22 C 148/2019

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr Hany Jakubcové a přísedících titul . jméno příjmení , anonymizováno a jméno příjmení ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa 2. celé jméno žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení mzdy a cestovních náhrad ve výši 25 827 Kč,

I. Žaloba na zaplacení částky 25 827 Kč odměny za vykonanou práci a nevyplacené cestovní náhrady se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podáním ze dne 12.2.2019 u zdejšího soudu domáhal zaplacení shora uvedené částky s odůvodněném, že nastoupil na základě uzavřené dohody o provedení práce k zaměstnavateli [právnická osoba] [anonymizováno]. A práce pro ni vykonával v měsících květnu a červnu 2018. Odměna za odpracovaný měsíc byla sjednána k proplacení do 29. dne v měsíci následujícím. Přes opakované urgence u obou jednatelů [právnická osoba] [anonymizováno]. odměnu ani cestovní náhrady neobdržel, přestože vyplněné výkazy o provedení práce předal vždy 1. den následujícího měsíce [jméno] [příjmení], který řídil rozdělování práce a kontroloval správnost vyúčtování odpracovaných hodin. Žalobce uvedl, že práce spočívala v ostraze objektů stavební techniky a materiálu [právnická osoba] divize [obec] v místě budované dálnice [anonymizováno] v prostoru [územní celek] – [obec]. Žalobce uvedl, že jej dohoda o provedení práce zavazovala k odpracování max 300hod. tj. na dva měsíce max. 150hodin. Směny byly převážně 14.hodinové. K překročení limitu měsíčně stanovené pracovní doby došlo v květnu o 9 hodin a v červnu o 5 hodin. Dne 31.5.2018 mu byla nařízena mimořádná služba, protože nikdo jiný nebyl dostupný. Odměna za provedenou práci byla s žalobcem sjednána v lednu 2018 osobně ústně, kdy mu bylo žalovaným č. 1 sděleno, že za hodinu střežení mu bude náležet 73Kč čistého s příspěvkem na dopravu ve výši 3Kč při používání vlastního vozu k dopravě do místa střežení. Uvedená ústní dohoda mu byla dne 1.2.2018 potvrzena písemně v dohodě o provedení práce, kterou podepsal žalovaný č. 2 jako jednatel. Žalobce uvedl, že v měsíci květnu odpracoval 159hod z toho 7 hodin v době státního svátku a cestou do místa střežení ujel 418km, odměnu vypočetl ve výši 159x73+7x73 tj. 12 118Kč a cestovní náhradu 418x3 tj. 1254Kč, celkem v květnu činila dlužná částka 13 372Kč v červnu 2018 odpracoval žalobce 155hod x73 tj. 11 315Kč a ujel 380kmx3 tj. 1140Kč, celkem 12 455Kč. Z uvedených částek nic neobdržel a oběma jednatelům [právnická osoba] [anonymizováno]. zaslal předžalobní výzvy ze dne 21.9.2018.

2. Žalovaný č. 1 uvedl, že není ve věci pasivně legitimován, neboť není subjektem žalobcem tvrzených práv a povinností. Z dohody o provedení práce ze dne 1.2.2018 vyplývá, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova]. [jméno] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] jako zaměstnavatelem a žalobcem jako zaměstnancem. Předmětná žaloba pak směřuje vůči žalovanému č. 1, který však není vůči žalobci z uvedeného právního titulu nijak zavázán, neboť mezi ním a žalobcem žádný právní vztah, ze kterého by vyplývaly žalobcem tvrzené povinnosti k výplatě odměny za provedenou práci a cestovních náhrad, nevznikl. S odkazem na uvedené žalovaný č. 1 navrhl, aby soud žalobu z nedostatku jeho pasivní legitimace zamítl.

3. Žalovaný č. 2 se k podané žalobě vyjádřil rovněž tak, že namítl nedostatek své pasivní legitimace, protože s žalobcem žádný konkrétní právní vztah, ze kterého by vyplývala povinnost vyplatit mu částku uvedenou v žalobě, neuzavíral.

4. Skutkový stav byl v řízení s ohledem na vznesenou žalobní obranu zaměřen na zjištění, zda byla na straně žalované splněna podmínka pasivní legitimace a zda osoby označené v žalobě na žalované straně jsou nositeli těch práv a povinností, které jsou po nich žalobcem vyžadovány. Tak bylo zjištěno, že žalobce v pozici zaměstnance uzavřel dne 1.2.2018 dohodu o provedení práce se [právnická osoba] [anonymizováno], v pozici zaměstnavatele se sídlem [číslo] [jméno] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] zastoupené [celé jméno žalovaného], ve které si sjednali, že žalobce provede pro zaměstnavatele do 31.12.20218 práci spočívající v ostraze s místem výkonu práce v České republice za odměnu ve výši 73Kč /hod splatnou po provedení práce do 29. dne měsíce následujícího. Žalobce podepsal rovněž dne 1.2.2018 prohlášení pracovníka, že byl seznámen se základním školením bezpečnosti práce, požární ochrany a řidičů referentů. Podle výkazu práce v červnu 2018 vykonal na základě uvedené dohody celkem 11směn v celkovém počtu 159 hodin a 7 hodin ve svátek. Podle výkazu práce v červnu měl žalobce odpracovat 155hodin.

5. Z faktury vystavené [právnická osoba] [IČO] odštěpným závodem, se sídlem [adresa] [číslo] soud zjistil, že tato společnost vyúčtovala [právnická osoba] a.s., se sídlem [ulice a číslo] [obec a číslo] [anonymizováno] za ostrahu v období od 1.5. do 31.5.2018 částku ve výši 82 532 Kč.

6. Z faktury vystavené [právnická osoba] [IČO] odštěpným závodem, se sídlem [adresa] [číslo] soud zjistil, že tato společnost vyúčtovala [právnická osoba] a.s., se sídlem [ulice a číslo] [obec a číslo] [anonymizováno] za ostrahu v období od 1.5. do 31.5.2018 částku ve výši 88 427 Kč.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 21.9.2018 soud zjistil, že žalobce žalovaného č. 1 a žalovaného č. 2 vyzýval k zaplacení odměny ve výši 25 827Kč ve lhůtě do 14 dnů od doručení výzvy s tím, že jsou statutárními orgány zaměstnavatele, které vyplývají z Dohody o provedení práce, kterou za zaměstnavatel podepsal [celé jméno žalovaného].

8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Na základě shora uvedené dohody o provedení práce (viz odst. 4) žalobce provedl pro shora označeného zaměstnavatele práci spočívající v ostraze, a to v rozsahu vyplývajícím z pracovních výkazů za měsíce květen a červen 2018. Zaměstnavatel účtoval fakturami označenými v odst. 5 a 6 tohoto rozsudku finanční prostředky vynaložené na ostrahu [právnická osoba] [anonymizováno] Za provedenou práci neobdržel žalobce žádnou mzdu. K zaplacení mzdy vyzval písemně oba žalované, neboť měl za to, že jsou statutárními orgány společnosti, která mu mzdu nevyplatila.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 90 o.s.ř. jsou účastníky řízení žalobce a žalovaný. Občanský soudní řád jako procesní předpis tímto způsobem označuje toho, kdo žalobu podává jako žalobce a osoby, které žalobce v žalobě označí, označuje za žalované. Tento procesní princip, však nemůže vystihovat podstatu samotného sporu a sice skutečnost, zda osoby v žalobě označené žalobcem jsou také skutečně nositeli těch práv a povinností, které u nich žalobce předpokládá a že tudíž nárok, kterého se žalobce v žalobě domáhá je zcela v souladu s hmotněprávními předpisy. Soulad procesních a hmotněprávních norem pak vyjadřuje tzv. věcná legitimace. Věcnou legitimaci tak má v řízení o žalobě ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se právní vztah nebo právo týká. Týká-li se věcná legitimace žalobce, hovoří se o aktivní věcné legitimaci, a týká-li se žalovaného, označuje se jako pasivní věcná legitimace.

10. Podle ust. § 2 odst. 2, zák. práce, závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

11. Podle ust. § 3 zák. č. 262/2006 Sb. zákoníku práce (dále jen zák. práce) závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

12. Podle § 6 zák. práce Zaměstnancem je fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu.

13. Podle § 7 zák. práce je zaměstnavatelem osoba, pro kterou se fyzická osoba zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu.

14. Podle ust. § 75 zák. práce rozsah práce, na který se dohoda o provedení práce uzavírá, nesmí být větší než 300 hodin v kalendářním roce. Do rozsahu práce se započítává také doba práce konaná zaměstnancem pro zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce. V dohodě o provedení práce musí být uvedena doba, na kterou se tato dohoda uzavírá.

15. Podle ust. 109 ods.1 zák. práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

16. Podle ust. 109 odst. 5 odměna z dohody je peněžité plnění poskytované za práci vykonanou na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti.

17. Podle ust. § 138 zák. práce výše odměny z dohody a podmínky pro její poskytování se sjednávají v dohodě o provedení práce nebo v dohodě o pracovní činnosti.

18. Podle ust. § 141 odst. 5 zák. práce je při skončení pracovního poměru zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci na jeho žádost mzdu nebo plat za měsíční období, na které mu vzniklo právo, v den skončení pracovního poměru. Jestliže to neumožňuje technika výpočtu mezd nebo platů, je zaměstnavatel povinen mu vyplatit mzdu nebo plat nejpozději v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy nebo platu následujícím po dni skončení pracovního poměru.

19. Podle ust. § 142 odst. 1 zák. práce mzdu nebo plat je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplácet v zákonných penězích.

20. Aplikací shora uvedených právních předpisů na skutkový závěr, který vyplynul se shora provedeného dokazování (viz odst. 8) soud dospěl k závěru, že žalovaný č. 1 a žalovaný č. 2 neměli vůči žalobci postavení zaměstnavatele, ale byla to [právnická osoba] [anonymizováno] jako právnická osoba, která s žalobcem uzavírala dohodu o provedení práce ze dne 1.2.2018. Povinnost vyplatit žalobci za vykonanou práci odměnu z dohody nejpozději v nejbližším pravidelném termínu výplaty následujícím po dni skončení pracovního poměru měla [právnická osoba] [anonymizováno], nikoliv žalovaní. Za daného stavu věci neměl žalobce žalovat statutární orgány právnické osoby, ale tuto právnickou osobu samotnou, neboť tato právnická osoba jako zaměstnavatel byla nositelem práv a povinností z pracovněprávního vztahu uzavřeného s ní žalobcem v podobě dohody o provedení práce ze dne 1.2.2018. Obrana žalovaných, kteří tvrdili, že nejsou ve věci pasivně legitimováni tak byla úspěšná a soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout 21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ust. § 150 věta prvá o.s.ř., podle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V daném případě soud vycházel ze zvláštního postavení zaměstnance v rámci úpravy pracovněprávních vztahů, neboť zaměstnanci požívají zvláštní zákonné ochrany, která je rozvinuta v mnoha ustanoveních zákoníku práce. Důležitou a neopominutelnou zásadou pracovního práva je i spravedlivé odměňování. Odměna za práci je pojmovým znakem pracovního poměru a vychází ze základních zásad občanského práva, které chrání veřejný pořádek. V daném případě se žalobce jako právní laik obrátil na soud s tvrzením, že jeho práva zaměstnance byla porušena tím, že za vykonanou práci neobdržel sjednanou odměnu. Skutečnost, že jeho žalobě nemohlo být vyhověno, vyplývala z toho, že se nesprávně domníval, že povinnost vyplatit mu odměnu z dohody mají fyzické osoby, které jako statutární orgány, jimiž právnická osoba jedná navenek, mají i dispoziční práva k účtům kam byly prostředky na výplatu jeho odměny soustředěny. Žalobce v řízení prokázal, že podle dohody o provedení práce provedl ostrahu ve dnech a v počtu hodin, které vykázal i to, že za uvedené cesty do místa výkonu ostrahy ze svého bydliště a zpět vynaložil částky, které mu měly být vyplaceny jako cestovní náhrady. Nejednalo se tedy o případ, že by jeho nárok nebyl po právu, ale o to, že žaloval osoby, kterým povinnosti zaměstnavatele k výplatě odměny z dohody nenáležely. V kontextu řešeného případu soud neuvažoval o tom, že žalobce mohl využít právního zastoupení a na základě odborného přístupu právního profesionála nemusel být jeho nárok zmařen zamítnutím žaloby, když žalovaní, kteří to učinili, se dočkali takové obrany ze strany své právní zástupkyně, že spor vyhráli. Soud uvažoval pouze v té rovině řešené věci, že podobná žaloba musela být vůbec podána. Znamená to, že někdo, kdo využívá závislé práce ostatních, nedodržuje smlouvy a neposkytuje synallagmatická plnění, k nimž se zavázal a obohacuje se tak na úkor těch, jejichž postavení je založeno na spravedlivém očekávání, že za provedenou práci bude následovat spravedlivá odměna. Aplikace ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za tohoto stavu, by byla nepřiměřenou tvrdostí vůči žalobci a působila by nikoliv k zachování základních zásad spravedlivého procesu, ale naopak k jejich závažnému prolomení. Soud nezpochybňuje právo zastoupeného účastníka na náhradu nákladů řízení, které k obraně svého práva vynaložil, jestliže byl ve sporu úspěšný, ale za podmínek, které tento řešený případ představuje, jsou důvody zvláštního zřetele vyjmenované shora pádnější než očekávání ve sporu úspěšných žalovaných, že jim žalobce vynaložené náklady nahradí. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že to pravděpodobně byli právě žalovaní, kdo faktickým výkonem své funkce statutárního orgánu mohli ovlivnit, zda žalobce svoji odměnu obdrží či nikoliv.