21 C 264/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o 14 451,81 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 300 Kč od 29.6.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 4 151,81 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 394 Kč od 1.6.2023 do 28.6.2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 094 Kč od 29.6.2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 10 300 Kč od 29.6.2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízní ve výši 569 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno Zástupce, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 20.5.2024, doplněnou podáním ze dne 10.12.2024, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 14 451,81 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 1.4.2023 uzavřena distančním způsobem, na adrese www., Anonymizováno, .cz, Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému bankovním převodem poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 300 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný ničeho nevrátil. Žalobkyně má právo požadovat po žalovaném vedle jistiny i úhradu smluvní pokuty ve výši 1 057,81 Kč (ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 1.6.2023-30.8.2023, a to pro případ prodlení žalovaného) a poplatky. I přes výzvu žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 12.12.2024). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 1.4.2023 plyne, že se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 300 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 0 % ročně. Žalovaný se měl zavázat úvěr vrátit s poplatkem ze sjednání úvěru ve výši 2 790 Kč. V závěru listiny je uveden údaj o jejím elektronickém podepsání ze strany věřitele a dlužníka.

6. Z Údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru plyne úpravy základních vlastností spotřebitelského úvěru, nákladů úvěru, a dalších právních aspektů. Tato listina není opatřena podpisem žalovaného.

7. Ze Všeobecných obchodních podmínek plyne úprava podmínek pro poskytování spotřebitelského úvěru. Tato listina není opatřena podpisem žalovaného.

8. Ze Sazebníku platného k 1.12.2021 plyne úprava výše základních poplatků, nákladů úvěru a smluvní pokuty. Tati listina není opatřena podpisem žalovaného.

9. Ze Souhlasu se zpracováním osobních údajů plyne, že žalovaný měl udělit souhlas se zpracování osobních údajů. Tato listina není opatřena podpisem žalovaného.

10. Z Autorizace ověření totožnosti ze dne 1.4.2023 plyne, že ověření totožnosti bylo autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalovaného č. ú. , č. účtu, .

11. Z Kopie občanského průkazu žalovaného plyne, že je svobodný.

12. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 1.4.2023 plyne, že žalovaný žije sám. Jeho výdaje na půjčky činí 5 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení rovněž 5 000 Kč měsíčně, další nezbytné výdaje 200 Kč a zbytné výdaje 3 000 Kč. Výše ověřeného měsíčního příjmu žalovaného činí 48 281 Kč. Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným činí 60 000 Kč. Disponibilní příjem žalovaného činí 37 500 Kč.

13. Z Obecných a jiných principů posuzování a filozofie žalobkyně plyne deklarace zákonnosti posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

14. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne 1.4.2023 plyne, že tohoto dne byla na účet č. , č. účtu, odeslána částka 10 300 Kč, pod VS , var. symbol, .

15. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, plyne, že majitelem tohoto účtu je žalovaný. Počáteční zůstatek na účtu činil 0 Kč, konečný zůstatek k datu 23.3.2023 činil 120,29 Kč. Dne 19.3.2023 byla z účtu odepsaná částka 2x 500 Kč společnosti Betano CZ, částka 400 Kč, 90 Kč společnosti Sazka.cz. Dne 18.3.2023 byla z účtu odepsaná částka 5 000 Kč, 30 Kč, 2x 2 000 Kč, 3 000 Kč společnosti Betano CZ. Dne 17.3.2023 byla na účet připsaná částka 20 000 Kč (půjčka) od společnosti , právnická osoba16. Z Výzvy ze dne 24.3.2024 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 24.3.2024, jak plyne z Podacího lístku.

17. Skutkový závěr: Žalovaný obdržel dne 1.4.2023 od žalobkyně na účet č. , č. účtu, , jehož byl majitelem, peněžní prostředky ve výši 10 300 Kč. Vráceno bylo žalobkyni celkem 0 Kč. Výzvou ze dne 24.3.2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k vrácení dluhu.

18. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

20. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

21. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

22. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

25. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

26. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla v roce 2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 300 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně sjednaného poplatku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného; je opatřena údajem o jejím elektronickém podpisu. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného (Všeobecné obchodní podmínky, Sazebník, Souhlas se zpracováním osobních údajů,…). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

27. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

28. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (smluvní pokutu, poplatky,…) tak nelze považovat za důvodné.

29. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet.

30. Žalobkyně pouze v žalobě tvrdila, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací získaných od žalovaného a nadále provedla jeho lustraci v různých databázích (CEE, IR, platné doklady, NRKI, BRKI …).

31. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalovaného (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. pracovní smlouvou, aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy zaměstnán, na jakou dobu byl zaměstnán a s jakým výdělkem. Výpisem z katastru nemovitostí, popř. nájemní smlouvou k doložení způsobu uspokojování bytové potřeby, doklady o výši nákladů žalovaného na bydlení, doklady o jeho dalších závazcích, atd. V daném případě však žalobkyně nedoložila, že by ověřovala zcela konkrétní příjmy a výdaje žalovaného. Rovněž Lustrace žalovaného v různých databázích, je sice důležitá, ale sama o osobě nedostačující, tím spíše, když nahlížení do různých databází žalobkyně ani nepředložila.

32. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící důkazy o prověřování poměrů žalovaného (jeho příjmů a výdajů), žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

33. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 300 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Přehled bankovních transakcí a Výpis z běžného účtu č. , č. účtu, , z nichž má soud za prokázané, že žalovanému byly dne 1.4.2023 na jeho účet č. , č. účtu, poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 300 Kč. Žalovaný žalobkyni ničeho nevrátil, čímž porušil svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Proto mu soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 10 300 Kč. Co do zbývající částky 4 151,81 Kč pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

34. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 24.3.2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 27.6.2024. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 28.6.2024. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 29.6.2024, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 14,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení tak, jak je uvedeno v I. výroku rozsudku. Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

35. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

36. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 926,79 Kč (tj. jistina 10 300 Kč + kapitalizované úroky z prodlení ve výši 626,79 Kč; 62,64 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 6 516,73 Kč (jistina 4 151,81 Kč + kapitalizované úroky z prodlení; 37,36 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze 25,28 % z jejích celkových nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 2 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), 3 režijními paušály po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a 21 % DPH z částky 1 200 Kč, tj ve výši 252 Kč. Přiznané náklady řízení žalobkyně tak činí částku 569 Kč, jež se rovná 25,28 %. Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).