21 C 30/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa, zastoupené Mgr. jméno jméno, advokátem se sídlem adresa, proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa, o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 16.10.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 28.10.2016 do 15.10.2021, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 661 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 6.9.2021, doplněnou podáním ze dne 2.2.2022 a ze dne 15.3.2022, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 5 000 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností právnická osoba, obec, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 27.9.2016 prostřednictvím webové stránky webová adresa uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 27.10.2016. Předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný úvěr předchůdkyni žalobkyně nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3.3.2021 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. I přes výzvu žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil.

2. Právní zástupce žalobkyně a žalobkyně se k jednání soudu omluvili. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 7.3.2022). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 27.9.2016 soud zjistil, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému z účtu č. bankovní účet peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč na bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do 27.10.2016.

6. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru plyne úprava základních vlastností spotřebitelského úvěru, nákladů spotřebitelského úvěru, a dalších aspektů úvěru. Tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.

7. Z kopie občanského průkazu žalovaného plyne, že žalovaný byl svobodný. Z kopie řidičského oprávnění plyne, že žalovaný měl řidičské oprávnění.

8. Z listiny ze dne 27.9.2016 označené jako Scoring plyne, že výsledné skóre lustrace bylo B s tím, že negativních záznamů bylo 5 ks, pozitivních záznamů celkem 1 ks, insolvence bez záznamu, exekuce – prolustrovat info o CEE, dluhy bez záznamu, občanský průkaz není evidován jako neplatný, neověřené dluhy více než 5 ks, nemovitý majetek bez záznamu – prověřit, žádostí o úvěr 8 ks.

9. Ze Sdělení Raiffeisenbank a.s. ze dne 24.3.2022 a z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet plyne, že majitelem tohoto účtu v době rozhodné byl žalovaný; dne 29.9.2016 byla na účet žalovaného připsána částka 5 000 Kč z účtu č. bankovní účet, jehož majitelem byla předchůdkyně žalobkyně.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3.3.2021 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, a z přílohy k ní, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

11. Z dopisu ze dne 13.4.2021 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo předchůdkyní žalobkyně oznámeno žalovanému.

12. Z výzvy ze dne 13.4.2021 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 13.4.2021, jak plyne z podacího lístku.

13. Skutkový závěr: Předchůdkyně žalobkyně dne 29.9.2016 poskytla ze svého výše uvedeného účtu na výše uvedený účet žalovaného částku 5 000 Kč. Žalovaný ničeho nevrátil. Písemnou smlouvou o postoupení pohledávek předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Dne 13.4.2021 právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému výzvu ke splnění dluhu.

14. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem..

15. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 2390 ObčZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

20. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zapůjčené finanční prostředky splácet a dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně důsledně nepostupovala podle výše citovaného ustanovení § 9 odst. 1 spotřebitelského zákona. Dle tvrzení žalobkyně byl žalovaný lustrován v dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Jeho totožnost byla ověřena z občanského průkazu a řidičského průkazu. Zároveň odesláním žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit, a že řádně zvážil své možnosti. Pro případ, že by měl pochybnosti peněžní prostředky vrátit, byl žalovaný povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost zápůjčku splatit. Na základě výše uvedené lustrace a prohlášení žalovaného předchůdkyně žalobkyně dle žalobkyně nepojala důvodné podezření o neschopnosti žalovaného zápůjčku splatit. Dále měla předchůdkyně žalobkyně ověřovat poměry žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Měla vycházet ze životního minima 3 410 Kč.

21. Odborná péče předpokládá jednak řádně věřitelem zjistit veškeré poměry žalovaného (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný byl v době„ před uzavřením“ smlouvy zaměstnán a s jakým výdělkem, dále např. potvrzením o jiných příjmech žalovaného. Je nezbytné, aby dále byl ověřen např. způsob uspokojování potřeby bydlení, výše nákladů žalovaného na bydlení, výši dalších dluhů a závazků, apod. Žalobkyně v daném případě sdělila, že její předchůdkyně vycházela z výše uvedených veřejných databází, aniž by výslovně sdělila, k jakému konkrétnímu výsledku tímto zkoumáním došla, a zároveň aniž by doložila, že skutečně do těchto databází nahlížela. Žalobkyně netvrdila, že by její předchůdkyně zjišťovala a ověřovala konkrétní příjem žalovaného, jeho zaměstnavatele. Navíc žalobkyně netvrdila, zda a s jakým výsledkem byly zkoumány zcela konkrétní výdaje žalovaného. Dle názoru soudu tak předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Je zcela nepřijatelné, aby povinnost posouzení úvěruschopnosti byla věřitelem přenesena na samotného dlužníka, jak tomu bylo v daném případě. Byla to předchůdkyně žalobkyně, která měla povinnost zjišťovat poměry žalovaného, tyto posoudit a vyhodnotit.

22. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutou peněžní prostředky vrátit. Předmětná spotřebitelská smlouva ze dne 27.9.2016 je neplatná.

23. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly její předchůdkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila sdělení Raiffeisenbank a.s. ze dne 24.3.2022 a výpis z účtu žalovaného, z nichž má soud za prokázané, že žalovanému byla dne 29.9.2016 vyplacena na jeho výše tohoto odůvodnění specifikovaný účet částka 5 000 Kč, a to z účtu předchůdkyně žalobkyně. Soud tak má jednoznačně a nepochybně za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč vyplatila právě žalovanému a žalovaný se tak na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil (§ 2991 ObčZ). Vzhledem k tomu, že žalovaný předchůdkyni žalobkyně ničeho nevrátil, čímž porušil povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 odst. 1 ObčZ, uložil mu soud v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována k vedení sporu na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ), nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč.

24. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 13.4.2021, jež byla téhož dne předána k poštovní přepravě, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 14.10.2021, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 15.10.2021. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 16.10.2021 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 8,50 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 16.10.2021 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

25. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

26. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 5 191,80 Kč (tj. jistina 5 000 Kč + úroky z prodlení dle výroku I. rozsudku kapitalizované ke dni rozhodnutí soudu částkou 191,80 Kč; 72,20 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 2 000,30 Kč (tj. úroky z prodlení dle výroku II. rozsudku kapitalizované ke dni rozhodnutí soudu; 27,80 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze 44,40 % z jejích celkových nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), 3 režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a 21% DPH z částky 900 Kč, tj. ve výši 189 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni náklady řízení ve výši 661 Kč, jež se rovnají 44,40 % celkových nákladů řízení. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

27. Pro úplnost je třeba dodat, že soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 2.2.2022 ze dne 15.3.2022, neboť nejde o účelně vynaložené náklady řízení, když z nich neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v samotné žalobě. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.