21 C 239/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Adresa žalobkyně , proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , o zaplacení 73 939,50 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 61 279 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 61 279 Kč od 5. 10. 2024 do zaplacení a nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 13 891 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno Zástupce, , to vše ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se, co do částky 12 660,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 61 279 Kč od 4. 3. 2024 do 4. 10. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 660,50 Kč od 5. 10. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 61 279 Kč od 5. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 5.8.2024, doplněnou podáními ze dne 31.7.2024, ze dne 20.9.2024 a ze dne 13.11.2024, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 76 320,50 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 12.1.2023 uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 74 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a dalšími platbami. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná vrátila předchůdkyni pouze částku 12 721 Kč, zbytek nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23.4.2024 byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. I přes výzvu žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila.

2. Usnesením ze dne 24.9.2024 č.j. 21C 239/2024-69 soud řízení zastavil co do částky 2 381 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 381 Kč od 4.3.2024 do zaplacení, co do částky 1 695,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 695,20 Kč od 4.3.2024 do zaplacení a co do částky 1 726,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 726,77 Kč od 4.3.2024 do zaplacení, a to na základě částečného zpětvzetí žalobkyně ze dne 19.9.2024. Nadále žalobkyně požadovala po žalované úhradu částky 73 939,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 73 939,50 Kč od 4.3.2024 do zaplacení.

3. Žalovaná u jednání soudu potvrdila uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Před jejím uzavřením dokládala předchůdkyni žalobkyně své příjmy, a to Potvrzením od zaměstnavatele a číslem svého účtu. Předchůdkyně žalobkyně chtěla vědět kolik platí nájemné, kolik má vyživovacích povinností, a to je vše. Nájemní smlouvu nedokládala, nikdo jí nechtěl. Ptali se jí, zda má jiné dluhy, spořitelna byla její první půjčka. Žalovaná navrhla dluh splácet po 2 000 Kč měsíčně, není schopna dluh uhradit najednou. V rámci svého účastnického výslechu pak ke svým poměrům uvedla, je svobodná, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem (16 a 11 let). Pracuje u společnosti , právnická osoba, . , adresa, , s příjmem 32 000 Kč měsíčně čistého. Jiný příjem nemá. Její pravidelné měsíční výdaje zahrnují nájem bytu 2+1 ve výši 13 200 Kč, energie ve výši 1 700 Kč. Má jiné dluhy, a to u , právnická osoba, , který si vzala asi před dvěma lety ve výši 200 000 Kč, tento dluh již rok nesplácí. Další dluh u České spořitelny z kreditní karty ve výši 150 000 Kč, tento rovněž nesplácí. Dále dluh u Home Creditu, který se asi před 14 dny zavázala v rámci schváleného smíru u tohoto soudu splácet částkou 4 000 Kč měsíčně (dluh asi ve výši 260 000 Kč). Dále má dluh u KB, šlo o kreditní kartu na 50 000 Kč, rovněž nesplácí, na tento dluh má exekuci. Pak má nějaké nebankovní půjčky/úvěry, které si vzala v souhrnné výši asi 20 000 Kč bez příslušenství, rovněž nesplácí. To je asi všechno. Její zdravotní stav je dobrý. Nemá nikoho, kdo jí se splácením pomůže. Přivydělává si brigádně, a to zejména v plesové sezóně, kdy za jednu akci mívá asi 5 000 Kč čistého. Průměrně má 4 akce do měsíce.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 12.1.2023 plyne, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 74 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 13,99 % ročně. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit v měsíčních splátkách po 1 304 Kč, nejpozději do 20.1.2031. Strany sjednaly, že předchůdkyně žalobkyně povede úvěr (čerpání a splácení) na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Smlouva není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, v jejím závěru je uvedeno, že byla podepsána elektronicky.

6. Z Výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období od 12.1.2023-31.12.2023 plyne, že tento úvěrový účet je veden pro žalovanou. Dne 12.1.2023 žalovaná načerpala částku 74 000 Kč a vrátila celkem 12 721 Kč.

7. Z Výzvy ze dne 31.1.2024 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu 6 168 Kč. Z dopisu ze dne 3.3.2024 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované zesplatnění dluhu ke dni 3.3.2024 a vyzvala ji k úhradě částky 76 321 Kč.

8. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, za měsíc prosinec 2022 plyne, že majitelem tohoto účtu je žalovaná. Počáteční zůstatek na účtu je 1 024,98 Kč, konečný zůstatek je 350,05 Kč. Dne 12.12.2022 byla na účet připsaná od společnosti , právnická osoba, , mzda ve výši 38 943 Kč. Dne 14.12.2022 byla na účet připsaná částka 200 000 Kč od společnosti , právnická osoba, (úvěr).

9. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, za měsíc listopad 2022 plyne, že počáteční zůstatek na účtu činil 624,96 Kč, konečný zůstatek činil 1 024,98 Kč. Dne 10.11.2022 byla na účet připsaná od společnosti , právnická osoba, , mzda ve výši 25 413 Kč.

10. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, za měsíc říjen 2022 plyne, že počáteční zůstatek na účtu činil 33 248,74 Kč, konečný zůstatek činil 624,96 Kč. Dne 10.10.2022 byla na účet připsaná od společnosti , právnická osoba, , mzda ve výši 25 461 Kč.

11. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, za měsíc září 2022 plyne, že počáteční zůstatek na účtu činil 38 599,56 Kč, konečný zůstatek činil 33 248,74 Kč. Dne 12.9.2022 byla na účet připsaná od společnosti , právnická osoba, , mzda ve výši 25 390 Kč.

12. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, za měsíc srpen 2022 plyne, že počáteční zůstatek na účtu činil zápornou částku -17,85 Kč, konečný zůstatek činil 38 599,56 Kč. Dne 10.11.2022 byla na účet připsaná od společnosti , právnická osoba, , mzda ve výši 25 413 Kč.

13. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, za měsíc červenec 2022 plyne, že počáteční zůstatek na účtu činil zápornou částku -58,97 Kč, konečný zůstatek činil -17,85 Kč. Dne 11.7.2022 byla na účet připsaná od společnosti , právnická osoba, , mzda ve výši 25 536 Kč.

14. Z Posouzení úvěruschopnosti klienta plyne, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů poskytnutých v Žádosti o úvěr, v níž uvedla, že má příjem 26 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně provedla kontrolu v různých databázích. Dále měla žalovaná uvést, že má výdaje ve výši 0 Kč a banka stanovila životní výdaje žalované na základě dat od žalované v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 9 860 Kč. Žalovaná měla dále uvést splátky ve výši 3 000 Kč, předchůdkyně žalobkyně zjistila, že v době podání úvěrové žádosti jí byly poskytnuto sedm jiných úvěrů, jež měla splácet celkovou částkou 14 283 Kč.

15. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23.4.2024 ve spojení s Přílohou č. 1 plyne, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.

16. Z Oznámení ze dne 16.5.2024 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni; toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 16.5.2024, jak plyne z podacího archu.

17. Skutkový závěr: Dne 12.1.2023 uzavřela předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru. Téhož dne žalovaná načerpala z úvěrového účtu č. , č. účtu, částku 74 000 Kč. Před uzavřením předmětné smlouvy předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně pouze částku 12 721 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu výzvou předanou k poštovní přepravě dne 16.5.2024.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

25. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 12.1.2023 uzavřena smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 74 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně sjednaného úroku, a to formou měsíčních splátek. Úvěrová smlouva není opatřena vlastnoručním podpisem žalované. Uzavření smlouvy žalovaná potvrdila u jednání soudu dne 21.11.2024.

26. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.

27. V té souvislosti má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně ověřila výši jejího měsíčního příjmu u společnosti , právnická osoba28. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, Potvrzením od zaměstnavatele (což v daném případě bylo splněno, žalovaná potvrdila, že předkládala Potvrzení od zaměstnavatele a výpis z jejího účtu, kam jí byla vyplácena mzda)Dále bylo třeba údaje získané od žalované ověřit např. nabývacím titulem, popř. výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování její bytové potřeby-nájmu), dokladem o výši nákladů na bydlení (výše nájemného, energií), smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalované, atd. V daném případě však žalobkyně neoznačila žádný důkaz, že by před uzavřením smlouvy její předchůdkyně řádně zjistila a ověřila zcela konkrétní výdaje a nedoložila ověření tvrzeného uspokojování bytové potřeby (nájmu). Přehlédnout nelze ani skutečnost, že žalovaná měla své výdaje vyčíslit nulovou částkou a dále měla své dosavadní splátky jiných závazků vyčíslit pouze částkou 3 000 Kč, tedy odlišně od předchůdkyně žalobkyně, která je vyčíslila na 14 283 Kč. Navíc nahlížení do různých interních či externích databází je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše že žalobkyně ani nahlížení do těchto databází před uzavřením úvěrové smlouvy nepředložila. Ke zvýšené opatrnosti měly vést předchůdkyni žalobkyně i počáteční a konečné zůstatky na účtu žalované, jež byly mnohdy velmi nízké či spadaly dokonce do záporných hodnot. Povinností předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatele úvěru bylo, aby řádně zjistila nejen konkrétní příjmy, ale i její zcela konkrétní výdaje, a zároveň tato svá zjištění také řádně ověřila. Pokud totiž předchůdkyně žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o zejména výdajích žalované, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování poměrů žalované, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí.

29. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila její schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C-679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.

30. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.

31. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jí byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 74 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Výpis z úvěrového účtu, z něhož má soud za prokázané, že dne 12.1.2023 žalovaná z tohoto úvěrového účtu, který byl veden předchůdkyní žalobkyně pro její osobu, načerpala peněžní prostředky ve výši 74 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijala plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyni vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně pouze částku 12 721 Kč, jak plyne z Výpisu z úvěrového účtu. Zbytek dosud nevrátila.

32. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 61 279 Kč (výrok I. rozsudku). Co do jistiny ve výši 12 660,50 Kč pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

33. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 16.5.2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 3.10.2024, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 4.10.2024. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 5.10.2024, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 12,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 61 279 Kč od 5.10.2024 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

34. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

35. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 62 306,40 Kč (tj. jistina 61 279 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 027,40 Kč; 77,21 %), žalovaná byla úspěšná co do částky 18 391,20 Kč (tj. jistina 12 660,50 Kč + kapitalizovaného úroky z prodlení a úroky 5 730,70 Kč; 22,79 %). Žalobkyni tak náleží pouze poměrná část účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 54,42 % (rozdíl jejího procentuálního úspěchu a neúspěchu). Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 988 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 16 600 Kč za tři úkony právní služby po 4 180 Kč (tarifní hodnoty 76 320,50 Kč) a za jeden úkon právní služby po 4 060 Kč (tarifní hodnoty 73 939,50 Kč – po částečném zastavení řízení) dle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), 4 režijními paušály po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby, účast advokáta žalobkyně u jednání soudu dne 21.11.2024) dle § 13 odst. 4 vyhlášky a 21 % DPH z částky 17 800 Kč, tj. ve výši 3 738 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni náklady řízení ve výši 13 891 Kč odpovídající 54,42 %. Tyto náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Vznik jiných nákladů řízení žalobkyně nedoložila.

36. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis doplnění žaloby, neboť je nepovažuje za náklady účelně vynaložené, když z nich neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v samotné žalobě.

37. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Z citovaného ustanovení vyplývá, že základním pravidlem je plnění rozhodnutím uložené povinnosti do tří dnů, a každé prodloužení obecné lhůty je tak výjimkou z uvedeného pravidla. Při úvaze o určení lhůty ke splnění povinnosti dle § 160 odst. 1 o.s.ř. je nutno vycházet nejen z konkrétních okolností případu a osobních a majetkových poměrů účastníků, ale soud by měl rovněž přihlédnout k projevené snaze o splnění závazku či jeho části a posoudit, zda stanovení delší než zákonné lhůty k plnění nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky, délku prodlení dlužníka s placením a dobu, za kterou by tímto způsobem došlo k zaplacení dlužné částky, neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. V souzené věci dluží žalovaná žalobkyni částku 61 279 Kč s příslušenstvím představující nevrácené bezdůvodné obohacení. Žalovaná u jednání soudu uvedla, že není schopna dluh uhradit najednou. Soud při zohlednění jejího postoje v řízení a s ohledem na její výše tohoto odůvodnění popsané osobní a finanční poměry, umožnil žalované dluh včetně nákladů řízení splácet po 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. Stanovení uvedených splátek nebude přestavovat neúměrné zvýhodnění žalované (dlužníka) na úkor žalobkyně (věřitele) a výrazně žalobkyni, jež je společností s ručením omezeným, nezatíží. Pokud však žalovaná některou ze splátek řádně a včas neuhradí, může žalobkyně žádat nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky zaplacení celého nesplaceného dluhu najednou (§ 1931 ObčZ).