Okresní soud v Chomutově · Rozsudek

21 C 71/2024

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2024-06-06 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSCV:2024:21.C.71.2024.1

Citované zákony (7)

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , zastoupené Anonymizováno Anonymizováno Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno advokátem Adresa zainteresované osoby 0/0 , proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 , Adresa zainteresované osoby 1/0 , o 43 558,31 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 312,37 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 312,37 Kč od 28.4.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 15 245,94 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 111,65 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 41 410,90 Kč od 27.2.2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 462,84 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 558,31 Kč od 27.2.2024 do 27.4.2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 245,94 Kč od 28.4.2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 28 312,37 Kč od 28.4.2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 26.2.2024, doplněnou podáním ze dne 28.3.2024 a ze dne 23.5.2024, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 43 558,31 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15.5.2022 uzavřena distančním způsobem Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 49 180 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný vrátil žalobkyni celkem 20 867,63 Kč, zbytek řádně a včas nevrátil. Žalobkyně má právo požadovat po žalovaném vedle jistiny i úhradu úroků, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 600 Kč a poplatky. I přes výzvu žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy č. , hodnota, ze dne 15.5.2022 plyne, že se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěrový rámec 41 448 Kč. Žalovaný se měl zavázat úvěr vrátit. Roční úroková sazba měla činit 26,28 % ročně. Listina je opatřena v jejím závěru v kolonce klienta opatřena kódem , Anonymizováno, .

6. Z Úvěrových podmínek plyne úprava práv a povinností při poskytování úvěrů.

7. Z Úvěrové zprávy plyne, že žalovaný měl jeden odvolaný splátkový kontrakt, jeden existující splátkový kontrakt.

8. Z Potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 26.2.2024 plyne, že žalobkyně potvrdila, že před uzavřením Smlouvy o úvěru ze dne 15.5.2022 provedla ověření bonity klienta s tím, že žalovaný neměl žádné dítě, byl zaměstnancem s příjmem 22 700 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 20 000 Kč. Byl svobodný, bydlel v podnájmu. Z registru SOLUS žalovaný vyšel OK, NRKI bylo OK, ISIR bylo OK, CEE bylo OK, MV ČR bylo ověřeno.

9. Z Posouzení úvěruschopnosti žalovaného plyne obecný výklad a hodnocení žalobkyně k otázce posuzování úvěruschopnosti klienta při poskytování úvěrů.

10. Z Opisu výpisu proplacení smlouvy ke dni 24.5.2022 plyne, že tohoto dne byla na účet č. , č. účtu, připsaná částka 41 448 Kč.

11. Z Opisu výpisu proplacení smlouvy 7205084780 plyne, že od 16.5.2022 do 31.7.2023 byla vyplacena částka 1 Kč, 600 Kč, 575 Kč, 500 Kč, 582 Kč, 239 Kč, 487 Kč, 300 Kč, 600 Kč, 621 Kč, 500 Kč, 700 Kč, 1 300 Kč, 528 Kč a 200 Kč.

12. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, ze dne 28.2.2022 plyne, že majitelem účtu je žalovaný. Počáteční zůstatek na účtu činil 44,92 Kč, konečný zůstatek činil -222,08 Kč. Dne 10.2.2022 byla na účet připsaná částka 23 393 Kč od společnosti , právnická osoba, , adresa, .

13. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, ze dne 31.3.2022 plyne, že majitelem účtu je žalovaný. Počáteční zůstatek na účtu činil -222,08 Kč, konečný zůstatek činil -55,94 Kč. Dne 14.3.2022 byla na účet připsaná částka 12 069 Kč od společnosti , právnická osoba, , adresa, . Dne 17.3.2022 byla na účet připsaná částka 150 000 Kč od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

14. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, ze dne 29.4.2022 plyne, že majitelem účtu je žalovaný. Počáteční zůstatek na účtu činil -55,94 Kč, konečný zůstatek činil 2 605 Kč. Dne 8.4.2022 byla na účet připsaná částka 24 062 Kč od společnosti , právnická osoba, , adresa, .

15. Z kopie občanského průkazu žalovaného plyne, že žalovaný je svobodný.

16. Ze Sdělení společnosti Vodafone Czech Republic a.s. ze dne 9.4.2024 plyne, že telefonní číslo , tel. číslo, je evidováno na jméno , jméno FO, , aktivace proběhla dne 25.9.2020 a deaktivace dne 8.1.2024.

17. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že žalovanému byla poskytnuta dne 24.5.2022 částka 41 448 Kč, dále v období od 18.7.2022 do 31.7.2023 částka 600 Kč, 575 Kč, 500 Kč, 582 Kč, 239 Kč, 487 Kč, 300 Kč, 600 Kč, 621 Kč, 500 Kč, 700 Kč, 1 300 Kč, 528 Kč, 200 Kč. Žalovaný vrátil celkem 20 867,63 Kč.

18. Z Výzvy ze dne 22.11.2023 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 46 911 Kč. Tato výzva byla žalovanému zaslaná dne 23.11.2023, jak plyne z Poštovního podacího archu.

19. Z Předžalobní výzvy ze dne 4.1.2024 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 5.1.2024, jak plyne z Poštovního podacího archu.

20. Skutkový závěr: Žalovaný obdržel v době od 16.5.2022 do 31.7.2023 od žalobkyně peněžní prostředky ve výši 49 180 Kč. Vráceno bylo žalobkyni celkem 20 867,63 Kč. Výzvou ze dne 4.1.2024, předanou k poštovní přepravě dne 5.1.2024, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k vrácení dluhu.

21. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

22. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

23. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

24. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

25. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

28. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý, Anonymizováno, elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

29. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla v roce 2022 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně sjednaného poplatku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného; je opatřena číselným kódem. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného (Úvěrové podmínky). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

30. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

31. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (smluvní pokutu, poplatky, úroky…) tak nelze považovat za důvodné.

32. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet.

33. Žalobkyně tvrdila, že příjem žalovaného měl činit 22 700 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 20 000 Kč, životní minimum 3 910 Kč, splátky jiným společnostem 3 088 Kč. Zároveň měla žalobkyně provést lustraci žalovaného v registru SOLUS, NRKI, CEE a ISIR.

34. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalovaného (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. pracovním smlouvou nebo aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy zaměstnán, na jakou dobu byl zaměstnán a s jakým výdělkem. V daném případě žalobkyně doložila výši mzdy žalovaného před uzavřením předmětní úvěrové smlouvy, avšak nedoložila, že by ověřovala, zda pracoval na dobu určitou nebo neurčitou. Zároveň žalobkyně nedoložila, že by ověřovala deklarované příjmy ostatních členů domácnosti, způsob uspokojování bytové potřeby žalovaného a faktickou výši jeho nákladů na bydlení. Rovněž Lustrace žalovaného v různých databázích, je sice důležitá, ale sama o osobě nedostačující, tím spíše, když nahlížení do různých databází žalobkyně ani nepředložila. Nelze přehlédnou ani skutečnost, že předložené výpisy z účtu žalovaného vykazovaly malé, popř. záporné počáteční a konečné zůstatky.

35. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící důkazy o prověřování poměrů žalovaného (zejména jeho výdajů), žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

36. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 49 180 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Opis výpisu proplacení smlouvy ke dni 24.5.2022 a za období od 16.5.2022 do 31.7.2023, včetně Výpisu čerpání a splátek, z nichž má soud za prokázané, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 49 180 Kč. Zároveň má soud za prokázané, že žalovaný vrátil žalobkyni celkem 20 867,63 Kč, zbytek vyplacené částky dosud nevrátil, čímž porušil svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Proto mu soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 28 312,37 Kč (rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky). Co do částky 15 245,94 Kč pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

37. Soud má za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 4.1.2024, předanou k poštovní přepravě následujícího dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 26.4.2024. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 27.4.2024. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 28.4.2024, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 14,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 14,75 % ročně z částky 28 312,37 Kč od 28.4.2024 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

38. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

39. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 28 666,97 Kč (tj. jistina 28 312,37 + kapitalizované úroky z prodlení 354,60 Kč; 52,75 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 22 820,43 Kč (tj. jistina 15 245,94 Kč + kapitalizované úroky a úroky z prodlení 7 574,49 Kč; 47,25 %). S ohledem na nepatrný rozdíl mezi úspěchem a neúspěch obou účastníků, rozhodl soud o nákladech tak, že žádnému z nich nepřiznal náklady řízení (výrok III. roszudku).

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.