21 C 74/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o 43 198,01 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 867,52 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 867,52 Kč od 15.1.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 23 330,49 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 020,80 Kč od 10.4.2024 do 14.1.2025, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 153,28 Kč od 15.1.2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 19 867,52 Kč od 15.1.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 13.11.2024, doplněnou podáním ze dne 20.5.2025, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 43 198,01 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 25.9.2023 uzavřena distančním způsobem, na adrese www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému na účet č. , č. účtu, poskytnuty peněžní prostředky ve výši 19 900 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný vrátil pouze na jistinu částku 32,48 Kč (dne 25.10.2023 částku 11,13 Kč + dne 5.12.2023 částku 21,35 Kč). Žalobkyně má právo požadovat po žalovaném vedle jistiny i úhradu smluvní pokuty ve výši 1 660,53 Kč (ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 5.1.2024-4.4.2024, a to pro případ prodlení žalovaného) a poplatky. I přes výzvu žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 9.5.2025). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 25.9.2023 plyne, že se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr až do výše 30 800 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 1,016 % denně. Žalovaný se měl zavázat úvěr vrátit. Listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, v závěru listiny je uveden údaj o jejím elektronickém podepsání ze strany věřitele a dlužníka.

6. Z Předpisu denních splátek plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalovaného.

7. Z Údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru plyne úpravy základních vlastností spotřebitelského úvěru, nákladů úvěru, a dalších právních aspektů. Tato listina není opatřena podpisem žalovaného.

8. Ze Všeobecných obchodních podmínek plyne úprava podmínek pro poskytování spotřebitelského úvěru. Tato listina není opatřena podpisem žalovaného.

9. Z Informací pro spotřebitele plynou obecné informace o procesu poskytování spotřebitelského úvěru, včetně informací vyžadovaných po žalovaném za účelem posouzení úvěruschopnosti.

10. Ze Souhlasu se zpracováním osobních údajů plyne, že žalovaný měl udělit souhlas se zpracování osobních údajů. Tato listina není opatřena podpisem žalovaného.

11. Z Autorizace ověření totožnosti ze dne 25.9.2023 plyne, že ověření totožnosti bylo autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalovaného č. ú. , č. účtu, .

12. Z Kopie občanského průkazu žalovaného plyne, že je svobodný.

13. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 25.9.2023 plyne, že žalovaný žije sám. Výše jeho pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 20 000 Kč, výdaje na bydlení činí 10 000 Kč. Nemá žádné další nezbytné výdaje. Ostatní zbytné výdaje činí 10 000 Kč. Výše jeho čistého měsíčního příjmu činí 61 366 Kč. Žalovaným uvedená výše měsíčního příjmu činí 40 000 Kč.

14. Z listiny označené jako Identifikované příjmy plyne výpis dat příjmových transakcích na účtu č. , hodnota, .

15. Z Obecných a jiných principů posuzování a filozofie žalobkyně plyne deklarace zákonnosti posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

16. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli plyne, že dne 25.9.2023 byl na účet č. , č. účtu, odeslána částka 7 000 Kč, dne 6.12.2023 částka 2 900 Kč, dne 6.12.2023 částka 4 400 Kč a dne 10.12.2023 částka 5 600 Kč, vše pod VS , var. symbol, .

17. Z Výzvy ze dne 3.9.2024 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 3.9.2054, jak plyne z Podacího lístku.

18. Ze Sdělení , právnická osoba, ., ze dne 26.3.2025 ve spojení s Výpisem z účtu č. , č. účtu, plyne, že majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, je žalovaný. Účet byl založen dne 18.3.2023 a byl žalovaným vypovězen v únoru 2025. Dne 25.9.2023 byla na účet připsaná částka 7 000 Kč, dne 10.12.2023 částka 5 600 Kč, dne 6.12.2023 částka 2 900 Kč a dne 6.12.2023 částka 4 400 Kč, vše z účtů žalobkyně. Počáteční zůstatek na účtu ke dni 5.8.2023 činil zápornou hodnotu -18 863,54 Kč.

19. Skutkový závěr: Žalovaný obdržel v období od 25.9.2023 do 10.12.2023 od žalobkyně na účet č. , č. účtu, , jehož byl majitelem, peněžní prostředky ve výši 19 900 Kč. Vráceno bylo žalobkyni celkem 32,48 Kč. Výzvou ze dne 3.9.2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k vrácení dluhu.

20. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

21. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

22. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

23. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

24. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

27. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

28. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla v roce 2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 30 800 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně sjednaného úroku a poplatků. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného; je opatřena údajem o jejím elektronickém podpisu. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného (Všeobecné obchodní podmínky, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním osobních údajů,…). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

29. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

30. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (smluvní pokutu, úroky, poplatky,…) tak nelze považovat za důvodné.

31. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet.

32. Žalobkyně pouze v žalobě tvrdila, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací získaných od žalovaného a nadále provedla jeho lustraci v různých databázích (CEE, IR, platné doklady, …).

33. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalovaného (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. pracovní smlouvou, aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy zaměstnán, na jakou dobu byl zaměstnán a s jakým výdělkem. Výpisem z katastru nemovitostí, popř. nájemní smlouvou k doložení způsobu uspokojování bytové potřeby, doklady o výši nákladů žalovaného na bydlení, doklady o jeho dalších závazcích, atd. V daném případě však žalobkyně pouze tvrdila, že příjem žalovaného ve výši 61 366 Kč ověřila z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti. Je třeba uvést, že sám žalovaný měl deklarovat svůj příjem pouze ve výši 40 000 Kč. Žalobkyně řádně nespecifikovala, což představuje rozdíl výše uvedených částek a netvrdila ani, kdo byl v době rozhodné zaměstnavatelem žalovaného, délku pracovního poměru žalovaného. Zároveň ani neoznačila žádný relevantní důkaz, že příjem žalovaného ověřovala. V neposlední řadě žalobkyně nedoložila, že ověřovala deklarované výdaje žalovaného, zejména výdaje spojené s bydlením a další jeho závazky. Pokud by si žalobkyně nechala od žalovaného předložit výpis z jeho účtu, tak by zjistila, že před poskytnutím peněžních prostředků činil stav jeho účtu, na který mu vyplácela peněžní prostředky, zápornou hodnotu -18 863,54 Kč. Rovněž Lustrace žalovaného v různých databázích, je sice důležitá, ale sama o osobě nedostačující, tím spíše, když nahlížení do různých databází žalobkyně ani nepředložila.

34. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící důkazy o prověřování poměrů žalovaného (jeho příjmů a výdajů), žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

35. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 19 900 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila sdělení banky a Výpis z běžného účtu č. , č. účtu, , z nichž má soud za prokázané, že žalovanému byly ve výše uvedené dny poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 19 900 Kč, a to na účet jehož byl v době rozhodné majitelem. Žalovaný žalobkyni vrátil pouze částku 32,48 Kč, zbytek dosud nevrátil, čímž porušil svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Proto mu soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 19 867,52 Kč (tj. rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky). Co do zbývající částky 23 330,49 Kč pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

36. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 3.9.2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 13.1.2025. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 14.1.2025. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 15.1.2025, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 12 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení tak, jak je uvedeno v I. výroku rozsudku. Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

37. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

38. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 19 867,52 Kč s příslušenstvím, žalovaný byl úspěšný co do částky 23 330,49 s příslušenstvím. Je zřejmé, že ve věci byl úspěšnější žalovaný, který by měl právo na poměrnou část nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by mu vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve III. výroku tohoto rozsudku.