21 C 235/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , o 101 181,31 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 73 689 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 73 689 Kč od 11.10.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 27 492,31 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 845,40 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 99 081,31 Kč od 30.7.2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 343,63 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 101 181,31 Kč od 30.7.2024 do 10.10.2024, s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 73 689 Kč od 11.10.2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 492,31 Kč od 11.10.2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 422 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno Zástupce, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29.7.2024, doplněnou podáním ze dne 23.9.2024 a ze dne 20.11.2024, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 101 181,31 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 12.1.2023 uzavřena distančním způsobem Smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 105 041 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná vrátila žalobkyni celkem 31 352 Kč, zbytek řádně a včas nevrátila, a to i přes výzvu.

2. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 25.11.2024). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy ze dne 12.1.2023 plyne, že se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované revolvingový úvěr s výší úvěrové rámce 50 000 Kč s roční úrokovou sazbou 25,90 %. Žalovaná se měla zavázat úvěr vrátit. Úvěr měl být čerpán na účet , č. účtu, . Listina je opatřena v jejím závěru v kolonce „podpis klienta“ číselným kódem , Anonymizováno, .

6. Z Posouzení úvěruschopnosti klienta plyne obecný popis postupu žalobkyně při ověřování schopnosti klienta splácet úvěr.

7. Z Úvěrových Podmínek plyne, že listina není opatřena podpisem žalované.

8. Z Potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 29.7.2024 plyne, že žalobkyně potvrdila, že před uzavřením Smlouvy o úvěru ze dne 12.1.2023 provedla ověření bonity klienta s tím, že žalovaná byla svobodná, bydlela v podnájmu, neměla žádné dítě, byla zaměstnancem s příjmem 32 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 30 000 Kč. Žalovaná měla být ověřována v různých registrech (MVČR, NRKI, CEE,…).

9. Z Úvěrové zprávy bez datace plyne, že žalovaná měla 10 odmítnutých splátkových kontraktů, 1 odmítnutou kreditní kartu, 1 odvolaný splátkový kontrakt, a kreditní kartu, 3 existující splátkové kontrakty a kreditní kartu, 13 ukončených splátkových kontraktů a jeden ukončený nesplátkový kontrakt.

10. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného u Raiffeisenbank a.s., za období od 8.1.2022-13.1.2023 plyne, že majitelem účtu je žalovaná. Dne 11.8.2022 byla na účet připsaná od společnosti , Anonymizováno, částka 29 930 Kč.

11. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného u mBank v období od 11.10.2022-11.1.2023 plyne, že majitelem účtu je žalovaná. Dne 12.10.2022 byla na účet připsaná od společnosti , Anonymizováno, částka 30 130 Kč, dne 11.11.2022 částka 31 001 Kč, dne 9.12.2022 částka 34 124,54 Kč. Dne 12.10.2022 byla z účtu odepsaná platba za internet 550 Kč, platba za plyn 250 Kč a splátka úvěru 8 338,14 Kč. Dne 11.11.2022 byla z účtu odepsaná platba nájemného 9 500 Kč. Počáteční zůstatek na účtu činil zápornou hodnotu -1 493 Kč.

12. Z Kopie občanského průkazu žalované plyne, že žalovaná je svobodná.

13. Z Dohledání informací o činnosti klienta ze dne 23.9.2024 plyne, že smlouva č. , hodnota, byla schválena dne 12.1.2023 a byla elektronicky podepsána dne 12.1.2023, v 16:51 hodin. SMS pro registraci byla provedena z telefonního čísla , tel. číslo, .

14. Ze Sdělení společnosti O2 Czech Republic a.s. ze dne 27.9.2024 plyne, že telefonní číslo , tel. číslo, bylo ke dni 12.1.2023 vedené na , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, .

15. Z Opisu výpisu proplacení smlouvy plyne, že na účet č. , č. účtu, byla pod VS , var. symbol, dne 13.1.2023 poukázaná částka 50 000 Kč, dne 13.2.2023 částka 30 000 Kč, dne 21.2.2023 částka 6 000 Kč, dne 28.2.2023 částka 5 000 Kč, dne 7.3.2023 částka 11 000 Kč, dne 13.3.2023 částka 500 Kč, dne 17.4.2023 částka 500 Kč, dne 15.5.2023 částka 500 Kč, dne 9.6.2023 částka 590 Kč, dne 28.7.2023 částka 500 Kč a dne 21.8.2023 částka 451 Kč.

16. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že od 13.1.2023 do 21.8.2023 žalovaná načerpala celkem 105 041 Kč a od 3.2.2023 do 4.12.2023 vrátila celkem 31 352 Kč.

17. Ze Sdělení Raiffeisenbank a.s. ze dne 7.12.2024 plyne, že majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, je žalovaná.

18. Z Mimořádného výpisu z účtu č. , č. účtu, plyne, že dne 13.1.2023 byla od žalobkyně na účet připsaná částka 50 000 Kč, dne 13.2.2023 částka 30 000 Kč, dne 21.2.2023 částka 6 000 Kč, dne 28.2.2023 částka 5 000 Kč, dne 7.3.2023 částka 11 000 Kč, dne 13.3.2023 částka 500 Kč, dne 17.4.2023 částka 500 Kč, dne 15.5.2023 částka 500 Kč, dne 9.6.2023 částka 590 Kč, dne 28.7.2023 částka 500 Kč a dne 21.8.2023 částka 451 Kč.

19. Z Výzvy ze dne 24.4.2024 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celého úvěru ve výši 112 464,62 Kč. Tato výzva byla předaná k poštovní přepravě dne 25.4.2024, jak plyne z podacího archu.

20. Z Předžalobní výzvy ze dne 14.5.2024 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 15.5.2024, jak plyne z poštovního podacího archu.

21. Skutkový závěr: Žalovaná obdržela v době od 13.1.2023 do 21.8.2023 od žalobkyně na účet č. , č. účtu, , jehož byla majitelem, peněžní prostředky v celkové výši 105 041 Kč. Vráceno bylo žalobkyni celkem 31 352 Kč. Výzvou ze dne 14.5.2024, předanou k poštovní přepravě následujícího dne, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení dluhu.

22. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

23. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

24. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

25. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

26. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

28. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

29. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

30. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla v roce 2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalované; je opatřena číselným kódem. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované (Úvěrové podmínky). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

31. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jejího vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

32. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (úroky, poplatky,…) tak nelze považovat za důvodné.

33. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že telefonní číslo , tel. číslo, , jehož prostřednictvím mělo dojít k uzavření předmětné smlouvy, nebylo v době rozhodné vedeno na žalovanou, ale na , jméno FO, , tedy osobu od žalované odlišnou, jak bylo prokázáno Zprávou společnosti O2 ze dne 27.9.2024.

34. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalované úvěr splácet.

35. Žalobkyně tvrdila a doložila výši příjmu žalované od zaměstnavatele , Anonymizováno, .

36. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalované (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. pracovním smlouvou nebo aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaná byla v době před uzavřením smlouvy zaměstnána, na jakou dobu byla zaměstnána a s jakým výdělkem. V daném případě sice žalobkyně doložila výši příjmu žalované, ale již nepředložila žádný důkaz o tom, že by ověřila i délku pracovního poměru. Zároveň žalobkyně nedoložila, že by ověřovala i příjem ostatních členů domácnosti (30 000 Kč), způsob uspokojování bytové potřeby žalované a faktickou výši jejích nákladů na bydlení (včetně energií). Rovněž Lustrace žalované v různých databázích, je sice důležitá, ale sama o osobě nedostačující, tím spíše, když nahlížení do databází žalobkyně ani nepředložila.

37. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící důkazy o prověřování poměrů žalované (jeho příjmů a výdajů), žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalované poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalované úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.

38. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 105 041 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Výpis z účtu č. , č. účtu, , z nějž má soud za prokázané, že žalované byly v období od 13.1.2023 do 21.8.2023 z účtu žalobkyně připsány na účet č. , č. účtu, , jehož byla majitelem, peněžní prostředky v celkové výši 105 041 Kč. Žalovaná žalobkyni vrátila pouze částku 31 352 Kč, zbytek dosud nevrátila, čímž porušila svou povinnost vyplývající jí z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Proto jí soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 73 689 Kč (rozdíl mezi vyplacenými a vrácenými peněžními prostředky). Co do částky 27 492,31 Kč, včetně smluveného úroku, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

39. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 14.5.2024, předanou k poštovní přepravě dne 15.5.2024, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 9.10.2024. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 10.10.2024. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 11.10.2024, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 12,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 12,75 % ročně z částky 73 689 Kč od 11.10.2024 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

40. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

41. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 74 409,70 Kč (tj. jistina 73 689 Kč + kapitalizované úroky z prodlení ve výši 720,70 Kč; 57 %), žalovaná byla úspěšná co do částky 56 091,94 Kč (jistina 27 492,31 Kč + kapitalizované úroky z prodlení a kapitalizované úroky v celkové výši 28 599,63 Kč; 43 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze 14 % z jejích celkových nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 060 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 20 720 Kč za čtyři úkony právní služby po 5 180 Kč dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), 4 režijními paušály po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby, účast advokáta žalobkyně u jednání soudu dne 7.11.2024) dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a 21 % DPH z částky 21 920 Kč, tj ve výši 4 603 Kč. Přiznané náklady řízení žalobkyně tak činí částku 4 422 Kč, jež se rovná 14 %. Tyto náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

42. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 23.9.2024 a ze dne 20.11.2024, neboť nejde o účelně vynaložené náklady řízení, když z těchto podání neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v samotné žalobě.