21 C 168/2017

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , zastoupenému anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 200 000 Kč spolu s inflací za dobu od 1. 6. 2017 do 31. 12. 2019 v celkové výši 12 357 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 68 244 Kč k rukám právního zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 26.7.2017 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 200 000 Kč spolu s inflací z titulu náhrady škody způsobené dotčením osobnosti žalobce úmyslnou pomluvou od žalovaného. Svou žalobu odůvodnil tím, že je příslušníkem ve služebním poměru k České republice, práva a povinnosti České republiky vůči jeho osobě plní bezpečnostní sbor Celní správa ČR. Žalovaný odpovídá podle § 83 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. za škodu způsobenou mu neoprávněným zásahem do jeho osobnosti, když ho úmyslným (a opakovaným) sdělením nepravdivých údajů o jeho osobě příslušníka pomluvil u bezpečnostního sboru a u společnosti [právnická osoba] Žalovaný podal u bezpečnostního sboru na jeho osobu příslušníka dvě písemné stížnosti. První odeslal 7.4.2016 v 11:44 hodin e-poštou jeho nadřízenému npor. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], v níž uvedl veškerou elektronickou poštu – komunikaci, kterou žalobce v rozhodném období od 23.3.2016 do 6.4.2016 vedl s ním a následně pak se společností [právnická osoba], ve věci získání informací požadovaných v rámci dohledu nad dovozem zboží propuštěného celním úřadem do volného oběhu pod číslem [anonymizována dvě slova]. Druhou stížnost bez data vyhotovení adresoval Celnímu řadu pro [anonymizováno] kraj, [obec], který ji dne 12.4.2016 přidělil [číslo jednací]. V této druhé stížnosti žalovaný sděluje v podstatě totéž, co sdělil již v první stížnosti. V obou stížnostech žalovaný žalobci úmyslně přisoudil negativní jednání, které žalobce neuskutečnil, čímž o žalobci sdělil nepravdivé údaje, kterými značnou měrou ohrozil jeho vážnost u spoluobčanů, a zejména ho značnou měrou poškodil ve služebním poměru (ve služebním postupu i služebním příjmu), značně narušil i jeho rodinné vztahy a způsobil mu další majetkovou i nemajetkovou újmu. Bezpečnostní sbor totiž žalovaného křivé obvinění jeho osoby příslušníka zneužil k zahájení řízení o kázeňském přestupku a uložil žalobci kázeňský trest v rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro [anonymizováno] kraj [číslo jednací] ze dne 14.6.2016 O postupu vyřízení stížností žalovaného bezpečnostní sbor žalovaného vyrozuměl podáním ze dne 7.6.2016. Proti rozhodnutí bezpečnostního sboru žalobce podal žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, jež je vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaný si jako bývalý celník musel být při uskutečnění uvedeného úmyslného protiprávního i nemravného jednání vůči osobě žalobce bezpochyby vědom toho, jakou značnou újmu může žalobci způsobit. Motivem žalovaného v podání předmětných stížností – pomluv byla zřejmě skutečnost, že se mu nelíbilo jednání žalobce jako příslušníka, když v souladu se zákonem o služebním poměru příslušníka bezpečnostních sborů i v souladu se složeným služebním slibem v korespondenci dne 6.4.2016 zaslané e-poštou [jméno] [příjmení] ze společnosti [právnická osoba] nestranně a svědomitě splnil služební povinnosti při ochraně zájmů České republiky, svého dobrého jména a dobré pověsti bezpečnostního sboru, když se žalobce asertivně ohradil proti křivému obvinění (pomluvě) ze strany žalovaného, které, dle sdělení [anonymizováno]. [příjmení] v e-poště ze dne 4.4.2016, učinil v telefonickém rozhovoru 4.4.2016 s [anonymizováno]. [příjmení]. Popis skutečnosti jednoznačně vyplývá z veškeré korespondence vedené e-poštou v rozhodném období od 23. 3. 2016 do 6. 4. 2016, mezi žalobcem a žalovaným a následně mezi žalobcem a společností [právnická osoba] Korespondenci žalobce vedl z pozice příslušníka plnícího služební úkol, kdy měl za povinnost získat informace požadované v rámci dohledu nad dovozem zboží propuštěného do volného oběhu pod číslem [anonymizována dvě slova] položka [číslo]: žalovanému, který v celním řízení zastupuje firmu [právnická osoba] žalobce dne 23. 3. 2016 zaslal e-poštu tohoto znění:„ Dobrý den, u firmy [právnická osoba] u dovozu zboží [anonymizována dvě slova] u položky [číslo] přišel dotaz z dohledů na tyto některé údaje. Je potřeba, aby firma prověřila správnost všech údajů s doklady a skutečností a o výsledku zaslala celnímu úřadu písemné sdělení – prohlášení, které pak odešlu na dohledy. [celé jméno žalobce]“ Dle právních předpisů je povinností (deklaranta) firmy [právnická osoba] provést vyžádané prověření a jeho výsledek písemně oznámit celnímu úřadu. Mnohé firmy (deklaranti) si i na tuto činnost najímají celní deklarace. Celní orgány nezkoumají rozsah smluv mezi těmito subjekty. U (deklaranta) firmy [právnická osoba] celní orgány, tedy i žalobce, zasílají předmětné i jiné požadavky na deklaranta právě cestou žalované celní deklarace [celé jméno žalovaného]. Vždy po několika dnech žalobce požadavky z výše uvedené e-pošty z 23.3.2016 k dovozu zboží [anonymizována dvě slova], u položky [číslo] u žalovaného naléhavě ústně opakovaně připomínal. Když žalovaný na žalobcovy opakované urgence nereagoval a žalobci začal z časové prodlevy hrozit postih ve výkonu služby, obrátil se žalobce ve stejné věci dne 4.4.2016 e-poštou již na deklaranta firmu [právnická osoba], aby ona splnila povinnosti, které jsem vyžádal 23.3.2016 cestou jejího zástupce, žalovaného. Žalobce to učinil způsobem, že dne 4.4.2016 [právnická osoba] přeposlal poštu ze dne 23.3.2016 původně zaslanou žalovanému a přeposlání žalobce zdůvodnil takto:„ Vážená firmo, marně jsem žádal pana [celé jméno žalovaného] o zajištění prohlášení firmy k dotazům na údaje, které jsou uvedeny v celním prohlášení [anonymizována dvě slova], u položky č.

1. Žádám vás o co možná nejrychlejší provedení žádaného a zaslání mi prohlášení o výsledku. V případě nejasností volejte prosím na telefon [tel. číslo]. S pozdravem prap. [celé jméno žalobce] – referent celního řízení, [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], územní pracoviště v [obec]“ Adresu e-pošty firmy [právnická osoba] žalobce vyhledal na internetu a z něj zjistil i telefonní spojení, protože po odeslání e-pošty 4.4.2016 se žalobce potřeboval u firmy [právnická osoba] ujistit, zda e-poštu obdržela. Na předmětném telefonním čísle firmy se ozval jednatel – ředitel společnosti a tak se žalobce dotázal, zda firma jeho e-poštu obdržela. On mu sdělil, že ano a že ji bude vyřizovat paní [příjmení]. [příjmení]. Ještě téhož dne 4.4.2016 žalobci [příjmení]. [příjmení] napsala e-poštou toto sdělení:„ Dobrý den pane [celé jméno žalobce], před pár minutama jsem mluvila s panem [celé jméno žalovaného] a dle informací vám na e-mail odpověděl ihned v den, kdy jste mu psal vy. Mohla bych vás poprosit o upřesnění, co přesně požadujete? Děkuji moc. S pozdravem [příjmení] [jméno]“ Z obsahu sdělení paní [příjmení] z e-pošty ze dne 4.4.2016 žalobce vyrozuměl, že se žalovaným 4.4.2016 telefonicky mluvila o žalobcově tohoto dne firmě [právnická osoba] přeposlaném požadavku původně dne 23.3.2016 zaslaného žalovanému. Dále, že jí žalovaný v tomto telefonickém rozhovoru 4.4.2016 sdělil nepravdivé údaje a to, že žalobci vše oč žalobce 4.4.2016 požádal firmu [právnická osoba] on žalovaný už splnil ještě 23. 3. 2016, tedy v ten samý den, kdy mu žalobce zaslal předmětný požadavek e-poštou, který žalobce dne 4.4.2016 přeposlal přímo na (deklaranta) firmu [právnická osoba] Dále žalobce vyrozuměl, že firma [právnická osoba] se podivuje, proč po ní znovu požaduje předmětné písemné prohlášení, když jí žalovaný v telefonickém rozhovoru 4.4.2016 sdělil, že žalobci je zaslal již dne 23.3.2016. Žalovaný v telefonickém rozhovoru 4. 4. 2016 s [anonymizováno]. [příjmení] úmyslně sdělil firmě [právnická osoba] o osobě žalobce-příslušníka bezpečnostního sboru Celní správy ČR nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit žalobcovu vážnost u firmy [právnická osoba] i u spoluobčanů, zejména poškodit žalobce v zaměstnání – ve služebním poměru, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, a rovněž je způsobilý poškodit i dobrou pověst bezpečnostního sboru. Žalovaný dne 4.4.2016 v telefonickém rozhovoru paní [příjmení] lhal, jestliže jí sdělil, že již dne 23. 3. 2016 zaslal žalobcem dne 23. 3. 2016 vyžádané předmětné prohlášení (deklaranta) firmy [právnická osoba] V žalobcově e-poště ani v evidenci celního úřadu neexistuje žádný písemný dokument žalovaného z 23. 3. 2016 ani z období do 4. 4. 2016, který by prokazoval jeho tvrzení v předmětném telefonickém rozhovoru s [anonymizováno]. [příjmení] dne 4. 4. 2016 a sice, že firma [právnická osoba] prověřila správnost všech požadujících údajů u dovezeného zboží uvedeného v položce [číslo] v celním prohlášení [anonymizována dvě slova], tj. že všechny tyto údaje prověřila v dokladech i se skutečným stavem u obdrženého procleného zboží, a že o výsledku takového prověření zaslala celnímu úřadu písemné sdělení. Žalovaný skutečnost absence takového písemného dokumentu nevyvrátil. Jak žalobce prokazuje v dalším, nebyla to poslední úmyslná pomluva žalovaného jeho osoby příslušníka. A právě na základě této pomluvy ze strany žalovaného žalobce z důvodu ochrany jeho dobrého jména, dobré pověsti bezpečnostního sboru a zájmů ČR, z důvodu vymožení (ke splnění služebního úkolu) od 23. 3. 2016 požadovaného písemného prohlášení o výsledku prověření správnosti všech pěti údajů (v dokladech i u zboží) u předmětného dovozu zboží [anonymizována dvě slova], u položky č. 1, zaslal 6. 4. 2016 [anonymizováno]. [příjmení] tuto asertivní e-poštu:„ Dobrý den, jestliže pan [celé jméno žalovaného] tvrdí, že mi na e-mail ihned odpověděl, mám na mysli, že prověřil on nebo vaše firma to, oč jsem jej jako vašeho zástupce požádal, ….., který jsem vám rovněž již přeposlal, tak pan [celé jméno žalovaného] učinil to, že mi poslal foto, ale nikoli písemné prohlášení za firmu, že provedla, oč byla celním úřadem požádána a s jakým výsledkem. O tom, že foto nestačí, jsem mu opakovaně sdělil ústně a na firmu jsem se obrátil až ve chvíli, kdy prohlásil, že není jeho práce u předmětného dovozu prověřovat a cokoli prohlašovat. Jestliže vám pan [celé jméno žalovaného] tvrdí, že takové prohlášení ve své odpovědi mně poslal, pak není nic snazšího, než aby vám jej přeposlal a vy je přepošlete mně. Znovu opakuji, že jsem od pana [celé jméno žalovaného] mimo fotografie, která mi bude sloužit jako podpůrný důkaz k prohlášení za firmu, nic dalšího ve věci neobdržel. E-mail o zaslání fotografie vám jako důkaz o tom, co pan [celé jméno žalovaného] zaslal, přeposílám po této zprávě. Nepřekvapuje mne, že pan [celé jméno žalovaného] sděluje o celnících nepravdivé údaje. Pokud je něco nejasného na požadavku, volejte mi na telefon [tel. číslo]. S pozdravem [celé jméno žalobce]“ Je nezpochybnitelnou skutečností, že žalovaný ke sděleným údajům o osobě žalobce – příslušníka ve stížnostech a v předmětném telefonickém rozhovoru neposkytl jediný důkaz, který by prokázal pravdivost svých tvrzení, že žalobci dne 23.3.2016 (ani kdykoliv jindy do 6.4.2016) zaslal nebo předal písemné sdělení – prohlášení, o které žalobce žádal v e-poště dne 23.3.2016, jak to on nepravdivě tvrdil firmě [právnická osoba]. [příjmení] v telefonickém rozhovoru dne 4.4.2016. Dále, že žalobce v e-poště, kterou sám žalovaný přiložil ke své první stížnosti, komunikoval s firmou [právnická osoba] způsobem, který je dle jeho vyjádření za hranou asertivního jednání příslušníka Celní správy ČR. Z popisu a prokázání skutku je rovněž nezpochybnitelnou skutečnostní, že žalovaný ve svých stížnostech i v předmětném telefonickém rozhovoru sdělil o žalobci – celníkovi úmyslně (ve stížnostech i opakovaně) nepravdivé údaje. Žalovaný žalobci svými sděleními přisoudil závažná negativní jednání, která neuskutečnil. Dále je žalobci známa skutečnost, že žalovaný v minulosti sdělil i o jiném celníkovi nepravdivé údaje, takže žalobce takové jeho jednání, kdy o celnících sděluje nepravdivé údaje, nepřekvapuje. Stejnou zkušenost s žalovaným mají i další celníci – kolegové z celního oddělení [číslo] nprap. [jméno] [příjmení], nprap. [jméno] [příjmení]. Dále žalobce v předmětné e-poštou vedené komunikaci s deklarantem firmou [právnická osoba] o žalovaném neuvedl žádný nepravdivý údaj, kterým by mohl poškodit jméno žalovaného, neb poškodit jméno může bezpochyby pouze sdělený nepravdivý údaj – pomluva. Dále žalobce v předmětné e-poštou vedené komunikaci s firmou [právnická osoba] věcně pravdivými a zcela přiměřenými argumenty asertivně bránil svou čest i dobré jméno bezpečnostního sboru proti pomluvě ze strany žalovaného, čímž žalobce splnil povinnosti vyplývající ze služebního slibu příslušníka bezpečnostního sboru. V předmětné korespondenci s [anonymizováno]. [příjmení] žalobce v souladu se služebním slibem dodržel pravidla služební zdvořilosti v písemném styku a splnil i ostatní povinnosti příslušníka, neboť užil spisovné češtiny a proti předmětnému (telefonickému) nepravdivému sdělení žalovaného, se srozumitelně a jednoznačně vymezil – ohradil. Žalobce je přesvědčen, že soudu prokázal, že žalovaný v předmětném telefonickém hovoru dne 4.4.2016 a následně pak předmětnými písemnými stížnostmi úmyslně a u písemných stížností opakovaně sdělil o osobě žalobce – příslušníka bezpečnostního sboru, nepravdivé údaje, které jsou způsobilé značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit ho v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu. Dále prokázal, že jednal opakovaně ve zlém úmyslu a jako bývalý celník věděl, jakou značnou újmu mu opakovaným křivým obviněním může způsobit. U první písemné stížnosti ze dne 7.4.2016 by mohlo být žalovanému polehčující okolností jeho zřejmé rozrušení vyplývající i z obsahu a stylu stížnosti. U jeho druhé, kterou bezpečností sbor zaevidoval dne 12.4.2016 už však nelze pominout zřejmé opakování zlého úmyslu. Dále žalobce prokázal, že mu neoprávněným zásahem do jeho osobnosti způsobil značné majetkové i nemajetkové újmy a že za ně nese plnou odpovědnost. Jednáním žalovaného byla značně ponížena žalobcova lidská důstojnost a byla a stále je ohrožena jeho vážnost u spoluobčanů – obsah a dopad obou stížností žalovaného se dostal do podvědomí na celním úřadu a z něj i ven mimo úřad. Dále byl žalobce značně poškozen ve služebním poměru. Bezpečnostní sbor zneužil stížností žalovaného k zahájení řízení o kázeňském přestupku a v tomto řízení žalobci zlovolně nespravedlivě uložil kázeňský trest. Žalovanému musela být z bývalé praxe u bezpečnostního sboru zřejmá i skutečnost, že kázeňsky potrestaný příslušník má zastavený služební postup (tedy nižší služební příjem) a v reálné praxi je opomíjen i při odměňování. Na ochranu svých práv a nároků žalobce vynakládá značné finanční prostředky, velké množství času i úsilí. Tím trpí a jsou narušeny jeho rodinné vztahy a vazby na přátele. Závažnost vzniklé jemu újmy je dána tím, že tak přišel o čas, prostředky a životní pohodu, které vinou žalovaného nemohl věnovat sobě a svým blízkým. Žalovaný si jako bývalý celník musel být vědom jaké úsilí i soukromý čas a náklady bude muset žalobce vynaložit při ochraně své osobnosti. Za úmyslně žalobci způsobenou hmotnou i nehmotnou újmu a příkoří v profesním i soukromém životě požadoval žalobce přiměřené zadostiučinění v penězích, tj. částku 200 000 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k její úhradě výzvou ze dne 1.6.2017. Žalovaný však ničeho žalobci neuhradil.

2. V doplnění žaloby ze dne 7.10.2019 (čl. 28 spisu) žalobce doplnil, že se po žalovaném domáhal poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích ve výši 200 000 Kč za odčinění alespoň z části nemajetkové újmy, kterou žalobci způsobil pomluvami. Dále žalobce požadoval po žalovaném inflaci, o kterou byla částka přiměřeného zadostiučinění v penězích znehodnocena za dobu uplynulou od marného pokusu o mimosoudní vyřešení věci a od neplnění žalovaného dle předžalobní výzvy, tj. za dobu od 1.6.2017 do její úhrady. Žalovaný o žalobci sdělil před celní správou a veřejností tyto nepravdivé údaje:„ V posledních týdnech se stále častěji setkávám s velmi nestandardním jednáním žalobce, s jeho stupňovanými invektivami k mé osobě, které žalobce směřuje k mému klientovi [právnická osoba], patrně ve snaze poškodit mé dobré jméno.“ Dále žalovaný poškodil dobré jméno a čest žalobce před firmou [právnická osoba] výrokem:„ Dobrý den pane [celé jméno žalobce], před pár minutama jsem mluvila s panem [celé jméno žalovaného], a dle (jeho) informací Vám na e-mail odpověděl ihned v den, kdy jste mu psal Vy…“. Celková výše požadovaného přiměřeného odškodnění v penězích ve výši 200 000 Kč je složena z částky 160 000 Kč za způsobenou nemajetkovou újmu před Celní správou ČR a z částky 40 000 Kč za způsobenou nemajetkovou újmu před firmou [právnická osoba]

3. V doplnění žaloby ze dne 30.10.2019 (čl. 38 spisu) pak žalobce doplnil žalobu s tím, že požaduje po žalovaném z částky 200 000 Kč inflaci za dobu od 1.6.2017 do její úhrady, tj. třetího dne po nabytí právní moci rozsudku. Za rok 2017 byla inflace 2,5 %, proto žalobce požaduje za období od 1.6.2017 do 31.12.2017 částku 2 917 Kč. Za rok 2018 byla inflace 2,1 %, proto žalobce požaduje inflaci za celý rok 2018 v celkové výši 4 261 Kč. Za rok 2019 byla inflace 2,5 %, proto žalobce požaduje za rok 2019 celkem inflaci ve výši 5 179 Kč.

4. U jednání soudu konaného dne 7.7.2020 (čl. 63 spisu) žalovaný uvedl, že požaduje inflaci pouze do konce roku 2019, za rok 2020 ji již nepožadoval. Pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 7.7.2020 č.j. 21 C 168/2017-65 bylo řízení částečně zastaveno co do požadované inflace za období od 1.1.2020 do třetího dne po nabytí právní moci rozsudku. Nadále žalobce požadoval po žalovaném úhradu částky 200 000 Kč s inflací za období od 1.6.2017 do 31.12.2019 v celkové výši 12 357 Kč.

5. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. V písemném podání ze dne 23.3.2020 upřesnil tvrzení žalobce v žalobě tak, že nepodával dvě stížnosti, ale pouze jeden podnět k prošetření jednání příslušníka Celní správy. Žalovaný podal podnět k prošetření jednání žalobce přímému nadřízenému Ing. [jméno] [příjmení] prostým e-mailem bez elektronického podpisu, načež mu tento žalobcův nadřízený sdělil, že je třeba pro absenci elektronického podpisu na podání podat toto podání přes podatelnu celní správy, což žalovaný také učinil. Proto nelze souhlasit s tvrzením, že se jedná o dvě stížnosti na postup příslušníka, ale byl podán pouze jeden podnět, kdy si tento podnět žalobcův nadřízený vyhodnotil jako stížnost, o níž pak rozhodl. Žalobcův nadřízený podnět žalovaného prošetřoval, projednal se žalobcem a po ukončení šetření rozhodl o důvodnosti podaného podnětu, kdy žalobce byl rozhodnutím Celního úřadu pro [anonymizováno] kraj [číslo jednací] ze dne 14.6.2016 uznán kázeňským přestupkem, za který mu byl uložen kázeňský trest v podobě písemného napomenutí, neboť jednání vytýkané žalobcem v tomto soudním řízení dokonce dosahovalo takové intenzity, pro které musel být žalobce kázeňsky trestán (podnět byl shledán důvodným), a to dokonce pravomocně, neboť z žalobních tvrzení je zřejmé, že proti pravomocnému rozhodnutí podal žalobce správní žalobu. Je patrné, že žalobcovo jednání kolidovalo s jeho služebními povinnostmi, čímž není žalovanému zřejmé, jak může v žalobě uvádět, že tato tvrzení nejsou ze strany žalovaného pravdivá, ba dokonce, že ho značně poškozují a domáhá se dokonce finančního odškodnění ve výši 200 000 Kč, jejíž specifikace a způsob jejího určení je dle názoru žalovaného zcela neurčitá, mající prvky svévole. Žalobce však přehlíží jeden podstatný fakt, jímž je pravdivost výroku. Nelze tak s ohledem na rozhodování nadřízených učinit závěr o tom, že by žalovaný sděloval o žalobci nepravdivé údaje, neboť pokud by tomu tak bylo, nemohl by žalobcův nadřízený rozhodnout o porušení žalobcových služebních povinností a uložit mu kázeňský trest. Je třeba si uvědomit, že žalobce ve vytýkaném jednání plnil služební povinnosti příslušníka Celního úřadu, kdy jeho počínání bylo jako takové postihnuto v intencích zákona o služebním poměru. Je naopak právem každé osoby, která přijde do styku s osobou ve služebním poměru, aby při porušování služebních povinností či pochybnostech nad jednáním takové osoby, se obrátila na nadřízeného takového příslušníka, který důvodnost či nedůvodnost podnětu prošetří. Žalovaný tak postupoval zcela v intencích zákona, kdy není třeba ani připomínat fakt, že jako oznamovatel již nemá žádný vliv na průběh kázeňského šetření služební osoby, natož aby měl možnosti toto řízení jakkoliv ovlivnit. Důvodnost podání však byla ve spojení s dalšími opatřenými důkazy nadřízenými zjištěna a žalobce tak byl v rámci svého služebního poměru postihnut. Naopak, pokud by se podání žalovaného ukázalo jako nedůvodné, nemohl by být žalobce kázeňsky postihnut. Dle žalovaného nepožívá žalobce v daném případě právní ochrany, které se dovolává, neboť žalovaný nikterak do žalobcových osobnostních práv nezasáhl, natož pak protiprávně a úmyslným sdělením nepravdy, kdy naopak to byl žalobce, který byl za své nepatřičné jednání postihnut v rámci svého služebního poměru, protože to byl právě žalobce, který v rámci jednání se zákazníkem žalovaného i tohoto žalovaného osočil a poškodil tak dobré jméno žalovaného u jeho zákazníka, tj. společnosti [právnická osoba]

6. Soud učinil tato skutková zjištění: Z e-mailové korespondence ze dne 23.3.2016 (čl. 7 spisu) bylo zjištěno, že žalobce zaslal žalovanému podání, v němž uvedl, že u firmy [právnická osoba], u dovozu zboží [anonymizována dvě slova], u položky č. 1, přišel dotaz na některé údaje a je potřeba, aby firma prověřila správnost všech údajů s doklady i skutečností a o výsledku zaslala celnímu úřadu písemné sdělení – prohlášení, které pak žalobce odešle na dohledy. Z e-mailové korespondence ze dne 4.4.2016, 8:00 hodin (čl. 6 p.v. - 7 spisu), bylo zjištěno, že žalobce zaslal společnosti [právnická osoba] podání, v němž uvedl, že marně žádal žalovaného o zajištění prohlášení firmy k dotazům na údaje, které jsou uvedeny ve vývozním celním prohlášení [anonymizována dvě slova], u položky č.

1. Žalobce žádal o co možná nejrychlejší provedení žádaného a zaslání prohlášení o výsledku. Z e-mailové korespondence ze dne 4.4.2016, 13:57 hodin (čl. 6 spisu), bylo zjištěno, že [anonymizováno]. [příjmení] zaslala žalobci podání v němž uvedla, že před pár minutami mluvila s žalovaným a dle informací žalobci na e-mail odpověděl ihned v den, kdy mu žalobce psal. Poprosila žalobce o upřesnění, co přesně požaduje. Z e-mailové korespondence ze dne 6.4.2016, 13.10 hodin (čl. 5 p.v. – 6 spisu), bylo zjištěno, že žalobce kontaktoval [anonymizováno]. [příjmení] s podáním, v němž uvedl, že jestliže pan [celé jméno žalovaného] tvrdí, že mu na e-mail ihned odpověděl, měl na mysli, že prověřil on nebo firma to, oč žalobce žádal jejich zástupce, tak žalovaný učinil to, že mu poslal foto, ale nikoli písemné prohlášení firmy (za firmu), že provedla, oč byla celním úřadem požádána a s jakým výsledkem. O tom, že foto nestačí, mu žalobce opakovaně sdělil ústně a na firmu se žalobce obrátil až ve chvíli, kdy žalovaný prohlásil, že není jeho práce údaje u předmětného dovozu prověřovat a cokoli prohlašovat. Jestliže žalovaný tvrdí, že takové prohlášení ve své odpovědi žalobci poslal, pak není nic snazšího, než aby je p. [příjmení] přeposlal a ta je přeposlala žalobci. Znovu opakoval, že od žalovaného mimo fotografie, která mu bude sloužit jako podpůrný důkaz k prohlášení firmy (za firmu), nic dalšího ve věci neobdržel. E-mail o zaslání fotografie žalobce přeposílá k této zprávě. Žalobce nepřekvapilo, že žalovaný sděluje o celnících nepravdivé údaje. Pokud je něco nejasného na požadavku žalobce, sdělil telefonický kontakt. Z e-mailové korespondence ze dne 7.4.2016, 11:44 hodin (čl. 5 spisu), bylo zjištěno, že žalovaný zaslal Ing. [jméno] [příjmení] žádost o prošetření postupů žalobce s tím, že se v posledních týdnech stále častěji setkává s velmi nestandardním jednáním příslušníka Celní správy – žalobce. Invektivy žalobce k jeho osobě stupňují a jsou směřovány k jeho klientovi [právnická osoba], patrně ve snaze poškodit dobré jméno žalovaného. Žalobce se telefonicky domáhal asi nějakých informací o dovezených ocelových zámcích přímo u ředitele jednatele společnosti [právnická osoba] pana [příjmení]. Žalobce vyzval žalovaného k tomu, aby podal„ prohlášení na hlavičkovém papíře“. Žalovaný nevěděl, co je to hlavičkový papír a nic takového nepoužívá. Nebyla mu jasná právní váha„ hlavičkového papíru“ ve stále neformální komunikaci s Celním úřadem. Mail – viz. níže je uskutečněn za hranou jednání příslušníka Celní správy ČR – pokud se nebudeme bavit o rovině právní viz. věta: Nepřekvapuje mne, že pan [celé jméno žalovaného] sděluje o celnících nepravdivé údaje.“ Žalovaný měl za to, že bylo poškozeno jeho dobré jméno u společnosti [právnická osoba] a žádal o odpověď na otázky, jakou zákonnou povinnost nesplnil deklarant nebo jeho zástupce v celním řízení [celé jméno žalovaného] a zda je možné doručovat korespondenci mezi Celní správou ČR a deklarantem mailem. Žalovaný žádal prošetření procedury„ dohledy“ s žalobcem, a pokud se neprokáže protiprávní jednání deklaranta nebo zástupce v celním řízení, požadoval vysvětlení a omluvu. V závěru žalovaný poznamenal, že vysvětlení k dohledům podávají, posílají fota, výkresy apod. Pokaždé to vždy ostatním celníkům stačilo. Z e-mailové korespondence ze dne 7.4.2016, 12:30 hodin (čl. 5 spisu) bylo zjištěno, že Ing. [jméno] [příjmení] zaslal do podatelny ve věci dohledu u firmy [právnická osoba] žádost o zaevidování do spisové služby.

7. Ze žádosti žalovaného bez uvedeného data vyhotovení plyne, že dne 12.4.2016 žalovaný doručil Celnímu úřadu pro [anonymizováno] kraj v [obec] podání, v němž v návaznosti na e-mailovou komunikaci žádal o prošetření situace, kterou popsal v e-mailu Ing. [jméno] [příjmení] ve věci postupu při celních dohledech žalobcem. Zejména žalovaný žádal o prošetření e-mailové komunikace mezi žalobcem (za celní správu) a deklarantem, společností [právnická osoba]:„ Vážená firmo, marně jsem žádal pana [celé jméno žalovaného] o zajištění prohlášení firmy k dotazům na údaje, které jsou uvedeny ve vývozním celním prohlášení [anonymizována dvě slova], u položky č. 1“„ Nepřekvapuje mne, že pan [celé jméno žalovaného] sděluje o celnících nepravdivé údaje.“ Žalovaný se ohradil proti takovému jednání příslušníka Celní správy ČR, který ho, jako subjekt podnikající 21 let v celních službách, poškozuje u jeho obchodního partnera.

8. Z vyrozumění o vyřízení stížnosti Celního úřadu pro [anonymizováno] kraj, [obec] ze dne 7.6.2016 zn. [číslo] (čl. 9 spisu) plyne, že ředitel celního úřadu plk. Mgr. [jméno] [příjmení] sdělil žalovanému, že jeho podání ze dne 7.4.2016 zaslané e-poštou Ing. [anonymizováno] a potvrzené písemně podáním doručeným Celnímu úřadu pro [anonymizováno] kraj dne 12.4.2016, ve kterém žádal o prošetření e-mailové komunikace mezi žalobcem a deklarantem – společností [právnická osoba], bylo podle obsahu posouzeno jako stížnost, která byla shledána částečně důvodnou a vůči žalobci bylo dne 25.4.2016 zahájeno kázeňské řízení. Ředitel celního úřadu dále žalovanému sdělil, že žádost odeslaná žalobcem dne 23.3.2016 e-mailem žalovanému ve věci prověření správnosti údajů v příslušných kolonkách dovozního prohlášení [anonymizována dvě slova] formou [právnická osoba] a o zaslání písemné odpovědi o výsledku prověření, představovala běžně užívaný postup při prověřování možných pochybení ve sledovaných údajích v rámci tvz. Celních dohledů Společenství. Neformální komunikace celních oddělení CÚ s deklaranty nebo jejich zástupci je upřednostňována pro svoji efektivitu, rychlé vyřízení požadavků a minimální administrativní zatížení na obou stranách při ne úplně zanedbatelném počtu případů. Tato komunikace nesmí mít známky jakéhokoliv nátlaku směrem k dotčenému subjektu. Pokud by měla být dotčenému subjektu uložena povinnost prověřit příslušné údaje uvedené v celním prohlášení, pak z pohledu aplikace platné právní úpravy je nutný postup v souladu s daňovým řádem, jelikož deklarantovi lze ukládat povinnosti pouze rozhodnutím, v daném případě by se jednalo o výzvu doručovanou způsobem dle daňového řádu. Podstatné rovněž je, kdo má požadovanou povinnost plnit. U dotčeného dovozu zastupoval společnost [právnická osoba] žalovaný jako přímý zástupce na základě plné moci ze dne 2.6.2010 a jeho role s přihlédnutím k obsahu plné moci skončila okamžikem ukončení celního řízení, tj. propuštěním zboží do režimu volného oběhu. Při správném postupu ve věci prověřování správnosti údajů v příslušných kolonkách dovozního celního prohlášení potom měla být vyzvána přímo společnost [právnická osoba] S ohledem na výše zmíněnou a upřednostňovanou neformální komunikaci s deklaranty či jejich zástupci dlužno podotknout, že e-mailová komunikace směřovaná dne 23.3.2016 vůči přímému zástupci – žalovanému, který podal za deklaranta celní prohlášení a byl s ním nepochybně i nadále v kontaktu, nevybočila ze zavedené praxe a byla z jeho strany akceptována stejně jako navazující komunikace zaměstnanci deklaranta společnosti [právnická osoba] Dále ředitel CÚ sdělil, že určující pro volbu formy korespondence je účel komunikace. V případě řešení pochybností o deklarovaných údajích v rámci celních dohledů je neformální komunikace přípustná, přičemž nejsou dotčenému subjektu ukládány žádné povinnosti. Až když neformální komunikace selže a z nějakých důvodů není CÚ potřebná součinnost poskytnuta, je nutné uložit povinnost formou rozhodnutí. E-mailem ze dne 4.4.2016 se žalobce u společnosti [právnická osoba] domáhal písemného prohlášení k prověření údajů z celního prohlášení přímo u deklaranta, neboť je neobdržel od žalovaného. Na e-mailovou odpověď paní [příjmení] ze dne 4.4.2016 zaslanou žalobci s informací, že žalovaný již měl odpovědět, a to e-mailem ze dne 23.3.2016 a žádostí o upřesnění, co je požadováno, žalobce reagoval e-mailem ze dne 6.4.2016 zaslaným na e-mail paní [příjmení]. V tomto e-mailu vysvětlil důvody komunikace přímo s deklarantem poté, co od žalovaného obdržel pouze fotografii zboží bez doplnění o požadované prohlášení o výsledku prověření správnosti deklarovaných údajů a konstatoval, že ho nepřekvapuje, že žalovaný sděluje o celnících nepravdivé údaje. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 29.4.2016 k protokolu o jednání ve věci stížnosti [číslo jednací] zdůvodnil své konstatování o žalovaném tím, že reagoval na jeho tvrzení, že požadavky CÚ byly splněny ihned odpovědí na e-mail žalobce dne 23.3.2016, což považoval za nepravdivé tvrzení a nebyl jím překvapen, neboť se s takovým jednáním ze strany žalovaného již setkal. V korespondenci s firmou [právnická osoba] se asertivně ohradil proti křivému obvinění ze strany žalovaného, splnil řádně své služební a občanské povinnosti při ochraně skutkové pravdy a rovněž i při ochraně svého jména a cti a rovněž dobrého jména bezpečnostního sboru. Uvedené důvody nelze ve vztahu ke konstatování žalobce a jeho hodnocení jednání žalovaného přijmout. Předně je z e-mailu zaslaného žalobcem dne 4.4.2016 paní [příjmení]. [příjmení] zřejmé pouze to, že žalovaný měl na e-mail ze dne 23.3.2016 odpovědět téhož dne. Nebylo uvedeno, jak odpověděl nebo dokonce, že by odpověď byla úplná a zcela odpovídala požadavkům žalobce, proto paní [příjmení] současně prosila o upřesnění požadavku. Konstatování žalobce„ Nepřekvapuje mně, že pan [celé jméno žalovaného] sděluje o celnících nepravdivé údaje“ bylo sice míněno v kontextu s konkrétním případem a v reakci na to, že žalovaný neměl poskytnout deklarantovi přesné informace, ale pro daný případ a jeho řešení s deklarantem bylo zcela nadbytečné a vzhledem k jeho paušalizujícímu obsahu se jednalo o negativní hodnocení jednání a osoby žalovaného v intenzitě skutečně způsobilé poškodit ho u obchodního partnera. Pro tento závěr není nutné znát stanovisko deklaranta společnosti [právnická osoba], zda uvedené konstatování nějak ovlivnilo jejich náhled na žalovaného, neboť zásadní je, jak konstatování subjektivně vnímal a hodnotil dotčený subjekt, žalovaný. V tomto bodě byla stížnost shledána důvodnou. Ve stížnosti zmíněná nestandardní jednání žalobce a jeho stupňující se invektivy vůči žalovanému nebyly ve stížnosti ničím doloženy, kromě předmětného případu e-mailové komunikace při prověřování údajů u dovozu zboží společností [právnická osoba] Pokud dochází k nestandardnímu jednání ze strany zaměstnance CÚ je nutné se v konkrétních případech a bezodkladně obrátit na jeho nadřízeného.

9. Z rozhodnutí Celního úřadu pro [anonymizováno] kraj ze dne 14.6.2016 [číslo jednací] (čl. 11 spisu) plyne, že ředitel celního úřadu uznal žalobce vinným ze spáchání kázeňského přestupku spočívajícího v tom, že dne 6.4.2016 při své e-mailové komunikaci se společností [právnická osoba] použil větu„ Nepřekvapuje mně, že pan [celé jméno žalovaného] sděluje o celnících nepravdivé údaje.“, kterou žalovaný ve svém podání ze dne 12.4.2016 považuje za poškozování svého dobrého jména u společnosti [právnická osoba] Za toto jednání byl žalobci udělen kázeňský trest v podobě písemného napomenutí, když došlo k porušení pravidel služební zdvořilosti, kdy příslušník při e-mailové komunikaci použil formulace, které žalovaný vnímal jako nepřijatelné. Nelze souhlasit s tvrzením příslušníka, že jej žalovaný křivě obvinil, protože se jedná o jeho subjektivní vyjádření, které nemůže příslušník považovat za křivé obvinění. Každý člověk vnímá projevy druhého jinak, nikdo je nepovažuje za narušení své důstojnosti nebo cti, jiný zase takové projevy vnímá velice citlivě. Služební zdvořilost je slušné, uctivé, ale důstojné jednání a vystupování příslušníka nejen ve vztahu k nadřízeným i podřízeným příslušníkům, ale i ve vztahu k občanům, s nimiž se dostává do styku při výkonu služby a i mimo ni. Překročení pravidel služební zdvořilosti je spatřováno v komentování osoby žalovaného při e-mailové komunikaci s jeho obchodním partnerem. Jestliže nebyl příslušník spokojen s vyřízením svého požadavku, měl kontaktovat přímo společnost [právnická osoba] se sdělením, že jejich zástupce nevyhověl jeho požadavku a že se obrací přímo na ně. Právě tato zbytečná, nic neřešící věta, podnítila žalovaného k podání stížnosti a prošetření jednání příslušníka. Argumentace příslušníka, že on a jeho kolegové mají zkušenosti, že žalovaný v několika případech sděloval nepravdivé údaje, nemění nic na faktu, že tyto skutečnosti neměl konstatovat v komunikaci s třetí osobou, která je navíc obchodním partnerem žalovaného. Nebylo předmětem kázeňského řízení posouzení osoby žalovaného a zda sděluje nepravdivé údaje o celnících, ale pouze skutek ze dne 6.4.2016 popsaný výše.

10. Z odvolání žalobce ze dne 28.6.2016 (volně ve spise) plyne, že tohoto dne žalobce doručil Celnímu úřadu pro [anonymizováno] kraj své odvolání proti rozhodnutí ředitele celního úřadu pro [anonymizováno] kraj [číslo jednací] ze dne 14.6.2016.

11. Z rozhodnutí generálního ředitele Generálního ředitelství cel ze dne 20.9.2016 [číslo jednací] (volně ve spise) plyne, že rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro [anonymizováno] kraj [číslo jednací] ze dne 14.6.2016 bylo změněno tak, že žalobce [příjmení] [celé jméno žalobce] byl uznán vinným ze spáchání předmětného přestupku za současného uložení kázeňského trestu v podobě písemného napomenutí.

12. Ze žaloby ze dne 26.10.2016 (volně v spise) bylo zjištěno, že žalobce podal u Krajského soudu v Ústí nad Labem žalobu proti rozhodnutí generálního ředitele Generálního ředitelství cel [číslo jednací] ze dne 20.9.2016.

13. Z podání žalovaného adresovaného celnímu úřadu ze dne 11.4.2016 (čl. 13 spisu) plyne, že žalovaný předložil celnímu úřadu vzorek zámku k [anonymizována dvě slova], u položky [číslo] který byl propuštěn do volného oběhu dne 17.3.2016 s tím, že fotografie předmětného zámku byla zaslána e-mailem žalobci dne 23.3.2016. Z kopie fotografie (čl. 14 spisu) plyne zachycení zámku s klíči.

14. Z výzvy ze dne 1.6.2017 plyne, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč za pomluvy. Tuto výzvu žalovaný odmítl převzít dne 2.6.2017, jak plyne z tvrzení žalovaného u jednání soudu dne 6.10.2020. Z obálky adresované žalobce žalovanému (přílohová obálka spisu) plyne, že žalobce dne 3.6.2017 předal k poštovní přepravě výzvu k plnění ze dne 1.6.2017; tuto žalovaný převzal dne 5.6.2017, jak plyne z tvrzení žalovaného u jednání soudu dne 6.10.2020.

15. Z e-mailu žalovaného ze dne 5.6.2017 (čl. 17 spisu) plyne, že žalovaný zaslal Ing. [jméno] podání, v němž uvedl, že v pátek 2.6.2017 byl učiněn pokus žalobce doručit mu v budově celního pracoviště v [obec] návrh na mimosoudní řešení věci a předžalobní výzvu. Tuto písemnost nepřevzal.

16. Z rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro [anonymizováno] kraj [anonymizováno] [příjmení] ze dne 20.6.2017 [číslo jednací] (čl. 32 spisu) plyne, že žalobci jako příslušníku bezpečnostního sboru byl odňat osobní příplatek na základě výsledků průběžného hodnocení zaměstnanců celní správy, když žalobce nesplňuje předpoklady pro jeho poskytnutí, když byl v podoblasti„ Dodržování služební/pracovní kázně“ klasifikován na nižší úrovni než 2.

17. Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3.3.2020 č.j. [číslo jednací] (čl. 58 spisu) bylo zjištěno, že žalobce podal žalobu proti rozhodnutí Generálního ředitele Generálního ředitelství cel ze dne 20.9.2016 [číslo jednací], jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku spočívajícího v tom, že dne 6.4.2016 v e-mailové komunikaci se společností [právnická osoba] použil větu„ Nepřekvapuje mne, že pan [celé jméno žalovaného] sděluje o celnících nepravdivé údaje“. Krajský soud tuto podanou žalobu zamítl mimo jiné s tím, že povinnosti příslušníka bezpečnostního sboru dodržovat při svém jednání pravidla zdvořilosti se nelze zprostit s odůvodněním, že si její porušení okolnosti případu vyžádaly. Příslušík celní správy je povinen za všech okolností zachovávat pravidla zdvořilosti a dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní. Tato pravidla žalobce evidentně porušil, neboť se při e-mailové komunikaci se [právnická osoba] nezdržel nevhodné poznámky k osobě [jméno] [celé jméno žalovaného], kterého svým tvrzením, že sděluje nepravdivé údaje o celnících, mohl uvrhnout do špatného světla před jeho klientem, [právnická osoba]. Aniž by soud hodnotil pravdivost takového výroku, je nutné uvést, že činit taková prohlášení, ať již pravdivá jsou, či nikoli, příslušník celní správy jednoduše nemůže. Žalobce se svým tvrzením o [jméno] [příjmení] v e-mailové komunikaci dne 6.4.2016 dopustil kázeňského přestupku.

18. Skutkový závěr: žalobce v době rozhodné byl ve služebním poměru příslušníka Celního úřadu a žalovaný vystupoval jako přímý zástupce deklaranta společnosti [právnická osoba] Dne 23.3.2016 žalobce vyzval e-mailovou korespondencí žalovaného k doložení písemného prohlášení společností [právnická osoba] ohledně dovozu zboží propuštěného do volného oběhu pod č. [anonymizována dvě slova], položky č.

1. Pro nesplnění uvedeného požadavku ze strany žalovaného přeposlal žalobce svůj požadavek na zajištění požadovaného prohlášení dne 4.4.2016 e-mailovou korespondencí společnosti [právnická osoba] Téhož dne [anonymizováno]. [příjmení] za společnost [právnická osoba] e-mailem sdělila žalobci:„ Dobrý den pane [celé jméno žalobce], před pár minutama jsem mluvila s panem [celé jméno žalovaného] a dle informací Vám na e-mail odpověděl ihned v den, kdy jste mu psal Vy. Mohla bych poprosit o upřesnění, co přesně požadujete? Děkuji moc. S pozdravem [příjmení] [jméno]“ Dne 6.4.2016 žalobce odpověděl [anonymizováno]. [příjmení] e-mailem s tím, že žalovaný poslal pouze foto, ale nikoli písemné prohlášení za firmu; o tom, že to nestačí, bylo žalovanému opakovaně sdělováno a fotografie získané od žalovaného budou sloužit jako podpůrný důkaz k prohlášení firmy. V závěru své e-mailové korespondence žalobce uvedl:„ Nepřekvapuje mne, že pan [celé jméno žalovaného] sděluje o celnících nepravdivé údaje“. Dne 7.4.2016 žalovaný prostřednictvím e-mailové korespondence zaslal nadřízenému žalobce npor. Ing. [jméno] [příjmení] stížnost s tím, že se v posledních týdnech stále častěji setkává s velmi nestandardním jednáním žalobce, s jeho stupňovanými invektivami k osobě žalovaného, které žalobce směřuje ke klientovi žalovaného [právnická osoba], patrně ve snaze poškodit dobré jméno žalovaného; žalovaný požádal o prošetření postupů žalobce a o nápravu. Žalovaný poukázal mimo jiné na obsah e-mailu ze dne 6.4.2016, v němž žalobce použil větu„ Nepřekvapuje mne, že pan [celé jméno žalovaného] sděluje o celnících nepravdivé údaje.“ V návaznosti na tuto e-mailovou stížnost ze dne 7.4.2016 žalovaný dne 12.4.2016 doručil Celnímu úřadu pro [anonymizováno] kraj v [obec] písemně vyhotovenou stížnost na žalobce, v níž zejména žádal o prošetření e-mailové komunikace mezi žalobcem a společností [právnická osoba] spočívající v užití slov:„ Vážená firmo, marně jsem žádal pana [celé jméno žalovaného] o zajištění prohlášení firmy k dotazům na údaje, které jsou uvedeny ve vývozním celním prohlášení [anonymizována dvě slova], položky č. 1.“ a„ Nepřekvapuje mne, že pan [celé jméno žalovaného] sděluje o celnících nepravdivé údaje“. E-mailová stížnost žalovaného ze dne 7.4.2016, potvrzená písemným podáním žalovaného doručeným celnímu úřadu dne 12.4.2016, byla v písemném podání ze dne 7.6.2016 [číslo jednací] ředitele celního úřadu plk. Mgr. [příjmení] shledána částečně důvodnou, a ohledně výroku žalobce„ Nepřekvapuje mně, že pan [celé jméno žalovaného] sděluje o celnících nepravdivé údaje“ a zároveň byl žalovaný informován o zahájení kázeňského řízení vůči žalobci. V kázeňském řízení byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku mimo jiné za použití věty„ Nepřekvapuje mně, že pan [celé jméno žalovaného] sděluje o celnících nepravdivé údaje“ za současného uložení písemného napomenutí. Krajský soud v Ústí nad Labem svým rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne 3.3.2020 zamítl žalobu vedenou žalobcem vůči generálnímu řediteli Generálního ředitelství cel a potvrdil tak rozhodnutí o kázeňském provinění žalobce a uložení kázeňského trestu v souvislosti s výrokem žalobce o žalovaném v e-mailové komunikaci se společností [právnická osoba]„ Nepřekvapuje mne, že pan [celé jméno žalovaného] sděluje o celnících nepravdivé údaje“. Podáním ze dne 1.6.2017, doručeným žalovanému dne 5.6.2017, žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky 200 000 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil.

19. Podle § 81 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

20. Podle § 81 odst. 2 ObčZ požívají ochrany zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

21. Podle § 82 odst. 1 ObčZ člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

22. Podle § 2951 odst. 2 ObčZ nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

23. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

24. Žalobce se domáhal po žalovaném nemajetkové újmy ve výši 160 000 Kč za výrok vyřčený žalovaným v e-mailové stížnosti ze dne 7.4.2016 ve spojení s písemným podáním ze dne 11.4.2016 adresovaným celnímu úřadu tohoto znění:„ V posledních týdnech se stále častěji setkávám s velmi nestandardním jednáním žalobce, s jeho stupňovanými invektivami k mé osobě, které žalobce směřuje k mému klientovi [právnická osoba], patrně ve snaze poškodit mé dobré jméno.“. V daném případě je třeba vyjít z toho, že žalovaný využil svého zákonného práva podat na příslušníka celního úřadu, jímž žalobce byl v době rozhodné, stížnost k jeho nadřízenému orgánu k prošetření postupu žalobce v rámci jeho dohledové činnosti. Tato stížnost byla plk. Mgr. [příjmení] shledána důvodnou ohledně žalobcem použitého výroku v e-mailu adresovaném [anonymizováno]. [příjmení], zaměstnankyni společnosti [právnická osoba], a to co do jeho výroku:„ Nepřekvapuje mne, že pan [celé jméno žalovaného] sděluje o celnících nepravdivé údaje.“, přičemž za tento svůj výrok byl žalobce rovněž pravomocně uznán vinným a kázeňsky potrestán. Kázeňský postih žalobce byl rovněž posvěcen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, jenž zamítl žalobu žalobce vedenou pod sp. zn. [spisová značka], a kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí o kázeňském přestupku. Dle názoru soudu je třeba žalobcem označenou větu, v níž spatřuje pomluvu, posuzovat v kontextu celé žalovaným podané stížnosti, která odkazuje na, dle žalovaného nestandardní, postup žalobce při plnění jeho dohledové činnosti, kdy měl telefonicky žádat o splnění požadavku ohledně dovezeného zboží přímo ředitele a jednatele společnosti [příjmení], kdy měl po žalovaném žádat prohlášení na hlavičkovém papíře, a v níž se žalovaný domáhal odpovědí ohledně správného postupu při žalobcem prováděném dohledu. Stížnost žalovaného pak byla, jak již bylo výše tohoto odůvodnění uvedeno, shledána částečně důvodnou, kdy i ředitel celního úřadu Mgr. [příjmení] v odůvodnění svého vyrozumění ze dne 8.6.2016 [číslo jednací] dospěl k závěru, že pokud v daném případě role žalovaného jako přímého zástupce společnosti [právnická osoba] (na základě plné moci ze dne 2.6.2010) skončila okamžikem ukončení celního řízení, tj. propuštěním zboží do režimu volného oběhu, měla být, pří správném potupu ve věci prověření správnosti údajů v příslušných kolonkách dovozního celního prohlášení, vyzvána ke plnění přímo společnost [právnická osoba] Dle názoru soudu pokud žalobce vyzval k doložení písemného celního prohlášení žalovaného a nikoliv přímo deklaranta společnost [právnická osoba], což dle závěru plk. Mgr. [příjmení], ředitele celního úřadu, nevybočovalo ze zavedené praxe, a na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného nijak, popř. nedostatečně reagováno (ničeho doloženo nebo jen neúplně), bylo na místě již při prvním nesplnění výzvy ze strany žalobce přistoupit k formálnímu řešení dané situace, tj. uložit povinnost formou rozhodnutí adresovanou přímo společnosti [právnická osoba], jak ostatně rovněž zmiňuje ve svém vyrozumění ze dne 8.6.2016 ředitel celního úřadu Mgr. [příjmení]. Tento řádný a formální postup ze strany žalobce by jistě zajistil včasnější vyřízení jeho předmětné dohledové činnosti. Je třeba uvést, že žalovaným vyjádřená kritika v jeho stížnosti ze dne 7.4.2016 doplněné podáním ze dne 12.4.2016 je ústavně chráněna již vzhledem k významu svobody projevu v demokratické společnosti. Její omezení je výjimkou, kterou je nutno interpretovat restriktivně a lze ji ospravedlnit pouze kvalifikovanými okolnostmi, které v dané věci nejsou dány, když žalobce z titulu postavení celníka musí při výkonu služby počítat s kritiky a nic mu nebránilo v tom, aby při výkonu předmětného dohledu přistoupil k formálnímu řešení daného situace v souladu s daňovým řádem. V daném případě tak jde dle názoru soudu o kritiku ze strany žalovaného obsaženou v jeho stížnosti za kritiku přiměřenou co do obsahu i formy, která nevybočuje z mezí nezbytných k dosažení sledovaného cíle, tj. prošetření postupu žalobce při výkonu jeho služebních povinností. Kritika žalovaného nepředstavuje exces, jenž by představoval neoprávněný zásah do osobnosti žalobce ve smyslu ustanovení § 81 ObčZ se všemi s tím spojenými občanskoprávními následky vyjádřenými v zákonném ustanovení § 82 odst. 1 Občz za použití § 2951 odst. ObčZ.

25. I v případě druhého žalobcem uplatněného nároku nemajetkové újmy ve výši 40 000 Kč za pomluvu, které se měl žalovaný dopustit vůči žalobci v komunikaci se společnosti [právnická osoba] a jež vyplývá dle žalobce z e-mailu [anonymizováno]. [příjmení] ze dne 4.4.2016 adresovaného žalobci ve znění:„ Dobrý den, pane [celé jméno žalobce], před pár minutama jsem mluvila s panem [celé jméno žalovaného] a dle jeho informací Vám na e-mail odpověděl ihned v den, kdy jste mu psal Vy.“, soud neshledává žalobu důvodnou. Žalobce z tohoto e-mailu zaměstnankyně společnosti [právnická osoba] vyrozuměl a dovodil, že žalovaný poskytl společnosti [právnická osoba] nepravdivý údaj o tom, že splnil požadavek žalobce v rámci jeho dohledové činnosti. Dle názoru soudu ne každý nepravdivý údaj, nutně vykazuje znaky pomluvy. Z e-mailu [anonymizováno]. [příjmení] ze dne 4.4.2016 (13:57 hodin) vyplývá pouze to, že žalovaný„ odpověděl“ na e-mail žalobce ihned v den, kdy mu ho žalobce poslal, tj. dne 23.3.2016, přičemž [anonymizováno]. [příjmení] zároveň ve svém e-mailu poprosila o upřesnění, co přesně žalobce požaduje. Závěr žalobce o tom, že se tak [právnická osoba]„ podivuje“ nad tím, proč po ní znovu požaduje písemné prohlášení, je jen nadnesenou subjektivní dedukcí žalobce. Žalovaný u jednání soudu dne 7.7.2020 připustil, že vyřkl, že odpověděl na e-mail žalobce ihned v den, kdy mu žalobce psal, avšak tato informace, byť by byla nepravdivá, dle názoru soudu nezasáhla do jakéhokoliv složky na ochranu osobnosti žalobce a nevykazuje znaky pomluvy. Důsledek sdělení žalovaného, že na požadavek žalobce (v e-mailu ze dne 23.3.2016) odpověděl, by totiž tkvěl pouze v tom, k jakému řešení by žalobce v rámci svého služebního postupu měl v daném případě přistoupit. Žalovaný svou informací o tom, že odpověděl na e-mail žalobce nesdělil žádný znevažující údaj o osobě žalobce. Proto i v tomto druhém případě soud dospěl k závěru, že nelze dovodit neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce chráněných ustanovením § 81 odst. 1 ObčZ, a tím ani odpovědnost žalovaného podle ustanovení § 82 odst. 1 ObčZ ve spojení s § 2951 odst. 2 ObčZ.

26. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu v plném rozsahu, tj. co do jistiny ve výši 200 000 Kč s požadovanou inflací ve výši 12 357 Kč, zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

27. Pro úplnost soud dodává a má za prokázané, že žalovaný podal proti žalobci pouze jednu stížnost (nikoli jak se žalobce domnívá dvě stížnosti, první ze dne 7.4.2016 a druhou ze dne 11.4.2016). Tento svůj závěr soud opírá o tvrzení žalovaného v řízení, s nímž koresponduje vyjádření ředitele celního úřadu Mgr. [příjmení] ze dne 7.6.2016 [číslo jednací], z jehož prvního odstavce plyne, že se vztahuje k elektropnickému podání žalovaného ze dne 7.4.2016 potvrzenému písemně jeho podáním ze dne 11.4.2016. I z úvodu samotného písemného podání žalovaného doručeného celnímu úřadu dne 12.4.2016 je zřejmé, že podání navazuje na e-mail žalovaného ze dne 7.4.2016.

28. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu výslechem svědka nprap. [jméno] [příjmení], který se dle žalobce měl vyjádřit k tomu, že se společně s nprap. [příjmení] měli setkat s jednáním žalovaného, kdy měl žalovaný o jejich jednáních sdělovat nepravdivé údaje jejich nadřízeným. Soud výslech tohoto svědka považuje za nadbytečný a nehospodárný, když skutečnost, k níž by se měl svědek vyjadřovat nemá přímý vztah k žalobcem tvrzeným předmětným pomluvám. Zároveň soud zamítl i výpověď navrhovaného svědka nprap. [jméno] [příjmení], jenž měl potvdit, že se žalobce dostal do časové tísně v plnění svých služebních povinností ohledně nedoloženého písemného prohlášení od dovozce zboží, tj. od společnosti [právnická osoba], dále měl potvrdit svou přítomnost u jednání mezi účastníky, dále kam až se stížnost dostala a že spolu s nprap. [jméno] [příjmení] měli být nabádáni k podání křívého obvinění na žalobce, a to z důvodu nadbytečnosti a hospodárnosti řízení, když dle názoru soudu tyto skutečnosti, i kdyby byly svědkem prokázány, by neměly vliv na rozhodnutí soudu v projednávané věci. Ze stejných důvodu jak bylo soudem uvedeno v předešlém odstavci tohoto odůvodnění soud zamítl návrh žalobce na výslech svědka nprap. [jméno] [příjmení], jež byl navržen k prokázání tvrzení, že navrhovaný svědek byl spolu se nprap. [příjmení] vyzván k podání křivého obvinění na žalobce. Zamítnut byl i návrh žalobce na provedení výslechu svědka [jméno] [příjmení], jenž se měl vyjádřit k tomu, jak byla vyhodnocena bezpečnostním sborem stížnost podaná na svědka žalovaným v devatesátých letech minulého století, když tato skutečnost nemá vztah k posuzovanému případu (pozn.: navíc dle tvrzení žalovaného tato navrhovaná osoba již asi před čtyřmi nebo pěti lety zemřela, přičemž soud nemohl tuto slutzečnost ověřit v CEO pro neznalost data narození navrhovaného svědka).

29. Z jiných před soudem provedených důkazů, a to z poučení a dotazu Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4.1.2017 č.j. [číslo jednací] (volně ve spise) a ze stížnosti žalobce adresované předsedkyni Okresního soudu v Chomutově ze dne 27.7.2020 (čl. 82 spisu), neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto soud nepřistoupil k jejich hodnocení.

30. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 68 244 Kč. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta žalovaného v celkové výši 54 600 Kč za šest úkonů právní služby po 9 100 Kč (tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření ze dne 23.3.2020, účast advokáta žalovaného u jednání soudu dne 7.7.2020, dne 6.10.2020 - za toto jednání 2 úkony právní služby, neboť trvalo 2 hodiny 10 minut a účast advokáta žalovaného u jednání soudu dne 15.12.2020) účtovaných podle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), šesti režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky a 21% DPH z částky 56 400 Kč, tj. ve výši 11 844 Kč Tyto náklady řízení je žalobce povinen zaplatit advokátu žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu ke splnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.