22 C 19/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa , zastoupeného advokátem anonymizováno jméno příjmení , se sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného , o zaplacení 47 720,43 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 30 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 11.6.2023 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 17 720,43 Kč, úroků z prodlení z částky 40 880 Kč za dobu od 26.11.2022 do 10.6.2023 a úroků z prodlení z částky 10 880 Kč za dobu od 11.6.2023 až do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 2 841 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit 47 720,43 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 880 Kč od 26.11.2022 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovaným dne 19.1.2022 uzavřel smlouvu o zápůjčce [číslo] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy žalovanému ve stejný den vyplatil 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 25 412 Kč a administrativním poplatkem ve výši 18 900 Kč ve 41 měsíčních splátkách po 1 770 Kč počínaje dnem 6.3.2022. S ohledem na prodlení žalovaného se splácením žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr zesplatnil ke dni 13.9.2022. K danému dni pohledávka sestává z 30 000 Kč na jistině, z úroků ve výši 6 580 Kč a poplatku ve výši 3 150 Kč. Dluh dále sestává ze zákonného úroku z prodlení do data 25.11.2022 ve výši 1 007,07 Kč, ze sjednané smluvní pokuty ve výši 5 840,36 Kč a sjednané náhrady za vymáhání ve výši 1 150 Kč.

2. V doplnění ze dne 29.3.2023 žalobce uvedl, že s odbornou péčí zabýval schopností žalovaného předmětnou zápůjčku splácet, přičemž se nespokojil pouze s údaji tvrzenými žalovaným, ale sám aktivně postupoval. Žalobce lustroval žalovaného v dostupných registrech jako je evidence exekucí či insolvenční rejstřík, žalobce je nebankovním subjektem, nemá tedy přístup do bankovních databází. Žalobce také kontrolou výplatních pásek žalovaného za poslední tři měsíce zjistil, že tento má pravidelný příjem až 52 189 Kč měsíčně. Žalobce je do velké míry závislý na informacích od zákazníků, využívá tedy scoringový systém finanční analýzy. Příjmy žalovaného byly tímto modelem stanoveny na 38 729,17 Kč, což žalobce ověřil. Výdaje pak byly stanoveny na 18 805,49 Kč ve složení životní minimum ve výši 12 720 Kč, výběry v hotovosti za 348,33 Kč, transakce platební kartou za 8,23 Kč, rychlé půjčky k doplacení za 655,27 Kč, splátky úvěru ve výši 5 000 Kč a neidentifikovatelné platby ve výši 73,66 Kč. Po odečtení zjištěných výdajů od zjištěných příjmů vycházelo, že žalovaný má dostatečné měsíční prostředky pro splácení předmětné zápůjčky.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

4. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu na žalobě setrval, k výzvě soud připustil, že žalobce jinými než dosud doloženými důkazy v otázce úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje a doplnil, že žalovaný uváděl, že počet dospělých členů domácnosti jsou dva, lez tedy předpokládat, že se na náklady na bydlení tito skládali. Pokud žalobce uváděl v žalobě že z administrativního poplatku, resp. úroků zbývá uhradit 6 580 Kč a 3 150 Kč, takto neznamená, že by žalovaný zbývající část splatil, žalobce pouze úvěr zesplatnil, přičemž k datu zesplatnění činil dluh na těchto položkách danou částku, žalobce již zbývající část nepožaduje. Žalovaný na splacení předmětné zápůjčky neuhradil vůbec nic. Závěrem bylo navrženo žalobě vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení.

5. Ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 19.1.2022 pod [číslo] vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí zápůjčky ze strany žalobce ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem a poplatkem, jak je shora uvedeno. Jako nedálná součást smlouvy byly sjednány obchodní podmínky, které žalobce také doložil a dále také formulář s informacemi o úvěru.

6. Dále žalobce doložil upomínku ze dne 13.9.2022 adresovanou žalovanému, kde tohoto upozorňuje na zesplatnění předmětné zápůjčky ke dni 13.9.2022. V dopise ze dne 25.7.2022 žalobce vyzval žalovaného k úhradě předmětného dluhu s výstrahou jeho zesplatnění. Dále žalobce doložil předžalobní výzvu adresovanou žalovanému, všechny shora označené listiny bez dokladu jejich odeslání či doručení.

7. Z elektronického výpisu z klientského centra žalobce vyplynulo, že došlo k uzavření shora uvedené smlouvy s žalovaným. Kromě kontaktních údajů na žalovaného a parametrů zápůjčky je zde uvedeno, že k datu uzavření smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný není v exekuci ani v insolvenci a má platný občanský průkaz.

8. Z čestného prohlášení žalovaného ze dne 10.1.2022 vyplynulo, že prohlásil, že jeho příjmy ze zaměstnání činí 30 000 Kč, pravidelné splátky půjček pak 5 000 Kč. Žalovaný bydlí v nájmu, kde hradí včetně energií 4 500 Kč, je svobodný a vyučen. V jeho domácnosti jsou dva dospělí členové bez vlastního příjmu a jedno dítě do 26 let bez vlastního příjmu. K tomu žalobce dále doložil kopii občanského průkazu žalovaného.

9. Z potvrzení zaměstnavatele„ [jméno]“ vyplynulo, že žalovaný byl zaměstnán jako sociální pracovník s průměrným čistým příjmem za období od října 2021 do prosince 2021 ve výši 42 569,33 Kč, a to v jednotlivých měsících ve výši 35 244 Kč, 52 189 Kč a 40 275 Kč čistého.

10. Žalobce dále doložil výpis z bankovního účtu žalovaného za období od 1.10.2021 do 31.12.2021. Z výpisu vyplynulo, že počáteční zůstatek činil - 585,33 Kč a konečný zůstatek pak 99,16 Kč. Žalovaný v daném období čerpal několik půjček či úvěrů, dne 21.10.2021 obdržel od [právnická osoba] a.s. částku 3 000 Kč, dne 3.11.2021 částku 24 000 Kč od společnosti [právnická osoba], ve stejný den pak také 50 000 Kč od společnosti [právnická osoba] a dne 4.11.2021 pak dalších 19 703 Kč od společnosti [právnická osoba] Dne 19.11.2021 pak 5 000 Kč opět od [právnická osoba] a.s. a dne 15.12.2021 pak částku 10 800 Kč od společnosti [právnická osoba] V prosinci 2021 žalovaný vynaložil na splátky úvěrů 8 115 Kč, na poplatky spojené se splátkami 1 541 Kč (platby označené jako odklady splátek).

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, jak je shora specifikována, na jejichž základě žalovaný obdržel 30 000 Kč, žalovaný na základě této smlouvy neuhradil žalobci ničeho. Žalobce se při uzavírání předmětné smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, když si interně posoudil poměry žalovaného na základě údajů, které žalovaný uvedl v čestném prohlášení shora specifikovaném. Žalobce disponoval potvrzením o příjmech žalovaného a výpisem z jeho bankovního účtu, jak jsou shora specifikovány.

12. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o zápůjčce (dle § 2390 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel shora uvedené finance. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

15. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžité zápůjčky poskytnuté spotřebiteli. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

16. Žalobce disponoval potvrzeními o příjmech žalovaného, z těchto vyplynulo, že žalovaný v době tří měsíců před uzavřením smlouvy disponoval poměrně solidními příjmy, které by v obecném měřítku jistě umožňovaly splácet zápůjčku po zhruba 1 800 Kč měsíčně. S ohledem na čestné prohlášení samotného žalovaného je ovšem zřejmé, že se muselo jednat o exces, když sám žalovaný uváděl až v lednu 2022 své příjmy výrazně nižší, např. skoro poloviční, než v listopadu 2021 (30 000 Kč oproti 52 189 Kč). Když už si žalobce opatřoval několik potvrzení o příjmech, jistě mohl tento výrazný rozpor odstranit např. potvrzením zaměstnavatele za období jednoho roku apod. Žalobce pak také nijak neověřil výdaje žalovaného jako neméně podstatnou složku majetkových poměrů každé osoby. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v pohledu zkoumání poměrů klientů nejsou bezbřehé a tyto samozřejmě musí být přiměřené okolnostem, zejména ve vztahu k výdajům, které jsou na rozdíl od příjmů komplikovaněji doložitelné. Je však nutné na alespoň rámcovém šetření trvat, zvláště, pokud spotřebitel uvádí zjevně nepravděpodobné údaje. Takovým údajem soud shledává tvrzení, že výdaje na bydlení žalovaného činily 4 500 Kč včetně nájemného a energií. Obvyklé nájemné v dané době činilo i několikanásobnou částku jen na samotném nájemném, což je obecně známo i známo soudu z jeho činnosti. Žalovaný navíc měl bydlení sdílet s dalšími třemi osobami bez příjmů (jelikož tyto osoby byly specifikovány jako bezpříjmové, soud nepovažuje za pravděpodobnou hypotézu právní zástupkyně žalobce, že se tyto musely podílet na nákladech na bydlení). Dalším výrazně rizikovým faktorem pak byly skutečnosti vyplývající z bankovního účtu žalovaného. Za období tří měsíců zde žalovaný dosáhl nulové bilance, ač za období zhruba šesti týdnů od 3.11.2021 do 15.12.2021 čerpal celkem 112 503 Kč prostřednictvím pěti nebankovních úvěrů (soudu je předmět činnosti shora uvedených společností znám z jeho činnosti, platby jsou konečně i označeny jako„ půjčka“,„ úvěr“ apod.). Žalovaný i přes tyto výrazné příjmy z úvěrů neudržel kladnou bilanci na svém účtu, za šest týdnů načerpal úvěry ve výši bezmála čtyřnásobku jeho deklarovaných příjmů. Jen v prosinci 2021 pak žalovaný vynaložil v souvislosti se splácením úvěrů částku ve výši bezmála 10 000 Kč, tedy zhruba dvojnásobek, než deklaroval v čestném prohlášení ze počátku ledna 2022. Z výše uvedeného má soud za to, že ze zkoumání a podkladů učiněných žalobcem nešlo dojít ke kvalifikovanému závěru, že žalovaný byl úvěruschopnou osobou. Z doložených podkladů se žalovaný naopak jeví jako poměrně výrazně riziková osoba, která podhodnotila své výdaje na bydlení či splátky úvěrů, nadužívala v rozhodné době instrumentů nebankovních úvěrů ve výši výrazně přesahující jeho příjmy, které byly navíc doloženy v rozporuplné výši. Pokud za takové situace žalobce dospěl k závěru, že žalovaný je úvěruschopný, tak takový závěr je bez dalšího šetření či podkladů dle soudu nesprávným.

17. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku).

18. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že se žalobce s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, když z provedeného šetření vyplynul závěr opačný, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 86 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Pokud bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalovanému 30 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaný neuhradil ničeho, bylo případně na žalovaném, aby prokázal, kolik a kdy žalobci uhradil. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejdříve až v žalobě, která byla ve sféře dispozice žalovaného dne 9.6.2023 (žalobce nedoložil doručení či alespoň odeslání shora specifikovaných upomínek). Jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu v následující den neplnil, je od dalšího následujícího dne s úhradou v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.

19. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobce byl v řízení většinově úspěšný a má tak vůči žalovanému právo na poměrnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce spočívají v nákladech na uhrazený soudní poplatek (2 386 Kč) a v nákladech na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení (žalobce podal žaloby prakticky totožného znění u zdejšího soudu např. pod sp. zn. 9 C 134/2023, 18 C 330/2021 či 7 C 325/2022). Žalobci tedy dle § 14b odst. 2 bod 3. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon, a to do podání žaloby včetně. V daném případě byly vykonány tři takové úkony, a to příprava a převzetí zastoupení a písemné podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva. Dalším úkonem právní služby bylo doplnění žaloby a účast při jednání soudu, na něž je třeba již aplikovat obecná ustanovení tarifu (§ 14b odst. 3 tarifu). Dle § 7 bod 5 tarifu náleží advokátu v daném případě odměna ve výši 3 020 Kč za jeden úkon právní služby a rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z [obec] do [obec] a zpět, za níž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu jedenácti půlhodin (což je obecně známo, pokud je počítáno i s průjezdem [města]), tedy za 1 100 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z [obec] do [obec] a zpět v adekvátní délce 228 km (rovněž obecně známo), k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z nějž vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 4,4 l motorové nafty na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 467/2022 Sb. (ve znění účinném od 1.7.2023) činí náhrada za 1 km 5,20 Kč, dle § 4 písm. c) činí průměrná cena motorové nafty 34,40 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 228 x 5,2 + 4,4 x 34,40 x [číslo], tedy celkem 1 531 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 2 325 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobce tedy činí celkem 15 782 Kč (2 386 + 3 x 500 + 3 x 100 + 2 x 3 020 + 2 x 300 + 11 x 100 + 1 531 + 2 325). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 30 000 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 30 505,48 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 17 720,43 Kč s úroky z prodlení, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 21 213,35 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 51 718,83 Kč tak představuje úspěch žalobce 59 %, úspěch žalovaného 41 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 18 % svých nákladů, z částky 15 782 Kč tedy ve výši 2 841 Kč.