21 C 23/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátkou se sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o 38 276,32 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 130,58 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 9 130,58 Kč od 23.11.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 29 145,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 868,30 Kč od 8.4.2025 do 22.11.2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 737,72 Kč od 23.11.2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 9 130,58 Kč od 23.11.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 24.9.2025, doplněnou podáním ze dne 19.3.2026, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 38 276,32 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 8.10.2024 uzavřena distančním způsobem, na adrese www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému bankovním převodem na účet č. , č. účtu, poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 16 543 Kč (1300 + 500 + 32 + 3 816 + 5 500 + 1 700 + 1 695 + 2 000). Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný vrátil žalobkyni celkem 7 412,42 Kč, zbytek řádně a včas nevrátil.

2. Žalovaný byl usnesením ze dne 3.2.2026 č. j. 21 C 23/2026-15 vyzván, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy vyjádřil k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedl, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a aby označil důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byla žalovaný usnesením vyzván, aby se vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil ani k žalobě, ani k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto její souhlas předpokládal. Žalobkyně rovněž s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila.

1. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud učinil tato skutková zjištění:

4. Ze Smlouvy č. , hodnota, ze dne 8.10.2024 plyne, že se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr až do výše 36 300 Kč (kreditní rámec) se zápůjční úrokovou sazbou 1,016 % denně. Žalovaný se měl zavázat úvěr vrátit. Listina je opatřena v jejím závěru informací o jejím elektronickém podpisu.

5. Ze Všeobecných obchodních podmínek platných od 27.5.2024, z Informace pro spotřebitele, ze Souhlasu se zpracováním osobních údajů a z Údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru plyne, že tyto listiny nejsou opatřeny podpisem žalovaného.

6. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne 7.10.2024 plyne, že listina není opatřena podpisem žalovaného. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného na půjčky měly činit 0 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení měly činit 4 000 Kč, další nezbytné výdaje 1 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 2 000 Kč. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu měla činit 17 300 Kč.

7. Z Identifikovaných příjmů bez datace plyne, že výše ověřeného čistého příjmu měla činit 17 466 Kč měsíčně.

8. Z Výplatního lístku za 6/2024 plyne, že žalovaný pracoval u , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , s čistým příjmem 16 953 Kč. Z Výplatního lístku za 7/2024 plyne, že žalovaný pracoval u , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , s čistým příjmem 17 387 Kč. Z Výplatního lístku za 8/2024 plyne, že žalovaný pracoval u , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , s čistým příjmem 18 240 Kč.

9. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli plyne, že dne 8.10.2024 byla na účet č. , č. účtu, odeslána částka 5 500 Kč, dne 8.10.2024 částka 500 Kč a 2 000 Kč, dne 7.11.2024 částka 1 700 Kč, 1 695 Kč a 1 300 Kč a dne 8.11.2024 částka 3 816 Kč, dne 6.12.2024 částka 32 Kč; vše pod VS , var. symbol, ; vše pod VS , var. symbol, .

10. Ze Sdělení ČSOB, a.s., ze dne 17.3.2026 ve spojení s Výpisem z účtu č. , č. účtu, plyne, že majitelem a jediným disponentem tohoto účtu je žalovaný. Na účet byla dne 8.10.2024 připsaná částka 5 500 Kč, 500 Kč a 2 000 Kč. Dne 7.11.2024 částka 1 700 Kč, 1 695 Kč a 1 300 Kč, dne 8.11.2024 částka 3 816 Kč. Dne 6.12.2024 pak částka 32 Kč. Všechny platby byly odeslané od žalobkyně a pod VS , var. symbol, .

11. Z Výzvy ze dne 12.7.2025 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 21.7.2025, jak plyne z Potvrzení , adresa, pošty.

12. Skutkový závěr: Žalovaný obdržel v období od 8.10.2024 do 6.12.2024 na účet č. , č. účtu, , jehož byl majitelem, peněžní prostředky v celkové výši 16 543 Kč. Vráceno bylo žalobkyni celkem 7 412,42 Kč. Výzvou ze dne 12.7.2025, předanou k poštovní přepravě dne 21.7.2025, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k vrácení dluhu.

13. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

14. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

15. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

16. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

17. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

20. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické, Anonymizováno, transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

21. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla v říjnu 2024 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky do kreditního rámce 36 300 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného; je opatřena údajem i jejím elektronickém podepsání. I další žalobkyní předložené listinné důkazy (Všeobecné obchodní podmínky, Informace pro spotřebitele, Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Souhlas se zpracováním osobních údajů,…) nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

22. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaný, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

23. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (poplatky, úrok, smluvní pokutu, …) tak nelze považovat za důvodné.

24. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet.

25. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalovaného (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. pracovní smlouvou nebo aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy zaměstnán, na jakou dobu byl zaměstnán a s jakým výdělkem. Dále např. výpisem z katastru nemovitostí, nájemní smlouvou, evidenčním listem o způsobu uspokojování bytové potřeby a výši nákladů na bydlení včetně energií, smlouvami o jiných závazcích žalovaného. V daném případě sice žalobkyně doložila zaměstnavatele žalovaného a výši jeho měsíční mzdy, avšak nedoložila, že by zjišťovala a ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby žalovaného, jeho měsíční výdaje na bydlení (v deklarované výši 4 000 Kč měsíčně), včetně energií, či jeho jiné závazky. Rovněž Lustrace žalovaného v různých databázích, je sice důležitá, ale sama o osobě nedostačující, tím spíše, když nahlížení do různých databází žalobkyně ani nepředložila.

26. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící důkazy o prověřování poměrů žalovaného (výdajů), žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smlouvy, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

27. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 16 543 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Sdělení banky ze dne 17.3.2026 ve spojení s Výpisem z účtu č. , č. účtu, , z nichž má soud za prokázané, že žalovanému byly v době od října do prosince roku 2024 připsány na tento jeho účet peněžní prostředky v celkové výši 16 543 Kč. Žalovaný vrátil žalobkyni celkem 7 412,42 Kč, zbytek dosud nevrátil, čímž porušil svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Proto mu soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 9 130,58 Kč (rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky). Co do částky 29 145,74 Kč pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

28. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 12.7.2025, předanou k poštovní přepravě dne 21.7.2025, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 21.11.2025. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 22.11.2025. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 23.11.2025, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,50 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data dřívějšího a v sazbě vyšší, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 11,5 % ročně z částky 9 130,58 Kč od 23.11.2025 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

29. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

30. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 9 130,58 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. výroku tohoto rozsudku, žalovaný byl úspěšný co do částky 29 145,74 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve II. výroku rozsudku. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný byl ve věci více úspěšný a měl by tak právo na poměrnou část nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by mu vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve III. výroku tohoto rozsudku.