21 C 372/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa, zastoupené Mgr. jméno jméno, advokátem se sídlem adresa, proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného, o zaplacení 4 500 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 18. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 22. 5. 2016 do 17. 6. 2021, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 655 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 22.4.2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 4 000 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností právnická osoba, obec a číslo, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 6.4.2016 prostřednictvím webové stránky webová adresa uzavřena Smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 21.5.2016. Předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný úvěr předchůdkyni žalobkyně nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.1.2021 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. I přes výzvu žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil.

2. Právní zástupce žalobkyně a žalobkyně se k jednání soudu omluvili. Žalovaný se bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání bylo žalovanému doručeno dne 17.1.2022). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 6.4.2016 soud zjistil, že tato listina není opatřena vlastnoručním, a ani jiným, podpisem žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč na bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do 45 dnů.

6. Ze Všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o zápůjčce plyne úprava základního právního rámce práv a povinností pro právní vztahy ze smlouvy o zápůjčce. Tyto podmínky nejsou opatřeny vlastnoručním, ani jiným, podpisem žalovaného.

7. Z kopie platby plyne, že dne 6.4.2016 byla z účtu„ neuvedeného“ odeslána částka 4 000 Kč na účet žalovaného č. bankovní účet s poznámkou„ půjčka číslo“. 8. právnická osoba dne 3.12.2021 ve spojení s výpisem z účtu žalovaného plyne, že majitelem a jediným disponentem účtu č. bankovní účet ke dni 6.4.2016 byl žalovaný; dne 6.4.2016 byla na účet žalovaného připsána částka 4 000 Kč z účtu předchůdkyně žalobkyně.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.1.2021, uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, a přílohy k ní, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

10. Z dopisu ze dne 2.2.2021 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo předchůdkyní žalobkyně oznámeno žalovanému.

11. Z výzvy ze dne 2.2.2021 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu; tyto výzvy byla předána k poštovní přepravě dne 2.2.2021, jak plyne z podacího lístku.

12. Skutkový závěr: Předchůdkyně žalobkyně dne 6.4.2016 vyplatila ze svého účtu na výše uvedený účet žalovaného částku 4 000 Kč. Žalovaný ničeho nevrátil. Písemnou smlouvou o postoupení pohledávek předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Dne 2.2.2021 právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému výzvu ke splnění dluhu.

13. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem..

14. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Dle § 2390 ObčZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

19. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zapůjčené finanční prostředky splácet a dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně důsledně nepostupovala podle výše citovaného ustanovení § 9 odst. 1 spotřebitelského zákona. Dle svého tvrzení měla její žalobkyně ověřit poměry žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalobkyně však neoznačila a nepředložila žádný důkaz na podporu svého tvrzení, že lustraci v těchto databázích provedla. Zároveň žalobkyně ani netvrdila, že by zjišťovala a následně také ověřovala zcela konkrétní příjmy a výdaje žalovaného ke dni smlouvy o zápůjčce.

20. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně zjistila a prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splatit.

21. Podle ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 ObčZ je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. číslo) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel zápůjčky nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného peněžní prostředky splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ, neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 ObčZ).

22. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila sdělení banky ze dne 3.12.2021 a výpis z účtu žalovaného, z nichž má soud za prokázané, že dne 6.4.2016 byly žalovanému na jeho účet č. bankovní účet vyplaceny peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, a to z účtu předchůdkyně žalobkyně. Soud tak má jednoznačně a nepochybně za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč žalovanému vyplatila. Žalovaný se tak na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil (§ 2991 ObčZ). Vzhledem k tomu, že žalovaný předchůdkyni žalobkyně ničeho nevrátil, čímž porušil povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 odst. 1 ObčZ, uložil mu soud v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek, dosud nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 4 000 Kč.

23. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 2.2.2021, jež byla téhož dne předána k poštovní přepravě, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 16.6.2021, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 17.6.2021. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 18.6.2021 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 10 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 18.6.2021 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku požadovaného úroku nezbylo než žalobu pro nedůvodnost zamítnout (výrok II. rozsudku).

24. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

25. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 4 203,70 Kč (tj. jistina 4 000 Kč + úroky z prodlení z jistiny od 18.6.2021 do 3.2.2022; 72 %), žalovaný co do částky 1 634,70 Kč (tj. úroky z prodlení z jistiny od 22.5.2016 do 3.2.2022; 28 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze 44 % z jejích celkových nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), 3 režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a 21% DPH z částky 900 Kč, tj. ve výši 189 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni částku 655 Kč rovnající se 44 % Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

26. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 28.12.2021, neboť jej nepovažuje za účelně vynaložený náklad řízení, když z něj neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v žalobě. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.