21 C 5/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Adresa žalobkyně , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 108 409 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 63 161 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 63 161 Kč od 13.2.2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 45 248 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 002,90 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 108 409 Kč od 4.12.2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7 069,34 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 108 409 Kč od 4.12.2025 do 12.2.2026, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 45 248 Kč od 13.2.2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 63 161 Kč od 13.2.2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 15.12.2025, doplněnou podáním ze dne 21.1.2026 a ze dne 13.2.2026, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 108 409 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 21.5.2023 uzavřel žalovaný se žalobkyní Smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 130 500 Kč na nákup zboží u prodejce, kdy částka poskytnutého úvěru byla zaslaná přímo prodejci, tj. společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , IČO: , IČO, . Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit formou splátek včetně sjednané úrokové sazby 17,383553 % ročně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však úvěr řádně a včas nevrátil. Do zesplatnění úvěru vrátil žalobkyni celkem částku 56 567 Kč a od zesplatnění do podání žaloby vrátil celkem 10 772 Kč. Zbytek dosud nevrátil.

2. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 2. 3. 2026). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:5. , jméno FO, Smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 21.5.2023 plyne, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 130 500 Kč na nákup zboží – VW Caddy , Anonymizováno, u prodejce společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , IČO: , IČO, , jemuž bude úvěr poskytnut na účet. Sjednaná úroková sazba činila 17,383553 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit v 84 splátkách po 2 693 Kč měsíčně.

6. Ze Salda úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, plyne, že žalovaný v období od 7.6.2023 do 14.3.2025 uhradil žalobkyni 20x 2 693 kč + 2x 300 kč + 2x 500 Kč.

7. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že od 14.5.2025 do 15.9.2025 žalovaný uhradil žalobkyně celkem 10 772 Kč, tj. 4x 2 693 Kč.

8. Z Potvrzení o provedení ověření bonity klienta bez datace plyne, že žalobkyně sama sobě potvrdila, že provedla před uzavřením předmětné smlouvy ověření bonity žalovaného s tím, že žalovaný byl ženatý, měl bydlet v podnájmu, měl jedno dítě, měl být zaměstnán s výdělkem 32 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 19 000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti měly činit 14 000 Kč. Žalovaný nebyl nalezen v externím systému ISIR, v SOLUS, NRKI, CEE, a TELCO; MVČR – OP nenalezen.

9. Z Úvěrové zprávy plyne, že žalovanému byly odmítnuty čtyři splátkové kontrakty, měl jeden existující splátkový, jeden existující nesplátkový kontrakt a tři kreditní karty.

10. Z Matričního listu klienta ze dne 21.5.2023 plyne, že tato listina je podepsaná žalovaným. Žalovaný byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jako řadový nebo vedoucí pracovník, na dobu neurčitou. Jeho čistý měsíční příjem činí 32 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 19 000 Kč. Měsíční výdaje na bydlení činí 14 000 Kč, ostatní pravidelné měsíční výdaje domácnosti činí 0 Kč. Žalovaný bydlí v podnájmu, má základní vzdělání, je ženatý a má jednu vyživovanou osobu.

11. Ze Sdělení , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , ze dne 18.2.2026 plyne, že majitelem účtu č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, je společnost , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , IČO: , IČO, . Dne 22.5.2023 byla na tento účet připsaná částka 130 500 Kč od žalobkyně.

12. Z Předžalobní výzvy ze dne 27.10.2025 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 29.10.2025, jak plyne z poštovního podacího archu.

13. Skutkový závěr: Dne 22.5.2023 uzavřela žalobkyně se žalovaným písemnou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky 130 500 Kč na koupi zboží. Následujícího dne byla na účet č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , majitele , právnická osoba, ., připsaná částka 130 500 Kč, a to od žalobkyně. Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný vrátil žalobkyni pouze částku 67 339 Kč. Výzvou předanou k poštovní přepravě dne 29.10.2025 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

21. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 21.5.2023 podepsána písemná úvěrová smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 130 500 Kč na koupi výše specifikovaného zboží. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit včetně sjednaného úroku, a to formou měsíčních splátek. Úvěrová smlouva je opatřena podpisem žalovaného.

22. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.

23. V té souvislosti má soud za prokázané, že žalobkyně zjistila od žalovaného, že měl být v době uzavření smlouvy ženatý, měl žít v podnájmu, měl jednu vyživovanou osobu a základní vzdělání. Od Měl pracovat u společnosti , právnická osoba, na dobu neurčitou, s příjmem 32 000 Kč měsíčně čistého. Příjem ostatních členů domácnosti měl činit 19 000 Kč. Měl mít 5 exitujících závazků.

24. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami (k ověření délky trvání jeho pracovní poměru, zaměstnavatele a výši mzdy), dále nájemní smlouvou (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení (výše nájemného, energií), smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě však žalobkyně neoznačila žádný důkaz, že by před uzavřením smlouvy ověřila výši dosahovaného příjmu žalovaného (32 000 Kč), jeho zaměstnavatele, délku pracovního poměru, rovněž nedoložila ověření příjmu ostatních členů domácnosti (ve výši 19 000 Kč). Zároveň nepředložila žádný důkaz, že by ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby (podnájem) a výdajové poměry žalovaného, tj. náklady na bydlení (14 000 Kč). Navíc nahlížení do různých interních či externích databází (SOLUS, NRKI, CEE, ISIR,…), je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující. Povinností žalobkyně jako poskytovatele úvěru bylo, aby řádně zjistila konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, a zároveň tato svá zjištění také řádně ověřila. Pokud totiž žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o příjmech a výdajích žalovaného, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování jeho poměrů, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.

25. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C-679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

26. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.

27. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 130 000 Kč, a to tak, že tyto byly poskytnuta přímo prodejci zboží, tj. , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Sdělení banky ze dne 18.2.2026 ve spojení s Výpisem z účtu č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , z nichž má soud za prokázané, že na účet prodejce zboží byly dne 22.5.2023 připsány peněžní prostředky ve výši 130 500 Kč od žalobkyně. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil pouze částku 67 339 Kč, jak plyne ze Saldokonta smlouvy a Výpisu čerpání, splátek a úhrad.

28. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 63 161 Kč (výrok I. rozsudku). Co do jistiny ve výši 45 248 Kč, spolu se smluveným úrokem z úvěru, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

29. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 27.10.2025, předanou k poštovní přepravě dne 29.102025, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 11.2.2026, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 12.2.2026. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 13.2.2026, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,50 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 63 161 Kč od 13.2.2026 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

30. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

31. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 63 718,20 Kč (tj. jistina 63 161 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 557,20 Kč; 48,44 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 67 819,84 Kč (tj. jistina 45 248 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení a úroky ve výši 22 571,84 Kč; 51,56 %). Je zřejmé, že ve věci byl více úspěšný žalovaný, který by měl právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 3,12 % (rozdíl jeho procentuálního úspěchu a neúspěchu ve věci). Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by mu vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, je uvedeno ve III. výroku tohoto rozsudku.

32. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. povolení plnění ve splátkách.