21 C 22/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená Jméno Zástupce , advokátkou se sídlem Adresa žalobkyně , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 15 839,67 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 12 000 Kč od 8.2.2026 do zaplacení, to vše do 30.4.2026.

II. Žaloba se, co do částky 3 839,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 839,67 Kč od 25.8.2025 do 7.2.2026, s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 3 839,67 Kč od 8.2.2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 014 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno Zástupce, , do 30.4.2026.

1. Žalobou doručenou soudu dne 8.1.2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 15 839,67 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 24.4.2025 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , , adresa, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zapůjčené peněžní prostředky vrátit do 24.8.2025 spolu se smluvím úrokem 3 839,67 Kč, což však i přes výzvy neučinil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni z předchůdkyně žalobkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024.

2. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili. Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a její právní zástupkyně; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaný potvrdil podpis smlouvy a poskytnutí peněžních prostředků ve výši 12 000 Kč s tím, že tyto nevrátil. Co se týče dokládání jeho příjmů, tak je OSVČ a předchůdkyně žalobkyně se v tomto ohledu pouze podívala na jeho účet. Určitě žalobkyni nepředkládal daňové přiznání za předcházející rok. Žalobkyni oznamoval, jak uspokojuje svou bytovou potřebu, tj. že bydlí v nájmu. Tuto skutečnost předchůdkyni žalobkyně nedokládal. Co se týče výdajů na bydlení, tak po něm chtěli pouze nějaké číslo a toto uvedl. Nebyl si vědom toho, že by předchůdkyně žalobkyně ověřovala konkrétní výši nájemného, elektřiny, vody, plynu. Úvěr si bral z důvodu finančních problémů. V té době měl asi milion a půl dluhy u různých věřitelů a v době, kdy si předmětný úvěr vzal, nebyl schopen tyto splácet. Dnes mu zbývá splatit asi 600 000 Kč. Je schopen dlužnou částku uhradit najednou, a to do konce dubna 2026. Stále podniká a v současné době je již vše na dobré cestě.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24.4.2025 soud zjistil, že listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, ale je v jejím závěru uveden číselný kód. Předchůdkyně žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se měl zavázat tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 3 839,67 Kč. Zápůjční pevná úroková sazba činila 112 % ročně.

6. Z Obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně plyne úprava podmínek pro poskytování úvěrů splatných jednorázově. Tato listina není opatřena podpisem žalovaného.

7. Z výpisu z účtu vedeného u , právnická osoba, . (volně ve spise) plyne, že dne 24.4.2025 odešla na účet č. , č. účtu, částka 12 000 Kč s VS , var. symbol, .

8. Ze Sdělení Raiffeisenbank a.s. ze dne 5.2.2026 ve spojení s Výpisem z účtu č. , č. účtu, za měsíc duben 2025 plyne, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl v dubnu 2025 žalovaný a dne 24.4.2025 na něj byla připsána částka 12 000 Kč z účtu předchůdkyně žalobkyně.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 a její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Z dopisu ze dne 14.9.2025 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy.

10. Z dopisu ze dne 14.9.2025 (odeslaného dle podacího archu dne 18.9.2025) soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky.

11. Skutkový závěr: Žalovaný s předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s úrokem. Žalovaný obdržel dne 24.4.2025 od předchůdkyně žalobkyně na účet č. , č. účtu, , jehož byl majitelem a jediným disponentem, peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Vráceno bylo předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni celkem 0 Kč. Smlouvou ze dne 12.12.2024 předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Výzvou ze dne 14.9.2025, předanou k poštovní přepravě dne 18.9.2025, právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dluhu.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

20. Soud má za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 24.4.2025 smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč za sjednaný úrok (§ 2395 ObčZ).

21. V prvé řadě se soud zabýval tím, zda předchůdkyně žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 spotřebitelského zákona posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet.

22. Dle tvrzení žalobkyně v žalobě, její předchůdkyně vycházela z informací získaných od žalovaného o příjmech a výdajích, a dále provedla lustraci v registrech (CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI). Konkrétní zjištění o příjmech a výdajích žalovaného však žalobkyně neuvedla. U jednání soudu žalovaný uvedl, že předkládal předchůdkyni žalobkyně účet, do kterého bylo nahlédnuto, daňové přiznání jako OSVČ nepředkládal, rovněž nedokládal způsob uspokojování bytové potřeby (nájem) a výši nákladů na bydlení včetně energií. Předmětný úvěr si bral v době, kdy byl ve finanční tísni.

23. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalovaného (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně daňovým přiznáním osoby samostatně výdělečné činné, dále nájemní smlouvou, evidenčním listem k ověření způsobu uspokojování bytové potřeby, výše nákladů žalovaného na bydlení (včetně energií), dalšími úvěrovými smlouvami k ověření jiných závazků a dluhů žalovaného, apod. V daném případě však žalobkyně nepředložila žádný relevantní důkaz o tom, že by příjmy a výdaje žalovaného její předchůdkyně ověřovala.

24. Soud uzavřel, že žalobkyně nedoložila, že by její předchůdkyně prověřovala zcela konkrétní poměry žalovaného (příjmy a výdaje), a proto soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

25. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Sdělení banky ze dne ze dne 5.2.2026 ve spojení s Výpisem z účtu žalovaného č. , č. účtu, , z nichž má soud za prokázané, že žalovanému byla dne 24.4.2025 na tento účet z účtu předchůdkyně žalobkyně připsaná částka 12 000 Kč. Žalovaný však ničeho předchůdkyni žalobkyně, popř. žalobkyni nevrátil, čímž porušil svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Proto mu soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 12 000 Kč. Co do částky 3 839,67 Kč s příslušenstvím z této částky pak soud žalobu pro nedůvodnost ve II. výroku rozsudku zamítl.

26. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupkyně žalobkyně sice vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 14.9.2025, předanou k poštovní přepravě dne 18.9.2025, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 6.2.2026. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 7.2.2026. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 8.2.2026, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,50 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 11,50 % ročně z částky 12 000 Kč od 8.2.2026 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

27. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

28. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 12 230,60 Kč (tj. jistina 12 000 Kč + úroky z prodlení dle I. výroku rozsudku v kapitalizované částkou 230,60 Kč; 72,04 %), žalovaný co do částky 4 746,77 Kč (tj. jistina 3 839,67 Kč + kapitalizované úroky z prodlení dle II. výroku rozsudku částkou 907,10 Kč; 27,96 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze 44,08 % z jejích celkových nákladů řízení (rozdíl jejího procentuálního úspěchu a neúspěchu). Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokátky žalobkyně v celkové výši 1 200 Kč za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), 3 režijními paušály po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky. Vznik jiných nákladů řízení žalobkyně nedoložila (pozn.: dle tvrzení žalobkyně v žalobě její právní zástupkyně není plátcem DPH). Proto soud přiznal žalobkyni náklady řízení ve výši 1 014 Kč, odpovídající 44,08 % celkových nákladů. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

29. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Z citovaného ustanovení vyplývá, že základním pravidlem je plnění rozhodnutím uložené povinnosti do tří dnů, a každé prodloužení obecné lhůty je tak výjimkou z uvedeného pravidla. V souzené věci dluží žalovaný žalobkyni částku 12 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení s úrokem z prodlení. Žalovaný navrhl dluh žalobkyni uhradit jednorázově a požádal o termín do 30.4.2026. Vzhledem k postoji žalovaného ve věci soud uložil žalovanému povinnost zaplatit dluh včetně nákladů řízení do 30.4.2026, když je přesvědčen, že tím nebude žalobkyně nijak znevýhodněna.