21 C 43/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, zastoupené Jméno zainteresované osoby 0/0, advokátem se sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0, , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0, bytem Adresa zainteresované osoby 1/0, o zaplacení 14 853,14 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 959,12 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2 959,12 Kč od 20.3.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 11 894,02 Kč spolu s úrokem ve výši 8,50 % ročně z částky 14 853,14 Kč od 1.1.2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 14 853,14 Kč od 1.1.2024 do 19.3.2024 a s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 11 894,02 Kč od 20.3.2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 2.2.2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 14 853,14 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 21.11.2017 uzavřela žalovaná se žalobkyní Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejím základě byl žalované poskytnut kontokorentní úvěrový rámec ve výši 10 000Kč, za sjednaný smluvní úrok 18,90 % ročně. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Za dobu od 22.11.2017-31.1.2022 žalovaná na kontokorentním účtu učinila debetní transakce v celkové částce 1 053 205,54 Kč a v témže období na účet vrátila celkem částku 1 050 124,77 Kč. Před přistavěním úvěrového rámce byl účet žalované v kladném zůstatku 121,65 Kč. Žalovaná byla v prodlení s vrácením poskytnutých peněžních prostředků a dluží žalobkyni celkem 14 853,14 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 28.3.2024). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o běžném účtu č. 22.4.2013 plyne, že se žalobkyně zavázala pro žalovanou zřídit a vést běžný účet č. č. účtu. Smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalované.

6. Z Obchodních podmínek k Rámcové smlouvě o poskytování platebních služeb plyne úprava práv a povinností při poskytování bankovních a platebních služeb na základě Rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb.

7. Z Rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 25.8.2016 plyne, že žalované bylo přiděleno klientské číslo: tel. číslo s tím, že se účastníci dohodli, že elektronické úkony mající vztah k účtu č. č. účtu budou autorizovány pouze sms autorizačním kódem. Smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalované.

8. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21.11.2017 plyne, že tato listina byla uzavřena elektronickým úkonem v aplikaci Internetbanking uživatelem jméno FO jméno FO, s přiděleným číslem klienta tel. číslo z IP Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec 10 000 Kč k běžnému účtu č. č. účtu, za sjednaný úrok 18,90 % ročně. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky žalobkyni vrátit.

9. Z Obchodních podmínek k Rámcové smlouvě o poskytování platebních služeb plyne úprava práv a povinností při poskytování bankovních a platebních služeb mezi účastníky.

10. Z Výpisu z účtu č. č. účtu za období od 1.11.2017-30.11.2017 plyne, že majitelem účtu je žalovaná. Starý zůstatek na účtu činil částku 123,95 Kč a nový zůstatek činil částku -9 683,13 Kč. Dne 14.11.2017 byla na účet připsána od společnosti právnická osoba částka 14 043 Kč.

11. Z Přehledu pohybů na účtu č. č. účtu za období od 21.5.2017-20.11.2017 plyne, že dne 14.6.2017 byla na účet připsána od společnosti právnická osoba částka 10 130 Kč. Dne 14.8.2017 byla na účet připsána od společnosti právnická osoba částka 18 947 Kč. Dne 14.9.2017 byla na účet připsána od společnosti právnická osoba částka 17 329 Kč. Dne 13.10.2017 byla na účet připsána od společnosti právnická osoba částka 16 661 Kč. Dne 14.11.2017 byla na účet připsána od společnosti právnická osoba částka 14 043 Kč. adresa zůstatek na účtu činil 121,65 Kč.

12. Ze Žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 19.11.2017 plyne, že listina byla podána elektronicky v aplikaci Internetbanking uživatelem Jméno zainteresované osoby 1/0 s přiděleným klientským číslem tel. číslo z IP Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno.

13. Z Dohody o změně hesla pro elektronickou správu účtu ze dne 30.5.2014 plyne, že heslo pro přístup k aplikaci elektronické správy účtu žalované s přiděleným klientským číslem: tel. číslo bylo změněno na: Anonymizováno.

14. Z Protokolu o nastavení autorizace elektronických pokynů ze dne 25.8.2016 plyne, že se účastníci dohodli, že žalovaná bude elektronické pokyny podané bance dle smlouvy o elektronické správě účtu autorizovat pouze sms autorizačním kódem, který banka zašle žalované na telefonní číslo: tel. číslo. Protokol je opatřen vlastnoručním podpisem žalované.

15. Z Obchodních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru plyne úprava práv a povinností při poskytování kontokorentního úvěru k běžnému účtu klienta žalobkyně.

16. Z Přehledu posuzování úvěruschopnosti žalované ze dne 21.11.2017 plyne, že žalobkyně vycházela z toho, že nezbytné výdaje žalované činí 5 000 Kč měsíčně, nezbytné výdaje podle pohybů činily 1 317 Kč. Příjem žalované činil 15 871 Kč měsíčně, nez. výdaje činily 8 394 Kč a splátky činily 400 Kč. Bilance vycházela 7 077 Kč.

17. Z Anonymizováno CCB Reportu žalované ze dne 21.11.2017 plyne, že žalovaná měla jeden ukončený splátkový kontrakt a jeden ukončený nesplátkový kontrakt.

18. Z Výpovědi úvěrové smlouvy ze dne 20.10.2021 plyne, že žalobkyně vypověděla Smlouvu o kontokorentním úvěru ze dne 21.11.2017, a to ke dni 21.11.2021 a vyzvala žalovanou k úhradě částky 6 185,27 Kč. Tato Výpověď byla předaná k poštovní přepravě a zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 27.10.2021, jak plyne z Doručenky.

19. Z Přehledu transakcí se zůstatky plyne, že ke dni 22.11.2017, tj. ke dni přistavění úvěru, činil zůstatek na účtu žalované částku 121,65 Kč.

20. Z Výzvy ze dne 20.1.2022 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu 10 363 Kč. Tato výzva byla předaná k poštovní přepravě a zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 25.1.2022, jak plyne z Doručenky.

21. Skutkový závěr: Od roku 2013 žalobkyně vedla pro žalovanou běžný účet č. č. účtu. Dne 21.11.2017 žalobkyně a žalovaná dohodly, že na tomto běžném účtu bude žalovaná moci čerpat kontokorentní úvěr až do úvěrového rámce 10 000 Kč za sjednaný úrok 18,90 % ročně. Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná za dobu od 21.5.2017-31.1.2022 načerpala celkem 1 053 205,54 Kč a vrátila žalobkyni celkem 1 050 124,77 Kč. Před přistavěním úvěrového rámce k účtu žalované činil zůstatek na účtu 121,65 Kč. Zbytek poskytnutých a nevrácených peněžních prostředků žalovaná žalobkyni nevrátila, a to ani po předžalobní upomínce.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

29. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 21.11.2017 podepsána úvěrová smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 10 000 Kč (§ 2395 ObchZ), mající vztah k běžnému účtu žalované č. č. účtu, který byl zřízen a veden pro žalovanou na základě smlouvy z roku 2013 (§ 708 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku). Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně.

30. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.

31. V té souvislosti má soud za prokázané, že žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v Žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 19.11.2017, v níž žalovaná uvedla, že její průměrná čistá měsíční mzda u zaměstnavatele právnická osoba činí 18 000 Kč a její výdaje na bydlení, obživu, zdravotní péči, vzdělání, dopravu do zaměstnání/školy, apod. činí celkem částku 5 000 Kč měsíčně. Z Výpisu z účtu žalované za měsíc 11/2017 a z Přehledu pohybů na účtu žalované č.č. účtu plyne, že společnost právnická osoba zasílala žalované na účet výše uvedené měsíční částky v rozsahu 10 130 Kč až 18 947 Kč.

32. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení (nájemného, energií), smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalované, atd. V daném případě žalobkyně k ověření žalovanou tvrzené mzdy předložila výpisy z účtu žalované, z nichž sice vyplývá, že společnost právnická osoba žalované každý měsíc posílala výše uvedené částky, avšak účel těchto plateb (mzda) z výpisu z účtu nevyplývá. Zaměstnavatele a výši sjednané mzdy žalobkyně neověřovala pracovní či jinou smlouvu, jak žalobkyně potvrdila u jednání soudu dne 11.4.2024. Dále žalobkyně nedoložila, že by ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby žalované (jakým způsobem žalovaná uspokojuje bytovou potřebu žalobkyni ani netvrdila) a výši jejích nákladů spojených s bydlením, včetně všech energií. Nelze přehlédnou ani skutečnost, že počáteční zůstatek na účtu žalované č. č. účtu před uzavření úvěrové smlouvy činil velmi nízkou částku (123,95 Kč). Dle názoru soudu bylo povinností poskytovatele úvěru, aby řádně zjistil jak příjmy žalované, tak i její konkrétní výdaje, a tato svá zjištění také řádně ověřil. Pokud totiž předchůdkyně žalobkyně vycházela z nedostatečně zjištěných a neověřených informací získaných od žalované, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování jejích poměrů, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí.

33. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila její schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C-679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.

34. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.

35. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jí byly poskytnuty za dobu od 22.11.2017-31.1.2022 peněžní prostředky v celkové výši 1 053 205,54 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Výpis z účtu žalované č. č. účtu. Soud tak uzavřel, že se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor žalobkyně, neboť přijala plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaná vrátila pouze částku 1 050 124,77 Kč, zbytek dosud nevrátila.

36. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 2 959,12 Kč, tj. rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky za současného zohlednění částky 121,62 Kč, které byly na účtu žalované ke dni připsání kontokorentu na její účet. (výrok I. rozsudku). Co do zbývající jistiny ve výši 11 894,02 Kč s úrokem pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

37. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaná bezdůvodně obohatila), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 20.1.2022, předanou k poštovní přepravě, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 18.3.2024. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 19.3.2024. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 20.3.2024, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 14,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2 959,12 Kč od 20.3.2024 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

38. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

39. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 2 959,12 Kč s příslušenstvím, žalovaná byla úspěšná co do částky 11 894,02 Kč s příslušenstvím. Je tak zřejmé, že ve věci byla úspěšnější žalovaná, které by tak náležela poměrná náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalované vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

40. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. k povolení plnění ve splátkách. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.