21 C 24/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , zastoupené Jméno zainteresované osoby 0/0 , advokátem se sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 , proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 , bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 , o 16 733 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 700 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 700 Kč od 3. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 2 033 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 733 Kč od 15. 11. 2023 do 2. 12. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 033 Kč od 3. 12. 2023 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 316,32 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 608 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno zainteresované osoby 0/0, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 15.11.2023, doplněnou podáním ze dne 27.2.2024, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 16 733 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30.5.2023 uzavřena distančním způsobem, na adrese www., Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Smlouva o úvěru, na jejímž základě byly dne 30.5.2023 žalované bankovním převodem poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná vrátila žalobkyni celkem 300 Kč, zbytek řádně a včas nevrátila. Žalobkyně má právo požadovat po žalované vedle jistiny i úhradu smluvní pokuty ve výši 891 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč a poplatky. I přes výzvu žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 22.3.2024). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy ze dne 30.5.2023 plyne, že se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 0 % ročně. Žalovaná se měla zavázat úvěr vrátit s poplatkem za poskytnutí úvěru 495 Kč, poplatkem Expres výplatu 199 Kč a poplatkem za Bezpečnou splátku 99 Kč. Listina je opatřena v jejím závěru v kolonce klienta opatřena kódem , Anonymizováno, .

6. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Z listiny plyne úprava popisu základních vlastností spotřebitelského úvěru, dalších důležitých právních aspektů.

7. Ze Sazebníku platného k 4.1.2019 plyne úprava výše základních poplatků, nákladů úvěru a smluvní pokuty. Tato listina není opatřena podpisem žalovaného.

8. Z Potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 14.11.2023 plyne, že žalobkyně potvrdila, že před uzavřením Smlouvy o úvěru ze dne 30.5.2023 provedla ověření bonity klienta s tím, že žalovaná neměla žádné dítě, byla zaměstnancem s příjmem 24 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 20 000 Kč a měla další splátky 477 Kč. Z registru SOLUS žalovaná neměla záznam, NRKI bylo OK a žalovaná neměla exekuci.

9. Z Úvěrové zprávy plyne, že žalovaná měla 2 odmítnuté splátkové operace, 1 existující operaci (kreditní karta) a 2 ukončené splátkové operace.

10. Z Výpisu z účtu č. , hodnota, vedeného u Fio banky za období března 2023 plyne, že majitelem účtu je žalovaná. Starý zůstatek na účtu činil 249,60 Kč, nový zůstatek činil 226,82 Kč.

11. Z Kopie občanského průkazu žalované plyne, že žalovaná je svobodná.

12. Z Opisu výpisu proplacení smlouvy ke dni 30.5.2023 plyne, že tohoto dne byla na účet č. , č. účtu, poukázaná částka 15 000 Kč s VS , var. symbol, .

13. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že dne 30.5.2023 byla poskytnuta jistina 15 000 Kč a žalovaná vrátila žalobkyni částku 300 Kč.

14. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 30.5.2023 plyne, že společnost ThePay, s.r.o. potvrdila, že z účtu žalobkyně byla dne 30.5.2023 odeslána částka 15 000 Kč na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, .

15. Z Předžalobní výzvy ze dne 15.9.2023 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 18.9.2023, jak plyne z poštovního podacího archu.

16. Skutkový závěr: Žalovaná obdržela dne 30.5.2023 od žalobkyně na účet č. , č. účtu, , jehož byla majitelem, peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Vráceno bylo žalobkyni celkem 300 Kč. Výzvou ze dne 15.9.2023, předanou k poštovní přepravě dne 18.9.2023, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení dluhu.

17. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

18. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

19. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

20. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

21. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

24. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. , adresa, elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

25. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla v roce 2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně sjednaného poplatku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalované; je opatřena číselným kódem. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované (Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Sazebník). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

26. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jejího vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

27. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (smluvní pokutu, poplatky,…) tak nelze považovat za důvodné.

28. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalované úvěr splácet.

29. Žalobkyně tvrdila, že příjem žalované měl činit 24 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč. Zároveň měla žalobkyně provést lustraci žalované v registru SOLUS, NRKI, CEE a ISIR.

30. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalované (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. pracovním smlouvou nebo aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaná byla v době před uzavřením smlouvy zaměstnána, na jakou dobu byla zaměstnána a s jakým výdělkem. V daném případě žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že by ověřila zaměstnání žalované, výši její čisté mzdy, délku pracovního poměru. Zároveň žalobkyně nedoložila, že by ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby žalované a faktickou výši jejích nákladů na bydlení. Rovněž Lustrace žalované v různých databázích, je sice důležitá, ale sama o osobě nedostačující, tím spíše, když nahlížení do databází žalobkyně ani nepředložila.

31. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící důkazy o prověřování poměrů žalované (jeho příjmů a výdajů), žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalované poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalované úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.

32. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Potvrzení o provedené platbě ze dne 30.5.2023, Opis výpisu proplacení smlouvy a Výpis z účtu č. , č. účtu, , z nichž má soud za prokázané, že žalované byly dne 30.5.2023 z účtu žalobkyně připsány na účet č. , č. účtu, , jehož byla majitelem, peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná žalobkyni ničeho nevrátila, čímž porušila svou povinnost vyplývající jí z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Proto jí soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 14 700 Kč (rozdíl mezi vyplacenými a vrácenými peněžními prostředky). Co do částky 2 033 Kč pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

33. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 159.2023, předanou k poštovní přepravě dne 18.9.2023, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 1.12.2023. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 2.12.2023. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 3.12.2023, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 15 % ročně z částky 14 700 Kč od 3.12.2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

34. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

35. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 14 700 Kč (tj. jistina 14 700 Kč + kapitalizované úroky z prodlení ve výši 791,30 Kč; 85,71 %), žalovaná byla úspěšná co do částky 2 582,42 Kč (jistina 2 033 Kč + kapitalizované úroky z prodlení ve výši 549,42 Kč; 14,29 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze 71,42 % z jejích celkových nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 2 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), 3 režijními paušály po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a 21 % DPH z částky 1 200 Kč, tj ve výši 252 Kč. Přiznané náklady řízení žalobkyně tak činí částku 1 608 Kč, jež se rovná 71,42 %. Tyto náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).