21 C 326/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o 18 752 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 9.9.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od 6.2.2024 do 8.9.2024, s úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 9.9.2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 130,96 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 066 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 6.6.2024, doplněnou podáním ze dne 28.11.2024, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 18 752 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 13.7.2023 uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se tyto prostředky zavázal vrátit s příslušenstvím do 12.8.2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictví prostředků komunikace na dálku. Předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný úvěr předchůdkyni žalobkyně řádně a včas nevrátil, ničeho neuhradil. Předchůdkyně žalobkyně smluvně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. I přes výzvu žalovaný ničeho neuhradil.

2. Pravomocným usnesením ze dne 3.12.2024 č.j. 21C 326/2024-20 soud řízení zastavil co do kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 752 Kč, a to na základě částečného zpětvzetí žaloby ze dne 28.11.2024. Nadále žalobkyně požadovala po žalovaném úhradu částka 16 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. a II. výroku tohoto rozsudku.

3. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 17.1.2025). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. Soud učinil tato skutková zjištění:

6. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 13.7.2023 plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného; smlouva měla být uzavřena elektronicky. Předchůdkyně žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, . Sjednaná výše úrokové sazby měla činit 0 % ročně. Žalovaný se měl zavázat vrátit peněžní prostředky do 30 dnů. Mezi účastníky měla být sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny, dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč.

7. Z Dodatku č. , hodnota, ze dne 15.7.2023 plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného; smlouva měla být uzavřena elektronicky. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovaného úvěr ve výši 16 000 Kč.

8. Z Obchodních podmínek , právnická osoba, plyne úprava podmínek pro poskytování úvěrů splatných jednorázově.

9. Z Výpisu z běžného účtu plyne, že dne 13.7.2023 byla na účet č. připsaná částka 0,01 Kč, a to z účtu č. , č. účtu, , majitele , adresa, .

10. Z Výpisu z běžného účtu plyne, že dne 13.7.2023 byla z účtu odepsaná na účet č. , č. účtu, částka -3 000 Kč. Z Výpisu z běžného účtu plyne, že dne 14.7.2023 byla z účtu odepsaná na účet č. , č. účtu, částka -2 500 Kč. Z Výpisu z běžného účtu plyne, že dne 14.7.2023 byla z účtu odepsaná na účet č. , č. účtu, částka -500 Kč. Z Výpisu z běžného účtu plyne, že dne 14.7.2023 byla z účtu odepsaná na účet č. , č. účtu, částka -3 000 Kč. Z Výpisu z běžného účtu plyne, že dne 15.7.2023 byla z účtu odepsaná na účet č. , č. účtu, částka -7 000 Kč.

11. Z kopie občanského průkazu žalovaného plyne, že je svobodný.

12. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13.11.2023 včetně Přílohy plyne, že pohledávka za žalovaným byla postoupena předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Z Oznámení ze dne , právnická osoba, .2024 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky; toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 13.2.2024, jak plyne z Podacího archu.

13. Z Výzvy ze dne 29.2.2024 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

14. Z Předžalobní výzvy ze dne 20.5.2024 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu 18 868 Kč. Tato výzva byla předaná k poštovní přepravě dne 22.5.2024, jak plyne z Podacího archu.

15. Skutkový závěr: Žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně ve dnech 13.7.20236 až 15.7.2023 na účet č. , č. účtu, , jehož byl majitelem, peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Vráceno bylo žalobkyni celkem 0 Kč. Výzvou předanou k poštovní přepravě dne 22.5.2024 právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dluhu.

16. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

17. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

18. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

19. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

20. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

23. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

24. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Předložená Smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, ale měla být uzavřena elektronicky. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného (Obchodní podmínky). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

25. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

26. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (poplatky, smluvní pokutu, …) tak nelze považovat za důvodné.

27. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet.

28. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalovaného (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy zaměstnán, na jakou dobu byl zaměstnán a s jakým výdělkem. Je nezbytné, aby žalobkyně dále ověřila zejména způsob uspokojování bytové potřeby, výši nákladů žalovaného na bydlení (včetně energií), další závazky a dluhy žalovaného, apod. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 28.11.2024 tvrdila, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet.

29. Soud tak v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící tvrzení o zcela konkrétních příjmech a výdajích žalovaného a na absenci důkazů o ověřování zjištěných poměrů žalovaného, předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

30. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Výpis z účtu předchůdkyně žalobkyně, z nichž bylo prokázáno, že na účet č. , č. účtu, , jehož je žalovaný majitelem, byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaný nevrátil žalobkyni ničeho, čímž porušil svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Proto mu soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 16 000 Kč. Co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 100 Kč pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

31. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 20.5.2024, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 7.9.2024. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 8.9.2024. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 9.9.2024, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 12,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 12,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 9.9.2024 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

32. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

33. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 16 922,10 Kč (tj. jistina 16 000 Kč + úroky z prodlení v kapitalizované výši 922,10 Kč; 73,67 %), žalovaný co do částky 6 047,86 Kč (tj. kapitalizované úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky; 26,33 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze náklady řízení v rozsahu 47,34 %, tj. rozdíl procentního úspěchu a neúspěchu žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokátky žalobkyně ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), 3 režijními paušály po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a 21 % DPH z částky 1 200 Kč, tj. ve výši 252 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni náklady řízení ve výši 1 066 Kč, odpovídající 47,34 % z jejích celkových nákladů řízení. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

34. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 28.11.2024, neboť nejde o účelně vynaložený náklad řízení, když z něj neplynou žádné skutečnosti, které by neměly nebo nemohly být uvedeny již v žalobě.