21 C 63/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , zastoupené Jméno zainteresované osoby 0/0 , advokátem se sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 , proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 , bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 , o 25 323 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 766 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 766 Kč od 8.12.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 13 557 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 187,33 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 323 Kč od 15.11.2023 do 7.12.2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 557 Kč od 8.12.2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 15.11.2023, doplněnou podáním ze dne 13.3.2024, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 25 323 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24.2.2023 uzavřena distančním způsobem, na adrese www., Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly dne 24.2.2023 žalovanému bankovním převodem poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný vrátil žalobkyni celkem 8 234 Kč, zbytek řádně a včas nevrátil. Žalobkyně má právo požadovat po žalovaném vedle jistiny i úhradu úroků, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 1 030 Kč a poplatky. I přes výzvu žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 8.4.2024). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy ze dne 24.2.2023 plyne, že se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat úvěr vrátit ve 24 splátkách, s poplatkem za poskytnutí úvěru 660 Kč, poplatkem Expres výplatu 199 Kč a poplatkem za Bezpečnou splátku 99 Kč. Listina je opatřena v jejím závěru v kolonce klienta opatřena kódem , Anonymizováno, .

6. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Z listiny plyne úprava popisu základních vlastností spotřebitelského úvěru, dalších důležitých právních aspektů.

7. Ze Sazebníku platného k 4.1.2019 plyne úprava výše základních poplatků, nákladů úvěru a smluvní pokuty. Tato listina není opatřena podpisem žalovaného.

8. Z kopie občanského průkazu žalovaného plyne, že je svobodný.

9. Z Úvěrové zprávy plyne, že žalovaný měl jeden odmítnutý nesplátkový kontrakt, šest odvolaných splátkových kontraktů, jeden odvolaný nesplátkový kontrakt, dvě odvolané kreditní karty, dva existující splátkové kontrakty, jednu existující kreditní kartu.

10. Z Potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 14.11.2023 plyne, že žalobkyně potvrdila, že před uzavřením Smlouvy o úvěru ze dne 24.2.2023 provedla ověření bonity klienta s tím, že žalovaný měl jedno dítě, byl zaměstnancem s příjmem 35 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 0 Kč, splátky jiným společnostem činily 5 000 Kč. Z registru SOLUS žalovaný neměl záznam nebo neměl příznak C, Z. V registru ISIR jeho rodné číslo nebylo registrováno, NRKI bylo OK, v CRIBIS žalovaný neměl exekuci.

11. Z Posouzení úvěruschopnosti žalovaného plyne obecný výklad a hodnocení žalobkyně k otázce posuzování úvěruschopnosti klienta při poskytování úvěrů.

12. Z Printscreenu: podpisového SMS kódu plyne, že dne 24.2.2023 , Anonymizováno, zaslala na telefonní číslo, tel. číslo, zprávu ve tvaru „, Anonymizováno, – to je vas PIN pro podpis smlouvy. Staci ho prepsat do pole SMS PIN a je hotovo. Hezky den preje , Anonymizováno, “.

13. Z Opisu výpisu proplacení smlouvy ke dni 24.2.2023 plyne, že tohoto dne byla na účet č. , č. účtu, poukázaná částka 20 000 Kč s VS , var. symbol, .

14. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 24.2.2023 plyne, že společnost , právnická osoba, potvrdila, že dne 24.2.2023 z účtu žalobkyně byla odeslaná částka 20 000 Kč na účet č. , č. účtu, , příjemce , jméno FO, , pod VS , var. symbol, .

15. Z Opisu výpisu proplacení smlouvy ke dni 31.3.2023 plyne, že tohoto dne byla na účet č. , č. účtu, připsaná částka 1 Kč z účtu č. , č. účtu, majitele , jméno FO, , a to pod VS , var. symbol, .

16. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že žalovanému byla poskytnuta jistina 20 000 Kč a žalovaný vrátil celkem 8 234 Kč.

17. Z Výzvy ze dne 31.7.2023 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 5 477 Kč. Tato výzva byla žalovanému zaslaná dne 3.8.2023, jak plyne z Poštovního podacího archu.

18. Z Výzvy ze dne 15.9.2023 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 25 323 Kč. Tato výzva byla zaslaná žalovanému dne 18.9.2023, jak plyne z Poštovního podacího archu.

19. Z Předžalobní výzvy ze dne 13.10.2023 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 16.10.2023, jak plyne z Poštovního podacího archu.

20. Skutkový závěr: Žalovaný obdržel dne 24.2.2023 od žalobkyně na účet č. , č. účtu, , jehož byl majitelem, peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Vráceno bylo žalobkyni celkem 8 234 Kč. Výzvou ze dne 13.10.2023, předanou k poštovní přepravě dne 16.10.2023, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k vrácení dluhu.

21. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

22. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

23. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

24. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

25. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

28. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

29. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla v roce 2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně sjednaného poplatku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného; je opatřena číselným kódem. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného (Formulár pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Sazebník). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

30. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

31. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (smluvní pokutu, poplatky, úroky…) tak nelze považovat za důvodné.

32. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet.

33. Žalobkyně tvrdila, že příjem žalovaného měl činit 35 000 Kč, minimální výdeje žalovaného na bydlení měly činit 13 737 Kč, životní minimum 7 520 Kč, měsíční výdaje uvedené žalovaným 10 000 Kč, splátky jiným společnostem měly činit 6 765 Kč. Zároveň měla žalobkyně provést lustraci žalovaného v registru SOLUS, NRKI, CEE a ISIR.

34. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalovaného (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. pracovním smlouvou nebo aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy zaměstnán, na jakou dobu byl zaměstnán a s jakým výdělkem. V daném případě žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že by ověřila zaměstnání žalovaného, výši jeho mzdy, délku pracovního poměru. Zároveň žalobkyně nedoložila, že by ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby žalovaného a faktickou výši jeho nákladů na bydlení. Rovněž Lustrace žalovaného v různých databázích, je sice důležitá, ale sama o osobě nedostačující, tím spíše, když nahlížení do různých databází žalobkyně ani nepředložila.

35. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící důkazy o prověřování poměrů žalovaného (jeho příjmů a výdajů), žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

36. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Potvrzení o provedené platbě ze dne 24.2.2023 a Opis výpisu proplacení smlouvy ke dni 24.2.2023, z nichž má soud za prokázané, že žalovanému byly dne 24.2.2023 z účtu žalobkyně připsány na jeho účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Zároveň má soud za prokázané, že žalovaný vrátil žalobkyni celkem 8 234 Kč, zbytek vyplacené částky dosud nevrátil, čímž porušil svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Proto mu soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 11 766 Kč (rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky). Co do částky 13 557 Kč pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

37. Soud má za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 13.10.2023, předanou k poštovní přepravě dne 16.10.2023, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 6.12.2023. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 7.12.2023. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 8.12.2023, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 15 % ročně z částky 11 766 Kč od 8.12.2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

38. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

39. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 11 766 Kč s příslušenstvím, žalovaný byl úspěšný co do částky 13 557 Kč s příslušenstvím. Je tak zřejmé, že by ve věci úspěšnějšímu žalovanému náleželo právo na náhradu poměrných nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by mu vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve II. výroku tohoto rozsudku.