21 C 85/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátkou se sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , o zaplacení 18 845 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 000 Kč od 22.1.2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5 845 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 460,34 Kč od 22.10.2024 do 21.1.2026, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 460,34 Kč od 22.1.2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 22.1.2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 449 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno Zástupce, , do tří dnů od právní moci rozsudku.Odůvodnění1. Žalobou doručenou soudu dne 8.1.2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 18 845 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , adresa, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 13.9.2024 prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, a to na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala vrátit předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 13.10.2024 včetně poplatku za sjednání úvěru ve výši 5 460,34 Kč a úroku ve výši 384,66 Kč. Předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná úvěr předchůdkyni žalobkyně nevrátila, ničeho neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. I přes výzvu žalovaná ničeho žalobkyni neuhradila.

2. Soud v daném případě nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř.). Usnesení zdejšího soudu ze dne 23.3.2026 č.j. 21 C 85/2026-12 obsahující výzvu k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo právní zástupkyni žalobkyně doručeno dne 25.3.2026 a žalované dne 6.4.2026.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, ze dne 13.9.2024 soud zjistil, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, obsahuje údaj o elektronickém podpisu číselným kódem , Anonymizováno, . Předchůdkyně žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do 30 dnů od odeslání finančních prostředků úvěrované, spolu s úrokem 36 % ročně.

6. Z Dodatku ke smlouvě ze dne 16.10.2024 plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalované.

7. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z Formuláře pro informace o spotřebitelském úvěru za účelem sjednání nové smlouvy plyne, že tyto listiny nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované.

8. Z Informací o vlastníkovi plyne, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná a zůstatek na účtu činil 8 629,71 Kč (bez uvedení k jakému dni se zůstatek vztahuje).

9. Z Potvrzení ze dne 3.12.2025 plyne, že z účtu předchůdkyně žalobkyně č. , č. účtu, byla dne 13.9.2024 odepsaná částka -13 000 Kč, a to na účet č. , č. účtu, .

10. Z Úvěruschopnosti klienta plyne, že žalovaná měly být zaměstnancem s výdělkem 28 159 Kč. Její výdaje měly činit celkem 9 000 Kč, z toho hypotéka 0 Kč, měsíční splátka bankovních úvěrů 2 000 Kč, náklady na bydlení 6 000 Kč a ostatní výdaje 1 000 Kč.

11. Ze Zprávy České spořitelny, a.s., ze dne 25.3.2026 ve spojení s Výpisem z účtu č. , č. účtu, za měsíc září 2024 plyne, že tento účet je veden na žalovanou jako majitele a jediného disponenta. Dne 13.9.2024 byla na účet připsaná částka 13 000 Kč, a to z účtu č. , č. účtu, (předchůdkyně žalobkyně). Počáteční zůstatek na účtu ke dni 1.9.2024 činil zápornou hodnotu -5 237,36 Kč.

12. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.11.2025 ve spojení s Přílohou, Anonymizováno, č. 1 plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z Oznámení ze dne 3.12.2025 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila postoupení pohledávky žalované.

13. Z Výzvy ze dne 3.12.2025 plyne, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu; tyto výzvy byla předána k poštovní přepravě dne 5.12.2025, jak plyne z Potvrzení o podání zásilky.

14. Skutkový závěr: Předchůdkyně žalobkyně dne 13.9.2024 vyplatila na výše uvedený účet žalované částku 13 000 Kč. Žalovaná ničeho nevrátila. Písemnou smlouvou o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni. Dne 5.12.2025 právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalované výzvu k vrácení peněžních prostředků.

15. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

16. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

18. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

19. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

22. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

23. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovanou byla v září 2024 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit, včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalované; je opatřena údajem i jejím elektronickém podepsání. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované (Formuláře, Dodatek…). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

24. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jejího vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

25. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (poplatek, úrok, …) tak nelze považovat za důvodné.

26. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě pouze tvrdila, že žalovaná byla povinna doložit výplatní pásky za 2 měsíce, výpis z bankovního účtu nebo daňové přiznání a zároveň byla předchůdkyní žalobkyně lustrovaná v dostupných databází (ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI). Netvrdila však z jakých konkrétních zjištěných příjmů a výdajů v rámci zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet její předchůdkyně vycházela a k jakým výsledkům (disponibilnímu zůstatku) došla.

27. Odborná péče předpokládá jednak řádně věřitelem zjistit veškeré poměry žalované (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaná byla v době před uzavřením smlouvy zaměstnána a s jakým výdělkem. Dále výpisem z katastru nemovitostí, popř. nájemní smlouvou k ověření uspokojování bytové potřeby, listinami k ověření jejích výdajů na bydlení včetně energií, jejích jiných závazků, atd. Žalobkyně však žádnou relevantní listinu o ověřování poměrů žalované nepředložila. Je třeba uvést, že pokud by předchůdkyně žalobkyně důsledně ověřovala poměry žalované, tak by musela zjistit, že na počátku září 2024 vykazoval účet žalované zápornou hodnotu. Prověřování osoby žalované v různých databázích je sice důležité, ale samo o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně nahlížení do databází uváděných v žalobě ani nepředložila.

28. Soud v daném případě uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalované poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.

29. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Zprávu České spořitelny, a.s., ze dne 25.3.2026 ve spojení s Výpisem z účtu č. , č. účtu, , z nichž má soud za prokázané, že majitelem tohoto účtu je žalovaná a dne 13.9.2024 byla na tento účet připsaná částka 13 000 Kč z účtu předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná předchůdkyni žalobkyně ničeho nevrátila, čímž porušil svou povinnost vyplývající jí z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Proto jí soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimovaná na základě smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 ObčZ), dosud nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 13 000 Kč. Co do částky 5 845 Kč pak nezbylo než žalobu pro nedůvodnost zamítnout (výrok II. rozsudku).

30. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaná bezdůvodně obohatila), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupkyně žalobkyně sice vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 3.12.2025, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 20.1.2026. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 21.1.2026. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 22.1.2026, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,5 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

31. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

32. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 13 405,40 Kč (tj. jistina 13 000 Kč + kapitalizované úroky z prodlení vyčíslené ke dni vyhlášení rozsudku částkou 405,40 Kč; 59,77 %), žalovaná byla úspěšná co do částky 9 024,70 Kč (tj. jistina 5 845 Kč + kapitalizované úroky z prodlení vyčíslené částkou 3 179,70 Kč; 40,23 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení, rovnající se rozdílu mezi jejím procentuálně vyjádřeným úspěchem a neúspěchem (tj. 19,54 %). Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokátky žalobkyně v celkové výši 1 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) a 3 režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky. Žalobkyni tak náleží náhrada ve výši 449 Kč odpovídající 19,54 %. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit advokátce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

33. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. povolení plnění ve splátkách.