21 C 387/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , zastoupené Jméno zainteresované osoby 0/0 , advokátem se sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 , proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 , bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 , o 58 601 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 53 119,96 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 53 119,96 Kč od 29.7.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 5 481,04 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 601 Kč od 9.3.2023 do 28.7.2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 481,04 Kč od 29.7.2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 529,82 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 7 256 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 13.7.2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 59 890,22 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 11.7.2022 uzavřena Smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednanou úrokovou sazbou. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Žalovaný úvěr předchůdkyni žalobkyně řádně a včas nevrátil. Smlouvou 8.12.2022 předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně má právo požadovat po žalovaném vedle jistiny a úroků, i úhradu smluvní pokuty ve výši 1 289,22 Kč a náklady na vymožení pohledávky ve výši 217 Kč. I přes výzvu žalovaný ničeho neuhradil.

2. Pravomocným usnesením ze dne 2.1.2024 č.j. 21 C 387/2023-25 soud řízení zastavil co do smluvní pokuty ve výši 1 289,22 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10 689 Kč, a to na základě částečného zpětvzetí žaloby ze dne 19.12.2023. Nadále žalobkyně požadovala po žalovaném úhradu částky 58 601 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným v I. a II. výroku tohoto rozsudku.

3. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 5.3.2023). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. Soud učinil tato skutková zjištění:

6. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 11.7.2022 plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, . Sjednaná výše úrokové sazby měla činit 55,04 % ročně. Žalovaný se měl zavázat vrátit předchůdkyni žalobkyně úvěr ve 36 splátkách. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 14.10.2022 plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 58 601,24 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, . Sjednaná výše úrokové sazby měla činit 55,04 % ročně. Žalovaný se měl zavázat vrátit předchůdkyni žalobkyně úvěr ve 34 splátkách.

7. Z Obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně plyne úprava podmínek pro poskytování úvěrů. Tato listina není opatřena podpisem žalovaného.

8. Z výpisu – detailu platby ze dne 1.8.2022 plyne, že z účtu předchůdkyně žalobkyně č. , č. účtu, byla dne 12.7.2022 odepsána platba ve výši 60 000 Kč na účet č. , č. účtu, majitele , Anonymizováno, , Anonymizováno, s poznámkou „půjčka od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

9. Z Přehledu úhrad plyne, že žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně dne 10.8.2022 částku 3 435,70 Kč a dne 23.9.2022 částku 3 444,34 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.3.2023 plyne, že pohledávka za žalovaným byla postoupena předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Z Oznámení ze dne 15.3.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky; toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 16.3.2023, jak plyne z podacího archu.

11. Z upomínky ze dne 15.12.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu částky 6 946,90 Kč. Z opakované výzvy ze dne 11.1.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně upomenula žalovaného o dluh ve výši 7 037,43 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 11.2.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu částky 69 481,45 Kč; tato upomínka byla předaná k poštovní přepravě dne 11.2.2023, jak plyne z podacího lístku.

12. Z výzvy ze dne 26.6.2023 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 28.6.2023, jak plyne z podacího archu.

13. Skutkový závěr: Žalovaný obdržel dne 12.7.2022 od předchůdkyně žalobkyně na účet č. , č. účtu, , jehož byl majitelem, peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Vráceno bylo předchůdkyni žalobkyně celkem 6 880,04 Kč. Výzvou ze dne 26.6.2023, předanou k poštovní přepravě dne 28.6.2023, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k vrácení dluhu.

14. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

15. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

17. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

18. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

21. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

22. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve splátkách, včetně sjednaného úroku. Předložené smlouvy o úvěru nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného (Obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

23. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající s předchůdkyní žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

24. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (úroky, smluvní pokutu, náklady na vymožení pohledávky…) tak nelze považovat za důvodné.

25. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet.

26. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalovaného (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy zaměstnán, na jakou dobu byl zaměstnán a s jakým výdělkem. Je nezbytné, aby předchůdkyně žalobkyně dále ověřila zejména způsob uspokojování bytové potřeby, výši nákladů žalovaného na bydlení (včetně energií), další závazky a dluhy žalovaného, apod. Žalobkyně však netvrdila, že by zjišťovala zcela konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, které by zároveň ověřovala.

27. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící skutková tvrzení ohledně konkrétních příjmů a výdajů žalovaného a chybějící důkazy o prověřování poměrů žalovaného, předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

28. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Výpis – detail z účtu předchůdkyně žalobkyně č. , č. účtu, ke dni 12.7.2022, z nějž má soud za prokázané, že žalovanému byla z tohoto účet předchůdkyně žalobkyně připsána na jeho účet č. , č. účtu, částka 60 000 Kč. Žalovaný vrátil žalobkyni pouze celkovou částku 6 880,04 Kč, zbytek dosud nevrátil, čímž porušil svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Proto mu soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 53 119,96 Kč (rozdíl mezi vyplacenou částkou 60 000 Kč a vrácenou částkou 6 880,04 Kč). Co do částky 5 481,04 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

29. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 26.6.2023, předanou k poštovní přepravě dne 28.6.2023, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 27.7.2023. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 28.7.2023. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 29.7.2023, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, ale od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 15 % ročně z částky 53 119,96 Kč od 29.7.2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

30. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

31. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 58 097,16 Kč (tj. jistina 53 119,96 Kč + úroky z prodlení v kapitalizované výši 4 977,20 Kč; 72,41 %), žalovaný co do částky 22 139,28 Kč (tj. jistina 5 481,04 Kč + kapitalizované úroky z prodlení 3 933,20 Kč a 529,82 Kč, kapitalizované úroky 10 689 Kč, smluvní pokuta 1 289,22 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky 217 Kč; 27,59 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze náklady řízení v rozsahu 44,82 %, tj. rozdíl procentního úspěchu a neúspěchu žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 396 Kč, odměnou advokáta žalobkyně ve výši 10 500 Kč za tři úkony právní služby po 3 500 Kč dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), 3 režijními paušály po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 13 odst. 4 vyhlášky a 21 % DPH z částky 11 400 Kč, tj. ve výši 2 394 Kč. Přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).