21 C 349/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , o 181 302,20 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 158 040,23 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 158 040,23 Kč od 31.1.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 23 261,97 Kč s úrokem ve výši 8,9 % ročně z částky 175 706,20 Kč od 3.8.2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 175 706,20 Kč od 3.8.2024 do 30.8.2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 665,97 Kč od 31.8.2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 158 040,23 Kč od 31.8.2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 386,89 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 856,69 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 25 079 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno Zástupce, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 7.8.2024, doplněnou podáním ze dne 16.12.2024 a ze dne 8.1.2025, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 181 302,20 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 29.11.2022 uzavřena distančním způsobem Smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 190 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splácet. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná vrátila žalobkyni částku 31 959,77 Kč. Zbytek i přes výzvu právního zástupce žalobkyně nevrátila.

2. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 27.1.2025). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Z Návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení č. , hodnota, plyne, že žalovaná měla být svobodná, měla mít základní vzdělání, měla žít v nájmu. Záznam BRKI/NRKI a SOLUS měl být clear, Příjem žalované od společnosti , právnická osoba, měl činit 21 000 Kč a pracovní poměr měl být sjednán na dobu neurčitou. Náklady na bydlení měly činit 3 000 kč, ostatní výdaje 1 500 Kč.

6. Z Odpovědi z registru BRKI, NRKI plyne, že z listopadu 2022 měla žalovaná nevyřízenou žádost o revolvingový úvěr 20 000 Kč.

7. Z Prohlášení o zdravotním stavu žalované ze dne 29.11.2022 plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, byla podepsaná elektronicky prostřednictvím aplikace Mobilní banka.

8. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 29.11.2022 plyne, že se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 190 000 Kč s úrokovou sazbou 8,90 % ročně. Žalovaná se měla zavázat vrátit poskytnuté peněžní prostředky. Listina obsahuje údaj o elektronickém podpisu žalované prostřednictvím aplikace Mobilní banka.

9. Ze Standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 29.11.2022 plyne úprava základních vlastností spotřebitelského úvěru, nákladů spotřebitelského úvěru a dalších důležitých právních aspektů. Tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, byla podepsána elektronicky prostřednictvím aplikace Mobilní banka.

10. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalované. Z listiny plyne úprava práv a povinností při poskytování úvěrů.

11. Z Úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele plyne bližší úprava práv a povinností vyplývajících z uzavřené úvěrové smlouvy pro fyzické osoby nepodnikatele. Tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalované.

12. Ze Sazebníku žalobkyně platného od 1.11.2022 plyne, úprava cen poplatků a služeb poskytovaných žalobkyní.

13. Z Výpisu účtu č. , č. účtu, plyne, že ten účet byl založený pro spotřebitelský úvěr a byl veden pro žalovanou. Na účet byla dne 29.11.2022 připsaná částka 2x 10 009,89 Kč, 10 010,89 Kč, 15 040,79 Kč, 18 035,29 Kč, 22 124,41 Kč, 104 768,84 Kč.

14. Z Výzvy ze dne 22.9.2023 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžitému splacení všech dlužných částek plynoucích s úvěrové smlouvy. Tato výzva byla předaná k poštovní přepravě dne 28.3.2024, jak plyne z Dodejky.

15. Z Historického výpisu úvěru plyne, že dne 29.11.2022 byla načerpaná částka 2x 10 009,89 Kč, 10 010,89 Kč, 15 040,79 Kč, 18 035,29 Kč, 22 124,41 Kč a 104 768,84 Kč. Vráceno bylo celkem 31 959,77 Kč.

16. Ze Smlouvy o bankovních službách ze dne 11.9.2020 plyne, že žalobkyně vede pro žalovanou účet č. , č. účtu, . tato listina je opatřena vlastnoručním podpisem žalované.

17. Z Podmínek přímého bankovnictví plyne úprava práv a povinností vyplývajících z uzavřené smlouvy ke službám přímého bankovnictví. Tato listina není opatřena podpisem žalované.

18. Z Podmínek elektronického podpisu plyne úprava práv a povinností vyplývajících z uzavřené smlouvy k elektronickému podpisu. Tato listina není opatřena podpisem žalované.

19. Z Ověření platnosti dokumentu ze dne 29.11.2022 plyne, že všechny elektronické podpisy jsou platné.

20. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 8.7.2022 plyne, že listina byla podepsaná elektronicky. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované spotřebitelský úvěr 110 000 Kč. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 13.8.2022 plyne, že listina byla podepsaná elektronicky. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované spotřebitelský úvěr 25 000 Kč. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 1.11.2022 plyne, že listina byla podepsaná elektronicky. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované spotřebitelský úvěr 10 000 Kč. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 4.11.2022 plyne, že listina byla podepsaná elektronicky. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované spotřebitelský úvěr 10 000 Kč. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 6.11.2022 plyne, že listina byla podepsaná elektronicky. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované spotřebitelský úvěr 10 000 Kč. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 17.11.2022 plyne, že listina byla podepsaná elektronicky. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované spotřebitelský úvěr 15 000 Kč.

21. Z Předžalobní výzvy ze dne 29.5.2024 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 29.5.2024, jak plyne z Poštovního podacího archu.

22. Skutkový závěr: Žalovaná obdržela dne 29.11.2022 peněžní prostředky v celkové výši 190 000 Kč, a to na účet č. , č. účtu, , jehož je majitelem. Vráceno bylo žalobkyni celkem 31 959,77 Kč. Výzvou předanou k poštovní přepravě dne 29.5.2024 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení dluhu.

23. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

24. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

25. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

26. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

27. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

29. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

30. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

31. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla v listopadu 2022 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 190 000 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalované; byla podepsána elektronicky prostřednictvím aplikace Mobilní banka. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované (Standardní informace o spotřebitelském úvěru, Všeobecné obchodní podmínky, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, Sazebník, Návrh na poskytnutí úvěru, Prohlášení o zdravotním stavu). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

32. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jejího vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

33. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (poplatky, úroky…) tak nelze považovat za důvodné.

34. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalované úvěr splácet.

35. Žalobkyně tvrdila, že průměrný příjem žalované měl činit 22 456 Kč, její zaměstnavatelem byla společnost , právnická osoba, a pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. U výdajů žalobkyně měla vycházet ze statistických dat, výdaje na bydlení žalobkyně porovnala se statistickými regionálními daty, vycházela z částky životního minima 4 620 Kč a z ostatních výdajů a nákladů na pojištění 1 500 Kč. Dále vycházela z řady registrů a databází.

36. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalované (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. pracovním smlouvou nebo aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy zaměstnán, na jakou dobu byl zaměstnán a s jakým výdělkem. V daném případě žalobkyně doložila výši dosahované mzdy před uzavřením smlouvy. Žalobkyně však nedoložila, že by ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby žalované a výši jejích nákladů na bydlení (např. nájemné a náklady na energie). Rovněž Lustrace žalované v různých databázích, je sice důležitá, ale sama o osobě nedostačující. Přehlédnout nelze ani skutečnost, že žalobkyně v roce 2022 měla žalované poskytnout dalších 6 úvěrů ve výši 110 000 Kč, 25 000 Kč, 3x 10 000 Kč a 15 000 Kč, tedy nikoli v zanedbatelné výši. Všechny tyto okolnosti měly žalobkyni vést ke zvýšené bdělosti ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalované.

37. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící důkazy o prověřování poměrů žalované (jejích výdajů), žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalované poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalované úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.

38. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 190 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Výpis z účtu žalované č. , č. účtu, v spojení s Historickým výpisem úvěru, z nichž má soud za prokázané, že žalované byly dne 29.11.2022 poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 190 000 Kč. Žalovaná žalobkyni vrátila pouze 31 959,77 Kč. Zbytek dosud nevrátila, čímž porušila svou povinnost vyplývající jí z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Proto jí soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 158 040,23 Kč (rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky). Co do částky 23 261,97 Kč pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

39. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 29.5.2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 29.8.2024. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 30.8.2024. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 31.8.2024, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 12,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku, co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

40. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

41. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 167 535,63 Kč (tj. jistina 158 040,23 Kč + kapitalizované úroky z prodlení 9 495,40 Kč; 75,36 %), žalovaná byla úspěšná co do částky 54 779,55 Kč (tj. jistina 23 261,97 Kč + kapitalizované úroky z prodlení a úroky 31 517,58 Kč; 24,64 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze 50,72 % ze všech jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 7 253 Kč, odměnou advokáta žalobkyně za 4 úkony právní služby po 8 380 Kč dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), 3 režijními paušály po 300 Kč a jedním režijním paušálem za 450 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby a účast advokáta žalobkyně u jednáním soudu dne 18.2.2025) dle § 13 vyhlášky, a dále z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 34 870 Kč, tj. ve výši 7 322,70 Kč. Vznik jiných nákladů řízení žalobkyně nedoložila. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

42. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za podání ze dne 16.12.2024 a ze dne 8.1.2025, neboť nejde o účelně vynaložené náklady řízení, když z nich neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v žalobě.