21 C 255/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO , se sídlem adresa , ; zastoupené anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , proti žalovaným: ; 1) celé jméno žalovaného , datum narození , bytem adresa žalovaného , 2) celé jméno žalované , datum narození , bytem adresa žalované , o zaplacení 291 093,24 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný č. 1 a žalovaná č. 2 jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 231 972 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 231 972 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení a náklady řízení ve výši 28 414 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], to vše ve splátkách po 6 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se, co do částky 59 121,24 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 617,17 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 290 093,24 Kč od 5. 1. 2022 do 15. 6. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 54 121,24 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení, zamítá.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 6.5.2022, doplněnou podáním ze dne 24.10.2022, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovaným povinnost zaplatit jí společně a nerozdílně částku 291 093,24 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že na základě akvizice společnosti [právnická osoba], [anonymizováno] [jméno] ze dne 1.4.2020 se žalobkyní stala společnost [právnická osoba] Žalobkyně uzavřela se žalovanými dne 28.5.2018 Smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala zřídit a vést žalovaným účet stavebního spoření do cílové částky a dále jim poskytnout úvěr ze stavebního spoření/překlenovací úvěr. Žalobkyně svou povinnost splnila, když zřídila a vedla pro žalované účet stavebního spoření a dále jim poskytla dne 6.6.2018 překlenovací úvěr ve výši 300 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet] jednalo se o účelově vázaný úvěr na modernizaci, rekonstrukci a údržbu stavby. Žalovaní se zavázali splácet úvěr formou měsíčních splátek po 1 348 Kč, dále včetně povinného spoření ve výši 687 Kč měsíčně a sjednaných úroků 5,39 % ročně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalovaných úvěr splácet. Žalovaní však úvěr řádně a včas nespláceli, žalobkyně od smlouvy odstoupila a vyzvala žalované k úhradě celého nesplaceného úvěru. Žalovaní však ničeho nezaplatili.

2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému č. 1 doručeno dne 12.12.2022 náhradně). Soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Žalovaný č. 1 se ve věci nevyjádřil. Žalovaná č. 2 před soudem uvedla, že je pravdou, že se žalovaným č. 1 předmětnou smlouvu podepsali. Byl na ní z jeho strany činěn emocionální nátlak, takže se k podpisu smlouvy musela dostavit, jinak by podle něj rozbila rodinu. Žalovaný č. 1 jí nedal možnost si smlouvu řádně přečíst. Smlouvu podepisovala za přítomnosti pracovníka banky. Pracovník banky jí umožnil si smlouvu přečíst. Byla si vědoma toho, že to bylo jenom její rozhodnutí, že smlouvu podepíše. Měli se žalovaným č. 1 komplikovaný vztah. V současné době se žalovaným č. 1 již nežijí. O žalovaném č. 1 ví pouze to, že bydlel v [obec], [ulice a číslo]. Naposledy společně bydleli v [obec], [ulice a číslo]. Úvěrovaná částka 300 000 Kč jim byla vyplacena. Žalobkyní tvrzená částka 68 028 Kč, kterou měli uhradit, zřejmě odpovídá. V rámci účastnického výslechu, po poučení podle § 131 o.s.ř., žalovaná [číslo] uvedla, že je svobodná, má jednu vyživovací povinnost k synovi (5 let), kterého má spolu s žalovaným č.

1. Zároveň je v současné době v rizikovém těhotenství, žalovaný č. 1 není otcem dítěte. Je na nemocenské, na níž bude až do porodu. Je zaměstnaná u [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] jako montážní dělník. Pracuje za minimální mzdu. Poslední výplata činila 13 500 Kč čistého. Zároveň pobírá náhradní výživné na syna, neboť žalovaný č. 1 na něj neplatí, ve výši 3 000 Kč měsíčně. Jiný příjem nemá. Její pravidelné měsíční výdaje zahrnují školkovné pro syna ve výši 1 280 Kč, nájem bytu 4+1 ve výši 7 000 Kč měsíčně včetně energií, žijí společně s přítelem, s nímž čeká dítě. Přítel je zaměstnán s platem asi 40 000 Kč měsíčně hrubého. Nemá žádný majetek. Jiné dluhy nemá. Navrhla dluh splácet po 6 000 Kč měsíčně s tím, že s úhradou splátek jí vypomůže přítel, popřípadě rodiče.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 23.5.2018 plyne, že se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému č. 1 (účastníku stavebního spoření) a žalované č. 2 (spoludlužníku) překlenovací úvěr ve výši 300 000 Kč, se sjednanou úrokovou sazbou 5,39 % ročně. Žalovaní se zavázali peněžní prostředky vrátit ve splátkách po 1 348 Kč spolu se splátkou povinného spoření 687 Kč měsíčně. Smlouva je v závěru opatřena vlastnoručními podpisy žalovaných.

6. Z Podmínek pro poskytování spotřebitelských překlenovacích úvěrů a úvěrů ze stavebního spoření plyne úprava podmínek poskytování úvěrů. Tato listina není opatřena žádným podpisem žalovaných.

7. Ze Sazebníku platného ke dni 1.4.2019 plynou ceny nabízených produktů.

8. Z Platebního příkazu ze dne 29.5.2018 plyne, že žalovaný č. 1 požádal o výplatu peněžních prostředků ve výši 300 000 Kč na účet č. [bankovní účet].

9. Z Opakované výzvy ze dne 12.4.2019 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou č. 2 k úhradě dluhu 4 065,50 Kč. Ze 3. urgence ze dne 16.12.2019 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného č. 1 k úhradě částky 10 500 Kč.

10. Z upozornění ze dne 7.10.2021 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného č. 1 k úhradě dluhu ve výši 26 882,55 Kč s upozorněním na zesplatnění úvěru. Z upozornění ze dne 7.10.2021 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou č. 2 k úhradě dluhu ve výši 26 882,55 Kč s upozorněním na zesplatnění úvěru.

11. Ze Stavu účtu ze dne 10.3.2022 plyne, že žalovaní obdrželi dne 6.6.2018 peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč a celkem vrátili žalobkyni částku 68 028 Kč; dluh na jistině činí celkem 290 093,24 Kč.

12. Z Oznámení ze dne 30.3.2022 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného č. 1 k úhradě částky 312 648,24 Kč. Z Oznámení ze dne 30.3.2022 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou č. 2 k úhradě částky 312 648,24 Kč. Tyto výzvy byly předány k poštovní přepravě dne 30.3.2022, jak plyne z poštovního podacího archu.

13. Z Oznámení ze dne 13.12.2017 [číslo jednací] plyne, že žalovaná č. 2 byla od 1.11.2017 příjemcem rodičovského příspěvku ve výši 6 500 Kč měsíčně. Toto oznámení bylo žalobkyni doručeno dne 4.6.2018, jak plyne z razítka podatelny umístěného v pravém horním rohu Oznámení.

14. Z Potvrzení o výši příjmu ze dne 28.5.2018 plyne, že toto Potvrzení bylo doručeno žalobkyni dne 4.6.2018. Zaměstnavatel žalovaného [číslo] [právnická osoba] [anonymizováno], [obec], potvrdil, že je zaměstnán od července 2016 na dobu neurčitou jako svářeč s průměrným čistým příjmem 24 445 Kč měsíčně.

15. Z Výpisu CBCB ze dne 23.5.2018 plyne, že žalovaný č. 1 měl k tomuto dni celkem 8 kontraktů u 4 finančních institucí a žádný blokovaný kontrakt. Z Výpisu CBCB ze dne 27.3.2018 plyne, že žalovaná č. 2 měla k tomuto dni celkem 1 kontrakt u jedné finanční instituce a žádný blokovaný kontrakt.

16. Z Evropského standardizovaného informačního přehledu k překlenovacímu úvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 28.5.2018 plyne úprava hlavních znaků úvěru. Tato listina je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaných.

17. Z Návrhu na uzavření smlouvy o stavebním spoření a žádosti o překlenovací úvěr ze dne 22.5.2018 plyne, že žalovaní požádali o překlenovací úvěr 300 000 Kč na modernizaci bytu, RD ve vlastnictví.

18. Skutkový závěr: Dne 28.5.2018 žalobkyně a žalovaní uzavřeli smlouvu o překlenovacím úvěru, vlastnoručně podepsanou žalovanými. Žalobkyně řádně před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalovaných poskytnutý úvěr splácet. Dne 6.6.2018 poskytla žalobkyně žalovaným peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč. Žalovaní vrátili žalobkyni celkem částku 68 028 Kč. Výzvou předanou k poštovní přepravě dne 30.3.2022 právní zástupce žalobkyně vyzval žalované k úhradě dluhu.

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

26. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

27. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanými byla dne 28.5.2018 podepsána úvěrová smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovaným překlenovací úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaní se zavázali peněžní prostředky žalobkyni vrátit včetně sjednaného úroku, a to formou měsíčních splátek. Úvěrová smlouva je opatřena vlastnoručními podpisy žalovaných.

28. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.

29. V té souvislosti má soud za prokázané, že průměrný příjem žalovaného č. 1 ze závislé činnosti u zaměstnavatele [právnická osoba] činil 24 445 Kč měsíčně čistého, pracovní poměr byl sjednán od roku 2016 na dobu neurčitou. Příjem žalované č. 2 představoval rodičovský příspěvek ve výši 6 500 Kč měsíčně.

30. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě sice předchůdkyně žalobkyně ověřila zaměstnání a výši čisté mzdy žalovaného č. 1 a výši rodičovského příspěvku žalované č. 2, jichž dosahovali před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, avšak soud má z Oznámení o změně výše dávky ze dne 13.12.2017 a z Potvrzení o příjmu ze dne 28.5.2018 za prokázané, že tyto dva doklady o příjmech žalovaných byly žalobkyni doručeny až po uzavření předmětné smlouvy o překlenovacím úvěru, a to dne 4.6.2018, tedy se sedmi denním zpožděním. Ke dni uzavření smlouvy, tj. ke dni 28.5.2018, neměla žalobkyně jejich příjmy řádně doložené (ověřené). Tvrzení žalobkyně o telefonickém ověření příjmu nebylo žalobkyní nijak prokázáno. Zároveň žalobkyně nedoložila, že by deklarované náklady na bydlení (2 000 Kč), ostatní výdaje (2 000 Kč) a jiné dluhy ve výši 7 000 Kč rovněž řádně před podpisem smlouvy ověřila. Nahlížení do různých interních či externích databází (platnost OP, rejstřík exekucí, CBCB), je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně nahlížení do některých z nich (platnost OP a exekuční rejstřík) před uzavřením smlouvy ani nepředložila. Dle názoru soudu bylo povinností poskytovatele úvěru, aby řádně nejenom zjistila příjmy a výdaje žalovaných, ale také svá zjištění řádně ověřila. Pokud totiž žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o příjmech a výdajích žalovaných, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování poměrů žalovaných, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalovaných s odbornou péčí.

31. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovaným úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o překlenovacím úvěru prověřila jejich schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovaným úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C -679/18 [anonymizována dvě slova]) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaných.

32. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.

33. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaných došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jim byl poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 300 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila vlastnoručně žalovanými podepsanou Smlouvu o úvěru ze dne 28.5.2018 a Platební příkaz ze dne 29.5.2018 a výpis ze Stavu účtu ze dne 10.3.2022, z nichž má soud za prokázané, že dne 6.6.2018 byly žalovaným poskytnuty peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč. Tuto skutečnost potvrdila i žalovaná č. 2 u jednání soudu dne 12.1.2023. Soud tak uzavřel, že se žalovaní bez spravedlivého důvodu obohatili na úkor žalobkyně, neboť přijali plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaní uhradili toliko částku 68 028 Kč.

34. Proto soud uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 231 972 Kč (výrok I. rozsudku). Co do smluveného úroku z úvěru pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

35. Dále má soud za prokázané, že žalovaní byli v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po nich i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalované k zaplacení dluhu výzvou ze dne 30.3.2022, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tyto výzvy byly žalovaným doručeny, resp. kdy se žalovaní mohli s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měli žalovaní objektivní možnost seznámit se až dne 14.6.2022, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaní pak byli povinni uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 15.6.2022. Jelikož tak neučinil, dostali se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 16.6.2022, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, avšak od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 231 972 Kč od 16.6.2022 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

36. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

37. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 247 728,60 Kč (tj. jistina 231 972 Kč + úroky z prodlení přiznané v I. výroku rozsudku kapitalizované ke dni vyhlášení rozhodnutí částkou 15 756,60 Kč; 73 %), žalovaní byli úspěšní co do částky 91 543,01 Kč (tj. jistina 59 121,24 Kč + kapitalizované úroky a úroky z prodlení dle výroku II. rozsudku částkou 32 421,77 Kč; 27 %). Proto má žalobkyně právo na náhradu 46 % ze všech svých účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyni činí celkem částku 61 769,46 Kč, jež jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 11 644 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 38 000 Kč za čtyři úkony právní služby po 9 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby a účast advokáta žalobkyně u jednání soudu dne 12.1.2023) podle § 7 bodu. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), 4 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky, náhradou cestovních výdajů ve výši 1 726 Kč, za cestu osobním automobilem advokáta žalobkyně tov. zn. Toyota z [obec] do Chomutova k jednání soudu dne 12.1.2023 a zpět, při celkové vzdálenosti 220 km, průměrné spotřebě vozidla advokáta žalobkyně 6 litrů motorové nafty na 100 km, ceně tohoto paliva 44,10 Kč za 1 litr a pevné sazbě cestovní náhrady 5,20 Kč za 1 km (vyhl. č. 467/2022 Sb.), náhradou za promeškaný čas za 5 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 vyhlášky a 21% DPH z částky 41 426 Kč, tj. ve výši 8 699,46 Kč, podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. Soud přiznal žalobkyni pouze částku 28 414 Kč, jež odpovídá 46 % jejích celkových nákladů řízení. Tyto přiznané náklady řízení jsou žalovaní povinni zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

38. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 13.9.2022 a ze dne 17.10.2022, neboť nejde o vyjádření ve věci samé a dále jí nepřiznal odměnu za sepis podání ze dne 24.10.2022, neboť jej nepovažuje za účelně vynaložený náklad řízení, když z něj neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v žalobě.

39. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Z citovaného ustanovení vyplývá, že základním pravidlem je plnění rozhodnutím uložené povinnosti do tří dnů, a každé prodloužení obecné lhůty je tak výjimkou z uvedeného pravidla. Při úvaze o určení lhůty ke splnění povinnosti dle § 160 odst. 1 o.s.ř. je nutno vycházet nejen z konkrétních okolností případu a osobních a majetkových poměrů účastníků, ale soud by měl rovněž přihlédnout k projevené snaze o splnění závazku či jeho části a posoudit, zda stanovení delší než zákonné lhůty k plnění nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky, délku prodlení dlužníka s placením a dobu, za kterou by tímto způsobem došlo k zaplacení dlužné částky, neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. V souzené věci dluží žalovaní žalobkyni částku 291 093,24 Kč s příslušenstvím představující nevrácené bezdůvodné obohacení. Soud s ohledem na postoj žalované č. 2 k věci, za současného zohlednění výše tohoto odůvodnění popsaných poměrů žalované č. 2, umožnil žalovaným dluh splácet po 6 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. Při úvahách o výši splátek soud přihlédl zejména k tomu, aby celá dlužná částka byla žalobkyni splacena v přiměřené době, přičemž je soud přesvědčen o tom, že žalobkyně, vzhledem k výši splátek a celkové výši dluhu, nebude povolením splátek nepřiměřeně znevýhodněna. Pokud však žalovaní některou ze splátek řádně a včas neuhradí, má žalobkyně právo požadovat vyrovnání celé pohledávky; toto právo může uplatnit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky (§ 1931 ObčZ).