21 C 69/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Adresa žalobkyně , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o 38 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 799 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 799 Kč od 23. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 34 201 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 38 000 Kč od 6. 12. 2024 do 22. 12. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 34 201 Kč od 23. 12. 2024 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 6.12.2024, doplněnou podáním ze dne 3.4.2025, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 38 000 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24.11.2023 uzavřena distančním způsobem, Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 38 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím formou splátek. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný vrátil žalobkyni celkem 34 200 Kč, zbytek řádně a včas i přes výzvu nevrátil.

2. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 2.5.2025 v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy č. , hodnota, ze dne 24.11.2023 plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalovaného, v jejím úvodu je autorizační doložka s číselným SMS kódem , Anonymizováno, . Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 38 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 15 % ročně. Žalovaný se měl zavázat úvěr vrátit ve splátkách. Úvěr měl být čerpán tak, že částka 38 000 Kč měla být vyplacena na účet žalovaného č. , č. účtu, do 10 pracovních dnů od účinnosti Smlouvy.

6. Z Přílohy č. 1 - Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bez datace plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalovaného. Žalovaný měl být svobodný, měl mít 1 vyživované dítě. Jeho č. účtu mělo být , č. účtu, . Jeho zaměstnavatel měla být společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , kde měl dosahovat průměrného příjmu za poslední 3 měsíce 21 592 Kč. Náklady na bydlení měly činit 3 000 Kč (pravidelná částka), finanční závazky měly činit 0 Kč a sázky měly činit 3 963 Kč.

7. Z Předsmluvních informací ze dne 24.11.2023 plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalovaného, ale SMS kódem , Anonymizováno, .

8. Z Detailu pohybu – okamžité příchozí platby ID operace: , Anonymizováno, ze dne 24.11.2023 plyne, že na účet č. , č. účtu, byla z účtu č. , č. účtu, , s názvem , jméno FO, , připsaná částka 1 Kč, s poznámkou , jméno FO, .

9. Z Detailu pohybu – bezhotovostní platby ID operace: , Anonymizováno, ze dne 24.11.2023 plyne, že z účtu č. , č. účtu, byla na účet č. , č. účtu, připsaná částka 38 000 Kč, s poznámkou , jméno FO, úvěr.

10. Z upomínky ze dne 20.6.2024 plyne, že žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu 6 200 Kč.

11. Z 1. e-upomínky ze dne 20.6.2024 plyne, že žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu 6 200 Kč. Ze 2. e-upomínky ze dne 5.7.2024 plyne, že žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu 6 700 Kč.

12. Z Předžalobní výzvy ze dne 21.11.2024 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu 74 560 Kč. Tato výzva byla předaná k poštovní přepravě dne 21.11.2024, jak plyne z Podacího lístku.

13. Z kopie občanského průkazu žalovaného plyne, že žalovaný je svobodný.

14. Z Výplatního lístku za 10/2023 plyne, že společnost , právnická osoba, vyplatila žalovanému za měsíc říjen 2023 čistou mzdu 25 072 Kč. Z Výplatního lístku za 8/2023 plyne, že společnost , právnická osoba, vyplatila žalovanému za srpen 2023 čistou mzdu 23 054 Kč. Z Výplatního lístku za 9/2023 plyne, že společnost , právnická osoba, vyplatila žalovanému za září 2023 čistou mzdu 19 018 Kč.

15. Z Výpisu z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, plyne, že společnost je zapsaná v rejstříku od dubna 2009.

16. Z kopie řidičského průkazu žalovaného plyne, že měl řidičské oprávnění.

17. Z Výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, za období od 18.10.2023 do 16.11.2023 plyne, že majitelem účtu je žalovaný. Počáteční zůstatek na účtu činil 18 419 Kč, konečný zůstatek činil 0,09 Kč.

18. Z Výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, za období od 18.8.2023 do 18.9.2023 plyne, že majitelem účtu je žalovaný. Počáteční zůstatek na účtu činil 5 591,80 Kč, konečný zůstatek činil 19 191 Kč.

19. Z Výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, za období od 19.9.2023 do 18.10.2023 plyne, že majitelem účtu je žalovaný. Počáteční zůstatek na účtu činil 19 191,60 Kč, konečný zůstatek činil 18 419 Kč.

20. Z Výstupu z Insolvenčního rejstříku ze dne 23.11.2023 plyne, že žalovaný měl v rejstříku odškrtnutou – skončenou věc vedenou pod sp. zn. , Anonymizováno, , spisová značka, .

21. Z Výsledku lustrace v registru Solus ze dne 24.11.2023 plyne, že žalovaný byl v rejstříku bez negativního záznamu.

22. Skutkový závěr: Žalovaný obdržel dne 24.11.2023 od žalobkyně na účet č. , č. účtu, , jehož je majitelem, peněžní prostředky ve výši 38 000 Kč. Vráceno byla žalobkyni celkem 1 Kč (dne 24.11.2023 z účtu žalovaného na účet žalobkyně). Výzvou ze dne 21.11.2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k vrácení dluhu.

23. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

24. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

25. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

26. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

27. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

29. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

30. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

31. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 24.11.2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 38 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním, ani jiným, podpisem žalovaného, je opatřena číselným SMS kódem: , Anonymizováno, . I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované (Předsmluvní informace, Příloha č. 1,…). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

32. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

33. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (náklady spojené s uplatněním pohledávky,…) tak nelze považovat za důvodné.

34. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet.

35. Soud má za prokázané, že žalovaný v době od srpna do října 2023 pracoval u společnosti , právnická osoba, s výše tohoto odůvodnění rozsudku uvedeným měsíčním příjmem, jak bylo prokázáno výplatní páskou za 8/2023-10/2023. Dále má soud za prokázané z občanského průkazu, že žalovaný byl svobodný.

36. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalovaného (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy zaměstnán, na jakou dobu byl zaměstnán a s jakým výdělkem. V daném případě žalobkyně ověřila zaměstnavatele žalovaného a jeho mzdu za 3 měsíce (8-10/2023), avšak již nezjistila a neověřila, zda žalovaný pracoval i v době těsně před uzavřením předmětné smlouvy, tj. v měsíci listopadu 2023 (tj. těsně před poskytnutím peněžních prostředků) a nadále (neověřovala délku trvání pracovního poměru). Zároveň žalobkyně nedoložila, že by ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby žalovaného a výši nákladů na bydlení v deklarované výši 3 000 Kč. Rovněž lustrace žalovaného v různých databázích, je sice důležitá, ale sama o osobě nedostačující.

37. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící důkazy o prověřování poměrů žalovaného (jeho příjmů a výdajů), žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

38. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 38 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila dva Detail pohybu – Bezhotovostní platbu ze dne 24.11.2023, z nějž má soud za prokázané, že žalovanému byly vyplaceny peněžní prostředky ve výši 38 000 Kč na účet č. , č. účtu, , jehož je vlastníkem. Žalovaný vrátil žalobkyni celkem částku 34 200 Kč + 1 Kč (verifikační platba), zbytek dosud nevrátil, čímž porušil svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Proto mu soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 3 799 Kč (tj. rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky). Co do částky 34 201 Kč pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

39. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaná bezdůvodně obohatila), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 21.11.2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 21.12.2024. Žalovaný pak byla povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 22.12.2024. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 23.12.2024, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 12,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 12,75 % ročně z částky 3 799 Kč od 23.12.2024 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

40. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

41. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 3 799 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. výroku rozsudku, žalovaný byl úspěšný co do částky 34 201 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve II. výroku rozsudku. Je tak zřejmé, že ve věci byl více úspěšnější žalovaný, který tak má právo na poměrnou část nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by mu vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl, soud tak, jak je uvedeno ve III. výroku tohoto rozsudku.