21 C 432/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 , se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , zastoupené Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , advokátem se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 , bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 , o zaplacení 46 263,53 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 31 000 Kč od 28. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 15 263,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 313,38 Kč od 2. 3. 2023 do 27. 2. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 313,38 Kč od 28. 2. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 31 000 Kč od 28. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 31 000 Kč od 20. 2. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 8.12.2023, doplněnou podáním ze dne 30,1.2024, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 46 263,53 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 2.11.2022 uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 31 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit včetně sjednaného úroku, a to formou měsíčních splátek. Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč. Předtím předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované na její účet částku 1 Kč. Žalovaná však i přes výzvu ničeho nevrátila.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 2.11.2022 plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, ale byla podepsána elektronicky (kódem: , Anonymizováno, ). Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 31 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 68,86 % ročně. Žalovaná se měla zavázat úvěr vrátit ve 48 splátkách po 1 974 Kč. Úvěr měl být vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, .

5. Z Přílohy č. , hodnota, ze dne 2.11.2022 plyne, že tato listina není opatřena podpisem, ale v kolonce klient je uveden kód: , Anonymizováno, .

6. Z Dokladu o vyplacení úvěru – Otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu plyne, že dne 2.11.2022 byla z účtu č. , č. účtu, odepsána částka 31 000 Kč na účet č. , č. účtu, , VS , var. symbol, .

7. Z Oznámení ze dne 19.2.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dluhu 37 839 Kč.

8. Ze společného prohlášení ze dne 31.8.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně prohlásily a potvrdily, že dne 29.6.2023 uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž nedílnou součástí je Příloha č. 1 (výčet postoupených pohledávek). Z přílohy č. 1 plyne, že plyne, že pohledávka na základě předmětné smlouvy byla postoupena.

9. Z Oznámení ze dne 20.9.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 20.9.2023, jak plyne z podacího lístku.

10. Z Důkazu o odeslání 1 Kč plyne, že dne 2.11.2022 předchůdkyně žalobkyně odeslala na účet žalované č. , č. účtu, částku 1 Kč.

11. Ze Zaslané SMS (informace o vyplacení) plyne, že dne 2.11.2022 předchůdkyně žalobkyně zaslala platbu 1 Kč s tím, že VS této platby má žalovaná použít jako podpisový kód pro odpovědi SMS.

12. Z Důkazu o přijaté SMS (pro vyplacení) plyne, že dne 2.11.2022 byla doručena potvrzující SMS pro vyplacení úvěru ve tvaru „souhlasím , Jméno zainteresované osoby 0/0, , var. symbol, .

13. Z Hodnocení klienta ze dne 2.11.2022 plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, ale je v kolonce Klient uveden kód: , Anonymizováno, . Žalovaná je zaměstnána s průměrným měsíčním čistým příjmem 33 000 Kč. Její výdaje činí životní minimum 4 620 Kč a výdaje na bydlení (nájem, inkaso) činí 4 752 Kč. Rezerva činí 22 628 Kč. Zaměstnavatelem žalované jsou , právnická osoba, , , adresa, , kde žalovaná pracuje od 1.4.2021 na hlavní pracovní poměr, nikoliv na dobu určitou. Žalovaná je svobodná, má maturitu a bydlí státní/obecní.

14. Z výpisu České spořitelny ze dne 1.11.2022 plyne, že dne 13.7.2022 byla na účet č. , č. účtu, připsána od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, částka 37 158 Kč. Z výpisu České spořitelny ze dne 1.11.2022 plyne, že dne 15.8.2022 byla na účet č. , č. účtu, připsána od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, částka 36 757 Kč. Z výpisu České spořitelny ze dne 1.11.2022 plyne, že dne 13.9.2022 byla na účet č. , č. účtu, připsána od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, částka 32 226 Kč. Z výpisu České spořitelny ze dne 1.11.2022 plyne, že dne 13.10.2022 byla na účet č. , č. účtu, připsána od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, částka 30 152 Kč.

15. Z Výpisu záznamu z registru SOLUS neplyne žádný záznam.

16. Z Výpisu CBS skóre ze dne 1.11.2022 plyne, že žalovaná měla kód příznaku 25, označující klienta nového, který není v databázi NRKI/BRKI.

17. Z Oznámení ze dne 3.11.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované akceptaci návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru.

18. Ze Splátkového kalendáře ze dne 3.11.2022 plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalované.

19. Z Informací o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry plyne úprava práv a povinností ve vztahu k pojištění úvěrů.

20. Z výzvy ze dne 3.11.2023 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu 56 639,95 Kč. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 6.11.2023, jak plyne z podacího lístku.

21. Skutkový závěr: Žalovaná obdržela dne 2.11.2022 od předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky v celkové výši 31 000 Kč. Vráceno bylo celkem 0 Kč. Výzvou ze dne 3.11.2023, předanou k poštovní přepravě dne 6.11.2023, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení dluhu.

22. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

23. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

24. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

25. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

26. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

28. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

29. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

30. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovanou byla dne 2.11.2022 uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 31 000 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit předchůdkyni žalobkyni formou splátek, včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru ze dne 2.11.2022 není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, je opatřena číselným kódem. I další žalobcem předložené listinné důkazy (Dodatek č. 1, Hodnocení klienta, Informace o pojištění) nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ním „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované „pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.

31. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jejího vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající s předchůdkyní žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy, ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

32. V případě smlouvy o úvěru uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (smluvní úroky, poplatky...) tak nelze považovat za důvodné.

33. Nadto soud dodává, že v daném případě předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované.

34. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

35. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

36. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

37. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

38. Žalobkyně tvrdila, že v daném případě bylo při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet vycházeno ze zjištění, že žalovaná pracovala u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, s čistým příjmem 33 000 Kč. Její výdaje představovaly životní minimum 4 620 Kč a výdaje na bydlení (nájem, inkaso) částku 4 752 Kč.

39. Odborná péče však předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisy z účtu, dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami k odběru energií, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalované, atd. V daném případě sice žalobkyně doložila výpisy z účtu žalované (č. , č. účtu, ), z nich bylo prokázáno, že jí její zaměstnavatel vyplácel mzdu v deklarované výši, avšak již nebyla doložena délka trvání pracovního poměru (nikoliv na dobu určitou). Navíc žalobkyně nedoložila, jakým způsobem žalovaná uspokojuje svou bytovou potřebu, nedoložila, jakým způsobem ověřovala deklarované výdaje žalované na bydlení ve výši 4 752 Kč. Skutečnost, že předchůdkyně žalobkyně vycházela u výdajů ze životního minima 4 620 Kč je sama o osobě nedostačující a neodráží faktické výdaje žalované. Nahlížení do různých databází, je sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně tvrzená nahlížení do insolvenčního rejstříku ani nepředložila. Pakliže předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalované vycházela toliko z informací získaných od žalované, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování zcela konkrétních výdajů a nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí.

40. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila její schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C-679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.

41. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná rovněž pro nezkoumání úvěruschopnosti žalované.

42. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

43. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

44. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jí byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 31 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Doklad o vyplacení úvěru ke dni 2.11.2022 a Výpisy z účtu České spořitelny ke dni 13.7.2022, 15.8.2022, 13.9.2022 a 13.10.2022, z nichž má soud za prokázané, že žalované na její účet č. , č. účtu, byla dne 2.11.2022 předchůdkyní žalobkyně poukázaná částka 31 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijala plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně celkem částku 0 Kč. Proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč (výrok I. rozsudku). Co do zbytku jistiny ve výši 15 263,53 Kč včetně smluvního úroku z úvěru, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

45. Soud má za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 3.11.2023, předanou k poštovní přepravě dne 6.11.2023, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 26.2.2024. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 27.2.2024. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 28.2.2024, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 14,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 31 000 Kč od 28.2.2024 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

46. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

47. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 31 288,10 Kč (tj. jistina 31 000 Kč + úroky z prodlení přiznané v I. výroku rozsudku a kapitalizované částkou 288,10 Kč; 50,37 %), žalovaná byla úspěšná co do částky 30 825,43 Kč (tj. jistina 15 263,53 Kč + úroky z prodlení a úroky uvedené ve II. výroku rozsudku a kapitalizované souhrnnou částkou 15 561,90 Kč; 49,63 %). Vzhledem k tomu, že poměr úspěchu účastníků řízení je téměř vyrovnaný (rozdíl činí 0,74 %), rozhodl soud tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.

48. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu ke splnění uložených povinností, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.