21 C 20/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátkou se sídlem Adresa žalobkyně , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o 12 446 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 7 000 Kč od 7.2.2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5 446 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 800 Kč od 8.7.2024 do 6.2.2026, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 800 Kč od 7.2.2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 7 000 Kč od 7.2.2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 7.1.2026, doplněnou podáním ze dne 27.2.2026, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 12 446 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , , adresa, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 7.3.2024 uzavřena distančním způsobem, prostřednictvím webové stránek www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému bankovním převodem na účet č. , č. účtu, poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný ničeho žalobkyni, ani její předchůdkyni, nevrátil.

2. Žalovaný byl usnesením ze dne 23.1.2026 č. j. 21 C 20/2026-11 vyzván, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy vyjádřil k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedl, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a aby označil důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byla žalovaný usnesením vyzván, aby se vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil ani k žalobě, ani k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto její souhlas předpokládal. Žalobkyně rovněž s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. Soud učinil tato skutková zjištění:

6. Ze Smlouvy č. , hodnota, plyne, že se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr až do výše limitu 30 000 Kč (revolvingový úvěr) se zápůjční úrokovou sazbou 40 % měsíčně. Žalovaný se měl zavázat úvěr vrátit. Listina není opatřena podpisem žalovaného.

7. Ze Žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, plyne, že žalovaný měl být svobodný, měl žít v pronajatém bytě, měl mít základní vzdělání, invalidní důchodce s měsíčním příjmem 13 676 kč. Jeho měsíční výdaje měly činit 6 500 Kč. Tato litina není opatřena podpisem žalovaného.

8. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalovaného.

9. Ze Všeobecných obchodních podmínek plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalovaného.

10. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 7.3.2024 plyne, že předchůdkyně žalobkyně odeslala na účet č. , č. účtu, dne 7.3.2024 částku 7 000 Kč, pod VS , var. symbol, .

11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČO: , IČO, . Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.6.2025 včetně přílohy plyne, že společnost , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČO: , IČO, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

12. Z Oznámení ze dne 20.7.2025 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni.

13. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, plyne, že dne 7.11.2023 byl na účet připsaná od ČSSZ invalidní důchod 3. stupně ve výši 13 408 Kč, dne 6.10.2023 ve výši 13 408 Kč, dne 7.9.2023 ve výši 13 408 Kč., dne 7.2.2024 ve výši 13 768 Kč, dne 7.12.2023 ve výši 13 408 Kč, dne 5.1.2024 ve výši 13 768 Kč. Dne 8.1.2024 byla na účet připsaná od společnosti , právnická osoba, částka 2 000 Kč a dne 9.1.2024 částka 8 000 Kč. Dne 8.1.2024 byla připsaná od předchůdkyně žalobkyně částka 2 000 Kč. Dne 11.12.2023 pak na účet byla připsaná od , Anonymizováno, částka 4 340 Kč. Dne 27.12.2023 od , právnická osoba, částka 12 000 Kč a dne 29.12.2023 částka 4 000 Kč. Dne 29.12.2023 byla na účet připsaná od , Anonymizováno, , právnická osoba, . částka 3 500 Kč.

14. Ze Sdělení , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , ze dne 5.2.2026 ve spojení s Výpisem z účtu č. , č. účtu, plyne, že majitelem a jediným disponentem tohoto účtu je žalovaný a na účet byla dne 7.3.2024 připsaná částka 7 000 Kč, a to z účtu , právnická osoba15. Z Výzvy ze dne 20.7.2025 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 23.7.2025, jak plyne z Potvrzení pošty.

16. Skutkový závěr: Žalovaný obdržel dne 7.3.2024 od předchůdkyně žalobkyně na účet č. , č. účtu, , jehož byl majitelem, peněžní prostředky v celkové výši 7 000 Kč. Vráceno bylo žalobkyni celkem 0 Kč. Výzvou ze dne 20.7.2025, předanou k poštovní přepravě dne 23.7.2025, právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dluhu.

17. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

18. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

19. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

20. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

21. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

24. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

25. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovaným byla v březnu 2024 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky do úvěrového limitu 30 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, měla být uzavřena na dálku. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného (Všeobecné obchodní podmínky, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru,…). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

26. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaný, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

27. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (úrok, smluvní pokutu, …) tak nelze považovat za důvodné.

28. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet.

29. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalovaného (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením o vyplácených dávkách, k doložení výše invalidního důchodu. V daném případě sice žalobkyně doložila výpisem z účtu žalovaného výši jeho invalidního důchodu, avšak již nedoložila, že by rovněž ověřovala způsob uspokojování jeho bytové potřeby (nájem), výše jeho konkrétních nákladů na bydlení včetně energií a další jeho dluhy. Nelze přehlédnout, že předloženým výpisem z účtu žalovaného č. , č. účtu, bylo prokázáno, že před poskytnutím předmětných finančních prostředků v březnu 2024, žalovanému byly jednak samotnou předchůdkyní žalobkyně a jednak jinými společnostmi poskytovány další zápůjčky/úvěry, jejichž výše je specifikovaná výše tohoto odůvodnění rozsudku. Rovněž lustrace žalovaného v různých databázích, je sice důležitá, ale sama o osobě nedostačující, tím spíše, když nahlížení do různých databází žalobkyně ani nepředložila.

30. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící důkazy o prověřování poměrů žalovaného (zejména výdajů), předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že i přesto žalovanému úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smlouvy, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

31. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 7 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Sdělení banky ze dne 5.2.2026 ve spojení s Výpisem z účtu č. , č. účtu, , z nichž má soud za prokázané, že žalovanému byly dne 7.3.2024 z účtu předchůdkyně žalobkyně připsány na tento jeho účet peněžní prostředky v celkové výši 7 000 Kč. Žalovaný ničeho žalobkyni nevrátil, čímž porušil svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Proto mu soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 7 000 Kč. Co do částky 5 446 Kč pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

32. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupkyně žalobkyně sice vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 20.7.2025, předanou k poštovní přepravě dne 23.7.2025, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 5.2.2026. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 6.2.2026. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 7.2.2026, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,50 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data dřívějšího a v sazbě vyšší, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 11,50 % ročně z částky 7 000 Kč od 7.2.2026 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

33. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

34. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 7 070,50 Kč (tj. jistina 7 000 Kč + kapitalizované úroky z prodlení ve výši 70,50 Kč), žalovaný byl úspěšný co do částky 7 466,80 Kč (tj. 5 446 Kč + kapitalizované úroky z prodlení 2 020,80 Kč). Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný byl ve věci více úspěšný a měl by tak právo na poměrnou část nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by mu vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve III. výroku tohoto rozsudku.