21 C 77/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: ; pojišťovna , IČO , se sídlem adresa žalobkyně , zastoupené titul . jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa , proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného , okres okres , o zaplacení 6 893 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 543 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 210 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 337 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 24.11.2020, doplněnou podáním ze dne 23.3.2021, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 6 893 Kč s příslušenstvím s tím, že dlužná částka představuje nezaplacené pojistné ve výši 6 543 Kč za období od 1.1.2020 do 1.6.2020, které byl žalovaný povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] pro životní pojištění, a dále poplatek ve výši 350 Kč za poplatky spojené s ukončením pojistné smlouvy pro neplacení pojistného.

2. Soud v daném případě nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř.). Usnesení zdejšího soudu ze dne 18.3.2021 č.j. 21 C 77/2021-12 obsahující výzvu k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo právní zástupkyni žalobkyně doručeno dne 23.3.2021 a žalovanému dne 3.4.2021 náhradně.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:

5. Z návrhu pojistné smlouvy ze dne 23.2.2018 ve spojení s Pojistkou ze dne 28.2.2018 vyplývá, že mezi účastníky byla s účinností od 1.3.2018 na dobu určitou 75 let věku žalovaného uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo životní pojištění [anonymizováno]. Žalovaný se v předmětné smlouvě zavázal platit žalobkyni měsíčně pojistné ve výši 1 300 Kč.

6. Z potvrzení o přijetí nabídky ze dne 28.2.2018 plyne, že žalobkyně potvrdila přijetí nabídky k uzavření pojistné smlouvy.

7. Z čl. 19 odst. 8 Všeobecných pojistných podmínek [anonymizována dvě slova] plyne, že v souvislosti se způsoby ukončení smlouvy je žalovaný povinen zaplatit poplatek v příslušné výši uvedení v aktuálním PPPP.

8. Z Přehledu poplatků a parametrů produktu platného od 1.12.2016 vyplývá, že poplatek spojený s ukončením smlouvy činí 350 Kč.

9. Z upomínky ze dne 7.4.2020 plyne, že žalobkyně upomenula žalovaného o dlužné pojistné ve výši 3x 1 300 Kč.

10. Z pokusu o smír ze dne 13.7.2020 plyne, že žalobkyně upozornila žalovaného na dluh ve výši 6 893 Kč.

11. Z vyúčtování plyne, že dlužná částka pojistného činí 6 543 Kč + poplatek ve výši 350 Kč za předčasné ukončení smlouvy.

12. Ze zániku pojištění ze dne 11.6.2020 plyne, že žalobkyně oznámila žalovanému zánik pojistné smlouvy k 1.6.2016.

13. Z předžalobní upomínky ze dne 24.9.2020 vyplývá, že právní zástupkyně žalobkyně upomenula žalovaného o zaplacení dlužného pojistného. Tato upomínka byla žalovanému zaslána dne 24.9.2020, což bylo zjištěno z poštovního podacího archu.

14. Skutkový závěr: Účastníci uzavřeli dne 23.2.2018 písemnou smlouvu o životním pojištění, jež byla účinná od 1.3.2018 Smlouva byla uzavřena na dobu určitou – 75 let věku žalovaného. Žalovaný se zavázal platit žalobkyni měsíčně pojistné ve výši 1 300 Kč, vždy k 1. dni každého měsíce roku. Žalovaný pojistné splatné k 1. dni 1., 2., 3., 4., 5. a 6. měsíce roku 2020 nezaplatil a dne 1.6.2020 pojištění zaniklo. I přes upomínku žalobkyně nebylo na pojistném za výše uvedené období ničeho zaplaceno. Výzva advokáta žalobkyně ze dne 24.9.2020 byla předána k poštovní přepravě téhož dne.

15. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2758 odst. 2 ObčZ není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. Podle § 2782 odst. 1 ObčZ má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. ObčZ není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Podle § 2783 odst. 2 ObčZ je jednorázové pojistné splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Podle § 1968 věty první ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části důvodná.

17. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla platně uzavřena pojistná smlouva pro [anonymizováno] životní pojištění, a to s počátkem pojištění od 1.3.2018 na dobu určitou 75 let věku žalovaného. V pojistné smlouvě se žalovaný zavázal hradit žalobkyni měsíčně pojistné ve výši 1 300 Kč, vždy k 1. dni každého měsíce roku (§ 12 odst. 2 zák. č. 37/2004 Sb.). Žalovaný nezaplatil pojistné splatné k 1. dni 1. až 6. měsíce roku 2020, čímž porušil svou zákonnou povinnost vyplývající z ustanovení § 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě. Protože žalobkyně má podle § 13 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb. právo na pojistné za pojistnou dobu, soud v této části žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné v celkové výši 6 543 Kč. Soud má dále za prokázané, že žalovaný byl s placením pojistného v prodlení, a proto má žalobkyně právo požadovat po žalovaném podle § 1970 ObčZ úrok z prodlení. První den prodlení žalovaného s úhradou pojistného připadl na den následující po splatnosti pojistného, tj. vždy na 2. den 1. až 6. měsíce roku 2020. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení až od 6.7.2020, tedy od data pozdějšího, než by požadovat mohla. Výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení (8,25 % ročně) je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 6 543 Kč, který v kapitalizované výši činí částku 210 Kč (výpočet.: 8,25 % ročně z částky 6 543 Kč od 6.7.2020 do 24.11.2020).

18. Zbytek jistiny ve výši 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11 Kč uplatňuje žalobkyně s odkazem na čl. 19 odst. 8 VPP a Přehled poplatků. Ve VPP se uvádí, že pokud bude pojistná smlouva předčasně ukončena je žalovaný povinen zaplatit poplatek dle Přehledu poplatků. V Přehledu poplatků je stanovena výše poplatků spojených s ukončením pojistné smlouvy.

19. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných pojistných podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění pojistných podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

20. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 42/03).

21. Podle ust. § 1813 ObčZ se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem nepřiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle občanského zákoníku je každý povinen jednat v právním styku poctivě. Ústavní soud již několikrát zásadu„ poctivosti“ v oblasti ochrany spotřebitele aplikoval, a to ve formě tzv. principu důvěry (srovnej nález ze dne 6. 11. 2007 sp.zn. II. ÚS 3/06).

22. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu.

23. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Pojistné podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (poplatky) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných pojistných podmínek a Sazebníku, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 sp. zn. I.ÚS 3512/11.

24. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o poplatcích v Pojistných podmínkách a Přehledu poplatků žalobkyně porušila zásadu„ rovnosti a poctivosti“ v oblasti spotřebitelské smlouvy a ujednání o poplatku je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatné (ustanovení §§ 547, 580 ObčZ). Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu, a proto soud žalobu co do částky 350 Kč včetně kapitalizovaného úroku z prodlení z této částky ve výši 11 Kč zamítl (výrok II. rozsudku).

25. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Výrok III. rozsudku o nákladech řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle nějž měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 6 543 Kč (94,90 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 350 Kč (5,10 %), proto soud přiznal žalobkyni pouze 89,80 % (výpočet: 94,90 % – 5,10 %) všech jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a odměnou advokáta žalobkyně ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen,,vyhláška“), 3 režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, 21% DPH z částky 900 Kč, tj. ve výši 189 Kč, podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. Proto soud přiznal žalobkyni částku 1 337 Kč rovnající se 89,80 % z jejích celkových nákladů řízení. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).