21 C 335/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 378 459,11 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 341 578 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 341 578 Kč od 5.7.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 36 881,11 Kč s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 371 760,12 Kč od 16.4.2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 371 760,12 Kč od 26.4.2025 do 4.7.2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 182,12 Kč od 5.7.2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 341 578 Kč od 5.7.2025 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 715,03 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 856 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 20.5.2025, doplněnou podáním ze dne 3.11.2025, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 378 459,11 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15.5.2024 uzavřena Smlouva o hotovostním úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 374 042 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit v pravidelných splátkách po 5 244 Kč spolu s úrokem. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný vrátil žalobkyni pouze částku 32 464 Kč, zbytek dosud i přes výzvu nevrátil.

2. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 8.12.2025). Proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 15.5.2024 plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, měla být uzavřena přes SMS kód , Anonymizováno, . Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému na účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 374 042 Kč, za smluvní úrok ve výši 10,99 % ročně. Žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit ve 120měsíčních splátkách po 5 244 Kč.

6. Z Dodatku č. 1 ke smlouvě o úvěru ze dne 25.7.2024 plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, měla být uzavřena přes SMS kód , Anonymizováno, . Z Dodatku č. 2 ke smlouvě o úvěru ze dne 22.10.2024 plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, měla být uzavřena přes SMS kód , Anonymizováno, .

7. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalovaného. Z úvěrových podmínek plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalovaného.

8. Z Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta ze dne 22.4.2025, že žalobkyně potvrdila, že provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, který měl být zaměstnán s čistým příjmem 34 000 Kč měsíčně u společnosti , právnická osoba, Měl žít s partnerkou v nájmu. Měl 2 děti. Celkové výdaje žalovaného včetně splátek úvěrů měly činit 23 000 Kč, Příjmy ostatních členů domácnosti 12 000 Kč. Příjem žalovaného měl být ověřen bankovním výpisem. Dále měla žalobkyně provést ověření v BRKI a NRKI, v insolvenčním rejstříku.

9. Z Úvěrové zprávy plyne, že žalovaný měl jeden odmítnutý, 6 odvolaných a jeden existující splátkový kontrakt. Dále měl 1 existující nesplátkový kontrakt a jednu existující kreditní kartu.

10. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, plyne, že dne 7.2.2024 byla na účet připraná částka 36 663 Kč, dne 7.3.2024 částka 35 542 Kč, dne 5.4.2024 částka 31 528 Kč, dne 7.5.2024 částka 32 263 Kč, vše od společnosti , právnická osoba, .

11. Z Kopie OP žalovaného plyne, že žalovaný je svobodný.

12. Z Potvrzení o zaslání potvrzovací SMS ze dne 22.4.2025 plyne, že smlouva měla být podepsána zadáním SMS kódu na webových stránkách , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . SMS kód byl zaslán 15.5.2024, v 7:21 hodin, SMS zprávou na telefonní číslo , tel. číslo, uvedené v Žádosti o úvěr ve znění: „Kód , Anonymizováno, pro podpis smlouvy o úvěru na částku 374 042 Kč. Platí do 07:

26. Tento kód nikomu nesdělujte. Hezký den, , Anonymizováno, .“. Dne 15.5.2024, v 07:21:15 hodin, byla smlouva podepsaná kódem , Anonymizováno, .

13. Z Potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 22.4.2025 plyne, že dne 15.5.2024 byla z účtu č. , č. účtu, odepsaná částka -374 042 Kč.

14. Ze Sdělení MONETY Money Bank, a.s., ze dne 12.11.2025 ve spojení s Výpisem z účtu č. , č. účtu, plyne, že majitelem tohoto účtu je žalovaný. V květnu 2024 byl disponentem účtu žalovaný a , jméno FO, , nar. , datum, . Dne 15.5.2024 byla na účet připsaná částka 374 042 Kč od , Anonymizováno, .

15. Ze Splátkového kalendáře plyne, že žalovaný uhradil žalobkyni 4x částku 5 244 Kč a 2x částku 5 744 Kč.

16. Z Výzvy ze dne 16.4.2025 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 389 174,14 Kč.

17. Skutkový závěr: Žalovaný obdržel od žalobkyně na svůj účet č. , č. účtu, , jehož byl majitelem a společně s , jméno FO, i v době rozhodné disponentem, dne 15.5.2024 peněžní prostředky ve výši 374 042 Kč. Vráceno bylo žalobkyni celkem 32 464 Kč. Výzvou ze dne 16.4.2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dluhu.

18. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

20. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

21. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

22. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

25. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

26. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 15.5.2024 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému peněžité prostředky ve výši 374 042 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni formou splátek včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru není opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného, měla být uzavřena prostřednictvím SMS kódu. I další žalobkyní předložené listinné důkazy (Dodatky, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Úvěrové podmínky) nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.

27. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26.6.2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

28. V případě smlouvy o úvěru uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (smluvní úroky, smluvní pokuta, poplatky, …) tak nelze považovat za důvodné.

29. Nadto soud dodává, že v daném případě předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného.

30. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

31. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

32. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

33. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

34. Žalobkyně tvrdila, že v daném případě bylo při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet vycházeno ze zjištění, že žalovaný pracoval u společnosti , právnická osoba, s příjmem 34 000 Kč čistého měsíčně, žije s partnerkou, má 2 děti, ostatní příjem domácnosti měl činit 12 000 Kč. Výdaje žalovaného měly činit 23 000 Kč.

35. Odborná péče však předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisy z účtu, dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami k odběru energií, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě sice žalobkyně doložila výši měsíčního příjmu žalovaného v době rozhodné, avšak již nedoložila, že by rovněž ověřovala délku trvání pracovního poměru žalovaného. Zároveň nedoložila, že by ověřovala deklarovaný příjem ostatních členů domácnosti ve výši 12 000 Kč, způsob uspokojování jeho bytové potřeby (nájem) a jeho zcela konkrétní náklady spojené s bydlením včetně energií. Pakliže žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému vycházela toliko z informací získaných od žalovaného, zcela zjevně rezignovala na zjišťování zcela konkrétních zejména výdajů a nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.

36. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila její schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C-679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

37. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná rovněž pro nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

38. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

39. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

40. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 374 042. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Sdělení banky ze dne 12.11.2025 ve spojení s Výpisem z účtu č. , č. účtu, , z nějž má soud za prokázané, že majitelem tohoto účtu je žalovaný; na účet byla dne 15.5.2024 připsaná částka 374 042 Kč od , Anonymizováno, . Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil žalobkyni celkem částku 32 464 Kč, jak vyplynulo ze Splátkového kalendáře. Zbytek ve výši 341 578 Kč, tj. rozdíl celkové vyplacené částky 374 042 Kč a vrácené částky 32 464 Kč, žalovaný dosud žalobkyni nevrátil. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 341 578 Kč (výrok I. rozsudku). Co do zbytku jistiny ve výši 36 881,11 Kč včetně smluvního úroku z úvěru, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

41. Soud má za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Žalobkyně sice vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 16.4.2025, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 3.7.2025. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 4.7.2025. Jelikož tak neučinila, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 5.7.2025, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,5 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data dřívějšího a v sazbě vyšší, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně, tak jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

42. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

43. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 359 550,60 Kč (tj. jistina 341 078 Kč + úroky z prodlení přiznané v I. výroku rozsudku a kapitalizované částkou 17 972,60 Kč; 76,62 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 86 238,14 Kč (tj. jistina 36 881,11 Kč + úroky z prodlení a úroky uvedené ve II. výroku rozsudku a kapitalizované souhrnnou částkou 49 357,03 Kč; 23,38 %). Proto soud přiznal žalobkyni náklady řízení v rozsahu 53,24 % (tj. rozdíl procentuálního úspěchu a neúspěchu). Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 15 139 Kč, náhradou cestovních výdajů ve výši 1 495 Kč, za cestu osobním vozidlem advokátky žalobkyně tov. zn. , jméno FO, , jméno FO, , za cestu z Plzně do Chomutova k jednání soudu dne 13.1.2026 a zpět, při celkové vzdálenosti 202 km, průměrné spotřebě vozidla advokáta žalobkyně 4,4 litrů motorové nafty na 100 km, při vyhláškové ceně tohoto paliva 34,10 Kč za 1 litr a při pevné sazbě cestovní náhrady 5,90 Kč za 1 km (vyhl. č. 573/2025 Sb.). Proto soud přiznal žalobkyni pouze náklady řízení ve výši 8 856 Kč rovnající se 53,24 %. Jiných nákladů řízení se žalobkyně výslovně vzdala.

44. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.