2127 C 163/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Adresa žalobkyně , proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , o 15 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 999 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 999 Kč od 27.3.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 1 001 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 8.3.2025 do 26.3.2025, úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 001 Kč od 27.3.2025 do zaplacení, a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 967 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno Zástupce, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 8.3.2025, doplněnou podáním ze dne 25.6.-2025, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 15 000 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 5.9.2024 uzavřena distančním způsobem, Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím formou splátek. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná vrátil žalobkyni celkem 1 000 Kč a dne 5.9.2024 uhradila verifikační platbu 1 Kč, zbytek řádně a včas i přes výzvu nevrátila.

2. Žalovaná byla usnesením ze dne 10.6.2025 č. j. 21 C 163/2025-13 vyzvána, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy vyjádřila k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedla, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci a aby označila důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byla žalovaná usnesením vyzvána, aby se vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla zároveň upozorněna, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila ani k žalobě, ani k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto její souhlas předpokládal. Žalobkyně rovněž s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy č. , hodnota, ze dne 5.9.2024 plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalované, smlouva měla být podepsaná elektronicky (kód , Anonymizováno, ). Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 20 % měsíčně. Žalovaná se měla zavázat úvěr vrátit. Poplatek za upomínku měl činit 500 Kč, poplatek za II. upomínku měl činit 500 Kč.

6. Z Přílohy č. 1 - Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bez datace plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalované. Žalovaná byla rozvedená, její č. účtu bylo , č. účtu, . Její příjem měl činit 25 000 Kč (příjem nalezený na bankovním účtu měl činit 29 957 Kč). Náklady na bydlení žalované měly činit dle žalované 7 000 Kč (náklady nalezené na bankovním účtu 9 700 Kč). Náklady na potraviny a běžnou domácnost měly činit dle žalované 3 000 Kč (dle jejího bankovního účtu 6 755 Kč). Žalovaná měla mít jiné závazky 3 000 Kč (dle bankovního účtu 1 970 Kč).

7. Z Předsmluvních informací ze dne 5.9.2024 plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalované.

8. Z Detailu pohybu – bezhotovostní platby ID: , Anonymizováno, ze dne 5.9.2024 plyne, že na účet č. , č. účtu, byla z účtu č. , č. účtu, , s názvem , jméno FO, , připsaná částka 1 Kč, s poznámkou , jméno FO, , VS , var. symbol, .

9. Z Detailu pohybu – bezhotovostní platby ID: , Anonymizováno, ze dne 6.9.2024 plyne, že z účtu č. , č. účtu, byla na účet č. , č. účtu, připsaná částka 15 000 Kč, s poznámkou , jméno FO, úvěr, VS , var. symbol, , Anonymizováno10. Z upomínky ze dne 20.9.2024 plyne, že žalobkyně upomenula žalovanou o úhradu 3 500 Kč.

11. Z upomínky ze dne 5.10.2024 plyne, že žalobkyně upomenula žalovanou o úhradu 4 000 Kč.

12. Z Předžalobní výzvy ze dne 21.2.2025 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu 36 130 Kč. Tato výzva byla předaná k poštovní přepravě dne 21.2.2025, jak plyne z Podacího lístku.

13. Z kopie občanského průkazu žalované plyne, že žalovaná je rozvedená. Z rodného listu žalované plyne, že se narodila , Datum narození žalované, .

14. Z Datového výstupu zpracovaného žalobkyní plyne, že žalovaná neprocházela insolvenčním rejstříkem, byla bez negativního záznamu v registru SOLUS a neměla žádnou exekuci.

15. Ze Souhlasu ze dne 5.9.2024 a Zásad zpracování osobních údajů z téhož dne, podepsaných na dálku, plyne, že žalovaná měla udělit souhlas se zpracováním osobních údajů.

16. Skutkový závěr: Žalovaná obdržel dne 6.9.2024 od žalobkyně na účet č. , č. účtu, , jehož byla majitelem, peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Vráceno bylo žalobkyni celkem 1 Kč (dne 5.9.2024 z účtu žalované na účet žalobkyně) a dále dne 25.9.2024 částka 1 000 Kč. Výzvou ze dne 21.2.2025, předanou k poštovní přepravě téhož dne, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení dluhu.

17. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

18. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

19. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

20. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

21. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

24. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

25. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla dne 5.9.2024 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním, ani jiným, podpisem žalované. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované (Předsmluvní informace, Příloha č. 1,…). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

26. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

27. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (úroky, poplatky, …) tak nelze považovat za důvodné.

28. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalované úvěr splácet.

29. Žalobkyně tvrdila, že příjem žalované měl činit 25 000 Kč a náklady na bydlení 9 700 Kč, náklady na domácnost 6 755 Kč, měla mít další finanční závazky 3 000 Kč. Z občanského průkazu žalované má soud za prokázané, že byla rozvedená.

30. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalované (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy zaměstnán, na jakou dobu byl zaměstnán a s jakým výdělkem. Dále například výpisem z katastru nemovitostí nebo nájemní smlouvou k doložení způsobu uspokojování bytové potřeby, nákladů na bydlení, apod. V daném případě však žalobkyně ani netvrdila zaměstnavatele žalované, či jiného zcela konkrétního poskytovatele tvrzeného příjmu. Zároveň žalobkyně nedoložila, že by ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby žalované a výši nákladů na bydlení (nájemné, včetně energií). Z žalobkyní předloženého důkazu – podkladu k posouzení úvěruschopnosti (obsahující JSON data), plyne jen změť nesrozumitelných údajů. Rovněž ověřování dalších tvrzených závazků žalobkyně nedoložila. Lustrace žalované v různých databázích, je sice důležitá, ale sama o osobě nedostačující, tím spíše, když nahlížení do některých databází žalobkyně ani nepředložila.

31. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící důkazy o prověřování poměrů žalované (jeho příjmů a výdajů), žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalované poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.

32. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila dva Detaily pohybu – Bezhotovostních plateb ze dne 5.9.2024 a 6.9.2024, z nichž má soud za prokázané, že žalované na její účet č. , č. účtu, byly dne 6.9.2024 z účtu žalobkyně připsány peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná vrátila žalobkyni na poskytnuté peněžní prostředky v celkové výši 1 001 Kč (dne 25.9.2024 částku 1 000 Kč + verifikační platbu 1 Kč), zbytek dosud nevrátila, čímž porušila svou povinnost vyplývající jí z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Proto jí soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 13 999 Kč (rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky). Co do částky 1 001 Kč pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

33. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaná bezdůvodně obohatila), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 21.2.2025, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 25.3.2025. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 26.3.2025. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 27.3.2025, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 12 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 12 % ročně z částky 13 999 Kč od 27.3.2025 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

34. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

35. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 14 583,50 Kč (92,77 %), žalovaná byl úspěšný co do částky 1 136,30 Kč (7,23 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze 85,54 % z jejích celkových nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby po 400 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), 3 režijními paušály po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky. Přiznané náklady řízení žalobkyně tak činí částku 1 967 Kč, jež se rovná 85,54 %. Tyto náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).