21 C 282/2015

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , část názvu právnické osoby , se sídlem v  obec a číslo , ulice a číslo , IČO , ; zastoupené titul . jméno příjmení , advokátem se sídlem v  obec a číslo , ulice a číslo , proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození , bytem adresa žalované , o zaplacení 2 256 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 976 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 62 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 280 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 120 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 1.4.2015, doplněnou podáním ze dne 21.8.2017, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 2 256 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 72 Kč za období od 10.11.2014 do 1.4.2015 s tím, že dlužná částka představuje nezaplacené pojistné ve výši 1 976 Kč za období od 27.6.2014 do 8.11.2014, které byla žalovaná povinna platit podle pojistné smlouvy [číslo] pro pojištění vozidla tov. Zn. [příjmení] [příjmení], reg. Zn. [anonymizováno] [číslo], a dále storno poplatek ve výši 200 Kč (tj. upomínací poplatek ve výši 120 Kč a poplatek za žádost o prokázání úhrady ve výši 80 Kč) a upomínací poplatek po zániku pojistné smlouvy ve výši 80 Kč. Žalovaná však ničeho neuhradila.

2. Soud v daném případě nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř.). Usnesení zdejšího soudu ze dne 10.5.2021 č.j. 21 C 282/2015-39 obsahující výzvu k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne 13.5.2021 a žalované dne 24.5.2021.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:

5. Z pojistné smlouvy [číslo] ze dne 27.12.2013 vyplývá, že mezi účastníky byla s účinností od 27.12.2013 uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění vozidla tov. Zn. [příjmení] [příjmení], reg. Zn. [anonymizováno] [číslo], a to na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni roční pojistné ve výši 4 970 Kč, splatné čtvrtletně po 1 342 Kč.

6. Ze Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla VPPPOV 1/12 (dále jen„ VPP“) plyne, že pokud pojistné nebylo zaplaceno včas a ve sjednané výši, je pojistitel oprávněn požadovat úrok z prodlení a náklady spojené s vymáháním tohoto pojistného (čl. 11 odst. 9.).

7. Ze Sazebníku účinného od 1.7.2012 plyne, že poplatek za žádost o prokázání úhrady pojistného činil 80 Kč, poplatek za upomínku k zaplacení dlužného pojistného činil 120 Kč a poplatek za předžalobní upomínku po zániku pojistné smlouvy činil 80 Kč.

8. Ze žádosti ze dne 15.8.2014 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou k prokázání úhrady pojistného.

9. Z předpisu pojistného ze dne 21.8.2014 plyne, že předpis pojistného za období od 27.9.2014 do 26.12.2014 činil 1 342 Kč, nedoplatek za minulá období částku 1 342 Kč.

10. Z upomínky ze dne 30.9.2014 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 2 884 Kč.

11. Z dodejky plyne, že dne 3.10.2014 žalobkyně podala k poštovní přepravě upomínku dlužného pojistného.

12. Ze zániku pojistné smlouvy ze dne 21.11.2014 plyne, že žalobkyně oznámila žalované zánik pojistné smlouvy k 8.11.2014 a vyzvala ji k úhradě dluhu.

13. Z předžalobní upomínky ze dne 16.12.2014 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu 2 256 Kč.

14. Z předžalobní upomínky ze dne 30.1.2015 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu; tato výzvy byla předána k poštovní přepravě dne 30.1.2015, jak plyne z poštovního podacího archu.

15. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Vzhledem k tomu, že pojistná smlouva byla uzavřena v roce 2013, aplikoval soud na daný případ příslušná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31.12.2013, speciálního zákona č. 168/1999 Sb. a zákona č. 37/2014 Sb., o pojistné smlouvě.

16. Podle věty první § 3 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Podle § 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (dále jen,,zákon o pojistné smlouvě“) pojistná smlouva je smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Podle § 12 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě právo pojistitele na pojistné vzniká dnem uzavření pojistné smlouvy nebo dnem dohodnutým v pojistné smlouvě, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 12 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě nebylo-li dohodnuto jinak, je běžné pojistné splatné prvního dne pojistného období a jednorázové pojistné dnem počátku soukromého pojištění. Podle § 13 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě má pojistitel právo na pojistné za pojistnou dobu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo nebylo-li v pojistné smlouvě dohodnuto jinak. Podle § 517 odst. 1 věty prvé zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen,,obč. zák.“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení splněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

17. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části. Soud má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 27.12.2013 platně uzavřena pojistná smlouva pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla specifikovaného shora tohoto odůvodnění (§ 3 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb.), a to s účinností od 27.12.2013. V pojistné smlouvě se žalovaná zavázala hradit žalobkyni roční pojistné ve výši 4 970 Kč ve čtvrtletních splátkách po 1 342 Kč splatných vždy k 27. dni 12., 3., 6. a 9. měsíce každého roku (§ 12 odst. 2 zákona č. 37/2004 Sb.). Žalovaná však pojistné splatné dne 27.6.2014 a 27.9.2014 neuhradila, čímž porušila svou zákonnou povinnost vyplývající z ust. § 2 zákona o pojistné smlouvě. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 976 Kč odpovídající pojistnému za období od 27.6.2014 do 8.11.2014.

18. Soud má dále za prokázané, že žalovaná byla s placením pojistného v prodlení, a proto má žalobkyně právo požadovat po ní podle § 517 odst. 2 obč. zák. úroky z prodlení. První den prodlení žalované připadl na den následující po splatnosti příslušné čtvrtletní splátky pojistného, tj. ohledně částky 1 342 Kč na den 28.6.2014 a ohledně částky 634 Kč na den 28.9.2014. Žalobkyně požaduje úroky z prodlení až ode dne 10.11.2014, tedy od data pozdějšího, než by požadovat mohla. K prvnímu dni prodlení činila výše úroku z prodlení 8,05 % ročně (§ 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 976 Kč od 10.11.2014 do 1.4.2015, jenž v kapitalizované výši představuje částku 62 Kč.

19. Zbytek jistiny ve výši 280 Kč s příslušenstvím uplatňuje žalobkyně s odkazem na čl. 11 odst. 9 VPP a Sazebník. Ve VPP se uvádí, že pokud pojistné nebylo zaplaceno včas, má žalobkyně právo na náklady spojené s vymáháním. V Sazebníku poplatků je stanovena výše poplatků.

20. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných pojistných podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění pojistných podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

21. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 42/03).

22. Podle ust. § 1813 ObčZ se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem nepřiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle občanského zákoníku je každý povinen jednat v právním styku poctivě. Ústavní soud již několikrát zásadu„ poctivosti“ v oblasti ochrany spotřebitele aplikoval, a to ve formě tzv. principu důvěry (srovnej nález ze dne 6. 11. 2007 sp.zn. II. ÚS 3/06).

23. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu.

24. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Pojistné podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (poplatky) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných pojistných podmínek a Sazebníku, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 sp. zn. I.ÚS 3512/11.

25. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o upomínacích poplatcích v Pojistných podmínkách a Sazebníku poplatků žalobkyně porušila zásadu„ rovnosti a poctivosti“ v oblasti spotřebitelské smlouvy a ujednání o poplatku je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatné (ustanovení §§ 547, 580 ObčZ). Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu, a proto soud žalobu co do částky 280 Kč včetně požadovaného úroku z prodlení ve výši 10 Kč zamítl (výrok II. rozsudku).

26. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Výrok III. rozsudku o nákladech řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle nějž měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 1 976 Kč (87,60 %), žalovaná byla úspěšná co do částky 280 Kč (12,40 %), proto soud přiznal žalobkyni pouze 75,20 % (výpočet: 87,60 % - 12,40 %) všech jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a odměnou advokáta žalobkyně ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen,,vyhláška“), 3 režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, 21% DPH z částky 900 Kč, tj. ve výši 189 Kč, podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. Proto soud přiznal žalobkyni částku 1 120 Kč rovnající se 75,20 % z jejích celkových nákladů řízení. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

27. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 21.8.2017, neboť jej nepovažuje za účelně vynaložený náklad řízení, když z něj neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v žalobě.