21 C 5/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , o 172 526,89 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 148 228,99 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 148 228,99 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 24 297,90 Kč s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 169 553,93 Kč od 18. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 169 553,93 Kč od 18. 9. 2024 do 20. 10. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 324,94 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 113,80 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 501,25 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 23 104 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno Zástupce, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 25.9.2024, doplněnou podáním ze dne 5.2.2025, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 172 526,89 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 19.12.2022 elektronicky uzavřena Smlouva o úvěru, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 180 767 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit včetně úroku z úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná úvěr čerpala, avšak se dostala do prodlení s jeho vrácením a žalobkyně jej zesplatnila. Žalobkyně dopisem ze dne 3.7.2024 vyzvala žalovanou k okamžitému splacení dluhu. Žalovaná celkem na úvěr vrátila 32 528,01 Kč. Zbytek i přes výzvu nevrátila.

2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 27.2.2025). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 19.12.2022 plyne, že se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 180 767 Kč se sjednanou zápůjční úrokovou sazbou 10,90 % ročně. Žalovaná se měla zavázat úvěr vrátit. Listina měla být ze strany žalované podepsaná elektronicky, prostřednictvím aplikace Mobilní banka.

6. Ze Standardních informací o spotřebitelském úvěru plyne úprava základních vlastností spotřebitelského úvěru, nákladů spotřebitelského úvěru a dalších důležitých právních aspektů. Listina měla být podepsaná žalovanou elektronicky.

7. Ze Všeobecných obchodních podmínek plyne úprava práv a povinností při poskytování bankovních služeb.

8. Z Úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele plyne úprava práv a povinností vyplývajících z uzavřené úvěrové smlouvy.

9. Ze Sazebníku žalobkyně platného od 1.11.2022 plyne úprava výše cen a poplatků poskytovaných služeb.

10. Z Výzvy ze dne 3.7.2024 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 10 854,96 Kč.

11. Z Historického výpisu z úvěru ze dne 17.9.2024 plyne, že částka úvěru činila 180 767 Kč a žalovaná vrátila žalobkyni částku 32 538,01 Kč.

12. Z Předžalobní výzvy ze dne 23.8.2024 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu; tato výzva byla předaná k poštovní přepravě dne 23.8.2024, jak plyne ze Sledování zásilek , Anonymizováno, .

13. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, č. 12.1.2023 plyne, že majitelem tohoto účtu je žalovaná. Na tento účet byla dne 20.12.2022 připsaná částka 79 968,39 Kč a částka 100 798,61 Kč, jako „čerpání úvěru“.

14. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 4.11.2022 plyne, že se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč.

15. Z Ověření platnosti dokumentu plyne postup elektronického podpisu smlouvy prostřednictvím aplikace Mobilní banka dne 19.12.2022.

16. Ze Smlouvy o elektronickém podpisu a bankovní identitě ze dne 7.10.2022 plyne, že tato listina je opatřena podpisem žalované. Z listiny plyne sjednání metody pro vytváření elektronického podpisu, používaného v rámci smluvních vztahů se žalobkyní.

17. Z Prohlášení o zdravotním stavu plyne, že tato listina měla být žalovanou podepsána elektronicky. Listina má obsahovat čestné prohlášení žalované o zdravotním stavu žalované.

18. Z Oznámení o zesplatnění ze dne 20.10.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že ke dni 18.10.2022 zesplatnila úvěr a vyzvala jej k úhradě částky 31 446,93 Kč.

19. Z Návrhu na poskytnutí úvěru ze dne ze dne 19.12.2022 plyne, že žalovaná měla být svobodná, měla mít základní vzdělání, bydlet v nájmu, její příjem ze závislé činnosti měl činit 17 000 Kč měsíčně. Náklady žalované spojené s bydlením měly činit 5 000 kč, pojištění 300 Kč a spoření 300 Kč.

20. Z kopie občanského průkazu žalované plyne, že je svobodná.

21. Skutkový závěr: Žalobkyně poskytla žalované dne 19.12.2022 peněžní prostředky ve výši 180 767 Kč. Žalovaná vrátila žalobkyně celkem částku 32 538,01 Kč. Výzvou ze dne 23.8.2024 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení dluhu.

22. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

23. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

24. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

25. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

26. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

28. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

29. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

30. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovanou byla dne 19.12.2022 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 180 767 Kč za sjednanou úrokovou sazbu a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit. Předložená Smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, byla podepsána elektronicky prostřednictvím mobilní aplikace žalobkyně. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované (Standardní informace o spotřebitelském úvěru, Všeobecné obchodní podmínky, Sazebník, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

31. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, čerpání kontokorentu z účtu žalovaného, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající s předchůdkyní žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

32. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (smluvní úroky,…) tak nelze považovat za důvodné.

33. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalované úvěr splácet.

34. Žalobkyně tvrdila, že zjistila, že žalovaná byla svobodná, bydlela v nájmu, pracoval s příjmem 17 000 Kč měsíčně čistého. Zároveň měla vycházet z životního minima, výdajů žalované na bydlení ve výši 6 083 Kč, jejích nákladů na pojištění ve výši 300 Kč.

35. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalovaného (konkrétní příjmy a konkrétní výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaná byla v době před uzavřením smlouvy zaměstnána, na jakou dobu byla zaměstnána a s jakým výdělkem. V daném případě žalobkyně však žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že by ověřovala zaměstnání a deklarovaný příjem žalované. Zároveň žalobkyně nedoložila, že by ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby žalované (nájem) a výši jejích nákladů na bydlení, včetně energií.

36. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící důkazy o prověřování poměrů žalované (příjmů a výdajů), žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalované poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.

37. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 180 767 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Platební historii úvěru a Výpis z účtu č. , č. účtu, ke dni 20.12.2022, z nichž má soud za prokázané, že tento účet byl veden na žalovanou a dne 20.12.2022 byly na účet připsané částky 79 968,39 Kč a 100 798,61 Kč, tj. celkem 180 767 Kč. Žalovaná vrátila žalobkyni celkem částku 32 538,01 Kč, jak plyne z Historického výpisu, zbytek ve výši 148 228,99 Kč dosud nevrátila, čímž porušila svou povinnost vyplývající jí z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Proto jí soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 148 228,99 Kč (rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky). Co do požadovaných smluvních úroků pak nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnou (výrok II. rozsudku).

38. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaná bezdůvodně obohatila), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 23.8.2024, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 19.10.2024. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 20.10.2024. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 21.10.2024, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 12,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 12,75 % ročně z částky 148 228,99 Kč od 21.10.2024 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

39. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

40. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 156 772,39 Kč (tj. jistina 148 228,99 Kč + úroky z prodlení a úroky v kapitalizované výši ke dni vyhlášení rozsudku částkou 8 543,40 Kč; 73,64 %), žalovaná byla úspěšná co do částky 56 122,05 Kč (tj. jistina 24 297,90 Kč + kapitalizované úroky a úroky z prodlení částkou 31 824,15 Kč; 26,36 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení, rovnající se rozdílu mezi jejím procentuálně vyjádřeným úspěchem a neúspěchem (47,28 %). Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 902 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 32 080 Kč dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen „vyhlášky“) za 4 úkony právní služby po 8 020 Kč, 3 režijními paušály po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) a 1 režijním paušálem za 450 Kč (účast advokáta žalobkyně u jednání soudu dne 3.4.2025) dle § 13 odst. 4 vyhlášky, ½ náhradou cestovních výdajů ve výši 802 Kč (žalobkyně se dne 3.4.2025 účastnila u zdejšího soudu celkem 2, Anonymizováno, jednání), za cestu osobním vozidlem advokáta žalobkyně tov. zn. Škoda Octavia, za cestu z Prahy do Chomutova k jednání soudu dne 3.4.2025 a zpět, při celkové vzdálenosti 220 km, průměrné spotřebě vozidla advokáta žalobkyně 4,3 litrů motorové nafty na 100 km, při vyhláškové ceně tohoto paliva 34,70 Kč za 1 litr a při pevné sazbě cestovní náhrady 5,80 Kč za 1 km (vyhl. č. 475/2024 Sb.), dále ½ náhradou za ztrátu času za 6 půlhodin po 150 Kč dle § 14 vyhlášky a 21 % DPH z částky 34 682 Kč, tj. ve výši 7 283,22 Kč. Soud přiznal žalobkyni náklady řízení pouze v rozsahu 47,28 %, tj. v částce 23 104 Kč. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

41. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 5.2.2025, neboť jej nepovažuje za účelně vynaložený náklad řízení, když z něj neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v žalobě.

42. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. povolení plnění ve splátkách.