21 C 343/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO, se sídlem adresa žalobkyně, zastoupené anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem se sídlem adresa žalobkyně, proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození, bytem adresa žalovaného, o zaplacení 149 908,43 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 120 333,49 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 120 333,49 Kč od 16. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 29 574,94 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 267,17 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 149 908,43 Kč od 2. 6. 2022 do 15. 2. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 574,94 Kč od 16. 2. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 13,99 % ročně z částky 143 673,13 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 13,99 % ročně z částky 4 135,30 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 13 860 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno, do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chomutově doplatek soudního poplatku ve výši 1 499 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 8.11.2022, doplněnou podáním ze dne 26.1.2023 a ze dne 23.2.2023, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 149 908,43 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 27.1.2021 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba, IČO, sídlem obec a číslo (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o úvěru. Před poskytnutím peněžních prostředků předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 144 752 Kč. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit včetně úroků ve výši 13,99 % ročně a poplatků, a to formou splátek. Žalovaný však svůj závazek řádně a včas neplnil a banka úvěr ke dni 5.3.2022 zesplatinila. Celkem žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku 24 418,51 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30.5.2022 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. I přes výzvu žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil. Požadovaná částka se skládá z jistiny 143 673,13 Kč, úroku z úvěru 4 135,30 Kč, úroku z prodlení 4 267,17 Kč a poplatků 2 100 Kč.

2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila; žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 14.2.2023). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 27.1.2021 plyne, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 144 752 Kč; úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Sjednaná úroková sazba činila 13,99 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 20.12.2028, výše splátky činila 2 551 Kč měsíčně. Smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.

6. Ze Všeobecných obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně plyne úprava poskytování bankovních služeb klientům, kteří jsou spotřebiteli.

7. Z Podkladů pro soudní jednání ze dne 1.6.2022 plyne, že pro žalovaného byl dne 27.1.2021 založen úvěrový účet číslo s peněžní částkou 144 752 Kč. Tuto částku žalovaný postupně načerpal.

8. Z poslední výzvy ze dne 1.2.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 9 741 Kč do 5.3.2022. Z Rozhodnutí ze dne 5.3.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně ke dni 5.3.2022 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 145 914 Kč.

9. Z Oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 16.12.2020 číslo jednací číslo plyne, že žalovaný je od ledna 2021 poživatelem invalidního důchodu III. stupně ve výši 14 201 Kč měsíčně.

10. Ze Žádosti o úvěr ze dne 26.1.2021 plyne, že žalovaný byl rozvedený, od 1.1.2013 je invalidní důchodce s příjmem 14 201 Kč měsíčně, měl střední vzdělání s maturitou, bydlel sám ve státní/obecním bytě. Náklady na bydlení činily 0 Kč, ostatní výdaje neměl žádné. Jiné splátky neměl. Žalovaný požadoval úvěr ve výši 80 000 Kč. Žádost je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného a elektronickým podpisem zaměstnankyně předchůdkyně žalobkyně (jméno anonymizováno).

11. Z výpisu z úvěrového účtu č. bankovní účet za období ledna 2021 plyne, že žalovaný dne 27.1.2021 načerpal peněžní prostředky ve výši 20 054 Kč, 90 191,60 Kč a dne 1.2.2021 peněžní prostředky ve výši 13 506 Kč a 21 000 Kč Celkem žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku 24 418,51 Kč.

12. Z Posouzení úvěruschopnosti klienta bez datace plyne, že dne 27.1.2021 žalovaný podal žádost o úvěr. Příjem žalovaného činil 14 201 Kč, což pracovník banky zkontroloval z důchodového výměru. Z insolvenčního rejstříku banka ověřila, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, ověřila jeho předchozí splátkovou morálku a z historie v interní evidenci ověřila, že neměl žádné relevantní negativní informace. Klient v žádosti uvedl, že má výdaje 0 Kč. Banka vycházela při stanovení životních výdajů žalovaného z interního ekonomického modelu, tedy z částky 5 852 Kč. Další splátky žalovaného byly 0 Kč, banka však dotazem do CCB zjistila, že měl kreditní kartu s limitem 20 000 Kč a s orientační splátkou 600 Kč, dále úvěr v anonymizováno se splátkou 415 Kč a osobní úvěr mimo anonymizováno se splátkou 785 Kč. Disponibilní zůstatek žalovaného činil 13 218 Kč.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30.5.2022 včetně přílohy (str. 3) plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

14. Z Oznámení ze dne 16.6.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 16.6.2022, jak plyne z podacího lístku.

15. Z předžalobní výzvy ze dne 5.9.2022 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 6.9.2022, jak plyne z podacího lístku.

16. Skutkový závěr: Dne 27.1.2021 uzavřela předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru. Téhož dne poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému na úvěrový účet č. bankovní účet, jehož majitelem byl žalovaný, peněžní prostředky v celkové výši 144 752 Kč Tyto peněžní prostředky žalovaný dne 27.1.2021 a dne 1.2.2021 vyčerpal. Před uzavřením předmětné smlouvy předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 24 418,51 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smluvně převedena na žalobkyni. Výzvou předanou k poštovní přepravě dne 6.9.2022 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

24. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

25. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovaným byla dne 27.1.2021 podepsána úvěrová smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 144 752 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně sjednaného úroku, a to formou výše měsíčních splátek. Úvěrová smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.

26. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.

27. V té souvislosti má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně zjistila k poměrům žalovaného, že byl rozvedený, měl střední vzdělání, žil ve státním/obecním bytě, byl poživatelem invalidního důchodu ve výši 14 201 Kč měsíčně. Neměl žádné výdaje. Příjem žalovaného byl předchůdkyní žalobkyně ověřován Oznámením ČSSZ ze dne 16.12.2020 o výši přiznaného invalidního důchodu.

28. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, potvrzeními o dávkách (v daném případě splněno – Oznámením o výši důchodu), dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě sice předchůdkyně žalobkyně ověřila, že je žalovaný poživatelem invalidního důchodu a výši vypláceného důchodu, avšak již řádně nezjišťovala a neověřovala zcela konkrétní výdaje žalovaného, když se spokojila pouze s jejich deklarovanou výší„ 0 Kč“, kterou žalovaný uvedl v Žádosti o úvěr. Navíc je zcela nepravděpodobné, že by žalovaný neměl vůbec žádné náklady například spojené s bydlením. Ze Žádosti o úvěr je rovněž patrné, že tuto žádost se žalovaným sepisovala zaměstnankyně předchůdkyně žalobkyně, a bylo tak na ní, aby jednak poměry žalovaného řádně zjistila a zároveň i ověřila. Navíc nahlížení do různých interních či externích databází (IR, CCB …), je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně nahlížení do insolvenčního rejstříku před uzavřením smlouvy ani nepředložila. Dle názoru soudu bylo povinností poskytovatele úvěru, aby řádně zjistil nejenom příjmy žalovaného, ale zároveň i jeho zcela konkrétní výdaje, a tato svá zjištění také řádně ověřil. Pokud totiž předchůdkyně žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o výdajích žalovaného, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování jeho výdajů, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.

29. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C -679/18 anonymizována dvě slova) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

30. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.

31. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty její předchůdkyní peněžní prostředky v celkové výši 144 752 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila výpis z úvěrového účtu žalovaného č. bankovní účet, z nějž má soud za prokázané, že žalovaný ve dvou dnech (27.1.2021 a 1.2.2021) načerpal celkem peněžní prostředky ve výši 144 752 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil pouze částku 24 418,51 Kč, jak plyne ze samotného tvrzení žalobkyně. Zbytek dosud nevrátil.

32. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 120 333,49 Kč (výrok I. rozsudku). Co do jistiny ve výši 29 574,94 Kč spolu se smluveným úrokem z úvěru a s poplatky pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

33. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 5.9.2022, předanou k poštovní přepravě následujícího dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 14.2.2023, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 15.2.2023. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 16.2.2023, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, avšak od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 120 333,49 Kč od 16.2.2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

34. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

35. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 121 185,69 Kč (tj. jistina 120 333,49 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 852,20 Kč; 66 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 62 469,71 Kč (tj. jistina 29 574,94 Kč + kapitalizovaného úroky z prodlení a úroky v celkové výši 32 894,77 Kč; 34 %). Žalobkyni tak náleží pouze poměrná část účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 62 % (66 % - 34 % = 32 %). Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7 496 Kč (tj. 5 997 Kč + doplatek 1 499 Kč), odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 28 400 Kč za čtyři úkony právní služby po 7 100 Kč dle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), 4 režijními paušály po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby a účast advokáta žalobkyně u jednání soudu dne 9.3.2023) dle § 13 odst. 4 vyhlášky a 21 % DPH z částky 29 600 Kč, tj. ve výši 6 216 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni náklady řízení v částce 13 860 Kč, jež se rovnají 32 % z celkových nákladů řízení. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

36. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 26.1.2023 a ze dne 23.2.2023, neboť je nepovažuje za náklady účelně vynaložené, když z nich neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v samotné žalobě.

37. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. povolení plnění ve splátkách.

38. Ve IV. výroku rozsudku soud v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 písm. a) ve spojení § 6a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a Položkou 2 bodem 2. Sazebníku poplatků, uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice (na účet Okresního soudu v Chomutově) doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 1 499 Kč (výpočet: poplatek za žalobu 7 496 Kč – zaplacený poplatek 5 997 Kč = 1 499 Kč; položka 1. písm. b) Sazebníku poplatků), neboť soud nevydal platební rozkaz. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.