22 C 108/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlou Bodnárikovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 1 148 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 148 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 148 Kč od 3. 2. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 1 148 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný cestoval hromadnou dopravou provozovanou právním předchůdcem žalobkyně, a to dne 2. 2. 2016 vlakem [číslo] mezi stanicemi Praha hl.n. a Pardubice a žalovaný se nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem a tím porušil povinnost cestujícího vyplývající ze zákona, přepravního řádu a smluvních přepravních podmínek a přes výzvu dlužnou částku neuhradil. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015 právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] postoupil pohledávku na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a ta následně tuto pohledávku postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.9.2016 na žalobkyni.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Soud z oznámení ze dne 2.2.2016 zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, a to dne 2. 2. 2016 vlakem [číslo]. Na výzvu kontrolora u stanice Břeclav se neprokázal platnou jízdenkou, přičemž jízdné činilo 148 Kč. Jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč nezaplatil. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne 29.12.2016. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015 právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] postoupil pohledávku na [anonymizována čtyři slova], přičemž v příloze odkupu [číslo] byla pohledávka za žalovaným uvedena, a následně byla tato pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.9.2016 na žalobkyni.

4. Dle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb. průvodčí drážního vozidla nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování.

5. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb., ve znění zák. č. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému.

6. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč.

7. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem.

8. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a protože nezaplatil jízdné a přirážku k jízdnému ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně, je nárok žalobkyně důvodný, přičemž pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s § 524 a násl. obč. zák.

9. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku v den kontroly, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení dnem následujícím, soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 OZ s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 148 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.