21 C 52/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátkou se sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , o 22 960 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 11. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 2 960 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 19. 6. 2024 do 10. 12. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 20 000 Kč od 11. 12. 2024 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 321 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 22.11.2024, doplněnou podáním ze dne 3.3.2025, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 22 960 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 16.3.2024 uzavřena distančním způsobem Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr 4 000 Kč, jenž byl dne 16.3.2024 navýšen na částku 20 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná vrátila žalobkyni celkem 0 Kč.

2. Žalobkyně a její právní zástupkyně se k jednání soudu omluvily. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 24.3.2025). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a právní zástupkyně žalobkyně; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16.3.2024 plyne, že se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované úvěr 4 000 Kč s úrokovou sazbou 40 % ročně. Žalovaná se měla zavázat vrátit poskytnuté peněžní prostředky. Listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalované.

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16.3.2024 plyne, že se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované úvěr navýšený na částku 20 000 Kč s úrokovou sazbou 40 % ročně. Žalovaná se měla zavázat vrátit poskytnuté peněžní prostředky. Listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalované.

7. Z Procesu žádosti o úvěr a uzavření smlouvy plyne, že smlouva měla být uzavřena přes SMS kód.

8. Z Výpisu ke dni 16.3.2024 plyne, že tohoto dne byla poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč a 16 000 Kč.

9. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 16.3.2024 plyne, že společnost ThePay, a.s., potvrdila, že z účtu žalobkyně byla dne 16.3.2024 odeslaná částka 4 000 Kč na účet č. , č. účtu, , VS , var. symbol, , ID transakce , Anonymizováno, . Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 16.3.2024 plyne, že společnost ThePay, a.s., potvrdila, že z účtu žalobkyně byla dne 16.3.2024 odeslaná částka 16 000 Kč na účet č. , č. účtu, , VS , var. symbol, , ID transakce , Anonymizováno, .

10. Z kopie občanského průkazu žalované plyne, že žalovaná je svobodná.

11. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, plyne, že je veden na jméno žalované.

12. Z Oznámení ze dne 18.6.2024 plyne, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dluhu 47 588,08 Kč.

13. Z Předžalobní výzvy ze dne 2.10.2024 plyne, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 24 424,37 Kč. Tato výzva byla předaná k poštovní přepravě dne 8.10.2024, jak plyne z Podacího archu.

14. Skutkový závěr: Žalovaná obdržela dne 16.3.2024 peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to na účet č. , č. účtu, , jehož je majitelem. Vráceno bylo žalobkyni celkem 0 Kč. Výzvou předanou k poštovní přepravě dne 8.10.20244 právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení dluhu.

15. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

16. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

18. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

19. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

22. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

23. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla v březnu 2024 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit. Předložené smlouvy o úvěru nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované, měly být uzavřeny na dálku. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

24. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jejího vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaná. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

25. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (smluvní pokutu, poplatky, úroky…) tak nelze považovat za důvodné.

26. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalované úvěr splácet.

27. Žalobkyně tvrdila, že příjem žalované měl činit 20 500 Kč, a její výdaje 9 000 Kč měsíčně. Zároveň měla žalobkyně provést lustraci žalované v registru SOLUS, CEE, NRKI, BRKI, REPI, insolvenčním rejstříku, databázi neplatných dokladů.

28. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalovaného (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. pracovním smlouvou nebo aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaná byla v době před uzavřením smlouvy zaměstnána, na jakou dobu byla zaměstnána a s jakým výdělkem. V daném případě žalobkyně nedoložila, že by tvrzený příjem žalované u jejího zaměstnavatele ověřovala (navíc ani netvrdila, kdo byl jejím zaměstnavatelem, či co bylo jejím jiným zdrojem příjmu). Zároveň žalobkyně nedoložila, že by ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby žalované a výši jejích nákladů na bydlení. Rovněž Lustrace žalované v různých databázích, je sice důležitá, ale sama o osobě nedostačující, tím spíše, když nahlížení do různých databází žalobkyně ani nedoložila.

29. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící důkazy o prověřování poměrů žalované (jejích příjmů a výdajů), žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalované poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalované úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.

30. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Výpis z účtu žalované č. , č. účtu, a Potvrzení o provedené platbě ze dne 16.3.2024, z nichž má soud za prokázané, že žalované byly dne 16.3.2024 připsány na její účet peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná žalobkyni ničeho nevrátila, čímž porušila svou povinnost vyplývající jí z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Proto jí soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč. Co do částky 2 960 Kč pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

31. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupkyně žalobkyně sice vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 2.10.2024, předanou k poštovní přepravě dne 8.10.2024, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 9.12.2024. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 10.12.2024. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 11.12.2024, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 12,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 11.12.2024 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

32. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

33. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 21 075,80 Kč (tj. jistina 20 000 Kč + kapitalizované úroky z prodlení 1 075,80 Kč; 77,86 %), žalovaná byla úspěšná co do částky 5 993 Kč (tj. jistina 2 960 Kč + kapitalizované úroky z prodlení a úroky 3 033 Kč; 22,14 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze 55,72 % ze všech jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 919 Kč, odměnou advokátky žalobkyně za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni úkonu (dále jen „vyhláška“), 3 režijními paušály po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a 21 % DPH z částky 1 200 Kč, tj. ve výši 252 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni náklady řízení v částce 1 321 Kč, jež odpovídá 55,72 % (rozdílu mezi procentuálním úspěchem a neúspěchem). Tyto přiznané náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).