21 C 231/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Adresa žalobkyně , proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , o 133 949,17 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 112 460 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 112 460 Kč od 18. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 21 489,17 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 25 157,25 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 131 441,73 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 486,06 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 133 949,17 Kč od 15. 7. 2025 do 17. 9. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 489,17 Kč od 18. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 112 460 Kč od 18. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 989 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno Zástupce, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 14.7.2025, doplněnou podáním ze dne 18.8.2025, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 133 949,17 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 28.5.2024 uzavřena distančním způsobem (prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně) Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec 135 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu celkem načerpala 135 000 Kč a vrátila žalobkyni celkem 22 540 Kč; zbytek řádně a včas nevrátila. Žalobkyně má právo požadovat po žalované vedle jistiny i úhradu úroků, poplatků ve výši 407,44 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. I přes výzvu žalovaná ničeho neuhradila.

2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 26.9.2025). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy č. , hodnota, ze dne 28.5.2024 plyne, že se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši 135 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 27,90 % ročně. Žalovaná se měla zavázat úvěr vrátit. Dále se měla žalovaná zavázat platit pojištění schopnosti splácet, měsíční úhrada měla činit 8,9 % minimální splátky úvěru bez úhrady za pojištění. V části označené jako Informace o klientovi plyne, že žalovaná měla být svobodná, měla střední vzdělání s maturitou, bydlet u rodič., neměla žádné dítě, měla být zaměstnána s měsíčním příjmem 26 000 Kč čistého. Příjem ostatních členů domácnosti měl činit 90 000 Kč. Výdaje na bydlení měly činit 1 000 Kč, splátky všech úvěrů 2 500 Kč a ostatní výdaje měly činit 2 000 Kč. Listina je opatřena v jejím závěru v kolonce klienta opatřena kódem , Anonymizováno, .

6. Z Úvěrových podmínek plyne úprava práv a povinností při poskytování úvěrů. Listina není opatřena podpisem žalované.

7. Z Karty klienta ze dne 14.7.2025 plyne, že žalobkyně deklarovala, že jí žalovaná sdělila, že je svobodná, nemá dítě, je zaměstnána s výdělkem 26 000 Kč čistého, příjem ostatních členů domácnosti činí 90 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti činí 5 500 Kč. Lustrace v JAP půjčka, SOLUS, NRKI, CEE a MVCR měly být OK.

8. Z Ověření bonity MLS plyne výpočet , jméno FO, pro předmětnou smlouvu.

9. Z Úvěrové zprávy plyne, že žalovaná měla 2 žádosti o kontrakt, jeden existující kreditní kartu, a 4 ukončené kontrakty.

10. Ze Sdělení , právnická osoba, ., ze dne 29.8.2025 ve spojení s Výpisem z účtu č. , č. účtu, za období května 2024 plyne, že majitelem a disponentem účtu je žalovaná. Počáteční zůstatek na účtu činil 1 047,90 Kč. Dne 28.5.2024 byla na účet připsaná částka 135 000 Kč, z účtu žalobkyně č. , č. účtu, , VS , var. symbol, .

11. Z Kopie občanského průkazu žalované plyne, že žalovaná je svobodná.

12. Z Opisu výpisu proplacení smlouvy ke dni 28.5.2024 plyne, že tohoto dne byla na účet č. , č. účtu, poukázaná částka 135 000 Kč s VS , var. symbol, .

13. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že dne 28.5.2024 byla načerpaná částka 135 000 Kč a žalovaná vrátila žalobkyni celkem částku 22 540 Kč.

14. Ze Sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne 28.8.2025 plyne, že telefonní číslo , tel. číslo, bylo ke dni 28.5.2024 vedeno na , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, .

15. Z Výzvy ze dne 20.3.2025 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Tato výzva byla předaná k poštovní přepravě dne 21.3.2025, jak plyne z Podacího archu.

16. Z Předžalobní výzvy ze dne 8.4.2025 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 9.4.2025, jak plyne z Poštovního podacího archu.

17. Skutkový závěr: Žalovaná obdržela dne 28.5.2024 od žalobkyně na účet č. , č. účtu, , jehož byla majitelem, peněžní prostředky ve výši 135 000 Kč. Vráceno bylo žalobkyni celkem 22 540 Kč. Výzvou ze dne 8.4.2025, předanou k poštovní přepravě dne 9.4.2025, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení dluhu.

18. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

20. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

21. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

22. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

25. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

26. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla v roce 2024 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 135 000 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalované; je opatřena číselným kódem. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované (Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Sazebník). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

27. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jejího vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

28. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (smluvní pokutu, poplatky,…) tak nelze považovat za důvodné.

29. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalované úvěr splácet.

30. Žalobkyně netvrdila žádné konkrétní příjmy a výdaje žalované, které by zjišťovala a ověřovala. Ve Smlouvě o úvěr č. , hodnota, a v Kartě klienta bylo deklarováno, že žalovaná byla svobodná, neměla žádné děti, měla mít jako zaměstnance příjem 26 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti měl činit 90 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti měly činit 5 500 Kč. Žalovaná měla bydlet u rodičů a její náklady na bydlení měly činit 1 000 Kč. Zároveň měla žalobkyně provést lustraci žalované v registru SOLUS, NRKI, CEE a MVCR.

31. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalované (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. pracovním smlouvou nebo aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaná byla v době před uzavřením smlouvy zaměstnána, na jakou dobu byla zaměstnána a s jakým výdělkem. V daném případě žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že by ověřila zaměstnání žalované, výši její čisté mzdy, délku pracovního poměru. Zároveň žalobkyně nedoložila, že by ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby žalované a faktickou výši jejích nákladů na bydlení. Rovněž Lustrace žalované v různých databázích, je sice důležitá, ale sama o osobě nedostačující, tím spíše, když nahlížení do databází žalobkyně ani nepředložila.

32. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící důkazy o prověřování poměrů žalované (jeho příjmů a výdajů), žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalované poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalované úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.

33. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 135 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Sdělení , právnická osoba, . ze dne 29.8.2025 a Výpis z účtu č. , č. účtu, , z nichž má soud za prokázané, že žalované byly dne 28.5.2024 z účtu žalobkyně připsány na účet č. , č. účtu, , jehož byla majitelem, peněžní prostředky ve výši 135 000 Kč. Žalovaná žalobkyni vrátila celkem částku 22 540 Kč, zbytek dosud nevrátila, čímž porušila svou povinnost vyplývající jí z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Proto jí soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 112 460 Kč (rozdíl mezi vyplacenými a vrácenými peněžními prostředky). Co do částky 21 489,17 Kč s úrokem pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

34. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 8.4.2025, předanou k poštovní přepravě následujícího dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 16.9.2025. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 17.9.2025. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 18.9.2025, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,5 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 11,5 % ročně z částky 112 460 Kč od 18.9.2025 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

35. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

36. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 113 416,60 Kč (tj. jistina 112 460 Kč + kapitalizované úroky z prodlení ve výši 956,60 Kč; 66 %), žalovaná byla úspěšná co do částky 58 451,18 Kč (jistina 21 489,17 Kč + kapitalizované úroky a úroky z prodlení ve v celkové výši 36 962,01 Kč; 34 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze 32 % z jejích celkových nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 698 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 25 840 Kč za čtyři úkony právní služby po 6 460 Kč dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), 4 režijními paušály po 450 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby, účast advokáta žalobkyně u jednání soudu dne 14.10.2025) dle § 13 odst. 4 vyhlášky, cestovními výdaji za cestu z Mostu do Chomutova a zpět k jednání soudu vozidlem advokáta žalobkyně tov. zn. Škoda Octavia, při celkové vzdálenosti 50 km, průměrné spotřebě vozidla advokáta žalobkyně 4,6 litrů motorové nafty na 100 km, vyhláškové ceně tohoto paliva 34,70 Kč/l a pevné sazbě cestovní náhrady 5,80 Kč (vyhláška č. 475/2024 Sb.), dále 21 % DPH z částky 27 710 Kč, tj ve výši 5 882 Kč. Přiznané náklady řízení žalobkyně tak činí částku 12 989 Kč, jež se rovná 32 %. Tyto náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).