21 C 67/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátkou se sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , o 26 955 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 13.3.2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 11 955 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 17.9.2024 do 12.3.2026, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 13.3.2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 13.3.2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 4.2.2026, doplněnou podáním ze dne 13.4.2026, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 26 955 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 14.5.2024 uzavřena distančním způsobem, na adrese www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly dne 14.5.2024 žalované bankovním převodem na účet č. , č. účtu, poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná ničeho žalobkyni nevrátila.

2. Žalovaná byla usnesením ze dne 5.3.2026 č. j. 21 C 67/2026-11 vyzvána, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy vyjádřila k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedla, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci a aby označila důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byla žalovaná usnesením vyzvána, aby se vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla zároveň upozorněna, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila ani k žalobě, ani k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto její souhlas předpokládal. Žalobkyně rovněž s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

5. Soud učinil tato skutková zjištění:

6. Ze Smlouvy č. , hodnota, ze dne 14.5.2024 plyne, že se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované úvěrový limit až do výše 20 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 40 % měsíčně. Žalovaná se měla zavázat úvěr vrátit. Listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, v jejím závěru SMS kódem , Anonymizováno, .

7. Ze Všeobecných obchodních podmínek plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalované.

8. Ze Žádosti o úvěr č. , hodnota, plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalované. Žalovaná měla být svobodná, měla bydlet s rodiči, měla mít základní vzdělání. Zdrojem jejího příjmu měla být mateřská/rodičovská. Měsíční příjem žalované měl činit 12 368 Kč a měsíční výdaje 4 860 Kč.

9. Z Oznámení o přiznání dávky ze dne 7.2.2024 č.j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, plyne, že žalované byl přiznán od 29.10.2023 rodičovský příspěvek ve výši 11 538 kč na syna , jméno FO, , nar. , datum, .

10. Z Poštovní poukázky ze dne 13.3.2024 plyne, že žalovaná obdržela od úřadu práce příspěvek na dítě a rodičovský příspěvek za 2/2024 v celkové výši 12 368 Kč.

11. Z Potvrzení o platbě ze dne 14.5.2024 plyne, že společnost , právnická osoba, , potvrdila, že dne 14.5.2024 byla z účtu žalobkyně odeslaná platba ve výši 15 000 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, , VS , var. symbol, .

12. Ze Sdělení , právnická osoba, ., ze dne 9.3.2026 ve spojení s Výpisem z účtu č. , č. účtu, plyne, že majitelem a disponentem tohoto účtu je žalovaná. Dne 14.5.2024 byla na účet připsaná částka 15 000 Kč od žalobkyně. Počáteční zůstatek na účtu ke dni 1.5.2024 činil 74,88 Kč.

13. Z kopie občanského průkazu žalované plyne, že je svobodná.

14. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, za období 19.3.2024-13.5.2024 plyne, že zůstatek na účtu činil 509,53 Kč. Majitelem účtu je žalovaná. Dne 13.5.2024 byla na účet připsaná částka 12 368 Kč od úřadu práce (PnD+RodP za 4/2024). Dne 12.4.2024 byla na účet připsaná částka 12 368 Kč od úřadu práce (PnD+RodP za 3/2024).

15. Z Výzvy ze dne 19.10.2025 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 21.10.2025, jak plyne z Podacího lístku.

16. Skutkový závěr: Žalovaná obdržela dne 14.5.2024 od žalobkyně na účet č. , č. účtu, , jehož byla majitelem a disponentem, peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Vráceno bylo žalobkyni celkem 0 Kč. Výzvou ze dne 19.10.2025, předanou k poštovní přepravě dne 21.10.2025, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení dluhu.

17. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

18. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

19. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

20. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

21. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

24. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

25. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla v roce 2024 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky do úvěrového limitu 20 000 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalované; je opatřena číselným SMS kódem. Žádné další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

26. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

27. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (úrok, smluvní pokutu, …) tak nelze považovat za důvodné.

28. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalované úvěr splácet.

29. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalované (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. Oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory. Dále např. nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí nebo prohlášením rodičů žalované k doložení uspokojování bytové potřeby, výše jejího příspěvku na nájemné včetně energií, atd. V daném případě sice žalobkyně doložila výše deklarované příjmy žalované (rodičovský příspěvek + přídavky na dítě) avšak již nedoložila, že by ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby (u rodičů) a výši jejích nákladů na bydlení. Lustrace žalované v různých databázích, je sice důležitá, ale sama o osobě nedostačující, tím spíše, když nahlížení do různých databází žalobkyně ani nepředložila.

30. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící důkazy o prověřování poměrů žalované (výdajů), žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalované poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalované úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smlouvy, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.

31. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jí byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Sdělení banky ve spojení s Výpisem z účtu č. , č. účtu, , z nichž má soud za prokázané, že žalované byly dne 14.5.2024 z účtu žalobkyně připsány na tento její účet peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaná ničeho žalobkyni nevrátila, čímž porušila svou povinnost vyplývající jí z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Proto soud uložil žalované v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 15 000 Kč. Co do částky 11 955 Kč, s příslušenstvím, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

32. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 19.10.2025, předanou k poštovní přepravě dne 21.10.2025, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 11.3.2026. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 12.3.2026. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 13.3.2026, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,5 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data dřívějšího a v sazbě vyšší, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 13.3.2026 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

33. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

34. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 15 189 Kč (tj. jistina 15 000 Kč + úroky z prodlení uvedené v I. výroku rozsudku a kapitalizované částkou 189 Kč), žalovaná byla úspěšná co do částky 16 035,20 Kč (tj. jistina 11 955 Kč + úroky z prodlení uvedené ve II. výroku rozsudku a kapitalizované částkou 4 080,20 Kč). Je tak zřejmé, že ve věci byla více úspěšná žalovaná. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalované vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve III. výroku tohoto rozsudku.