21 C 18/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená Jméno Zástupce , advokátkou se sídlem Adresa žalobkyně , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 748 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 748 Kč od 29.1.2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 4 252 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 13.5.2025 do 28.1.2026, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 252 Kč od 29.1.2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 15 748 Kč od 29.1.2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 179 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno Zástupce, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 31.12.2025, doplněnou podáním ze dne 27.2.2026 a ze dne 6.3.2026, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 9.3.2025 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , , adresa, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zapůjčené peněžní prostředky vrátit do 12.5.2025, což však i přes výzvy neučinil. Pouze dne 17.3.2025 uhradil částku 4 252 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni z předchůdkyně žalobkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024.

2. Soud v daném případě nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř.). Usnesení zdejšího soudu ze dne 21.1.2026 č.j. 21 C 18/2026-10 obsahující výzvu k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo právní zástupkyni žalobkyně doručeno dne 26.1.2026 a žalovanému dne 27.1.2026.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 9.3.2025 ve znění Dodatků č. 1 až č. 4 soud zjistil, že listina (včetně Dodatků) není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, ale je v jejím závěru je uvedeno, že žalovaný měl návrh smlouvy potvrdit pomocí kódu. Předchůdkyně žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se měl zavázat tuto částku vrátit spolu se zápůjční úrokovou sazbou 258,66 % ročně.

6. Z výpisu z účtu vedeného u , právnická osoba, . (volně ve spise) plyne, že dne 9.3.2025 odešla na účet č. , č. účtu, částka 1 000 Kč, dne 10.3.2025 částka 1 400 Kč, dne 12.3.2025 částka 2 000 Kč, dne 16.3.2025 částka 11 000 Kč a dne 17.3.2025 částka 4 600 Kč.

7. Z Potvrzení předchůdkyně žalobkyně plyne, že v době od 9.3.2025 do 17.3.2025 byla na účet č. , č. účtu, vyplacena celkem částka 20 000 Kč; vráceno bylo celkem 4 252 Kč.

8. Ze Sdělení , právnická osoba, ., ze dne 26.1.2026 ve spojení s Výpisem z účtu č. , č. účtu, za měsíc březen 2025 plyne, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a dne 9.3.2025 na něj byla připsána částka 1 000 Kč, dne 10.3.2025 částka 1 400 Kč, dne 12.3.2025 částka 2 000 Kč, dne 16.3.2025 částka 11 000 Kč, dne 17.3.2025 částka 4 600 Kč; všechny tyto platby byly provedeny z účtu předchůdkyně žalobkyně.

9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 a její Přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Z dopisu ze dne 14.9.2025 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy.

10. Z výzvy ze dne 16.4.2025 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

11. Z dopisu ze dne 14.9.2025 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Tato výzva byla předaná k poštovní přepravě, jak plyne z Potvrzení pošty.

12. Skutkový závěr: Žalovaný obdržel dne 9.3.2025 od předchůdkyně žalobkyně na účet č. , č. účtu, , jehož byl majitelem, peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč, dne 10.3.2025 ve výši 1 400 kč, dne 12.3.2025 ve výši 2 000 Kč, dne 16.3.2025 ve výši 11 000 Kč a dne 17.3.2025 ve výši 4 600 Kč. Vráceno bylo předchůdkyni žalobkyně celkem 4 252 Kč. Smlouvou ze dne 12.12.2024 předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Výzvou ze dne 14.9.2025 právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dluhu.

13. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

14. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

15. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

16. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

17. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

20. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

21. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovaným byla dne 9.3.2025 uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžité prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni do 12.5.2025. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním ani jiným podpisem žalovaného. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

22. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající s předchůdkyní žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

23. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (úroky,…) tak nelze považovat za důvodné.

24. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet.

25. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalovaného (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy zaměstnán, na jakou dobu byl zaměstnán a s jakým výdělkem. Je nezbytné, aby předchůdkyně žalobkyně dále ověřila zejména způsob uspokojování potřeby bytové potřeby, výše nákladů žalovaného na bydlení (včetně energií), další závazky a dluhy žalovaného, apod.

26. Žalobkyně netvrdila (ani k výzvě soudu doručené právní zástupkyni žalobkyně dne 26.1.2026) a nedoložila, že by její předchůdkyně prověřovala zcela konkrétní poměry žalovaného, a proto soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

27. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Sdělení banky ze dne 26.1.2026 ve spojení s Výpisem z účtu žalovaného č. , č. účtu, , z nichž má soud za prokázané, že žalovanému byla v době od 9.3.2025 do 17.3.2025 na tento účet z účtu předchůdkyně žalobkyně připsaná celková částka 20 000 Kč. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 4 252, zbytek dosud nevrátil, čímž porušil svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Proto mu soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 15 748 Kč. Co do částky 4 252 Kč s úrokem z prodlení z této částky pak soud žalobu pro nedůvodnost ve II. výroku rozsudku zamítl.

28. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupkyně žalobkyně sice vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 14.9.2025, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 27.1.2026. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 28.1.2026. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 29.1.2026, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,50 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data dřívějšího a v sazbě vyšší, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 11,50 % ročně z částky15 748 Kč od 29.1.2026 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení z částky 15 748 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

29. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

30. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 15 951,40 Kč (tj. jistina 15 748 Kč + úroky z prodlení dle I. výroku rozsudku v kapitalizované částkou 203,40 Kč; 72,55 %), žalovaný co do částky 6 034,20 Kč (tj. jistina 4 252 Kč + kapitalizované úroky z prodlení dle II. výroku rozsudku částkou 1 782,20 Kč; 27,45 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze 45,10 % z jejích celkových nákladů řízení (tj. rozdíl procentuálního úspěchu a neúspěchu žalobkyně). Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokátky žalobkyně v celkové výši 1 200 Kč za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), 3 režijními paušály po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky a 21 % DPH ve výši 315 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni náklady řízení ve výši 1 179 Kč, odpovídající 45,10 % celkových nákladů. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

31. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 27.2.2026 a ze dne 6.3.2026, neboť je nepovažuje za účelně vynaložené náklady řízení, když z nich neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v samotné žalobě.