21 C 87/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , o 64 954,28 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 923,87 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 923,87 Kč od 11.1.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 45 030,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 36 355,13 Kč od 15.6.2024 do 10.1.2025, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 431,26 Kč od 11.1.2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 19 923,87 Kč od 11.1.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 12.11.2024, doplněnou podáním ze dne 4.6.2025, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 64 954,28 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 29.11.2023 uzavřena distančním způsobem, na adrese www, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly v době od 29.11.2023 do 2.2.2024 žalovanému bankovním převodem na účet č. , č. účtu, poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 35 010 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná vrátila žalobkyni celkem 15 086,13 Kč, zbytek řádně a včas nevrátila.

2. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 29.5.2025). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy č. , hodnota, ze dne 29.11.2023 plyne, že se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované úvěr (kreditní rámec) až do výše 42 700 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 1,066 % denně. Žalovaná se měla zavázat úvěr vrátit. Listina je opatřena v jejím závěru informací o jejím elektronickém podepsání.

6. Z Údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru plyne úprava základních vlastností spotřebitelského úvěru, nákladů spotřebitelského úvěru a dalších důležitých právních aspektů. Tato listina není opatřena podpisem žalované.

7. Z Informací pro spotřebitele plyne úprava obecných informací o procesu poskytování spotřebitelského úvěru. Listina není opatřena podpisem žalované.

8. Ze Všeobecných obchodních podmínek plyne úprava podmínek pro poskytování spotřebitelského úvěru. Tato listina není opatřena podpisem žalované.

9. Ze Souhlasu se zpracováním osobních údajů plyne, že žalovaná měla udělit souhlas se zpracování osobních údajů. Tato listina není opatřena podpisem žalované.

10. Z Autorizace ověření totožnosti ze dne 29.11.2023 plyne, že ověření totožnosti žalované bylo autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet č. , č. účtu, .

11. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 29.11.2023 plyne, že ve společně hospodařící domácnosti žalované měly být celkem 2 členové, domácnost žalované měla mít 1 příjem. Žalovaná neměla mít výdaje na půjčky, její pravidelné výdaje na bydlení měly činit 5 100 Kč. Další nezbytné výdaje měly činit 1 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 600 Kč. Výše ověřeného čistého měsíční příjmu měla činit 22 638 Kč. Výše měsíčního čistého příjmu uvedená žalovanou měla činit 36 000 Kč. Počet nepracujících členů ve společné domácnosti byl 1. Rezerva pro výdaje činila 600 Kč. Disponibilní příjem žalované měl činit 13 800 Kč.

12. Z Identifikovaných příjmů bez datace plyne, že v souladu s pravidly žalobkyně a zákonnými požadavky pro posouzení úvěruschopnosti byl na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele 22 638 Kč.

13. Z Obecných a jiných principů posuzování a filozofie žalobkyně plyne deklarace zákonnosti posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

14. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli plyne, že dne 29.11.2023 byla na účet č. , č. účtu, odeslána částka 5 500 Kč, dne 13.1.2024 pak částka 4 010 Kč, dne 2.2.2024 částka 200 Kč, 15 300 Kč a 10 000 Kč, vše pod VS , var. symbol, .

15. Z Výpisu z běžného účtu žalované č. , č. účtu, ze dne 20.11.2023 plyne, že tento účet je veden pro žalovanou.

16. Ze Sdělení , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., ze dne 11.4.2025 ve spojení s Výpisem z účtu č. , č. účtu, plyne, že majitelem tohoto účtu je žalovaná a na účet byla dne 29.11.2023 připsaná částka 5 00 Kč, dne 13.1.2024 částka 4 010 Kč, dne 2.2.2024 částka 200 Kč, 10 000 Kč a 15 300 Kč, a to z účtu žalobkyně.

17. Z Výzvy ze dne 3.9.2024 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 3.9.2024, jak plyne z Podacího lístku.

18. Skutkový závěr: Žalovaná obdržela v době od 29.11.2023 do 2.2.2024 od žalobkyně na účet č. , č. účtu, , jehož byla majitelem, peněžní prostředky v celkové výši 35 010 Kč. Vráceno bylo žalobkyni celkem 15 086,13 Kč. Výzvou ze dne 3.9.2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení dluhu.

19. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

20. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

21. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

22. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

23. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

26. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

27. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla v roce 2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky do úvěrového limitu 42 700 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalované; je opatřena údajem i jejím elektronickém podepsání. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované (Všeobecné obchodní podmínky, Souhlas se zpracováním osobních údajů,…). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

28. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši, Anonymizováno, splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

29. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (poplatky, úrok…) tak nelze považovat za důvodné.

30. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalované úvěr splácet.

31. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalované (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaná byla v době před uzavřením smlouvy zaměstnána, na jakou dobu byl zaměstnána a s jakým výdělkem. V daném případě žalobkyně tvrdila v listině označené jako Výpis o posouzení úvěruschopnosti, že příjem žalované činil 22 638 Kč. Toto tvrzení však ničím nedoložila. Zároveň žalobkyně nedoložila, že by ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby žalované a tvrzenou výši nákladů na bydlení (5 100 Kč/měs.). Rovněž Lustrace žalované v různých databázích, je sice důležitá, ale sama o osobě nedostačující, tím spíše, když nahlížení do různých databází žalobkyně ani nepředložila.

32. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící důkazy o prověřování poměrů žalované (jejích příjmů a výdajů), žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalované poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalované úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smlouvy, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.

33. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jí byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 35 010 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Sdělení ČSOB, a.s., ze dne 11.4.2025 ve spojení s Výpisem z účtu č. , č. účtu, , z nichž má soud za prokázané, že žalované byly v době od 29.11.2023 do 2.2.2024 z účtu žalobkyně připsány na tento její účet peněžní prostředky v celkové výši 35 010 Kč (tj. 5 500 + 4 010 + 200 + 15 300 + 10 000). Žalovaná vrátila žalobkyni pouze částku 15 086,13 Kč; zbytek dosud nevrátila, čímž porušila svou povinnost vyplývající jí z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Proto jí soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 19 923,87 Kč. Co do částky 45 030,41 Kč pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

34. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 3.9.2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 9.1.2025. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 10.1.2025. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 11.1.2025, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 12 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data dřívějšího a v sazbě vyšší, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 12 % ročně z částky 19 923,87 Kč od 11.1.2025 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

35. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

36. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 19 923,87 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. výroku tohoto rozsudku, žalovaná byla úspěšná co do částky 45 030,41 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve II. výroku rozsudku. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná byla ve věci více úspěšnější a měla by tak právo na poměrnou část nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by jí vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve III. výroku tohoto rozsudku.