21 C 281/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce , se sídlem Adresa žalobce , zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Jméno advokáta Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 46 886,51 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 631,83 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 631,83 Kč od 28. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 22 254,68 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 459,46 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 494,53 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 900 Kč od 30. 4. 2024 do 27. 11. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 268,17 Kč od 28. 11. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 24 631,83 Kč od 28. 11. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 24,36 % ročně z částky 40 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 3.9.2024, doplněnou podáním ze dne 8.11.2024, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 46 886,51 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 1.2.2022 uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 89 086,36 Kč. Žalovaný však vrátil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 64 454,53 Kč. Předchůdkyně žalobkyně předmětnou pohledávku postoupila na žalobkyni. I přes výzvu žalovaný žalobkyni ničeho nevrátil.

2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 6.12.2024). Proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

5. Z Osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru – Smlouvy č. , hodnota, ze dne 1.2.2022 plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalovaného. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 61,13 % ročně. Žalovaný se měl zavázat úvěr vrátit ve splátkách. Úvěr měl být vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, .

6. Ze Standardních informací o spotřebitelském úvěru plyne úprava základních vlastností spotřebitelského úvěru, nákladů spotřebitelského úvěru a dalších důležitých právních aspektů.

7. Z fotografie plyne zachycení žalovaného s občanským průkazem. Z kopie občanského průkazu žalovaného plynou osobní údaje žalovaného.

8. Z výzvy ze dne 24.9.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

9. Z Výpisu historie půjčky ze dne 15.5.2024 plyne, že dne 1.2.2022 byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, dne 18.3.2022 ve výši 18 120 Kč, dne 21.4.2022 ve výši 13 009,86 Kč dne 13.5.2022 ve výši 1 215,32 Kč, dne 20.6.2022 ve výši 802,13 Kč, dne 20.8.2022 ve výši 2 192,05 Kč, dne 17.2.2023 ve výši 20 000 Kč, dne 21.3.2023 ve výši 12 000 Kč, dne 16.4.2023 ve výši 9 648,18 Kč, dne 14.6.2023 ve výši 2 098,82 Kč. Celkem žalovaný vrátil 64 454,50 Kč.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.4.2024 včetně Přílohy č. 1 plyne, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z Oznámení ze dne 29.4.2024 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky. Z Podacího lístku ze dne 30.5.2024 plyne, že Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 30.5.2024.

11. Z Výzvy ze dne 29.7.2024 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva byla předaná k poštovní přepravě dne 29.7.2024, jak plyne z Podacího lístku.

12. Z výpisu z účtu (čl. 29-36 spisu) plyne, že dne 6.1.2022 byla na účet připsaná od společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, mzda ve výši 24 814 Kč, dne 6.12.2021 ve výši 26 662 Kč dne 4.11.2021 ve výši 23 824 Kč.

13. Z Potvrzení ze dne 30.10.2024 (10x) plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila na účet č. , č. účtu, , majitele , Jméno žalovaného, , dne 1.2.2022 částku 10 000 Kč, dne 18.3.2022 částku 18 120 Kč, dne 21.4.2022 částku 13 009,86 Kč dne 13.5.2022 částku 1 215,32 Kč, dne 20.6.2022 částku 802,13 Kč, dne 20.8.2022 částku 2 192,05 Kč, dne 17.2.2023 částku 20 000 Kč, dne 21.3.2023 částku 12 000 Kč, dne 17.4.2023 ve výši 9 648,18 Kč, dne 14.6.2023 částku 2 098,82 Kč14. Skutkový závěr: Žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně v době od února 2022 do června 2023 peněžní prostředky v celkové výši 89 086,36 Kč. Vráceno bylo celkem 64 454,53 Kč. Zbytek ve výši 24 631,83 Kč žalovaný dosud nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni. I přes výzvu právního zástupce žalobkyně předanou k poštovní přepravě dne 29.7.2024 žalovaný ničeho nevrátil.

15. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

16. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

18. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

19. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

22. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

23. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovaným byla dne 1.2.2022 uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit předchůdkyni žalobkyni formou splátek, včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru ze dne 1.2.2022 není opatřena vlastnoručním ani jiným podpisem žalovaného. I další žalobcem předložené listinné důkazy (Standardní informace o spotřebitelském úvěru) nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.

24. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvy podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající s předchůdkyní žalobkyně o uzavření úvěrových smluv, ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

25. V případě smlouvy o úvěru uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (smluvní úroky, poplatky...) tak nelze považovat za důvodné.

26. Nadto soud dodává, že v daném případě předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného.

27. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

28. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

29. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Žalobkyně tvrdila, že v daném případě bylo při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházeno z různých interních a externích databází a předchůdkyně žalobkyně zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, a to zejména z bankovního účtu žalovaného za období od srpna 2021 do ledna 2022.

32. Odborná péče však předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisy z účtu, dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami k odběru energií, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě však žalobkyně ani netvrdila, jaké zcela konkrétní příjmy a výdaje žalovaného její předchůdkyně zjistila a ověřovala. Předložila toliko výpis z účtu ze dne ze dne 1.2.20222, avšak bez jeho číselného označení a soud nemohl učinit závěr o tom, že jde o účet právě žalovaného. Nahlížení do různých databází, je sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně tvrzená nahlížení do různých databází ani nedoložila. Je tak zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování konkrétních příjmů a výdajů žalovaného a nepostupovala při posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí.

33. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěry v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C-679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

34. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná rovněž pro nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

35. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

36. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

37. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 89 086,36 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila celkem deset Potvrzení o provedení transakce ze dne 30.10.2024, z nějž má soud za prokázané, že žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, byla v době od února 2022 do června 2023 předchůdkyní žalobkyně poukázaná celkem částka 89 086,36 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně celkem částku 64 454,53 Kč, zbytek dosud nevrátil. Proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 24 631,83 (rozdíl mezi vyplacenými a vrácenými peněžními prostředky). Co do zbytku jistiny ve výši 22 254,68 Kč včetně smluvního úroku z úvěru, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

38. Soud má za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 29.7.2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 26.11.2024. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 27.11.2024. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 28.11.2024, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 12,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 631,83 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

39. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

40. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 24 631,83 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. výroku tohoto rozsudku, žalovaný byl úspěšný co do částky 22 254,68 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve II. výroku tohoto rozsudku. Je zřejmé, že ve věci byl více úspěšnější žalovaný, který by měl právo na poměrnou část nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by mu vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve III. výroku rozsudku.

41. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu ke splnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.