21 C 343/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO , se sídlem adresa , ; zastoupené Mgr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa , proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození , bytem adresa žalované , o zaplacení 42 817,13 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 779 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 12 779 Kč od 18. 11. 2021 do zaplacení, to vše ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se, co do částky 30 038,13 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 431,94 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 841 Kč od 16. 3. 2021 do 17. 11. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 12 779 Kč od 18. 11. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 13 062 Kč od 18. 11. 2021 do zaplacení, s úrokem za poskytnutí úvěru v kapitalizované výši 23 103,51 Kč, s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 76,23 % ročně z částky 24 043,71 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 25. 3. 2020 dosáhne částky 77 824 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 21.10.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 42 817,13 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 15.10.2019 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované dne 16.10.2019 poskytnut úvěr ve výši 38 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet včetně úroku ve výši 76,23 % v 18 měsíčních splátkách po 3 603 Kč, splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem listopad 2019. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází SOLUS a NRKI, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované,…). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Žalobkyně tak rozhodla, i na základě provedeného tzv. scoringu klienta, o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru, když žalovaná rovněž nebyla evidována v insolvenčním rejstříku, žalovaná neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající se žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze 2 splátky po 3 603 Kč dne 6.12.2019 a dne 9.1.2020. Před zesplatnění úvěru vzniklo žalobkyni právo v důsledku prodlení žalované na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč. Dále má žalobkyně právo i na úhradu náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 800 Kč. Po zesplatnění činil dluh žalované celkem částku 42 058,71 Kč. Dle bodu 6.5 smlouvy má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny nezaplacené jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Po zesplatnění žalovaná uhradila 5 x 3 603 Kč, a to dne 23.4.2020, 17.6.2020, 23.9.2020, 13.11.2020 a dne 15.3.2021. Žalobkyně tak požaduje po žalované úhradu jistiny ve výši 24 043,71 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 800 Kč, smluvní pokutu dle čl. 6 smlouvy ve výši 16 976,13 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 76,23 % ročně. Žalovaná ničeho i přes výzvu neuhradila.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že nejprve se obrátila na Českou spořitelnu, kde žádala o úvěr, ale vzhledem k tomu, že měla již několik předchozích úvěrů u České spořitelny, tak jí již spořitelna nechtěla půjčit, proto se obrátila na žalobkyni. Je pravdou, že si peníze od žalobkyně půjčila. Když žádala o úvěr, tak s agentem žalobkyně vyplňovala hodnocení klienta, kde uváděla své poměry. Určitě uváděla, jak bydlí, že má hypotéku, výše příjmu. Uváděla zaměstnavatele. Měla za to, ale nejsem si jistá, že předkládala pracovní smlouvu. Dále předkládala občanský průkaz. Chtěli výplatní pásku, ale to si nebyla jistá. Uváděla, že má nějaké půjčky, tyto však nijak nedokládala. Stačilo, že uvedla celkovou výši splátek. Nevěděla, jestli se jí ptali na to, jak uspokojuje bytovou potřebu. Nemyslela, že dokládala, že je vlastníkem domu. Zřejmě neuváděla, jaké má výdaje s bydlením. Ty platil přítel. Nepamatovala si, jestli tuto informaci žalobkyni uváděla. Půjčovala si, protože se dostala do dluhové pasti. Měla několik půjček a už nepřemýšlela. Je pravdou, že jí oslovil zástupce žalobkyně, ona sama za žalobkyní nešla, a té nabídky využila, nepřemýšlela. Měla za to, že žalovaná částka je moc vysoká. Žalovaná projevila ochotu zaplatit to, co si půjčila a nevrátila. Předchozí půjčky zaplatila. Ke svým poměrům v rámci účastnického výslechu a po poučení podle § 131 o.s.ř. žalovaná uvedla, je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje jako laborantka u [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizováno] [příjmení] s měsíčním čistým příjmem 36 000 Kč. Jiné příjmy nemá. Je vlastníkem poloviny domu, v němž bydlí spolu s přítelem. Na dům splácí hypotéku, kterou bude splácet ještě 10 let po více jak 7 000 Kč měsíčně. Pak splácí úvěr u České spořitelny ve výši 8 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení činí 6 500 Kč měsíčně, hradí mobil, na její osobní spotřebu po zaplacení veškerých mých výdajů zbývá asi 10 000 Kč. Není schopna zaplatit celou částku žalobkyni najednou, se splácením by jí pomohl přítel, jehož příjem činí kolem 40 000 Kč měsíčně. Žádala o splátkový kalendář, ale pouze částky, kterou si půjčila.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

4. Z Předsmluvního formuláře ze dne 15.10.2019 plyne, úprava základních vlastností spotřebitelského úvěru.

5. Z Prohlášení klientů ze dne 15.10.2019 plyne, že se žalovaná seznámila s informacemi o spotřebitelském úvěru pro klienty poskytovanými žalobkyní.

6. Z pracovní smlouvy ze dne 21.12.1995 plyne, že žalovaná byla 1.1.1996 zaměstnána jako střední zdravotnický pracovník v [nemocnice] [anonymizována dvě slova] v [obec] u firmy [jméno] [příjmení], [obec]. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 17.5.2012 plyne, že žalovaná byla od 1.6.2012 zaměstnána u [anonymizována tři slova] jako zdravotní laborant. Z Výplatního lístku za 7/ 2019 plyne, že čistý příjem žalované v měsíci červenci 2019 činil 37 011 Kč. Z Výplatního lístku za 8/ 2019 plyne, že čistý příjem žalované v měsíci srpnu 2019 činil 35 389 Kč.

7. Z hodnocení klienta ze dne 15.10.2019 plyne, že„ zprostředkovatel úvěru“ zjistil, že žalovaná měla ze zaměstnání příjem 35 400 Kč čistého měsíčně. Pravidelný měsíční příjem manžela/partnera činil 0 Kč. Výdaje žalované činily životní minimum 3 410 Kč, splátky žalobkyni 13 713 Kč, náklady na bydlení (nájemné, inkaso) 1 400 Kč, ostatní náklady 0 Kč, rezerva 1 000 Kč. Měla 1 dítě v domácnosti s výdaji 2 000 Kč měsíčně. Celkem výdaje činily 20 523 Kč. Žalovaná byla svobodná, pracovala u [anonymizována tři slova], [obec], od 1.1.1996. Vzdělání měl ukončené maturitou, bydlel ve vlastním.

8. Z Hodnoty skóre plyne, že u žalované bylo ke dni 14.10.2019 zjištěno skóre„ 347“, jež označuje Kategorii II., tj. Vyšší body do interní Score Card, menší riziko, lepší segment klientů.

9. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 15.10.2019 plyne, že u žalované nebyl shledán žádný záznam.

10. Z kopie občanského průkazu plyne, že žalovaná je svobodná a další její osobní údaje.

11. Z výpisu [právnická osoba] ze dne 14.10.2019 plyne, že dne 9.8.2019 byla na účet žalované připsána mzda ve výši 36 241 Kč. Z výpisu [právnická osoba] ze dne 14.10.2019 plyne, že dne 11.9.2019 byla na účet žalované připsána mzda ve výši 34 615 Kč.

12. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15.10.2019 plyne, že tato listina je opatřena vlastnoručním podpisem žalované. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 38 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 76,23 % ročně. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkem částku 64 854 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 3 603 Kč, vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem listopadem 2019. Peněžní prostředky měly být vyplaceny na bankovní účet č. [bankovní účet].

13. Z Dokladu o vyplacení úvěru plyne, že dne 16.10.2019 byla žalované poskytnuta na účet č. [bankovní účet] částka 38 000 Kč.

14. Z Oznámení ze dne 17.10.2019 plyne, že žalobkyně oznámila žalované akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o úvěru. Toto oznámení bylo doručeno žalované dne 5.11.2019, jak plyne z dodejky.

15. Ze splátkového kalendáře ze dne 17.10.2019 plyne, že poskytnutý úvěr měla žalovaná splácet v 18 splátkách po 3 603 Kč; první splátka byla splatná dne 18.11.2019, poslední dne 18.4.2021.

16. Z výzvy ze dne 18.2.2020 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu s upozorněním na možnost zesplatnění. Z výzvy ze dne 20.3.2020 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu s upozorněním na možnost jeho zesplatnění.

17. Z Oznámení ze dne 23.3.2020 plyne, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění všech závazků z úvěrové smlouvy a vyzvala ji k úhradě částky 43 856 Kč.

18. Z předžalobní výzvy ze dne 29.9.2021 ve spojení s Plnou mocí ze dne 4.6.2021 plyne, že žalovaná byla právní zástupkyní žalobkyně vyzvána k úhradě dluhu; tyto výzvy byla předána k poštovní přepravě dne 29.9.2021, jak plyne z podacího archu.

19. Z Karty klienta ze dne 18.10.2021 plyne, že žalované byla poskytnuta částka 38 000 Kč a žalovaný vrátila žalobkyni částku 25 221 Kč.

20. Skutkový závěr: Dne 15.10.2019 žalobkyně se žalovanou podepsaly smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 38 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit včetně úroku z úvěru formou splátek. Žalobkyně řádně před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná obdržela od žalobkyně dne 16.10.2019 peněžní prostředky ve výši 38 000 Kč a vrátila žalobkyni celkem částku 25 221 Kč. Výzvou ze dne 29.9.2021, předanou k poštovní přepravě téhož dne, právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení dluhu.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

27. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

28. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 15.10.2019 podepsána smlouva [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 38 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit formou měsíčních splátek spolu s úrokem z úvěru.

29. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona.

30. Dle tvrzení žalobkyně tato při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z informací získaných přímo od žalované ve formuláři Hodnocení klienta ze dne 15.10.2019. Z tohoto formuláře má soud za prokázané, že žalovaná byla zaměstnána od 1.1.1996 u [anonymizována tři slova], [obec], s měsíčním příjmem 35 400 Kč. Celkové výdaje žalované činily 20 523 Kč a zahrnovaly životní minimum 3 410 Kč, výdaje na jedno dítě ve výši 2 000 Kč, splátky u žalobkyně 13 713 Kč, náklady na bydlení 1 400 Kč; zároveň byla na výdaje zohledněna rezerva ve výši 1 000 Kč. Z Hodnocení klienta rovněž plyne, že žalovaná byla svobodná, měla vlastní formu bydlení a maturitu. Dále žalobkyně vycházela z kontroly v registru SOLUS, kdy žalovaná nebyla evidována jako osoba se závazky po splatnosti. Z výpisu z NRKI plyne zjištěné Skóre žalované vyhodnocené jako menší riziko, lepší segment klientů. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila zaměstnání a příjem žalované pracovní smlouvou ze dne 21.12.1995 ve znění Dohody o její změně ze dne 17.5.2012, výplatními páskami žalované za měsíc červenec a srpen 2019 a výpisem z účtu žalované vedené u České spořitelny a.s., z něhož má soud za prokázané, že dne 9.8.2019 byla žalované vyplacena mzda ve výši 36 241 Kč a dne 11.9.2019 mzda ve výši 34 615 Kč. Žalobkyně dále z občanského průkazu žalované ověřila, že je svobodná.

31. Žalobkyně však v řízení, i přes poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., netvrdila a nedoložila z jaké konkrétní listiny předložené žalovanou, popř. jinak žalobkyní zajištěnou, ověřila žalovanou deklarované výdaje. To znamená, zda a jakým způsobem ověřovala uspokojování její bytové potřeby (vlastní) a náklady na bydlení (1 400 Kč). Pokud žalobkyně odkazuje na formulář Hodnocení klienta ze dne 15.10.2019, tak z této listiny neplyne, že by žalovanou deklarované výdaje byly ověřovány konkrétními listinami. Takový záznam formulář neobsahuje. Vzhledem k tomu, že žalobkyně i přes poučení soudu podle § 118a odst. 3 o.s.ř. neoznačila žádný relevantní důkaz na podporu svého tvrzení, že ověřovala poměry žalované (zejména její výdaje), dospěl soud k závěru, že žalobkyně řádně neprověřila poměry žalované. Navíc je z formuláře ze dne 15.10.2019 zřejmé, že tuto listinu vyplňoval„ zprostředkovatel úvěru“, tedy nikoliv sama žalovaná, a bylo tak na tomto zprostředkovateli, aby jednak řádně zkoumal a zároveň řádně ověřil i výdaje žalované. A to tím spíše, když ve Formuláři – hodnocení klienta byly ve výdajové části zjištěny vysoké splátky u žalované, a to ve výši 13 713 Kč, což naznačuje vysoké zadlužení žalované. Sama žalovaná u jednání soudu dne 9.12.2021 potvrdila, že byla v dluhové pasti, která ji přiměla opětovně se zadlužit. Žalovaná rovněž nepotvrdila, že by žalobkyně řádně prověřovala její výdajovou stránku, zejména její náklady spojené s bydlením.

32. Pro úplnost soud uvádí, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami (což v daném případě žalobkyně splnila), dále např. nájemní smlouvou, kupní smlouvou, výpisem z obchodního rejstříku (k doložení uspokojování bytové potřeby), doklady o nákladech na bydlení, smlouvami o jiných závazcích žalované, atd. Žalobkyně dle svého tvrzení a doložení nahlédla do různých databází, jak specifikováno výše. Taková nahlížení jsou však sama o osobě nedostačující. Žalobkyně tak dostatečně neprokázala, že volné zdroje žalované činily skutečně částku 13 877 Kč, jak je uvedeno ve formuláři Hodnocení klienta.

33. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila schopnost žalované poskytnuté peněžní prostředky splácet.

34. Podle ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 ObčZ je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ, neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 ObčZ).

35. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jí byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 38 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Doklad o vyplacení úvěru, z něhož má soud za prokázané, že dne 16.10.2019 žalobkyně poskytla žalované na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 38 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor žalobkyně, neboť přijala plnění ve výši 38 000 Kč bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ). Zároveň má soud za prokázané, že v době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaná vrátila žalobkyni celkem částku 25 221 Kč, jak plyne ze samotného tvrzení žalobkyně, proti němuž žalovaná nikterak nebrojila, a z Karty klienta ze dne 18.10.2021. Zbytek ve výši 12 779 Kč dosud žalobkyni nevrátila (výpočet: 38 000 Kč – 25 221 Kč = 12 779 Kč).

36. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 12 779 Kč (výrok I. rozsudku).

37. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupkyně žalobkyně sice vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 29.9.2021, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 16.11.2021, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 17.11.2021. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 18.11.2021 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 8,50 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 12 779 Kč od 18.11.2021 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, včetně zbývající jistiny ve výši 11 264,71 Kč spolu s úrokem z úvěru (76,23 % ročně), smluvní pokuty ve výši 998 Kč a 16 976,13 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlení ve výši 800 Kč (výrok II. rozsudku).

38. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

39. Podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Z citovaného ustanovení vyplývá, že základním pravidlem je plnění rozhodnutím uložené povinnosti do tří dnů, a každé prodloužení obecné lhůty je tak výjimkou z uvedeného pravidla. Při úvaze o určení lhůty ke splnění povinnosti dle § 160 odst. 1 o.s.ř. je nutno vycházet nejen z konkrétních okolností případu a osobních a majetkových poměrů účastníků, ale soud by měl rovněž přihlédnout k projevené snaze o splnění závazku či jeho části a posoudit, zda stanovení delší než zákonné lhůty k plnění nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky, délku prodlení dlužníka s placením a dobu, za kterou by tímto způsobem došlo k zaplacení dlužné částky, neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. V souzené věci dluží žalovaná žalobkyním částku 12 779 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení. Žalovaná před soudem požádala o splátkový kalendář. Vzhledem k výši žalované částky a s ohledem na výše tohoto odůvodnění popsané poměry žalované soud umožnil žalované dluh žalobkyním splácet po 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. Při úvahách o výši splátek soud přihlédl zejména k tomu, aby celá dlužná částka byla žalobkyním splacena v přiměřené době, přičemž je soud přesvědčen o tom, že žalobkyně, vzhledem k výši splátek a celkové výši dluhu, nebude povolením splátek nepřiměřeně znevýhodněna. Pokud však žalovaná některou ze splátek řádně a včas neuhradí, může žalobkyně žádat nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky zaplacení celého nesplaceného dluhu najednou (§ ObčZ).

40. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 12 779 Kč, žalovaná byla úspěšná co do částky 30 038,13 Kč. Proto by žalované příslušela poměrná náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že se žalovaná výslovně vzdala náhrady nákladů řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku).