21 C 300/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Adresa žalobkyně , proti žalované: Jméno žalované , narozený Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , o 50 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 49 999 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 49 999 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do 1 Kč s úrokem z prolení ve výši 12,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 6.7. 2024 do 26. 7. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 972 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno Zástupce, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 9.7.2024, doplněnou podáním ze dne 19.11.2024, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 50 000 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 30.10.2023 uzavřena distančním způsobem, Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím formou splátek. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná však řádně a včas úvěr nevrátila, a to i přes výzvu.

2. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 16.12.2024). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy č. , hodnota, ze dne 30.10.2023 plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalované, v jejím úvodu je autorizační doložka s číselným kódem 5553. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 15 % ročně. Žalovaná se měla zavázat úvěr vrátit ve splátkách. Úvěr měl být čerpán tak, že částka 50 000 Kč měla být vyplacena na účet žalované č. , č. účtu, .

6. Z Přílohy č. 1 - Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bez datace plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalované. Žalovaná byla rozvedená, měla 1 vyživované dítě, její č. účtu bylo , č. účtu, . Jejím zaměstnavatelem byla společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, , IČO: , IČO, , kde dosahovala průměrného příjmu za poslední 3 měsíce 28 324 Kč. Náklady na bydlení činily 3 000 Kč (pravidelná částka), finanční závazky činily 4 467 Kč a sázky činily 200 Kč.

7. Z Předsmluvních informací ze dne 30.10.2023 plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalované, ale SMS kódem , Anonymizováno, .

8. Z Detailu pohybu – okamžité příchozí platby ID operace: , Anonymizováno, ze dne 8.12.2023 plyne, že z účtu č. , č. účtu, , s názvem , Jméno žalované, , byla na účet č. , č. účtu, , připsaná částka 1 Kč, s poznámkou , Jméno žalované, .

9. Z Detailu pohybu – bezhotovostní platby ID operace: , Anonymizováno, ze dne 8.12.2023 plyne, že z účtu č. , č. účtu, byla na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, částka 19 703 Kč, s poznámkou , Anonymizováno, , Anonymizováno, doplatek úvěru.

10. Z Detailu pohybu – bezhotovostní platby uvnitř banky ID operace: , Anonymizováno, ze dne 8.12.2023 plyne, že z účtu č. , č. účtu, byla na účet č. , č. účtu, připsaná částka 50 000 Kč, s poznámkou , jméno FO, úvěr.

11. Z upomínky ze dne 20.1.2024 plyne, že žalobkyně upomenula žalovanou o úhradu částky 8 000 Kč.

12. Z upomínky ze dne 5.2.2024 plyne, že žalobkyně upomenula žalovanou o úhradu 8 500 Kč.

13. Z Předžalobní výzvy ze dne 21.6.2024 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu 97 000,97 Kč. Tato výzva byla předaná k poštovní přepravě dne 21.6.2024, jak plyne z Podacího lístku.

14. Z kopie občanského průkazu č. , hodnota, plyne, že žalovaná je rozvedená.

15. Z Výplatního lístku za 8/2022 plyne, že společnost , právnická osoba, vyplatila žalované za srpen 2022 čistou mzdu 21 599 Kč.

16. Z Výplatního lístku za 6/2023 plyne, že společnost , právnická osoba, vyplatila žalované za červen 2023 čistou mzdu 24 995 Kč. Z Výplatního lístku za 7/2023 plyne, že společnost , právnická osoba, vyplatila žalované za červenec 2023 čistou mzdu 26 521 Kč.

17. Z Výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, za období července 2023 plyne, že majitelem účtu je žalovaná. Počáteční zůstatek na účtu činil 74,76 Kč, konečný zůstatek činil -14,32 Kč. Dne 11.7.2023 společnost , právnická osoba, vyplatila na účet částku 8 000 Kč (půjčka) a dne 13.7.2023 další částku 8 000 Kč.

18. Z Výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, za období srpna 2023 plyne, že počáteční zůstatek na účtu činil -14,32 Kč, konečný zůstatek činil 11 922,11 Kč. Dne 16.8.2023 společnost , právnická osoba, . vyplatila na účet částku 10 000 Kč (půjčka). Dne 31.8.2023 společnost , právnická osoba, . vyplatila na účet částku 15 000 Kč.

19. Z Výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, za období září 2023 plyne, že počáteční zůstatek na účtu činil 11 922,11 Kč, konečný zůstatek činil -7,54 Kč. Dne 7.9.2023 společnost , právnická osoba, vyplatila na účet částku 16 000 Kč (půjčka) a dne 15.9.2023 další částku 5 000 Kč.

20. Z Kontroly OP ze dne 26.10.2023 plynou nesrozumitelné údaje.

21. Z Výstupu z Insolvenčního rejstříku ze dne 26.10.2023 plyne, že žalovaná nebyla evidovaným dlužníkem.

22. Z Výsledku lustra ze dne 5.10.2023 plynou nesrozumitelné informace.

23. Z Výsledku lustrace v registru Solus ze dne 26.10.2023 plyne, že žalovaná byla v rejstříku bez negativního záznamu.

24. Z Výpisu z obchodního rejstříku u Krajského soudu v Ústí nad labem, oddílu C, vložky , Anonymizováno, , plyne, že v obchodním rejstříku je zapsaná společnost , právnická osoba25. Skutkový závěr: Žalovaná obdržela dne 30.10.2023 od žalobkyně na účet č. , č. účtu, , jehož byla majitelem, peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Vráceno bylo žalobkyni celkem 1 Kč (dne 30.10.2023 z účtu žalované na účet žalobkyně). Výzvou ze dne 21.6.2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení dluhu.

26. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

27. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

28. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

29. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

30. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

32. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

33. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

34. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla dne 30.10.2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním, ani jiným, podpisem žalované, je opatřena číselným SMS kódem: 5553. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované (Předsmluvní informace, Příloha č. 1,…). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované„pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

35. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

36. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (úroky, ,…) tak nelze považovat za důvodné.

37. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalované úvěr splácet.

38. Soud má za prokázané, že žalovaná v době od června do července 2023 pracovala u společnosti , právnická osoba, s příjmem 24 995 Kč/26 521 Kč, jak bylo prokázáno výplatní páskou za 6/2023 a 7/2023. Dále má soud za prokázané z občanského průkazu, že žalovaná byla rozvedená.

39. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalovaného (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaná byla v době před uzavřením smlouvy zaměstnána, na jakou dobu byla zaměstnána a s jakým výdělkem. V daném případě žalobkyně ověřila zaměstnavatele žalované a její mzdu za 2 měsíce (6,7/2023), avšak již nezjistila a neověřila, zda žalovaná pracovala i v době těsně před uzavřením předmětné smlouvy, tj. v měsíci srpen a září 2023. Žalobkyní předložená výplatní páska za 8/2022, je výplatní páskou nikoliv za rok 2023, v němž byly peněžní prostředky poskytnuty. Dále žalobkyně nedoložila, že by ověřovala délku pracovní poměru u uvedeného zaměstnavatele. Vyvstala tak pochybnost o tom, zda vůbec byla žalovaná těsně před tvrzenou úvěrovou smlouvou zaměstnána a případně s jakým výdělkem. Zároveň žalobkyně nedoložila, že by ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby žalované a výši nákladů na bydlení v deklarované výši 3 000 Kč. Zároveň nelze přehlédnout, že výpisy z účtu žalovaného za období měsíce 7-9/2023 vykazovaly výše specifikované velmi nízké/záporné počáteční a konečné zůstatky. Poukázat je třeba i na skutečnost, že si žalovaná v hojné míře půjčovala peněžní prostředky i od jiných společností. Rovněž lustrace žalované v různých databázích, je sice důležitá, ale sama o osobě nedostačující.

40. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící důkazy o prověřování poměrů žalovaného (jeho příjmů a výdajů), žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.

41. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila dva Detaily pohybu – Bezhotovostní platby ze dne 8.12.2023, z něhož má soud za prokázané, že žalované byly vyplaceny peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná vrátila žalobkyni celkem částku 1 Kč (verifikační platba), zbytek dosud nevrátila, čímž porušila svou povinnost vyplývající jí z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Proto jí soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 49 999 Kč (50 000 Kč – 1 Kč). Co do částky 1 Kč pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

42. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaná bezdůvodně obohatila), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 21.6.2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 25.7.2024. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 26.7.2024. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 27.7.2024, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 12,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 12,75 % ročně z částky 49 999 Kč od 27.7.2024 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

43. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

44. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 53 037,90 Kč (jistina 49 999 Kč + kapitalizované úroky z prodlení 3 038,90 Kč; 97,54 %), žalovaná byla úspěšná co do částky 1 337,70 Kč (jistina 1 Kč + 1 000 Kč + kapitalizované úroky z prodlení 336,70 Kč; 2,46 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze 95,08 % z jejích celkových nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč (o 40 Kč žalobkyně na poplatku přeplatila a tento přeplatek se nevrací - § 10 odst. 1 zákona č. 549/1994 Sb.), odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 1 500 Kč za tři úkony právní služby po 500 Kč dle § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), 3 režijními paušály po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, 21% DPH z částky 1 800 Kč, tj. ve výši 378 Kč. Přiznané náklady řízení žalobkyně tak činí částku 4 178 Kč, jež se rovná 95,08 %. Tyto náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).