21 C 178/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 , zastoupené Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , advokátem Adresa zainteresované osoby 0/0 , proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 , o zaplacení 12 852,94 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 282,81 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 282,81 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 5 570,13 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 862,92 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 578,58 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 900 Kč od 30. 1. 2024 do 1. 8. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 617,19 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 7 282,81 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 29,91 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 30.5.2024, doplněnou podáním ze dne 24.7.2024, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 12 852,94 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 20.9.2022 uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalovaná čerpala opakovaně dne 20.9.2022 částku 10 000 Kč, dne 5.12.2022 částku 712,61 Kč a dne 20.3.2023 částku 10 000 Kč, a to na účet č. , č. účtu, . Žalovaná však vrátila předchůdkyni žalobkyně pouze částku 13 429,80 Kč. Předchůdkyně žalobkyně předmětnou pohledávku postoupila na žalobkyni. I přes výzvu žalovaný žalobkyni ničeho nevrátil.

2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila, žalovaná se bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 31.7.2024). Proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

5. Z Osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru – Smlouvy č. , hodnota, ze dne 20.9.2022 plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalované. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 60 % ročně. Žalovaná se měla zavázat úvěr vrátit ve splátkách. Úvěr měl být vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, .

6. Ze Standardních informací o spotřebitelském úvěru plyne úprava základních vlastností spotřebitelského úvěru, nákladů spotřebitelského úvěru a dalších důležitých právních aspektů.

7. Z fotografie plyne zachycení žalované s občanským průkazem. Z kopie občanského průkazu žalované plynou osobní data žalované.

8. Z Upomínky ze dne 15.2.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Z Upomínky ze dne 12.5.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Z Výzvy ze dne 18.6.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Z Výzvy ze dne 8.7.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.

9. Z Výpisu historie půjčky ze dne 15.2.2024 plyne, že dne 20.9.2022 žalovaná čerpala částku 10 000 Kč, dne 5.12.2022 částku 712,61 Kč a dne 20.3.2023 částku 10 000 Kč. Celkem žalovaná vrátila částku 13 429,80 Kč.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.1.2024 včetně Přílohy plyne, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z Oznámení ze dne 29.1.2024 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky. Z Podacího lístku ze dne 20.2.2024 plyne, že Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 20.2.2024.

11. Z Výzvy ze dne 30.4.2024 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu. Tato výzva byla předaná k poštovní přepravě dne 30.4.2024, jak plyne z Podacího lístku.

12. Z Potvrzení ČSOB ze dne 15.7.2024 plyne, že dne 20.3.2023 předchůdkyně žalobkyně vyplatila na účet č. , č. účtu, majitele , Jméno zainteresované osoby 1/0, peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Z Potvrzení ČSOB ze dne 15.7.2024 plyne, že dne 5.12.2022 předchůdkyně žalobkyně vyplatila na účet č. , č. účtu, majitele , Jméno zainteresované osoby 1/0, peněžní prostředky ve výši 712,61 Kč. Z Potvrzení ČSOB ze dne 15.7.2024 plyne, že dne 20.9.2022 předchůdkyně žalobkyně vyplatila na účet č. , č. účtu, majitele , Jméno zainteresované osoby 1/0, peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč.

13. Z Kontomatik Reportu plyne, že tato listina není identifikovatelná číselným označením účtu.

14. Skutkový závěr: Žalovaná obdržela od předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky v celkové výši 20 712,61 Kč. Vráceno bylo celkem 13 429,80 Kč. Zbytek ve výši 7 282,81 Kč žalovaná dosud nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni. I přes výzvu právního zástupce žalobkyně předanou k poštovní přepravě dne 30.4.2024 žalovaná ničeho nevrátila.

15. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

16. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

18. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

19. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

22. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

23. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovanou byla dne 20.9.2022 uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované úvěr. Žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit předchůdkyni žalobkyni formou splátek, včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru ze dne 20.9.2022 není opatřena vlastnoručním ani jiným podpisem žalované. I další žalobkyní předložené listinné důkazy (Smluvní podmínky, Standardní informace o spotřebitelském úvěru) nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované „pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.

24. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvy podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající s předchůdkyní žalobkyně o uzavření úvěrových smluv, ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

25. V případě smlouvy o úvěru uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (úroky, poplatky...) tak nelze považovat za důvodné.

26. Nadto soud dodává, že v daném případě předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované.

27. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

28. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

29. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Žalobkyně tvrdila, že v daném případě bylo při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet vycházeno z různých interních a externích databází a předchůdkyně žalobkyně zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalované, a to zejména z bankovního účtu žalované nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu.

32. Odborná péče však předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisy z účtu, dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami k odběru energií, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalované, atd. V daném případě však žalobkyně ani netvrdila, jaké zcela konkrétní příjmy a výdaje žalované její předchůdkyně zjistila a ověřovala. Předložila toliko výpis z účtu, avšak bez jeho číselného označení a soud nemohl učinit závěr o tom, že jde o účet právě žalované. Nahlížení do různých databází, je sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně tvrzená nahlížení do různých databází ani nepředložila. Je tak zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování konkrétních příjmů a výdajů žalované a nepostupovala při posouzení její úvěruschopnosti s odbornou péčí.

33. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila její schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C-679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.

34. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná rovněž pro nezkoumání úvěruschopnosti žalované.

35. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

36. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

37. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jí byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 20 712,61 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila tři Potvrzení o provedení transakce ze dne 15.7.2024, z nichž má soud za prokázané, že žalované na jeho účet č. , č. účtu, byla dne 20.3.2023 předchůdkyní žalobkyně poukázaná částka 10 000 Kč, dne 5.12.2022 částka 712,61 Kč a dne 20.9.2022 částka 10 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijala plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně celkem částku 13 429,80 Kč, zbytek dosud nevrátila. Proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 7 282,81 (rozdíl mezi vyplacenými a vrácenými peněžními prostředky). Co do zbytku jistiny ve výši 5 570,13 Kč včetně smluvního úroku z úvěru, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

38. Soud má za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 30.4.2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 31.7.2024. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 1.8.2024. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 2.8.2024, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 12,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

39. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

40. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 7 282,81 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. výroku rozsudku, žalovaná byla úspěšná co do částky 5 570,13 Kč s příslušenstvích specifikovaným ve II. výroku rozsudku. Je zřejmé, že žalovaná byla ve věci více úspěšnější a měla by právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by jí vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve III. výroku tohoto rozsudku.

41. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu ke splnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.