21 C 314/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: ; anonymizováno 5 slov příjmení 1, číslo anonymizováno, země, anonymizováno v anonymizováno 8 slov číslo jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, odštěpného závodu, IČO, se sídlem adresa, zastoupené anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátkou se sídlem adresa, proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození, bytem adresa žalovaného, o zaplacení 47 897,06 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky 47 897,06 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 16.9.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 47 897,06 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že je ve věci aktivně legitimována na základě přeshraniční fúze sloučením, kdy došlo dne 1.6.2015 k přeměně právnická osoba, anonymizováno, se sídlem adresa (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), k jejímu zrušení bez likvidace a nástupnickou společností se stala žalobkyně. Předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 23.9.2013 tyto smlouvy: - Smlouvu o klasickém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 600 000 Kč. Peněžní prostředky se žalovaný zavázal splácet včetně sjednaného úroku ve výši 10,50 % ročně. Žalovaný neplatil splátky řádně a včas. Dne 17.10.2021 nastala splatnost poslední splátky úvěru a dluh žalovaného ve výši 43 278,44 Kč se stal splatným v celém rozsahu. Žalovaný však ničeho neuhradil. - Smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný postupně ke dni 2.11.2015 z úvěrové rámce načerpal peněžní prostředky ve výši 97 186 Kč. Peněžní prostředky se žalovaný zavázal splácet včetně sjednaného úroku ve výši 22,68 % ročně. Žalovaný neplatil splátky řádně a včas a dopisem ze den 27.12.2021 žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila. Ke dni 31.1.2022, kdy nabylo odstoupení od smlouvy účinnosti, zesplatněný dluh žalovaného činil celkem 4 618,62 Kč. Po odstoupení od smlouvy žalovaný již ničeho neuhradil.

2. V podáních ze dne 1.4.2022 a ze dne 3.2.2023 žalobkyně doplnila žalobu tak, že před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.

3. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 6.2.2023). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

6. Ze Žádosti/smlouvy ze dne 9.10.2013 plyne, že právnická osoba, anonymizováno, IČO, sídlem obec a číslo, uzavřela se žalovaným tyto smlouvy: - smlouvu o klasickém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 600 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 9 911 Kč, a to spolu se sjednaným úrokem ve výši 10,5 % ročně. - smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč; maximální výše úvěrového rámce činila 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal načerpané peněžní prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Sjednaná roční úroková sazba činila 22,68 %. Smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.

7. Ze Sazebníku pro úvěry platného ke dni 1.5.2022 plyne úprava výše poplatků u klasického a revolvingového úvěru.

8. Ze Všeobecných obchodních podmínek právnická osoba plyne úprava vztahů při poskytování úvěrů.

9. Z výpisu z úvěru číslo (revolvingový úvěr) plyne, že žalovaný načerpal dne 18.5.2014 peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, dne 30.10.2015 načerpal peněžní prostředky ve výši 50 500 Kč a 1 400 Kč. Žalovaný vrátil celkem peněžní prostředky ve výši 154 304 Kč.

10. Z Dopisu – poslední možnosti mimosoudního vyrovnání ze dne 18.11.2021 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 3 254 Kč s upozorněním na možnost odstoupení od smlouvy číslo.

11. Z Odstoupení od smlouvy ze dne 27.12.2021 plyne, že žalobkyně odstoupila od smlouvy číslo (revolvingového úvěru) a vyzvala žalovaného k úhradě zesplatnění částky 4 619Kč.

12. Z výzvy ze dne 1.9.2022 plyne, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 4 618,62 Kč.

13. Z výpisu z úvěru číslo (klasický úvěr) plyne, že žalovanému byly dne 9.10.2013 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 600 000 Kč. Žalovaný vrátil celkem peněžní prostředky ve výši 910 423 Kč.

14. Z Dopisu – poslední možnosti mimosoudního vyrovnání ze dne 18.11.2021 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 42 067 Kč s upozorněním na možnost odstoupení od smlouvy číslo.

15. Z Předžalobní upomínky ze dne 27.12.2021 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 43 279 Kč.

16. Z výzvy ze dne 1.9.2022 plyne, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 43 278,44 Kč. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 1.9.2022, jak plyne z poštovního podacího archu.

17. Z Oznámení o přeshraniční fúzi ze dne 15.6.2015 plyne, že ke dni 31.5.2015 nabyla účinnosti přeshraniční fúze mezi právnická osoba anonymizováno 11 slov pod číslo příjmení jméno, sídlem adresa, sídlem adresa. Z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že nastupující společnosti zřídila odštěpný závod v ČR, a to právnická osoba, IČO, sídlem obec a číslo.

18. Z výpisu z účtu právnická osoba, a.s., ze dne 10.10.2013 plyne, že dne 10.10.2013 předchůdkyně žalobkyně ze svého účtu číslo vedeného u společnosti právnická osoba, odepsala na účet číslo příjemce celé jméno žalovaného peněžní prostředky ve výši 600 000 Kč.

19. Z Osobního dotazníku ze dne 23.9.2013 plyne, že žalovaný byl rozvedený, měl jednu vyživovanou povinnost, byl v družstevním bytě. Od srpna 2009 byl zaměstnán u právnická osoba anonymizováno, část obce a číslo, obec, s čistým měsíčním příjmem 20 000 Kč. Ostatní doložitelné příjmy činily 52 000 Kč. Celkové náklady na bydlení činily 3 500 Kč měsíčně, platil výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně. Jeho ostatní závazky činily 16 500 Kč měsíčně. Měl bankovní účet vedený u Poštovní spořitelny pod č. bankovní účet. Dotazník je opatřen vlastnoručním podpisem žalovaného.

20. Z výpisu z účtu č. bankovní účet za období měsíce srpna 2013 plyne, že dne 2.8.2013 byla z účtu odeslána ve prospěch účtu jméno příjmení částka 2 500 Kč (výživné). Dne 2.8.2013 odešla z účtu platba ve výši 3 122 Kč ve prospěch anonymizována tři slova obec, s platba 4 849 Kč ve prospěch anonymizována tři slova anonymizováno. Dne 15.8.2013 byla na účet připsána od anonymizována dvě slova mzda ve výši 19 986 Kč. Dne 15.8.2013 byla odepsána nezpoplatněná splátka úvěru ve výši 3 172 Kč. Dne 23.8.2013 byla odepsána splátka hypotéky ve výši 1 345,60 Kč. Dne 26.8.2013 byla na účet připsána částka 12 875 Kč – nájem od příjmení, dne 27.8.2013 částka 14 870 Kč – nájem od příjmení. Dne 30.8.2013 byla odepsána splátka hypotéky ve výši 236 Kč.

21. Z Potvrzení o výši příjmu ze dne 23.9.2013 plyne, že žalovaný pracoval od roku 2009 u společnosti právnická osoba, na dobu neurčitou s průměrným měsíčním čistým příjmem 20 451 Kč.

22. Z daňového přiznání za rok 2012 plyne, že Dílčí základ daně z pronájmu činil v roce 2012 částku 676 040 Kč.

23. Z kopie občanského průkazu žalovaného plyne, že byl žalovaný rozvedený. Z kopie řidičského průkazu plyne, že byl držitelem řidičského oprávnění.

24. Z kupní smlouvy ze dne 3.10.2013 plyne, že žalovaný odkoupil od jméno příjmení bytovou jednotku číslo v Chomutově za kupní cenu 288 00 Kč. Z kupní smlouvy ze dne 1.10.2013 plyne, že žalovaný odkoupil od jméno jméno bytovou jednotku číslo v Jirkově. Za kupní cenu 432 000 Kč.

25. Z Informací o jednotce ze dne 9.10.2013 plyne, že vlastníkem bytové jednotky číslo k tomuto dni byla jméno jméno a jméno příjmení.

26. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 1.4.2011 plyne, že žalovaný pronajal jméno příjmení bytovou jednotku číslo v Klášterci nad Ohří, ulici ulice, za sjednané nájemné 11 100 Kč. Ze nájemní smlouvy ze dne 1.2.2012 plyne, že žalovaný pronajal jméno příjmení bytovou jednotku číslo v Chomutově, za sjednané nájemné 13 870 Kč. Ze smlouvy o pronájmu bytu ze dne 30.12.2011 plyne, že žalovaný pronajal jméno příjmení bytovou jednotku číslo v Chomutově, za sjednané nájemné 14 140 Kč. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 1.7.2006 plyne, že žalovaný pronajal jméno příjmení bytovou jednotku číslo v Klášterci nad Ohří, ulici ulice, za sjednané nájemné 15 650 Kč. Z nájemní smlouvy ze dne 31.1.2012 plyne, že žalovaný pronajal jméno příjmení bytovou jednotku číslo v Jirkově, za sjednané nájemné 12 875 Kč.

27. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 22.10.2013 k list vlastnictví plyne, že žalovaný byl k tomuto dni vlastníkem bytové jednotky číslo v Jirkově. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 16.10.2013 k list vlastnictví plyne, že žalovaný byl k tomuto dni vlastníkem bytové jednotky číslo v Chomutově.

28. Skutkový závěr: Dne 9.10.2013 předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 600 000 Kč a dále úvěrový limit ve výši 40 000 Kč (maximální úvěrový limit 100 000 Kč). Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit formou splátek včetně sjednaného úroku. Předchůdkyně žalobkyně řádně před uzavřením úvěrových smluv nezkoumala schopnost žalovaného poskytnuté úvěry splácet. Dne 10.10.2013 předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 600 000 Kč a dále dne 18.5.2014 peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, dne 30.10.2016 ve výši 50 500 Kč a 1 400 Kč. Žalovaný vrátil na klasický úvěr částku 910 423 Kč a na revolvingový úvěr částku 154 304 Kč. Předchůdkyně žalobkyně zanikla v důsledku přeshraniční fúze sloučením se právnická osoba anonymizována čtyři slova, jednajícím v ČR prostřednictvím svého odštěpného závodu (žalobkyně). Výzvou ze dne 1.9.2022 právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

29. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

30. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

31. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

32. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

33. Podle § 2993, věty první, ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

34. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

35. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

36. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 9.10.2013 podepsána smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 600 000 Kč za sjednaný zápůjční úrok 10,5 % ročně, a dále úvěrový limit maximálně do výše 100 000 Kč za sjednaný úrok 22,68 % ročně. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky předchůdkyni vrátit. Tato smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.

37. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 spotřebitelského zákona.

38. Dle tvrzení žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet její předchůdkyně vycházela z informací získaných přímo od žalovaného v Osobním dotazníku ze dne 23.9.2013, dále z registr SOLUS. Z osobního dotazníku ze dne 23.9.2013 tak má soud za prokázané, že žalovaný deklaroval, že je rozvedený, žije v družstevním bytě, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnán od roku 2009 u právnická osoba anonymizováno s příjmem 20 000 Kč měsíčně čistého, jeho další příjmy měly činit částku 52 000 Kč, náklady na bydlení částku 3 500 Kč, výživné 2 500 Kč a ostatní závazky 16 500 Kč.

39. Soud má za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětných úvěrových smluv ověřila z výpisu z účtu žalovaného za měsíc srpen 2013 ve spojení s Potvrzením zaměstnavatele ze dne 23.9.2013 výši jeho příjmu u zaměstnavatele právnická osoba, tedy ověřila, že jeho průměrný čistý výdělek činí 20 451 Kč. Dále ověřila z téhož výpisu z účtu deklarovanou výši výživného (2 500 Kč měsíčně). Žalobkyně však v řízení, i přes výzvu soudu, netvrdila a nedoložila z jaké konkrétní listiny předložené žalovanou, popř. jinak předchůdkyní žalobkyně zajištěnou (popř. jakým jiným konkrétním způsobem), ověřila způsob uspokojování bytové potřeby žalovaného, tj. že žije v družstevním bytě) a tvrzené výdaje na bydlení ve výši 3 500 Kč. Z předloženého výpisu z účtu žalovaného za měsíc srpen 2013 vyplývá, že žalovaný dne 2.8.2013 provedl celkem dvě platby, a to platbu ve výši 3 122 Kč ve prospěch anonymizováno obec a ve výši 4 849 Kč ve prospěch anonymizována dvě slova, avšak z výpisu z účtu již neplyne, která platba se vztahuje k bytu žalovaného, v němž svou bytovou potřebu uspokojuje (a zda vůbec se některá tato platba k němu vztahuje). Navíc ani jedna z plateb svou výší neodpovídá deklarovaným nákladům na bydlení v Dotazníku, tj. částce 3 500 Kč (jedna je nižší a druhá vyšší). Rovněž není zcela zřejmé, zda náklady na bydlení vyčíslené žalovaným částkou 3 500 Kč v sobě zahrnují pouze nájemné, nebo i náklady na energie (elektřinu, vodu, plyn, apod.). Pokud žalobkyně tvrdila, že z výpisu z účtu žalovaného za měsíc srpen 2013 ověřila i deklarované jiné jeho závazky v celkové výši 16 500 Kč, tak soud uvádí, že má toliko za prokázané, že dne 15.8.2013 žalovaný odeslal splátku úvěru ve výši 3 172 Kč, dne 23.8.2013 splátku hypotéky ve výši 1 345 Kč a dne 30.8.2013 splátku hypotéky ve výši 236 Kč, tedy v měsíci srpnu 2013 odeslal cekem splátky ve výši 4 753,60 Kč. Žádná jiné identifikovatelná splátka jiného jeho závazku z předloženého výpisu z účtu nevyplývá. Je tak zřejmé, že ověřená výše odeslaných splátek jiných úvěrů neodpovídá v Dotazníku vyčísleným jiným závazkům žalovaného. Nadto je třeba uvést, že výpis z účtu žalovaného, a v něm zaznamenané odeslané splátky jiných úvěrů (bez dalšího ověření sjednané výše splátek z úvěrových smluv), nemá vypovídací hodnotu o tom, zda žalovaný hradil splátky ve sjednané výši. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc srpen 2013 má soud za prokázané, že v tomto období žalovaný obdržel dvě platby za pronájem bytů v jeho vlastnictví, a to platbu ve výši 12 875 Kč od příjmení a ve výši 14 870 Kč od příjmení. Jiné identifikovatelné platby nájemného (příjmy žalovaného) z předloženého výpisu z účtu nelze vyčíst. Tyto dvě platby v celkové výši 27 748 Kč tak zjevně neodpovídají v dotazníku deklarovaným jiným příjmům žalovaného v celkové výši 52 000 Kč měsíčně. Z daňového přiznání za rok 2012 má soud za prokázané, že dílčí základ daně z pronájmu bytů činil 676 040 Kč. Nahlížení do různých interních či externích databází (SOLUS, …), je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující. Pokud tedy žalobkyně žádala soud o zajištění důkazu (u zájmového sdružení právnických osob) o tom, že její předchůdkyně před uzavřením úvěrových smluv prověřovala žalovaného v registru SOLUS, soud tomuto návrhu z důvodu hospodárnosti a nadbytečnosti nevyhověl, a návrh zamítl. Dle názoru soudu bylo povinností poskytovatele úvěru, aby řádně zjistil nejenom příjmy žalovaného, ale zároveň i jeho zcela konkrétní výdaje, a tato svá zjištění také řádně ověřil. Pokud totiž předchůdkyně žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o výdajích žalovaného (nákladů na bydlení a závazků), zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování jeho výdajů, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Pro úplnost soud uvádí, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami nebo potvrzením zaměstnavatele (pozn.: v daném případě předchůdkyně žalobkyně výši platu ověřila potvrzením zaměstnavatele ve spojení s výpisem z účtu žalovaného), dále výpisem z katastru nemovitostí nebo nájemní smlouvou (k doložení uspokojování bytové potřeby), smlouvami k odběru energií, smlouvami o jiných závazcích žalovaného, atd.

40. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v obou případech peněžní prostředky v rozporu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětných smluv o úvěru prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

41. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětné úvěrové smlouvy jsou absolutně neplatné.

42. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 600 000 Kč a 97 186 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila výpisy z účtu předchůdkyně žalobkyně ze dne 10.10.2013, z něhož má soud za prokázané, že tohoto dne byla na účet žalovaného č. bankovní účet odeslaná částka 600 000 Kč; skutečnost, že se jedná právě o účet žalovaného byla prokázána Osobním dotazníkem ze dne 23.9.2013, v němž žalovaný tento účet označil za svůj účet, a dále z výpisu z účtu žalovaného za měsíc srpen 2013, jímž bylo prokázáno, že majitelem účtu je právě žalovaný. Dále žalobkyně předložila výpis z úvěrového účtu číslo jímž prokázala, že dne 18.5.2014 byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, dne 30.10.2015 další prostředky ve výši 50 500 Kč a 1 400 Kč, tj. celkem žalovaný obdržel peněžní prostředky ve výši 91 900 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijala plnění v celkové výši 691 900 Kč bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ). Zároveň má soud za prokázané, že v době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku 910 423 Kč a částku 154 304 Kč, tj. celkem 1 064 727 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaný již vrátil předchůdkyni žalobkyně, popř. žalobkyni, vše, oč se obohatil.

43. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl (výrok II. rozsudku).

44. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

45. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve věci plně úspěšný, náleželo by mu právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Protože však z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.