21 C 82/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 , zastoupené Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno advokátem Adresa zainteresované osoby 0/0 , proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 , dříve Anonymizováno Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 , o zaplacení 105 890,15 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 72 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 72 000 Kč od 26.4.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 33 890,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 86 975,25 Kč od 2.6.2023 do 25.4.2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 975,25 Kč od 26.4.2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 72 000 Kč od 26.4.2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 29,79 % ročně z částky 72 000 Kč od 23.5.2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 278 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 29.2.2024, doplněnou podáním ze dne 9.4.2024, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 105 890,15 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 10.2.2023 uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 72 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit včetně sjednaného úroku, a to formou měsíčních splátek. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 72 000 Kč. Předtím předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované na její účet částku 1 Kč. Žalovaná však i přes výzvu ničeho nevrátila.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 10.2.2023 ve znění Dodatku č. 1 plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, ale byla podepsána elektronicky (kódem: , Anonymizováno, ). Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 72 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 83,77 % ročně. Žalovaná se měla zavázat úvěr vrátit ve 36 splátkách po 5 512 Kč. Úvěr měl být vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, .

5. Z Dokladu o vyplacení úvěru – Otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu plyne, že dne 15.2.2023 byla z účtu č. , č. účtu, odepsána částka 72 000 Kč na účet č. , č. účtu, , VS , var. symbol, .

6. Z Oznámení ze dne 22.5.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dluhu 88 373 Kč.

7. Ze společného prohlášení ze dne 31.10.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně prohlásily a potvrdily, že dne 29.6.2023 uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž nedílnou součástí je Příloha č. 1 (výčet postoupených pohledávek). Z přílohy č. 1 plyne, že plyne, že pohledávka na základě předmětné smlouvy byla postoupena.

8. Z Oznámení ze dne 14.11.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 14.11.2023, jak plyne z podacího lístku.

9. Z Důkazu o odeslání 1 Kč plyne, že dne 10.2.2023 předchůdkyně žalobkyně odeslala na účet žalované č. , č. účtu, částku 1 Kč.

10. Ze Zaslané SMS (informace o vyplacení) plyne, že dne 10.2.2023 předchůdkyně žalobkyně zaslala platbu 1 Kč s tím, že VS této platby má žalovaná použít jako podpisový kód pro odpovědi SMS.

11. Z Důkazu o přijaté SMS (pro vyplacení) plyne, že dne 10.2.2023 byla doručena potvrzující SMS pro vyplacení úvěru ve tvaru „souhlasím , jméno FO, , Anonymizováno, z telefonního čísla , tel. číslo12. Z Hodnocení klienta ze dne 10.2.2023 plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, ale je v kolonce Klient uveden kód: , Anonymizováno, . Žalovaná je rozvedená, s maturitou. Žije ve vlastním. Je zaměstnána s průměrným měsíčním čistým příjmem 31 180 Kč. Její výdaje činí životní minimum 4 860 Kč a výdaje na bydlení (nájem, inkaso) činí 7 490 Kč. Má 2 děti. Rezerva činí 10 850 Kč. Zaměstnavatelem žalované jsou , právnická osoba, , , adresa, , kde žalovaná pracuje od 13.11.2017 na hlavní pracovní poměr.

13. Z Potvrzení , právnická osoba, o provedené platbě ze dne 10.2.2023 plyne, že na účet žalované byla dne 12.1.2023 připsaná platba ve výši 32 784 Kč z účtu č. , č. účtu, . Z Potvrzení Monety Money Bank o provedené platbě ze dne 10.2.2023 plyne, že na účet žalované byla dne 13.10.2022 připsaná platba ve výši 31 539 Kč z účtu č. , č. účtu, . Z Potvrzení Monety Money Bank o provedené platbě ze dne 10.2.2023 plyne, že na účet žalované byla dne 14.11.2022 připsaná platba ve výši 31 204 Kč z účtu č. , č. účtu, . Z Potvrzení Monety Money Bank o provedené platbě ze dne 10.2.2023 plyne, že na účet žalované byla dne 14.12.2022 připsaná platba ve výši 29 553 Kč z účtu č. , č. účtu, .

14. Z výplatní pásky žalované za 12/2022 plyne, že zaměstnavatel , právnická osoba, , vyplatil žalované mzdu 32 784 Kč.

15. Z Výpisu záznamu z registru SOLUS ze dne 9.2.2023 neplyne žádný záznam.

16. Z Výpisu CBS skóre ze dne 10.2.2023 plyne, že žalovaná měla kód příznaku 306, označující klienta s nízkými body do interní Score card, vyšší riziko, úvěr je výrazně limitován výší vyplacené částky, případně zamítán).

17. Z Oznámení ze dne 16.2.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované akceptaci návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru.

18. Ze Splátkového kalendáře ze dne 16.2.2023 plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalované.

19. Z výzvy ze dne 30.1.2024 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu 129 770,14 Kč. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 30.1.2024, jak plyne z podacího lístku.

20. Skutkový závěr: Žalovaná obdržela dne 15.2.2023 od předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky v celkové výši 72 000 Kč. Vráceno bylo celkem 0 Kč. Výzvou ze dne 30.1.2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení dluhu.

21. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

22. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

23. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

24. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

25. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

28. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

29. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovanou byla dne 10.2.2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 72 000 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit předchůdkyni žalobkyni formou splátek, včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru ze dne 10.2.2023 není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, je opatřena číselným kódem. I další žalobcem předložené listinné důkazy (Dodatek č. 1, Hodnocení klienta, Splátkový kalendář) nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ním „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované „pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.

30. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jejího vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající s předchůdkyní žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy, ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

31. V případě smlouvy o úvěru uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (smluvní úroky, poplatky...) tak nelze považovat za důvodné.

32. Nadto soud dodává, že v daném případě předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované.

33. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

34. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

35. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

36. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

37. Žalobkyně tvrdila, že v daném případě bylo při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet vycházeno ze zjištění, že žalovaná pracovala u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, s čistým příjmem 31 180 Kč. Její výdaje představovaly životní minimum 4 860 Kč a výdaje na bydlení (nájem, inkaso) částku 7 490 Kč. Měla mít dvě děti.

38. Odborná péče však předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisy z účtu, dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami k odběru energií, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalované, atd. V daném případě sice žalobkyně doložila Potvrzeními o platbě ze dne 10.2.2023 a výplatní páskou za 12/2022 výši měsíční mzdy, avšak již nedoložila, jakým způsobem žalovaná uspokojovala svou bytovou potřebu (vlastní bydlení) a nedoložila, jakým způsobem ověřovala deklarované výdaje žalované na bydlení ve výši 7 490 Kč. Skutečnost, že předchůdkyně žalobkyně vycházela u výdajů ze životního minima 4 860 Kč je sama o osobě nedostačující a neodráží faktické výdaje žalované. Nahlížení do různých databází, je sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující. Pakliže předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalované vycházela toliko z informací získaných od žalované, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování zcela konkrétních výdajů a nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí.

39. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila její schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C-679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.

40. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná rovněž pro nezkoumání úvěruschopnosti žalované.

41. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

42. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

43. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jí byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 72 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Doklad o vyplacení úvěru ke dni 15.2.2023, z něhož má soud za prokázané, že žalované na její účet č. , č. účtu, byla dne 15.2.2023 předchůdkyní žalobkyně poukázaná částka 72 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijala plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně celkem částku 0 Kč. Proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 72 000 Kč (výrok I. rozsudku). Co do zbytku jistiny ve výši 33 890,15 Kč včetně smluvního úroku z úvěru, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

44. Soud má za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 30.1.2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 24.4.2024. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 25.4.2024. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 26.4.2024, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 14,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 72 000 Kč od 26.4.2024 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

45. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

46. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 72 756,40 Kč (tj. jistina 72 000 Kč + úroky z prodlení přiznané v I. výroku rozsudku a kapitalizované částkou 756,40 Kč; 51,96 %), žalovaná byla úspěšná co do částky 67 271,25 Kč (tj. jistina 33 890,15 Kč + úroky z prodlení a úroky uvedené ve II. výroku rozsudku a kapitalizované souhrnnou částkou 33 381,10 Kč; 48,04 %). Žalobkyni tak náleží poměrná část jejích účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 3,92 %. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 295 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 21 360 Kč za 4 úkony právní služby po 5 340 Kč dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), 4 režijními paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby a účast advokáta žalobkyně u jednání soudu dne 21.4.2024) a 21 % DPH z částky 22 560 Kč, tj. ve výši 4 737,60 Kč. Úspěchu žalobkyně odpovídají náklady řízení ve výši 1 278 Kč (3,92 %). Tyto přiznané náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

47. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 9.4.2024, neboť nejde o účelně vynaložený náklad řízení, když z něj neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v samotné žalobě.

48. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu ke splnění uložených povinností, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.