21 C 260/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce , se sídlem Adresa žalobce , zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Jméno advokáta Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , o zaplacení 69 967,69 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 792,86 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 792,86 Kč od 18.7.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 58 174,83 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 714,03 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 341,08 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 60 900 Kč od 28.1.2025 do 17.7.2025, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 49 107,14 Kč od 18.7.2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 11 792,86 Kč od 18.7.2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 60 000 Kč od 28.1.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 21.5.2025, doplněnou podáním ze dne 15.9.2025, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 69 967,69 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 10.5.2022 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 60 000 Kč s možností opakovaného čerpání a žalovaná se zavázala úvěr vrátit i se sjednanými úroky. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalovaná čerpala celkem částku 186 534,77 kč a vrátila předchůdkyni žalobkyně celkem částku 174 741,91 Kč. Předchůdkyně žalobkyně předmětnou pohledávku postoupila na žalobkyni. I přes výzvu žalovaná žalobkyni ničeho nevrátila.

2. Žalovaná byla usnesením ze dne 28.8.2025, č. j. 21 C 260/2025-15, vyzvána, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy písemně vyjádřila k připojené žalobě, a aby ve vyjádření uvedla, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci, a aby označila důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byla žalovaná usnesením vyzvána, aby se ve stejné lhůtě vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla zároveň upozorněna, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila ani k žalobě, ani k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud tak její souhlas předpokládal. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání též souhlasila.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10.5.2022 plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalované. Předchůdkyně žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 60 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Smlouva měla být uzavřena na dobu neurčitou. Zápůjční úroková sazba měla činit 54 % ročně. Žalovaná se měla zavázat úvěr vrátit v měsíčních splátkách.

6. Z Tabulky umoření (transakčního výpisu) ze dne 27.1.2025 plyne, že žalovaná celkem vyčerpala částku 186 534,77 Kč a vrátila celkem předchůdkyni žalobkyně částku 174 741,91 Kč.

7. Z fotografie plyne zachycení žalované s občanským průkazem. Z kopie občanského průkazu žalované plynou osobní data žalované (svobodná).

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2025 včetně Přílohy č. 1 (str. 1, 4) plyne, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z Oznámení ze dne 27.1.2025 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky. Z Podacího lístku ze dne 27.2.2025 plyne, že Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 27.2.2025.

9. Z Výzvy ze dne 16.4.2025 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu. Tato výzva byla předaná k poštovní přepravě dne 16.4.2025, jak plyne z Podacího lístku.

10. Z Potvrzení ze dne 16.4.2025 plyne, že předchůdkyně žalobkyně ze svého účtu č. , č. účtu, převedla na účet č. , č. účtu, , majitele , Jméno žalované, , dne 10.5.2022 částku 20 000 Kč, dne 12.1.2023 částku 1 340 Kč, dne 16.8.2022 částku 1 120 Kč, dne 17.7.2023 částku 1 495,94 Kč, dne 14.9.2022 částku 996,39 Kč, dne 14.10.2022 částku 1 601,70 Kč, dne 14.11.2022 částku 1 485,22 Kč, dne 15.12.2022 částku 6 760 Kč, dne 18.12.2022 částku 3 600 Kč, dne 19.1.2023 částku 12 410 Kč, dne 13.1.2023 částku 325,21 Kč, dne 14.2.2023 částku 370 Kč, dne 14.2.2023 částku 1 469,47 Kč, dne 14.3.2023 částku 1 623,46 Kč, dne 18.1.2023 částku 13 790 Kč, dne 18.8.2022 částku 2 660 Kč, dne 23.1.2023 částku 8 271,80 Kč, dne 24.2.2024 částku 12 000 Kč, dne 24.2.2024 částku 19 200 Kč, dne 24.12.2022 částku 897,90 Kč, dne 25.2.2024 částku 23 040 Kč, dne 26.5.2022 částku 24 000 Kč, dne 28.2.2024 částku 1 160 Kč, dne 28.2.2024 částku 4 600 Kč, dne 19.4.2023 částku 1 096,54 Kč, dne 20.8.2022 částku 1 772,12 Kč, dne 28.5.2022 částku 16 000 Kč, dne 3.7.2023 částku 1 361,82 Kč, dne 7.6.2023 částku 2 087,20 Kč.

11. Skutkový závěr: Žalovaná obdržela od předchůdkyně žalobkyně v období od 10.5.2022 do 28.2.2024 peněžní prostředky v celkové výši 186 534,77 Kč. Vráceno bylo celkem 174 741,91 Kč. Ničeho jiného žalovaná nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni. I přes výzvu právního zástupce žalobkyně předanou k poštovní přepravě dne 16.4.2025 žalovaná ničeho nevrátila.

12. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, nezpochybnila pravost ani správnost listin předložených žalobkyní a sama žádná tvrzení ani žádné důkazy nepředložila, ač k tomu byla soudem vyzvána.

13. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

14. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

15. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

16. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

17. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

20. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

21. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovanou byla dne 10.5.2022 uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované úvěr. Žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit předchůdkyni žalobkyni formou splátek, včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním ani jiným podpisem žalované. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované „pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.

22. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvy podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající s předchůdkyní žalobkyně o uzavření úvěrových smluv, ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

23. V případě smlouvy o úvěru uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (úroky, poplatky...) tak nelze považovat za důvodné.

24. Nadto soud dodává, že v daném případě předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované.

25. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

26. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

27. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

28. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Žalobkyně tvrdila, že v daném případě bylo při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet vycházeno z různých interních a externích databází a předchůdkyně žalobkyně zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalované, a to zejména z bankovního účtu žalované nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu.

30. Odborná péče však předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisy z účtu, dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami k odběru energií, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalované, atd. V daném případě však žalobkyně ani netvrdila, jaké zcela konkrétní příjmy a výdaje žalované její předchůdkyně zjistila a ověřovala. Nepředložila žádný relevantní důkaz o příjmech a výdajích žalované v době rozhodné. Nahlížení do různých databází, je sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně tvrzená nahlížení do různých databází ani nepředložila. Je tak zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování konkrétních příjmů a výdajů žalované a nepostupovala při posouzení její úvěruschopnosti s odbornou péčí.

31. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila její schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C-679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.

32. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná rovněž pro nezkoumání úvěruschopnosti žalované.

33. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

34. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

35. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jí byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 186 534,77 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila tři Potvrzení o provedení transakce ze dne 16.4.2025, z nichž má soud za prokázané, že žalované na jeho účet č. , č. účtu, byly ve výše uvedených dnech poukázány předchůdkyní žalobkyně peněžní prostředky v celkové výši 186 534,77 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijala plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně celkem částku 174 741,91 Kč, zbytek dosud nevrátila. Proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 11 792,86 (rozdíl mezi vyplacenými a vrácenými peněžními prostředky). Co do zbytku jistiny ve výši 58 174,83 Kč včetně smluvního úroku z úvěru, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

36. Soud má za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 16.4.2025, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 16.7.2025. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 17.7.2025. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 18.7.2025, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,5 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

37. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

38. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 11 792,86 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. výroku rozsudku, žalovaná byla úspěšná co do částky 58 174,83 Kč s příslušenstvích specifikovaným ve II. výroku rozsudku. Je zřejmé, že žalovaná byla ve věci více úspěšnější a měla by právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by jí vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve III. výroku tohoto rozsudku.

39. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu ke splnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.