2022-duben 2022 vykazoval záporný počáteční a konečný zůstatek. Předchůdkyně žalobkyně tak měla dbát zvýšené opatrnosti a bdělosti a bylo na ní, aby řádně zjistila i zcela konkrétní výdaje žalované, a zároveň tyto také řádně ověřila. Pakliže předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalované vycházela toliko z informací získaných od žalované, zcela zjevně rezignovala na zjišťování zcela konkrétních výdajů a nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí.

36. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila její schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C-679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.

37. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná rovněž pro nezkoumání úvěruschopnosti žalované.

38. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

39. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

40. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jí byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 80 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Výpis z úvěrového účtu č. , č. účtu, , z nějž má soud za prokázané, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijala plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně celkem částku 28 780,20 Kč, jak plyne z tvrzení žalobkyně. Zbytek ve výši 51 219 Kč, tj. rozdíl načerpané částky a vrácené částky, žalovaná dosud předchůdkyni žalobkyně, popř. žalobkyni nevrátila. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23.1.2024 (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 51 219 Kč (výrok I. rozsudku). Co do zbytku jistiny ve výši 29 110 Kč včetně smluvního úroku z úvěru, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

41. Soud má za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 29.4.2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 27.7.2024. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 28.7.2024. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 29.7.2024, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 12,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 51 219 Kč od 29.7.2024 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

42. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

43. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 51 755,70 Kč (tj. jistina 51 219 Kč + úroky z prodlení přiznané v I. výroku rozsudku a kapitalizované částkou 536,70 Kč; 52,22 %), žalovaná byla úspěšná co do částky 47 350,37 Kč (tj. jistina 29 110 Kč + úroky z prodlení a úroky uvedené ve II. výroku rozsudku; 47,78 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze 4,44 % (52,22 % – 47,78 %) z celkových účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 017 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 13 020 Kč za 3 úkony právní služby po 4 340 Kč dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), 3 režijními paušály po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 13 odst. 4 vyhlášky a 21 % DPH z částky 13 920 Kč, tj. ve výši 2 923 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni částku 926 Kč odpovídající 4,44 % jejích celkových nákladů řízení. Tyto náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

44. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu ke splnění uložených povinností, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.