21 C 219/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 12 500 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 499 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 ,75 % ročně z částky 12 499 Kč od 16.9.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 1 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 500 Kč od 9.11.2023 do 15.9.2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 Kč od 16.9.2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 12 499 Kč od 16.9.2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 152 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno Zástupce, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 9.7.2024, doplněnou podáním ze dne 22.10.2024, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 12 500 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. , RČ, uzavřené dne 5.9.2023 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , , adresa, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč. Žalovaný se zavázal zapůjčené peněžní prostředky vrátit do 8.11.2023, což však i přes výzvy neučinil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni z předchůdkyně žalobkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023. I přes výzvu žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil.

2. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 15.10.2024). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a právní zástupkyně žalobkyně; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o úvěru č. , RČ, ze dne 5.9.2023 soud zjistil, že listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč a žalovaný se měl zavázat tuto částku vrátit. Zápůjční pevná úroková sazba činila 0 % ročně.

6. Z Dodatku č. , hodnota, až 5 k úvěrové smlouvě č. , RČ, plynem, že tyto Dodatky nejsou opatřeny podpisem žalovaného. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč. Zápůjční úroková sazba měla činit 0 % ročně.

7. Z Obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně plyne úprava podmínek pro poskytování úvěrů splatných jednorázově.

8. Z Výpisu z účtu vedeného u , právnická osoba, . za období 1,9,2023-30.9.2023 plyne, že počáteční zůstatek na účtu č. , č. účtu, činil zápornou hodnotu -4 520,90 Kč. Majitelem účtu a jediným disponentem v době rozhodné byl žalovaný. Dne 5.9.2023 byla na účet připsaná od předchůdkyně žalobkyně částka 1 000 Kč, dne 7.9.2023 pak částka 1 000 Kč, dne 8.9.2023 částka 1 000 Kč, dne 10.9.2023 částka 500 Kč, dne 24.9.2023 částka 1 000 Kč + 8 000 Kč.

9. Z Výpisu z účtu předchůdkyně žalobkyně vedeného u , právnická osoba, . plyne, že dne 5.9.2023 žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně 1 Kč.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023 a její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Z dopisu ze dne 14.3.2024 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy.

11. Z výzvy ze dne 14.3.2024 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu.

12. Skutkový závěr: Žalovaný obdržel dne v září 2023 od předchůdkyně žalobkyně na účet č. , č. účtu, , jehož byl majitelem a disponentem, peněžní prostředky v celkové výši 12 500 Kč. Vráceno bylo předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni celkem 1 Kč (verifikační platba). Smlouvou ze dne 6.12.2023 předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Výzvou ze dne 14.3.2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k vrácení dluhu.

13. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

14. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

15. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

16. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

17. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Dle § 2390 ObčZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

20. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. , adresa, elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

21. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžité prostředky ve výši 12 500 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Předložená smlouva č. , RČ, včetně Dodatků není opatřena vlastnoručním ani jiným podpisem žalovaného. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného (Obchodní podmínky). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

22. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající s předchůdkyní žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

23. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (úroky,…) tak nelze považovat za důvodné.

24. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet. Dle tvrzení žalobkyně v doplnění žaloby její předchůdkyně v souladu s Obchodními podmínkami mohla využívat informací z dlužnických registrů (SOLUS, CNCB. Úvěruschopnost měla být vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně však příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích nedisponuje.

25. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalovaného (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy zaměstnán, na jakou dobu byl zaměstnán a s jakým výdělkem. Je nezbytné, aby předchůdkyně žalobkyně dále ověřila zejména způsob uspokojování potřeby bytové potřeby, výše nákladů žalovaného na bydlení (včetně energií), další závazky a dluhy žalovaného, apod.

26. Soud uzavřel, že žalobkyně ani netvrdila, z jakých zcela konkrétních příjmů a výdajů měla její předchůdkyně vycházet, a jak svá zjištění rovněž ověřovala. Nahlížení do různých databází je sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně nahlížení do databází ani nepředložila. Proto soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smlouvy, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

27. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Výpis z účtu č. , č. účtu, za období září 2023, z něhož má soud za prokázané, že žalovanému byla v době od 5.9.2023 do 24.9.2023 na tento účet z účtu předchůdkyně žalobkyně připsaná celková částka 12 500 Kč. Žalovaný dne 5.9.2023 uhradil na účet předchůdkyně žalobkyně částku 1 Kč (verifikační platba). Ničeho jiného žalovaný nevrátil, čímž porušil svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Proto mu soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 12 499 Kč (rozdíl vyplacené částky 12 500 Kč a částky 1 Kč). Co do částky 1 Kč pak soud žalobu pro nedůvodnost ve II. výroku rozsudku zamítl.

28. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 14.3.2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 14.9.2024. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 15.9.2024. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 16.9.2024, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 12,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 499 Kč od 16.9.2024 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

29. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

30. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 25 220,60 Kč (tj. jistina 12 499 Kč + úroky z prodlení dle I. výroku rozsudku v kapitalizované částkou 223,60 Kč; 93,88 %), žalovaný co do částky 1 642,90 Kč (tj. jistina 1 Kč + kapitalizované úroky z prodlení dle II. výroku rozsudku částkou 1 641,90 Kč; 6,12 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze 87,76 % z jejích celkových nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, odměnou advokátky žalobkyně v celkové výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), 3 režijními paušály po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a 21 % DPH ve výši 252 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni náklady řízení ve výši 2 152 Kč, odpovídající 87,76 % celkových nákladů. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).