21 C 301/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO, se sídlem adresa žalobkyně, ; zastoupené Mgr. jméno příjmení, advokátkou se sídlem adresa, proti žalované: ; celé jméno žalované, datum narození, bytem adresa žalované, o zaplacení 11 264,80 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 11 264,80 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 3.5.2022, doplněnou podání ze dne 28.12.2022 a ze dne 24.1.2023, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 11 264,80 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 1.2.2016 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, za které se žalovaná zavázala platit úrok ve výši 8,25 % ročně a dále poplatky. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalované. Identita žalované byla ověřena zadáním autorizačního kódu, zaslaného žalované prostřednictvím SMS zprávy na smluvené telefonní číslo. Zadání autorizačního kódu pak zároveň nahrazuje písemný podpis žalované. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 450 Kč, vždy nejpozději do 15. dne v měsíci. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná svůj závazek nedodržela, úvěr řádně a včas nesplácela, a žalobkyně úvěr dne 28.7.2021 zesplatnila. Žalovaná dluží žalobkyni na jistině částku 9 289,80 Kč, na poplatcích 1 975 Kč, dále sjednaný úrok a úrok z prodlení. I přes výzvu žalovaná ničeho neuhradila.

2. K jednání nařízenému na den 16.2.2023 se žalobkyně a její právní zástupkyně omluvily. Proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Žalovaná ve věci uvedla, že smlouvu uzavřela, na pobočce úvěr doplácela. Když žádala o úvěr tak uvedla, že je zaměstnána u právnická osoba obec, neuváděla, jakou má částku ohledně mzdy, to si zjišťovali z jejího účtu. Tehdejší účet u spořitelny již nemá. Jiné příjmy v době žádosti neměla. Měla za to, že uváděla i výši svého nájmu a náklady na živobytí, ale tyto nedokládala. Neuváděla své náklady na energie (elektřinu, plyn, vodu), ani je nedokládala. V době žádosti měla jiné úvěry u žalobkyně, to si ověřovali sami. Úvěr si brala proto, že se osamostňovala a neměla dost finančních prostředků. Již v době, kdy si úvěr brala tušila, že bude mít problémy se splácením. Netušila, že to bude tak hrozné. Je pravdou, že měla asi 5 dalších úvěrů a dostala se do velkých dluhů, vytloukala klín klínem.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o úvěru bez datace plyne, že tato listina není ve svém závěru opatřena jakýmkoliv podpisem žalované a žalobkyně. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč s úrokovou sazbou 19,9 % ročně. Žalovaná se měla zavázat vrátit peněžní prostředky ve splátkách po 450 Kč měsíčně, nejpozději do 15.2.2023. Peněžní prostředky měly být vyplaceny na bankovní účet č. bankovní účet.

6. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně plyne úprava práv a povinností při uzavírání smluv.

7. Z Ceníku žalobkyně plyne úprava cen pro bankovní obchody.

8. Z Výpisu z úvěrového účtu č. bankovní účet vedeného na jméno žalované plyne, že dne 1.2.2016 byly na účet č. bankovní účet odeslány peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, s poznámkou: čerpání úvěru.

9. Z Rozhodnutí ze dne 31.7.2021 plyne, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru ke dni 28.7.2021 a vyzvala ji k úhradě dluhu ve výši 11 288 Kč.

10. Z Podkladů pro soudní jednání ze dne 6.4.2022 plyne, že dne 1.2.2016 byl čerpán úvěr ve výši 20 000 Kč, dlužná jistina činí celkem 9 289,80 Kč.

11. Z výzev ze dne 25.3.2022 plyne, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Tyto výzvy byly žalované zaslané na adresu adresa žalované, ulice a číslo dne 25.3.2022, jak plyne z poštovního podacího archu.

12. Z Posouzení úvěruschopnosti plyne, že dne 1.2.2016 žalovaná požádala přes internetové bankovnictví o úvěr. V žádosti uvedla příjem 15 000 Kč, dle výpisu z účtu je patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Žalovná nebyla nebyla v aktivním insolvenčním řízení. Z informací CBCB žalobykně ověřila předchozí splátkovou morálku žalované. Neměla negativní informace o podvodném jednání žalované, kriminálních aktivitách, záznam o exekučním řízení, atd. Žalovaná na žádosti uvedla výdaje ve výši 0 Kč. Žalobykně stanovila životní výdaje žalované po zohlednění situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statictckými daty a akktuáloními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 6 125 Kč. Žalovaná uvedla splátky 0 Kč. Žalobkyně v CCB a z vlastních systémů zjistila, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti 5 úvěrů, a to kontokorent s limitem 15 000 Kč a splátkou 1 250 Kč, spotřebitelský úvěr se splátkou 755 Kč, spotřebitelský úvěr se splátkou 994 Kč, spotřebitelský úvěr se splátkou 1 547 Kč a MC odměnu se splátkou 1 500 Kč. Příjem žalované byl dostatečný k pokrytí splátek a životních výdajů.

13. Z Výpisu z osobního účtu č. bankovní účet za období od 1.7.2015 do 1.12.2015 č. plyne, že majitelem účtu v uvedeném období byla žalovaná. Na tento účet byla dne 10.7.2015 připsána od právnická osoba anonymizováno mzda ve výši 14 227 Kč, dne 14.8.2015 ve výši 14 933 Kč, dne 15.9.2015 ve výši 15 125 Kč, dne 15.10.2015 ve výši 8 748 Kč, dne 16.11.2015 ve výši 15 355 Kč. Za období měsíce července 2015 činil počáteční zůstatek na účtu 14 425,94 Kč a konečný zůstatek zápornou hodnotu – 14 291,51 Kč. Za období měsíce července 2015 činil počáteční zůstatek na účtu 14 425,94 Kč a konečný zůstatek zápornou hodnotu – 14 291,51 Kč. Za období měsíce srpna 2015 činil počáteční zůstatek na účtu zápornou hodnotu – 14 291,51 Kč a konečný zůstatek zápornou hodnotu – 15 156,44 Kč. Za období měsíce září 2015 činil počáteční zůstatek na účtu zápornou hodnotu – 15 156,44 Kč a konečný zůstatek zápornou hodnotu - 14 166,21 Kč. Za období měsíce října 2015 činil počáteční zůstatek na účtu zápornou hodnotu – 14 166,21 Kč a konečný zůstatek zápornou hodnotu – 15 274,84 Kč. Za období měsíce listopadu 2015 činil počáteční zůstatek na účtu zápornou hodnotu – 15 274,84 Kč a konečný zůstatek zápornou hodnotu – 9 255,45 Kč.

14. Skutkový závěr: Dne 1.2.2016 uzavřela žalovaná se žalobkyní smlouvu o úvěru, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně neposoudila schopnost žalované úvěr splácet. Dne 1.2.2016 byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to na její účet č. bankovní účet. Žalovaná vrátila žalobkyni celkem částku 33 040 Kč. Výzvami ze dne 25.3.2022, předanými k poštovní přepravě téhož dne, právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení dluhu.

15. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

18. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

20. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 1.2.2016 uzavřena úvěrová smlouva, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Uzavření smlouvy potvrdila žalovaná u jednání soudu dne 16.2.2023. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se je zavázala úvěr splácet po 450 Kč měsíčně, nejpozději do 15.2.2023, včetně sjednaného úroku ve výši 19,9 % ročně.

21. V prvé řadě se soud zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu ustanovení § 9 spotřebitelského zákona.

22. V té souvislosti má soud za prokázané, že žalovaná byla minimálně do října 2015 zaměstnána u právnická osoba anonymizováno s příjmem 13 677,60 Kč čistého měsíčně; tento výpočet průměrné mzdy žalované byl učiněn na základě výše uvedených výdělků, které za období od července do listopadu 2015 byly připsány na její účet. Zároveň má soud za prokázané, že žalovaná v době žádosti o úvěr měla dalších 5 výše tohoto odůvodnění specifikovaných závazků (úvěrů).

23. Odborná péče však předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením o příjmu, dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalované, atd. V daném případě sice žalobkyně ověřila mzdu žalované u společnosti právnická osoba, obec, avšak činila tak pouze za výplatní období měsíce června až října 2015 (výplatní termín vždy měsíc následující – tj. červenec až listopad 2015) a zároveň průměrná mzda žalované dosáhla v doloženém období pouze částky 13 677 Kč, tedy mzdy nižší, než jak žalovaná deklarovala v Žádosti o úvěr (15 000 Kč). Je zřejmé, že na vypočtenou průměrnou mzdu měl vliv příjem žalované za výplatní období měsíce září 2015, kdy na účet žalované byla dne 15.10.2015 připsána pouze částka 8 748 Kč. Žalobkyně však nedoložila, že by deklarovanou výši mzdy a zároveň existenci pracovního poměru žalované zjišťovala a zároveň ověřovala i v době těsně před uzavřením smlouvy o úvěru, a to za výplatní období měsíce listopadu 2015 až prosince 2015, tedy i za dva měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru (tato mzda by byla na účet žalované připsána v měsíci prosinci 2015 a v lednu 2016). Dále žalobkyně dle názoru soudu řádně nezjišťovala zcela konkrétní výdaje žalované (způsob uspokojování bytové potřeby, výše nájemného, služeb, výše nákladů na energie,…), když se spokojila s tím, že žalovaná své výdaje vyčíslila na 0 Kč a žalobkyně vyšla ze svého interního ekonomického modelu a vyčíslila tak výdaje žalované částkou 6 125 Kč. Navíc nahlížení do různých databází (insolvenční rejstřík, CBCB,…) je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující. Zároveň z předložených výpisů z účtu žalované č. bankovní účet má soud za prokázané, že počáteční a konečné zůstatky na tomto účtu v doloženém období měsíce července až měsíce listopadu 2015 (opětovně za období měsíce prosince 2015 a ledna 2016 nedoloženo) vykazují záporné (mínusové) hodnoty. S ohledem na vše výše uvedené s přihlédnutím k vyjádření žalované u jednání soudu, že v době žádosti o úvěr byla ve finanční tísni, vytloukala klín klínem, neboť měla předchozích 5 dalších úvěrů, bylo povinností poskytovatele úvěru (žalobkyně), aby řádně nejenom zjistila příjmy a výdaje žalované, jež měla v době před uzavřením smlouvy, ale také svá zcela konkrétní zjištění řádně ověřila. Pokud totiž žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o příjmech a výdajích žalované, nebo pokud zcela konkrétní výdaje ani nezjišťovala, zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování její příjmové a výdajové stránky, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí.

24. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila její schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C -679/18 anonymizována dvě slova) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu dlužníka.

25. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.

26. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jí byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila výpis z úvěrového účtu č. bankovní účet ke dni 1.2.2016, z něhož má soud za prokázané, že žalované byly dne 1.2.2016 na účet č. bankovní účet, jehož byla v době rozhodné majitelem, poukázány peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor žalobkyně, neboť přijala plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo na vydání toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). Vzhledem k tomu, že žalobkyni byly vráceny peněžní prostředky ve výši 33 040 Kč, je zřejmé, že žalovaná již všechny poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátila. Proto soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl (výrok I. rozsudku).

27. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, popřípadě byly soudu předloženy v nečitelné podobě, a proto je soud nehodnotil.

28. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého by ve věci plně úspěšné žalované náleželo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že se žalovaná u jednání soudu výslovně vzdala náhrady nákladů řízení, rozhodl soud tak, že žádnému z účastní právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II. rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.