21 C 228/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , o zaplacení 19 680 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 12. 5. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 3 680 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 680 Kč od 4. 9. 2023 do 11. 5. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 680 Kč od 12. 5. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 12. 5. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 003 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno Zástupce, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 26.4.2024, doplněnou podáním ze dne 12.11.2024, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 20 208 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 2.5.2023 mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , , adresa, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, a to na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala zapůjčené peněžní prostředky vrátit do 3.9.2023 spolu s úrokem, což však i přes výzvy neučinila. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni z předchůdkyně žalobkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023.

2. Usnesením ze dne 14.11.2024 soud řízení zastavil co do částky 528 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 528 Kč od 4.9.2023 do zaplacení, a to na základě částečného zpětvzetí žaloby ze dne 12.11.2024. Nadále žalobkyně požadovala úhradu částky 19 680 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 528 Kč od 4.9.2023 do zaplacení.

3. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 11.11.2024). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a právní zástupkyně žalobkyně; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

5. Soud učinil tato skutková zjištění:

6. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 2.5.2023 ve znění Dodatku č. 1 a č. 2 soud zjistil, že listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, ale měla být podepsána prostřednictvím kódu. Předchůdkyně žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaná se měla zavázat tuto částku vrátit spolu s úrokem 279,83 % ročně, a to do 31.7.2023.

7. Z Obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně plyne úprava podmínek pro poskytování úvěrů splatných jednorázově.

8. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, plyne, že majitelem a v době rozhodné jediným disponentem účtu byla žalovaná. Dne 2.5.2023 byla na účet vyplacena částka 16 000 Kč, jak plyne z listiny s vyznačenou příchozí platbou.

9. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, plyne, že počáteční zůstatek na účtu k 1.5.2023 činil 561,36 Kč. Dne 2.5.2023 byla na účet připsaná částka 16 000 Kč.vedeného pro předchůdkyni žalobkyně (volně ve spise) bylo zjištěno, že dne 1.11.2022 byla na tento účet připsána částka 0,10 Kč z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno , Anonymizováno, , adresa, .

10. Z výpisu z účtu vedeného u Banky Creditas a.s. (volně ve spise) plyne, že dne 13.4.2023 odešla na účet č. , č. účtu, částka 16 000 Kč s VS , var. symbol, . Dne 13.4.2023 byla na účet připsaná částka 0,01 Kč z účtu č. , č. účtu, , , Jméno žalované, .

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023 a její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla z předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Z dopisu ze dne 17.1.2024 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy.

12. Z upomínky ze dne 8.8.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu 19 842 Kč. Z Předžalobní výzvy ze dne 3.9.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu 20 308 Kč.

13. Z dopisu ze dne 17.1.2024 (odeslaného dle Podacího lístku dne 17.1.2024) soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky.

14. Skutkový závěr: Žalovaná obdržela dne 2.5.2023 od předchůdkyně žalobkyně na účet č. , č. účtu, , jehož je majitelem, peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Vráceno bylo předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni celkem 0 Kč. Smlouvou ze dne 6.12.2023 předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Výzvou ze dne 17.1.2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení dluhu.

15. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

16. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

18. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

19. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

22. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

23. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované peněžité prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Předložená Smlouva není opatřena vlastnoručním ani jiným podpisem žalované, měla být uzavřena elektronicky (kódem). I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované (Obchodní podmínky, Dodatky). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

24. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající s předchůdkyní žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

25. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (úroky,….) tak nelze považovat za důvodné.

26. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalované úvěr splácet. Dle tvrzení žalobkyně v doplnění žaloby, tato nedisponuje doklady ohledně lustrace v různých databázích a doklady o tvrzených příjmech a výdajích žalované.

27. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalované (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaná byla v době před uzavřením smlouvy zaměstnána, na jakou dobu byla zaměstnána a s jakým výdělkem. Je nezbytné, aby předchůdkyně žalobkyně dále ověřila zejména způsob uspokojování potřeby bytové potřeby, výše nákladů žalované na bydlení (včetně energií), další závazky a dluhy žalované, apod.

28. Soud uzavřel, že žalobkyně netvrdila a nedoložila, že jak konkrétně její předchůdkyně prověřovala poměry žalované, a proto soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila schopnost žalované poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalované úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.

29. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Výpis z účtu č. , č. účtu, ke dni 2.5.2023, z něhož má soud za prokázané, že žalované byla dne 2.5.2023 na její účet z účtu předchůdkyně žalobkyně připsaná částka 16 000 Kč. Žalovaná však ničeho předchůdkyni žalobkyně, popř. žalobkyni nevrátila, čímž porušila svou povinnost vyplývající jí z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila. Proto jí soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023 (§ 1879 ObčZ), nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 16 000 Kč.

30. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaná bezdůvodně obohatila), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 17.1.2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 10.5.2024. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 11.5.2024. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 12.5.2024, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení s sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 14,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 12.5.2024 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

31. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

32. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 17 241,40 Kč (tj. jistina 16 000 Kč + úroky z prodlení dle I. výroku rozsudku v kapitalizované částkou 1 241,40 Kč; 72,18 %), žalovaná co do částky 6 645,40 Kč (tj. jistina 4 208 Kč + kapitalizované úroky z prodlení dle II. výroku rozsudku částkou 2 437,40 Kč; 27,82 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze 44,36 % z jejích celkových nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 809 Kč, odměnou advokátky žalobkyně v celkové výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), 3 režijními paušály po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a 21 % DPH ve výši 252 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni náklady řízení ve výši 1 003 Kč, odpovídající 44,36 % celkových nákladů. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).