21 C 239/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO, se sídlem adresa žalobkyně, ; zastoupené anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem se sídlem adresa žalobkyně, proti žalované: ; celé jméno žalované datum narození, bytem adresa žalované, o zaplacení 24 015 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 458 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 458 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 17 557 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 906,12 Kč, s úrokem ve výši 9 400,09 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 176,29 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 458 Kč od 21. 1. 2020 do 16. 4. 2021 a s úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky 14 634,29 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 19.3.2021, doplněnou podáním ze dne 20.8.2021 a ze dne 20.8.2021, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 24 015 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 25.10.2015 byly společností právnická osoba, obec, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytnuty žalované finanční prostředky ve výši 21 000 Kč, a to na základě smlouvy číslo ze dne 25.10.2015. Předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit v 60 týdenních splátkách po 643 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 557 Kč. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nehradila. Nejpozději měla celkovou částku uhradit dne 18.12.2016 Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 10.8.2018. Do postoupení pohledávky byla žalovanou uhrazena pouze částka 14 542 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Po postoupení pohledávky nebylo již ničeho uhrazeno. Žalobkyně se domáhá úhrady částky 24 015 Kč s příslušenstvím.

2. V doplnění žaloby ze dne 20.8.2021 a ze dne 8.9.2021 žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazovaná na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady v části„ ověřené dokumenty“. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná smlouva, ve které je přímo uvedeno:„ Zákazník rovněž potvrzuje, že anonymizováno před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty“. Ze smluvních podmínek dále plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalované zápůjčku splácet, které žalovaná předchůdkyni žalobkyně před uzavřením Smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalobkyně nemá zákaznickou kartu k dispozici.

3. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila; žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 4.10.2021). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

5. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:

6. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 25.10.2015 plyne, že tato listina je opatřena vlastnoručním podpisem žalované. Předchůdkyně žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč. Žalovaná se měla zavázat peněžní prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 557 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 643 Kč. Výpůjční úroková sazba činila 20,50 % ročně. Žalovaná svým podpisem smlouvy stvrdila převzetí částky 21 000 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 včetně přílohy plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

8. Z Oznámení ze dne 20.1.2020 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Toto Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 14.2.2020, jak plyne z podacího lístku.

9. Z výzvy ze dne 23.4.2020 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu; výzva byla předána k poštovní přepravě dne 24.4.2020, jak plyne z podacího lístku.

10. Z tabulky umoření plyne, že dne 25.10.2015 žalovaná obdržela částku 21 000 Kč.

11. Skutkový závěr: Dne 25.10.2015 předchůdkyně žalobkyně se žalovanou podepsaly smlouvu, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit formou splátek. Žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované splácet poskytnuté peněžní prostředky. Žalované byly dne 25.10.2015 poskytnuty finanční prostředky ve výši 21 000 Kč. Žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně pouze částku 14 542 Kč, zbytek ve výši 6 458 Kč dosud nevrátila, a to i přes výzvu právního zástupce žalobkyně předanou k poštovní přepravě dne 24.4.2020.

12. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem..

13. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle § 2390 ObčZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

18. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované zapůjčené finanční prostředky splácet a dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně důsledně nepostupovala podle výše citovaného ustanovení § 9 odst. 1 spotřebitelského zákona. Dle tvrzení žalobkyně tato nedisponuje žádným důkazem o posouzení úvěruschopnosti žalované peněžní prostředky splácet, zejména zákaznickou kartou, na níž žalobkyně odkazuje, přičemž odborná péče předpokládá zjistit od žalované, popř. jinak, veškeré údaje o jejích poměrech (příjmy a výdaje) a tyto zjištěné údaje rovněž řádně ověřit. V daném případě však žalobkyně prověřování poměrů žalované řádně neodložila.

19. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v rozporu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně zjistila a prověřila schopnost žalované poskytnuté peněžní prostředky splatit.

20. Podle ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 ObčZ je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. číslo) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel zápůjčky nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované peněžní prostředky splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ, neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 ObčZ).

21. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila samotnou smlouvu ze dne 25.10.2015, z níž má soud za prokázané, že tohoto dne byly žalované vyplaceny finanční prostředky ve výši 21 000 Kč. Soud tak má jednoznačně a nepochybně za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč žalované vyplatila. Žalovaná se tak na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila (§ 2991 ObčZ). Vzhledem k tomu, že žalovaná předchůdkyni žalobkyně vrátila pouze částku 14 542 Kč a zbytek ve výši 6 458 Kč dosud nevrátila, čímž porušila povinnost vyplývající jí z ustanovení § 2991 odst. 1 ObčZ, uložil jí soud v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek, dosud nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 6 458 Kč. Co do částky 17 557 Kč včetně smluveného úroku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

22. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 23.4.2020, jež byla následujícího dne předána k poštovní přepravě, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 15.4.2021, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 16.4.2021. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 17.4.2021 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 10 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 9 % ročně z částky 6 458 Kč od 17.4.2021 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 906,12 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 176,29 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 458 Kč od 21.1.2020 do 16.4.2021 pak soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou ve II. výroku rozsudku zamítnout.

23. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

24. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 6 458 Kč (26,89 %), žalovaná co do částky 17 557 Kč (73,11 %). Protože však z obsahu spisu neplyne, že by žalované vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.